Sázka III.

Přemýšlím, co tedy mám dělat?

Lenka za mnou přišla skoro hned, jakoby nebyla schopná odejít. Zatáhla závěs a postavila se do cesty. Její oči byly plné té zvláštní směsi pobavení a očekávání.
„Tak co, pošlu to?“ zeptala se mě klidně, ale v tom klidu byl skrytý tlak. Cítila jsem, jak se mi v hrudi zvedá tlak. Mohla jsem říct, že ať to pošle. Mohla jsem odejít a nechat ji to udělat, ale něco mě zadržovalo. Zhluboka jsem se nadechla.

„Pošli, když ti to udělá radost,“ řekla jsem, hlas mi trošku zněl tvrději, než jsem chtěla. Měla jsem chuť ji překvapit, ale zároveň jsem si připadala, jako kdybych si nadávala sama sobě.

Lenka se usmála, ale ne úsměv kamarádky. Byl to ten úsměv, který říkal: „Vidím tě, a teď je to moje.“ Naklonila se blíž, v té malé kabince, a ukázala mi obrazovku telefonu, kde svítilo tlačítko „Odeslat“. Všechno bylo připravené, nic se nedalo vrátit zpátky.

„Nebudu ti dělat zbytečný drama,“ šeptla. „Ale jestli to teď pošlu, už nemáš cestu zpátky. Tak co, budeš ta slušňačka, co to rychle oblíkne a půjde dál?“

Pocítila jsem, jak mi na tváři přebíhá teplo a jak se mi rozbušilo srdce. Neměla jsem sílu se hádat.

Každý centimetr latexu, který jsem znovu nasazovala, mi připomínal předchozí hodinu. Dildo se pomalu posunovalo, klouzalo mezi mými pysky, ale zároveň jsem cítila, jak se pomalu dostává lehce do kundy, jakoby se snažilo být tam, kde už bylo a najít to minulé místo. Bylo to zvláštní, nečekané, trochu nepříjemné, ale zároveň mě to nenápadně vzrušovalo.

Lenka sledovala každý můj pohyb, občas se usmála, a když jsem si oblékla legíny, posadila se na okraj kabinky a s úšklebkem řekla: „Tak jo, tanga mi dej.“

Podala jsem jí je beze slova. Když jsem konečně měla všechno na sobě, odrhnula Lenka závěs kabinky a řekla: „Jedeme domů, princezno. Čeká nás ještě pár dobrodružství.“

Každý krok směrem k autu byl jako pomalý přesun do další kapitoly, do neznáma, kde jsem neměla kontrolu.

V autě se Lenka usadila vedle mě, ale byla tichá. Ticho mezi námi bylo plné očekávání a nevyřčených věcí. Po pár minutách rozjela konverzaci, ale ten tón neměl nic společného s běžným pokecem.

„Jo, a jedeme k Páťe,“ řekla najednou. „Má doma volno, budeme tam sami. Ukážeš se nám. Už jsme se domluvily – už mě nebaví ty tvoje kecy o tom, co je správný, co ne. A pak přijdeš s takovouhle zálibou,“ dodala, a její pohled byl plný výzvy.

Cítila jsem, jak mi v těle stoupá napětí. Nechtěla jsem, aby to bylo pravda, ale zároveň jsem věděla, že to bude.

Cesta ubíhala, a i když jsem se snažila soustředit na okolí, myslela jsem jen na to, co přijde.

Když jsme dojeli, Lenka vystoupila první a zamkla auto. Prošla jsem branou a podél plotu, až k terase, odkud zazníval tlumený smích a šepot. Vzduch byl teplý, vůně kávy a pečiva mě mírně uklidňovala, ale nervozita pořád pulzovala.

Uvnitř obývacího pokoje seděly Páťa, Verča a Iveta. Zasmály se, když jsme vešly, a v očích měly ten typický výraz „tohle bude zábava“.

Páťa si přehodila nohu přes nohu a usmála se: „Tak co, máme se těšit? Lenko, má je na sobě?“ Lenka jí odpověděla: „Jasnačka, že Terez? Byla dobře vzrušená.“

Podívala jsem se na Lenku, která jen pokývla, a pak na kamarádky, a uvnitř mě něco napínalo jako tětiva. Holky seděly na sadačce a já rudá, stála, koukala. Co se tady kurva děje?

Stála jsem tam před nimi. Vzduch v místnosti jakoby ztuhl a zároveň byl naplněný směsí napětí, vzrušení a absurdity celé situace. Lenka stála trochu stranou, jako kapitánka celého tohoto podniku, a s lehce posměšným úsměvem začala. „Tak, my ti teda řeknem, co jsme vlastně chtěly. Neříkám, že to není trochu jinak, než jsme čekaly, když jsi nám nadšeně vyprávěla o těch latexových kalhotkách s dildem... ale tohle už je fakt jiná liga,“ pokrčila rameny a zhluboka se zasmála.
Cítila jsem, jak mi po tvářích stéká kapka potu. „Jasně, viděly jsme se už tolikrát nahé, že nás fakt už nic nevyvede z míry,“ přisadila si Verča a mrkla na Páťu, která na mě koukala s takovým tím výrazem, který mi říkal – „Tady máš, učitelko, teď se ukážeš.“

V duchu jsem si řekla, že je to všechno trochu jako šílený sen. Nevěřila jsem, že stojím mezi svými kamarádkami a předvádím jim něco tak intimního, něco, co bych nikdy veřejně neukázala. Ale zároveň tam byla ta hrana vzrušení, to tajemné kousnutí, které mě zneklidňovalo, ale taky nutilo pokračovat.

