Klíček od romantika (soutěžní)

2. 5. 2017 · 1 854 zhlédnutí santaFreud

Klíček od romantika

Opírali se přes zábradlí a hleděli do řeky.
Chvíle byla těhotná romantikou.
Nebe nad řekou bylo taky těhotné romantikou a zábradlí se pevně držely desítky orezlých zámků, mláďátek té romantiky.
Řeka pod mostem ukrývá bezpochyby plnou truhlici romantického pokladu v mosazi klíčů i v zámkovém železe.
A ta řeka bedlivě jako racek pozorovala další dvojici na mostě, která jistě za chvíli upustí mosazný drobeček, který zhltne hladina a přidá jej k nashromážděnému pokladu.

"Víš, jak jsem říkal, že jsme ještě tak docela mladí a žeby to chtělo..." soukal ze sebe nesměle.
Usmála se na něj. "Trochu romantiky?"
"No,... Já jsem našel takovej... server... a... Víš, chtěl bych ten život zase někam posunout."
"Zatím se ti to daří, pokračuj."
Evidentně mu spadl kámen ze srdce a hned se mu mluvilo radostněji.
"Tak bych ti tady, Jarmilko, něco chtěl předat," pravil a v dlani se objevila krabička. Ve slavnostním výrazu jeho tváře se mísila hrdost nad překvapivým nápadem s radostí z počátku nové úrovně jejich životů.
Otevřela modře saténovou prstýnkovou škatulku a zamyšleně upírala pohled dovnitř. Nehleděla na prsten ke dvacátému výročí svatby. Ani na náušnice. Dívala se na plechový, mírně orezlý klíček.
Musí být něčím velmi výjimečný, na legraci to nevypadá.
"Tys zase koukal na filmy, viď?" Poslední dobou je nějaký tajnůstkářský, čte hodně na netu, hodně kouká na videa, někdy se šťastno-blbě uculuje... to by dávalo smysl.
Sklopil oči nad svým provinilým úsměvem. "Hmmm."
"A tohle je..."
"...tohle je NÁŠ klíček."
"I ty můj trhlej romantiku," usmála se na něj. Vzala do prstů klíček a zvedla krabičku z dlaně. Třepla a krabička se zřítila do řeky. Řeka po ní nedočkavě chňapla, ocucala ji a znechuceně vyplivla zpět na hladinu. Krabička po zpocené tváři řeky sklouzla pod most.
Jeho oči zmateně těkaly mezi klíčkem a vzdalující se krabičkou.
Nabídla mu volnou dlaň a jejich ruce se nad vodou pevně spojily. Pak pustila klíček vstříc hladině.
Škubl sebou, jakoby chtěl přeskočit zábradlí! "Ale to... NE, to je...!"
"To nebyl NÁŠ klíček?" optala se překvapeně a ukázala na všebarevné zámečky, kterými bylo rezavé mostní zábradlí májově rozkvetlé.
"NE!" Vykřikl plačtivě. "To byl MŮJ klíček!" Zarazil se. "Teda... náš, ale ODE MNE!"
"No dyť jo, kde je chyba?"'
"To byl klíček ODE-MĚ, krucinál!"'
Dovtípila se. Hmátla mu do rozkroku a zmáčkla. Byl tam.
"Jo ty ses koukal na TAMTY filmy, žejo?"
Civěl do řeky, jako kdyby doufal, že zahlédne odlesk svých nadějí na bahnitém dně kalné reality. "Hmmm..."
Pohladila ho po vlasech. Objala chlácholivě jeho třesoucí se ramena. Přikryla dlaní bezkrevnou pěst, která drtila zábradlí.
"I ty můj trhlej romantiku." Zvláštní, podruhé to znělo docela jinak, než ze stejných úst na stejném místě před malou chviličkou.
Tak, to vypadá, že život se mu opravdu změnil.
Mlčeli. Řeka se najedeně převalovala, plynula a odnášela minulost.
"Ty seš ale fakt trdlo." Rozesmála se.
Dál hleděli do vln, ale jak ona se smála, i jemu se koutky pocukávaly.
"Tak mladej starej, máme doma ještě tu flexu, nebo už je na chalupě?"
"Doprčic, nedělej si srandu. Fakt, teda aspoň né teďka!"
"Jakoupak srandu -- věnovals mi ho, nebo ne? No tak já se teďka budu starat! Dyť je to přece moje, nebo né snad!?"
"No jo, ale..."
"Tak žádný ALE, nebo to snad mám vzít kladivem?" Znovu zalovila v rozkroku a zatřásla pásem cudnosti.
"A stejně mi neřikej, že máš ten klíč jenom jeden... ne, žene... no to si nedělej srandu."
"No, to je takový... jakože úplný odevzdání. Od toho já nemám mít klíč, to chápeš, žejo."
"I ty můj praštěnej romantiku... Jiný manželky dostanou bonbonieru a náhrdelník a ty mi dáš..."
Zvedl k ní zoufalé oči a tázavě očekával ortel. Rozsudek nad svým nápadem i plánem.
"...čuráka na klíček."
Vyprskla smíchy jen o vteřinku dřív, než on.
Odcházeli k autu.

Odcházeli kolem zamilovaných dvojic na lavičkách, které sledovaly romantické gesto s klíčem nad girlandou zámků.
"A já dostala čokoládu!" poznamenala holčina z lavičky. "Vidíš, vole? TOHLE je romantika! S klíčkem jsi měl přijít, vole!"
Procházeli kolem lavičky a už se oba dusili smíchem. Smíchem těch, kteří znají pointu.
"...čokoládu..." zopakovala holčina znechuceně. "Proč čokoládu!?"
Procházeli kolem mrmlající holčiny na lavičce. Dusili se smíchy. Z posledního dechu se otočila k holčině a polohlasem zašeptala "...protože na Milku je v Bille sleva!" a hýkavě se potáceli dál.
Na lavičce holčina zvážněla. Zamračila se. "...mají v akci... tyvole... no já jsem kráva!" Amant vedle ní nic neříkal: nevyjde tahle, vyjde jiná, Milky jsou v Bille dvě za cenu jedný. Klíček od nějakýho blbýho zámku na plotě, no tak hluboko přece neklesne. Visáč patří na klopu, ne na plot, krucinál!
Už byli od lavičky pár kroků, takže musel trochu křičet, když se otočil k dívčině: "Ale slečno, to není klíček k zámku, to byl klíč od ZÁMEČKU!" ...a dlaní si okatě potěžkal poklopec.
Odcházeli od laviček, od mostku, od řeky, odcházeli od minulosti. Do nového života, protože tohle už nebude nikdy jako dřív.
Dívčina na lavičce mlčela. Pak vstala a položila Milku amantovi na koleno. "V akci. Kreténe! TOHLE je romantika!!!"
Odcházela. Hejsek ani tak nic neřekl, vzal čokoládu, rozbalil a díval se k řece. Přemítal.
Přemítal, jestli Jarču nebo Růženu, ale protože Jarča má dneska brigádu v Kaufu, je to rozhodnutý.
A tak přemítal o tom, co je to dneska za magory.
Sakra, co je to vůbec za nápady!?
Klíček od... otřásl se při tom pomyšlení. Divnej svět.
A řeka mezitím strávila další klíček.
Byl sice... takový... JINÝ, ale přiřadila ho k ostatním.
Ono se to už nějak srovná.
Řeka plyne dál.