V restauraci

Číšník stál u našeho stolu už minutu a s pohledem upřeným kamsi skrze okno se potřetí ptal, co si přejeme.
Nebýt pohybů jeho rtů, která občas zahýbala jeho tělem, byli jsme jak kamenné trojsošší.

Seděl naproti mě a díval se mi do očí. Jeho pravá ruka mi odhrnula pramen vlasů z čela, lehce sjela po tváři, něžně pozvedla mou bradu a přiměla se podívat mu do očí.
Neuhýbej pohledem, zašeptaly jeho rty.
Chvíli mě hřbetem prstů hladil po krku, pak prudčeji jeho ruka sklouzla do výstřihu. Pronikla do košíčku podprsenky a lehce stiskla ňadro.
Dívali jsme se upřeně sobě do očí a srdce nenápadně tlouklo: Je tu číšník.
Ten se už počtvrté ptal, co si přejeme, když v tu chvíli jeho oči konečně zamířili k těm, kterých se ptal. Všiml si ruky a jeho pohled ji provázel až k mému výstřihu. Trochu povytáhl svůj krk, aby zjistil, kde ona ruka končí.
A tak jsem splynuli v jedno sousošší s upřenými pohledy, kdy dva páry očí byly zabořeny do sebe a jeden do výstřihu s rukou svírající mé ňadro.

Pozdvihl prsty ňadro v košíčku a palcem obkroužil bradavku. Číšníkovi se rozevřely doširoka oči a náhle jakoby ho cosi trefilo přímo mezi ně. Vzpamatoval se a popáté se zeptal, trochu ostýchavě: Pardon, ehm, přejete si?
Dvakrát jahodový džus, řekl trochu zastřeným barytonem, znovu stiskl mé ňadro a vysunul ruku z košíčku.
To je zatím vše, dodal a s úsměvem se podíval na číšníka.
A - ano, uklonil se číšník a odešel.
Pokynul mi očima a rozepnul mi bílý knoflíček u bílé košile.
Cítila jsem jeho upřený pohled v zádech. V zádech?
Zatímco on se jen ledabyle napil ze sklenice džusu, který číšník přinesl a již pevnou rukou nalil.

Stojím u zrcadla a hřebenem pročesávám vlasy. Neklid mi bloudí tělem, nerozumím mu.
Vlastně ne, není to neklid, ten neklid, co by naháněl strach. Je to napětí, které příjemně mrazí a lehce rozbuší srdce. Usměju se na sebe do zrcadla, schovám hřeben (ke spodnímu prádlu) do kabelky a vykročím ke dveřím.
Otevřu dveře z toalet na chodbu a vzápětí jsem stržena na protější stěnu úzké chodbičky.
Přitiskne mě silně ke zdi a ústa zalepí polibkem.
Nehýbej se, zašeptá.
Dej ruce podél těla a opři je dlaněmi o zeď.

Stojím opřená o stěnu a jeho ruce se mě zmocňují. Rozepínají další knoflíčky u košile a nechávají ňadra vyklouznout a svobodu.
Že by neslyšel blížící se klapot podpatků na schodech?
Zůstaň, usmál se a zmizel ve dveřích pánské toalety.

Podpatky béžových lodiček slyšitelně zpomalily, když míjely ženu v rozeplé bílé halence, opřené o stěnu, ohryzek viditelně povyskočil při pohoršeném polknutí a tvář měnila barvu přes bledou po tmavorudou. Paní v lila kostýmku a béžových střevících zavřela za sebou tiše dveře od dámských toalet.
Vzápětí se otevřely dveře těch pánských a jeho ruka mě strhla dovnitř.

Dívala jsem s do tváře dvěma neznámým mužům a jejich hladové pohledy bloudily po mých rtech, v mé halence, pod mou sukni ...

Za dveřmi s nakresleným panáčkem byla místnost zcela jiná.