Páťa pak zvedla nohu a pohodlně si ji položila přes druhou. „Víš, nikoho takového jako ty neznáme. Když si představíme nějakou holku z našeho okolí, která by nosila latex jako součást outfitu, tak... nic. A ty, s tou svojí slušňáckou pózou, co pořád moralizuješ, jsi vlastně jediná. A proto nás to sere. Chceme to vidět, ať už si z toho děláš srandu nebo ne.“

Můj vnitřní hlas se rozohnil: „Kundy,“ pomyslela jsem si, ale neřekla jsem to nahlas. Místo toho jsem raději vyčkala, než to dám nějak dohromady.

„Tak a co teda chcete? Už ať je to za náma,“ řekla jsem tiše, ale pevně.

„Budu mluvit za všechny,“ pokračovala Páťa a její hlas se stal ještě jistějším. „Sundej ty legíny, ukaž se nám v těch kalhotkách, chci vidět, jestli by měly šanci, že si je koupím taky. A taky chceme vidět, jak si je sundáváš a zase oblékáš. Nejsme lesby, ale ty jsi fakt učitelka, co se tváří jako jeptiška, a tahle podívaná je jedinečná. Tak si pojď udělat show.“

Věděla jsem, že už není kam ustoupit. „To je trapný a debilní,“ snažila jsem se protestovat. „Vy jste se zbláznily.“

Lenka se na mě podívala s takovou intenzitou, že jsem zrudla až do vlasů. „Kdo se zbláznil, jsi ty. Už mě sere, jak se furt trápíš, ublíženě pofňukáváš, a přitom to chceš!“

Nebylo kam se schovat, nebylo kam utéct. Zvláštní míchání strachu, ostudy a něčeho... co jsem nechtěla přiznat, že mě to taky vzrušuje. Nakonec jsem zašeptala: „Dobře, ukážu vám všechno. Ať se z té mojí kundy třeba poserete.“

Pomalu jsem si začala sundávat legíny. Bylo to jako jít do ohně, ale zároveň jako přijmout výzvu. Cítila jsem, jak mi každé oko v místnosti sklouzne po těle, jak je každé gesto pozorně sledováno. Srdce mi bušilo jako zvon. Páťa přinesla židli, pokynula mi, abych si sedla, a já se posadila. Roztáhla jsem nohy, cítila jsem jejich pohledy směřující přímo k místu, kde latex a dildo tvořily neoddělitelný celek. Provokativně jsem si ještě vytáhla latexky výše, aby se pokochali.

Minuta ticha a šepotu a pohledů.

Lenka se smála: „Dost jsme se dívali, sundej to!“

Stoupla jsem, a pomalu, vrzáním latexu, začala stahovat kalhotky. Bylo to jakoby pomalé odhalení něčeho zakázaného a krásného zároveň. Verča zašeptala: „Ty vole, ona to má fakt ve frndě!“, pronesla, když jsem měla kalhotky srolované a jediné pojítko, mezi tělem a kalhotkami, bylo dildo zasunuté v kundě.

Smích, vzdechy, pohledy plné úžasu a něčeho, co mě zároveň děsilo i lákalo. Pomalu jsem vytahovala dildo ven. Cítila jsem úlevu, jakoby mě něco těžkého opustilo. Páťa se usmála: „Lenko, ty jsi fakt říkala pravdu, je úplně mokrý.“

Sundala jsem kalhotky, položila je na stůl a cítila, jak se mi v hlavě začíná roztáčet vír emocí. „Teď si je zase obleč,“ řekla Lenka. Chtěla jsem Lenku chytit a plesknout.

Vzdychla jsem, ale vzala je do ruky a začala znovu oblékat. Páťa se zasmála a řekla: „Předkloň se, otoč se k nám a vyšpul tu frndu, ať vidíme zásun.“

Poslechla jsem, zaklonila jsem se, kalhotky jsem vytáhla, zasunula dildo a vytáhla kalhotky vysoko přes pupík. Viděla jsem jejich obdivné a zároveň pobavené výrazy. Zkoumající. Divoké, ale i úsměvné.

Lenka řekla: „Tohle je nejlepší párty.“ a hodila mi tanga a řekla: „Už dost, převleč se.“

Sundala jsem vše rychlostí blesku, navlékla tanga na mokrou kundu. Holky vstaly a smály se: „Hele, neber to špatně, ale chtěly jsme tě trochu naštvat. Už nás sereš tím moralizováním. Jsme kamarádky, tak to hoď za hlavu.“

V hlavě mi probíhaly všechny pocity od zlosti přes rozčilení po úlevu. Cítila jsem, jak se mi svaly uvolňují, i když to celé bylo pořád trochu jako jízda na horské dráze. Kývla jsem, „Je to mezi námi.“

Oblékla jsem se a sedla si. Položila jsem latexové kalhotky s dildem na stůl, jako symbol, že jsem nad tím vyhrála, že jsem zvládla být otevřená a odvážná – i když jen před těmi, které jsem považovala za skutečné kamarádky.