Ten jehož jméno nemůžu vyslovit 😘

Na začátku roku jsem nebyla tady na amatérech nějak moc aktivní. Spíš jsem jen pozorovala, četla zprávy a nevěnovala jim moc pozornosti. A pak mi napsal on. Přezdívku si nechám pro sebe stejně by vám k ničemu nebyla.. Ale on... on si mě něčím získal. Nečekaně, nenápadně – ale o to silněji.

Každá zpráva mě bavila. Každá fotka měla v sobě jiskru. Navenek možná „obyčejný“ muž, ale jeho oči, ten úsměv… nohy mi podlamoval jen pohledem. A když jsem ho viděla? Ruce se mi třásly. A nejen ruce…

Zpočátku jsem se držela zpátky. Nedostupná, zdrženlivá – možná ze zvyku, možná ze strachu. Ale on to nevzdal. Trpělivě, v klidu, s jemným humorem a jistotou si mě pomalu získával. A pak přišla první schůzka.

Nervozita, motýli v břiše… a pak, když jsem ho uviděla – ten jeho úsměv, pohled, klid v očích… věděla jsem, že jsem tam, kde chci být.
Byl něžný, pozorný, vtipný. A pak... i trochu ďábelský. Věděl přesně, kam sáhnout. Jak se mě dotknout tak, abych se během několika minut proměnila v rozechvělou, toužící ženu. Jeho jazyk mě během chvilky vystřelil do výšin, kde jsem zapomněla i svoje jméno. A když jsem si ho vzala do pusy… byl to rajský koncert těla a chtíče.

Zařídil mi tolik orgasmů, že jsem ztratila přehled o čase, o realitě. A přesto jsem chtěla víc. Když si mě pak vzal zezadu a vystříkal se mi do pusy… byla jsem v nebi.

A od té doby? Jsme v kontaktu. Píšeme si, voláme, dráždíme se navzájem a smějeme se. Oba víme, že to není jednoduché – ani život, ani my dva. Jsme zadaní. Ale ať už to je zakázané nebo ne, tenhle muž mi dal něco, co si budu pamatovat dlouho.

Možná mě někdy nechápe. Možná ho moje emoční horské dráhy vyčerpávají. Ale kdyby mě neměl… kdo by ho pak štval s takovou vášní?

P.S. stále po tobě toužím..