Jedna noc s Janou

Petr postával opřen o regál s činkami a trochu otráveně pozoroval provoz. Měl něco přes třicet a na skráních už trochu šedivěl. Byl starý mládenec, pro kterého byly návštěvy posilovny z části nutností, aby jeho postava bývalého atleta příliš rychle nechátrala, z části proto, že to byla určitá forma jeho společenského života a navíc, stejně na práci nic lepšího neměl.

"Táááák, takhle je to správně", ozvalo se z kouta posilovny. Samozvaný trenér Karel, pro svůj nekritický postoj k podpůrným prostředkům nazývaný tak, aby neslyšel,"Aminosaurus", tam učil dvě mladé žabičky přítahy činky k prsům v předklonu. Karel se trénování ujal nejenom proto, že trenér, který tam měl vždy být, tam nikdy nebyl, ale hlavně proto, aby mohl mladá a důvěřivá děvčátka pod rouškou "dopomoci" a "jištění" chlípně osahávat.

Ustálená skladba návštěvnictva jím proto okázale pohrdala, nicméně všichni do jednoho mu to alespoň někdy záviděli. Karel byl právě díky podpůrným prostředkům narostlý do úctyhodných rozměrů, a holčičky mu asi kvůli tomu důvěřovaly a nejspíš ho i milovaly. Petr pozoroval nejenom obrovitou Karlovu pracku podpírající nahé bříško jedné z dívek ale, protože obě byly mírně rozkročené a v hlubokém předklonu, především v těsných legýnách božsky se rýsující reliéfy jejich pindiček.

"Nepotřebujete sparingpartnera"? ozval se vedle něho příjemný ženský hlas.
Otočil se. Před ním stála velice pěkná, štíhlá žena okolo třicítky, s dlouhými vlasy a příjemnou tváří s jakoby trochu potutelným úsměvem. Hm, viděla mě, kam čumím, vysvětlil si sám pro sebe Petr, ale se zájmem si ji dále prohlížel. Byla poměrně vysoká, i když k jeho metru devadesáti ji přece kousek chyběl, měla na sobě přiléhající, šedivé, tříčtvrteční legýny, ze kterých jí koukala polovina opálených hladkých lýtek a rýsoval se v nich krásně vysazený a pevný zadeček. Nahoře měla oblečeno vše pevně obepínající triko, z něhož vystupovaly dvě polokoule prsou, takové, jak by řekl klasik, akurátní velikosti.
"Nóóó...,vvelice rád", zakoktal se překvapeně Petr a usilovně hledal půdu pod nohama. Neznámá ho svou nabídkou a především svojí sympatickou krásou překvapila.
Takovou ženskou by si asi sám oslovit netroufl.
"A co byste chtěla cvičit"?
"Pojedu s vámi co jste zvyklý, akorát si budu brát lehčí činky."
"Prima, určitě nám to spolu půjde," nabíral Petr na sebejistotě. "Jsem Petr."
"Jana. Určitě, já už jsem tě tady viděla, cvičíš jinak než Karel nebo ti mladí bzuci, co si naloží tolik, že to potom nezvednou nebo si rovnou něco udělají".
"Děkuji za kompliment, jsem rád, že je to poznat, mě učil cvičit jeden slavnej kulturista, u kterého jsem si dělal trenérák a masérák, svýho času jsem se tím tak trochu přiživoval".
"A proč v tom nepokračuješ"?
"Časem to začalo být otravný, a ty papíry už mi propadly, ale buď klidná, já si to pamatuju".
Potom už se zabrali do tréninku, Janu nebylo moc co učit, bylo vidět, že do posilovny chodí často a že ji cvičení baví. Během tréninku se trochu oťukávali a opatrně vyptávali jeden na druhého a Petr zjistil, že se kdysi, jako děti, potkávali na jednom dvorku ale protože byl o něco starší, moc si jí nevšímal. Navíc si jako kluci stačili sami a ke své škodě s holkama moc nekamarádili. Bylo to ovšem z naprosto pragmatických důvodů. Při permanentním vymýšlení a realizování všelijakých lumpáren bylo třeba mít rychlé nohy, aby se jeden včas spasil útěkem. Tato vlastnost holkám většinou chyběla a po dopadení se navíc projevila jejich menší schopnost odolávat výslechu. Na druhou stranu, hra na doktora bez děvčat postrádala ten pravý náboj.

Jak ubíhal čas, měl Petr lepší příležitost si Janu prohlédnout Její cvičební úbor dával velice pěkně vyniknout její souměrné postavě. Bylo na ni všechno tak akorát a bylo moc pěkné pozorovat, jak se na tričku, napjatém úsilím věrně prokresluje plastická mapa jejích bradavek, a jak se přiléhající legýny zařezávají do její žemličky a v místě nejhlubšího zářezu se postupem doby objevuje tenká mokrá čárka. To maximálně vzbouřilo jeho představivost, která následně způsobila bouři hormonální a ta erekci zcela mimořádných rozměrů.
Nebyl by to až takový problém, v plandavých fitnes kalhotách to nebylo tolik vidět, ale zrovna cvičili tlaky s jednoručními činkami v sedě, kdy Petr Janu, postaven za jejími zády jistil, když Janu činky převážily dozadu a ona se zády opřela o jeho klín. Mezi lopatkami jasně ucítila Petrův ztopořený úd ale jakoby se ještě na něj přimáčkla, aby se ujistila, že to co cítí je opravdu to, co cítí.