Cesta do kanclu - díl II.

Robert byl připravený Hanku v té zkušební kabince ojet. Hance se jeho naléhání líbilo, ale nakonec se ovládla, otočila se a odstrčila Roberta. "Neblbni" hlasitě zašeptala. Robert jí popadl ruku a vtiskl jí na kalhoty do míst, kde se dral ven jeho klacek. Hanka po něm chňapla a trochu stiskla a zatáhla. Robert zakvílel rozkoší. Hanka se mu dívala do očí a mnula jeho kládu přes kalhoty. Nakonec si klekla, prohlídla si pořádně ty kalhoty a řekla "tak tohle musíme prozkoumat." Robert se zády opřel o stěnu kabinky s vypnutým poklopcem k Hanině obličeji.

Hanka mu rozepla opasek, rozepla knoflík, stáhla zip a Robertova kláda vypadla ven na Hančin obličej. Chvilku se s tím voňavým klackem pomazlila. Jednou rukou jemně chytla Roberta za koule, ptáka mu naslinila a olízla a začala ho honit. Sem tam se na Roberta podívala. Ten byl v mdlobách. Prohnutě opřený o stěnu vypínal svýho ptáka, aby co nejdřív vystříkl. Hanka ho honila o sto šest a do toho si hrála s kulkama a sem tam jemně nakousla a olízla žalud. Když už to vypadalo, že to všechno dobře dopadne, Robertovi začal velmi hlasitě zvonit telefon. Robert telefon rychle popadl a chtěl jej vypnout, ale omylem přijal hovor.

"Ahoj Roberte, tadý Šárka, máš na recepci návštěvu - máš domluvenou pracovní schůzku na druhou hodinu. Paní Skálová je tady o něco dřív."
"Díky Šárko, zakvílel Robert, budu tam za chvilku něco mě zdrželo."
"Je všechno v pořádku? Máš nějakej divnej hlas." zeptala se Šárka.
"Ale jo, budu tam hned." a zavěsil.

Hanka se zatím převlékla a upravila. "Musím letět, úplně jsem na ní zapomněl."
"Jasně, já dojdu zatím zaplatit tu blůzu." usmála se Hanka. "Myslím, že mi přinese štěstí" pomyslela si.

Robert si zatím zapnul pásek a vyběhl z kabinky. Pospíchal do kanclu a místo výtahu vyběhl na recepci po schodech, kde už v hlubokém křesílku seděla paní Skálová.
"Paní Skálová? Těší mě!" řekl Robert s profesionálním přátelským úsměvem a podal ženě ruku.

Křesílko na recepci ale přeci jen bylo trochu hlubší a nebylo tak snadné z něj vstát. Paní Skálová tak měla celkem zajímavý pohled na Robertův poklopec přímo ve výši jejích očí. Měl ho rozepnutý, navlhlý a uvnitř byl vidět naběhlý penis. Viděla, jak jí Robert podává ruku, ale bleskově jí proběhla myšlenka, že by místo ruky zatřásla tím klackem. Zaraženě mu zírala na poklopec.

Robert podle výrazu paní Skálové rychle pochopil, že něco není v pořádku. Podíval se na poklopec a uvědomil si ten průšvih.

"Omlouvám se, jestli jsem přišla nevhod. Říkala jsem si, že raději přijdu o něco dřív." Dívala se Robertovi ze zdola nahoru do očí a cítila vůni potu jeho penisu. Robert se jí také díval do očí, ale jak stál nad ní, tak měl také velmi pěkný výhled na její výstřih, na který byla paní Skálová patřičně pyšná. Její zvlhlé rty se pohly a zaleskly a Robertovi se z toho všeho pohnul klacek v kalhotách. Oba si toho všimli.

"Jen pojďte dál, vítám Vás" řekl Robert. Paní Skálova vstala a nakonec Robertovi místo penisu přeci jen stiskla ruku. Obě ruce byly horké a oba si to uvědomovali.

Robert jí odvedl do zasedačky a posadii se. Šárka za nimi hned dorazila a zeptala se: "Dáte si kávu nebo vodu?"

"Dala bych si vodu, pokud možno s ledem," řekla paní Skálová. Robert na to "já taky jenom vodu a pak prosím k nám nikoho nepouštěj, máme velmi důležitou schůzku." Šárka vody hned přinesla a zavřela za sebou dveře.