Divka na festivalu

Bylo dusno, horká letní noc a vzduch na elektronickém festivalu vibroval rytmem basů. Všude kolem světla, dým a těla v pohybu. Stál jsem u pódia, tetování mi svítilo pod UV světlem, když jsem ji uviděl.

Byla jako z jiného světa. Drobná, štíhlá osmnáctka s celým rukávem barevných kérků, piercingy ve rtech i v nose, pohybovala se, jako by hudba byla součástí jejího těla. Naše oči se střetly. Stačil jeden pohled a věděl jsem, že to nebude jen nevinný tanec.

Přitáhla mě blíž. Těla jsme měli přitisknutá, její stehna se otírala o moje, její ruce bloudily po mých pažích, po zádech, sjížděly níž. Tiskla se ke mně, její dech byl horký a její úsměv – provokující.

Vzala mě za ruku a beze slova mě odvedla stranou – do stínu mezi stromy, dál od davu, ale stále v doslechu beatů. Tam se na mě otočila, přitiskla mě na kmen a její rty našly ty moje. Polibky byly hladové, jazyk lačný. Její ruce už byly pod mým tričkem, pak na opasku. Očima se na mě dívala se zlobivou jiskrou.

Klekla si. Pomalu. Provokativně. Její pohled nepřestal být přibitý k mému. Rozepnula mi kalhoty a její rty se začaly věnovat každému kousku mě, s jazykem, který byl hříšně zkušený na její věk. Sála mě do rytmu hudby, střídala tempo, hrála si – jemně, pak dravě, znovu zpomalila, jako by přesně věděla, co dělá. Když se její jazyk přesunul níž a začal si pohrávat i s mými varlaty, ztratil jsem kontrolu.

Byl jsem opřený o strom, prsty v jejích vlasech, s tělem napjatým k prasknutí, a ona mě přivedla k výbuchu, který mě skoro položil. Vzhlédla na mě s úsměvem, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě. Políbila mě na břicho, zvedla se a odtančila zpět do světel, jako bohyně z divokého snu.

Na tu noc nikdy nezapomenu. A pokaždé, když slyším ten track, cítím znovu její jazyk… a tu zlobivou jiskru v očích.