Život po padesátce I.

Je zářijový večer, půl osmé. Stojím v potemělé místnosti a sleduji přijíždějící auto, nebo spíš jeho světla. Cesta do chatové oblasti není bůhvíjaká a tak trvá dost dlouho než projede okolo. Zastaví za chatou, zaslechnu ještě vypnutí motoru a pak ticho. Trpělivě čekám až přijde a já vím, že přijde. Musí. Pokud ne pošlu její fotky s milencem do světa. Nafotil jsem je minulý týden a rozvažoval co s nimi. Nakonec jsem se vydal za ní. Vzala si fotky a dlouze si prohlížela jen tu první. Čekal jsem pláč, vyhrožování, zděšení a prosby. Ale nic takového nepřišlo, měla tentýž prázdný a lhostejný výraz jako na fotkách. Jako by jí to bylo jedno. Řekl jsem kdy a kam přijet a jen kývla. A tak tu čekám až přijde a zvažuji co dál. Nejsem si ani jistý, že bych ty fotky někam poslal. Asi ne, zase takový hajzl nejsem. I když jak říkat mému postupu? Je to vydírání, takže možná hajzl jsem. Ale co, je mi přes padesát a život se se mnou také nemazlí. Žena si žije vlastní život, v práci také už nepostoupím a tak mi zbyla jen chata. Vždycky jsem tady byl rád a tak jsem jí zvelebil. Jenže jsem tady poslední dobou co děti žijí vlastní život býval sám. Možná se to teď změní, alespoň na čas.
Hlavou mi probíhají myšlenky jedna za druhou a tak jsem skoro přeslechl klapnutí dveří auta. Koukám na hodinky, bude osm. Dala si načas, ale ví že musí přijít a nějak to vyřešit. Slyším klapnutí vchodových dveří a tak volám :
,,Zamkněte a pojďte nahoru."
Už žádné váhání, jde nahoru rychle a hned na mě spustí o po ní chci, kde jsem to vzal a co si vůbec o sobě myslím. Nechal jsem jí mluvit a jen jsem jí pozoroval. Mladá a vdaná 27ti letá, bezdětná, štíhlá s krátkými tmavými vlasy. Přijela asi z nějakého cvičení, měla na sobě značkovou teplákovku i boty a v tomhle oblečení její postava ještě víc vynikala. Využil jsem jejího nadechnutí :
,,Tak dost, mlč."
Můj hlas byl asi dostatečně hrozivý protože okamžitě zmlkla. Pokračoval jsem tedy :
,,Aby bylo jasno, pravidla určuji já. Já mám k dispozici dost munice na to, abych ti způsobil problémy. A tak budeš dělat co se ti řekne. A až to uděláš možná tenhle problém vyřešíme k oboustranné spokojenosti. Jasné? No a kdyby jsi náhodou rozumná nebyla tak si snad představíš co může způsobit jeden klik."
Jen kývla. Držel jsem trumfy. Její bojovná nálada byla ta tam a mě něco napadlo. Chtěl jsem jí získat a ne ponížit a tak jsem pokračoval :
,,Sundej si ty tepláky. Dělej, rychle."
Příkazy jsem na ní jen štěkal a tak možná překvapením, možná snahou mít to všechno za sebou dělala co se jí řeklo.
,,Kalhotky ne, ty si nech."
Tím jsem jí překvapil. Asi si myslela, že si to na ní odbudu a ona pojede domů. Ale tohle jsem neměl v úmyslu. Stála tam v tričku, které zdůrazňovalo její štíhlou postavu a v kalhotkách. Měla krásné štíhlé nohy. Vytáhl jsem ze zásuvky stolu malý bičík, který jsem kdysi našel. Panenky se jí rozšířili a začala přede mnou couvat. Hledala očima únikovou cestu, ale nedal jsem jí šanci. Chytil jsem jí za ruku a strhl ji zpět. Opírala se krásným zadečkem o hranu stolu, nohy měla mírně rozkročené a přes bílé kalhotky byl vidět obrys broskvičky. Bičíkem jsem jí přejel přes kotníky, velice jemně a pomalu, ale přesto se zachvěla. Pokračoval jsem dál, přejížděl jsem jí přes krásně tvarovaná lýtka tam a zpět, potom jsem přes kolena přešel na stehna. Sledovala mě a dolů se nepodívala. Jen dýchala a mě se zdálo že je vzrušená. Nakonec jsem zajel až k broskvičce. To už se zachvěla a přivřela oči.
,,Otoč se" přikázal jsem.
Udělala co jsem jí nařídil, potom se opřela tělem o desku stolu. Pohled na nádherný zadeček vykonal své a na kalhotách se mi začala dělat boule. Skoro jsem se na ní vrhl, ale nakonec jsem se opanoval a znovu jsem přejížděl bičíkem pomalu od kotníků nahoru. Dospěl jsem až k broskvičce a donutil jsem jí aby se více rozkročila. Koncem bičíku jsem přejížděl kalhotky a potom jsem řekl :
,,Moc jsi zlobila, zasloužíš si potrestat."
Lehce jsem švihl bičíkem a ráno dopadla na půlky. Zaúpěla spíš překvapením, dával jsem si pozor aby rána nebyla příliš bolestivá. A pak jsem znovu švihnul a přejel bičíkem přes broskvičku. A znovu švihnutí přes půlky a přejetí přes broskvičku. Takhle jsem to chvilku střídal a na kalhotkách se objevila mokrá skvrnka která se stále zvětšovala. Její dech byl nejdříve tichý, ale se zvyšující se počtem ran přes zadeček a stimulací broskvičky byla stále hlasitější. Po pár minutách najednou zaječela, vsunula ruku mezi stehna a začala se na stole zmítat. Přestal jsem a sledoval její orgasmus. Bylo to intenzivní, bouli na kalhotách jsem měl pěkně tvrdou a měl co dělat abych se na ní nevrhl. Vydržel jsem to a počkal až se uklidní. Konečně se narovnala a otočila se. Byla zmatená a klopila oči. Styděla se za to mi předvedla. Snad čekala že si budu chtít užít ale to jsem měl v plánu jindy :
,,Říkal jsem ti, že jsi zlobila. A to moc. Tohle sis zasloužila. První lekce skončila, ale přijdeš na další. Jen se podívám kdy."
Vzal jsem do ruky kalendář a začal ho prohlížet.
,,Zítra" ozvalo se špitnutí."
Zvedl jsem oči od kalendáře :
,,Prosím?!" zvedl jsem hlas.
,,Omlouvám se, ale mám čas zítra ve stejnou dobu."
Stála tam uzarděná, klopila oči a připadala mi jako školačka. Tahle hra se zalíbila nám oběma a tak jsem souhlasil :
,,Dobrá. Zítra ve stejnou dobu. Teď se oblékni a jdi. A zítra si vem něco vhodnějšího, nejsme na hodině tělocviku."
Rychle se oblékla, otočila se a zůstala stát. Znovu se otočila, přistoupila ke mě, přejela rukou po naditém poklopci a krátce mě políbila. Pak odešla. Stál jsem tam a poslouchal jak odjíždí. A těšil se na zítřek.