Košile

Odpoledne v kanceláři je už volněji a já dostala chuť na kávu. Odcházím do kuchyňky a jdu okolo Tomáše, zase mu to sluší v košili. Zvedne hlavu a usměje se. Ptá se: Jdeš si udělat kávu?. Ano. Jdu také. Ucitim jeho parfém. Zrovna bych přehodnotila na co mám zrovna chuť. Dojdeme do kuchyňky. Tak jakou si dáme. Černou s mlékem a úsmeje se na mě. S úsměvem prikyvuji. Dnes je teplo říká a rozepne si jeden knoflíček u košile. Hlasitě polknu. A koukám na ten knoflíček a jsem mimo. Slyším cinknuti kávovaru. Podá mi hrníček. Odtrhnu oči od košile kde pod ní vidím vypracované tělo které se pod ní rýsuje. Kalhotky jsou na zdimani. Vezmu si hrníček a poděkuji. Tomáš stojí přede mnou a využije toho že jsem mimo. Dotkne se mě na boku a jeho ruka mě snad spálí touhou po dalším doteku uplne jinde na těle. Ptá se ,nezajdeme po práci někam? Kde bych ti ukázal jak se svleka košile, knoflicek po knoflicku? Koukám trochu ohromene a prikyvuji. Tak za hodinu tě vyzvednu a jdeme ke mě:)))) Odcházím ke stolu a nemohu se na nic soustředit.