Secret Santa

Prosinec. Všední den. Sedím v kanclu a čas se neúprosně táhne. Naštěstí už jsou skoro 4, a tak většina kolegů se už balí domů, za rodinou, či shánět dárky na poslední chvíli. A já se tudíž můžu už více poflakovat, aniž by mě měl kdo kontrolovat. Sama nikam nespěchám, a tak to vidím na ideální čas na kafe. Nebo na čokoládu? Na kafe už je nejspíš pozdě. Ale čokoláda je zase až moc sladká…

Moje myšlenky přeruší vibrace telefonu.

Zpráva. Neznámé číslo.

„Nechal jsem ti na recepci malej dárek, běž si ho vyzvednout, uvnitř najdeš instrukce“

Rozhodování nad horkým nápojem jde stranou a má zvědavost mě už táhne ke dveřím výtahu. Pomalu sjíždím k recepci a začínám v sobě cítit chvění. A trochu i vzrušení. Na recepci přebírám docela obyčejný menší balíček a u toho se rozhlížím, jestli náhodou nezahlédnu toho tajemného ctitele. Kdo to je?, proč mi posílá dárek? Jak ví, kde pracuju? Kde sehnal moje číslo? Na tomhle patře je spoustu lidí, je zde totiž i coworking a menší kavárna. Ale nikdo z nich mi nikoho nepřipomíná. Ta nevědomost mě sžírá. Ale vlastně i docela vzrušuje. Naposled se rozhlédnu a mířím zpět k výtahu, kde už nedočkavě začínám rozbalovat krabici. Jen, co ji otevřu, vykoukne na mě ručně psaný vzkaz s pouhým„Zasuň si mě“. Polije mě vlna horka. Písmo nepoznávám a vlastně to i trochu vzdávám. A tak přistupuji na jeho hru. Z výtahu jdu rovnou na záchody, kde budu mít snad větší soukromí k analýze celého obsahu balíčku. Odkrývám vzkaz, pod kterým leží malé silikonové růžové vajíčko. Chvíli jsem zmatená, protože mám za to, že si takové hračky kupují jen dámy ve středních letech na posílení pánevního dna, nebo partneři ke společné masturbaci. Ale jak ho tak držím v dlani, začínám být nadržená už jen při představě, že do sebe něco strkám. Vedle vajíčka je i minibalení lubrikantu, který ale, podle už promáčených kalhotek nebudu potřebovat. Zasouvám ho tedy do sebe, a i když zprvu nic necítím, po chvíli se přesvědčím o opaku. Vracím se zpět ke svému počítači kolem zbývajících kolegů, a i když se snažím vypadat co nejvíc normálně, mám pocit, jako bych se učila chodit první den. Každým krokem cítím, jak se mi stahuje kundička a objímá uvnitř vajíčko. Konečně si sedám na své místo a na chvíli se klidním a pracuji. Vtom však přijde další zpráva.

“Tak co, líbí?“

Pořád nevím, co si o tom mám myslet, ale zároveň chci být slušná, a tak odepisuji jen pouhé

“Jo, je to fajn, díky :). “

Chystala jsem se napsat další zprávu, ve které bych se konečně zeptala na identitu mého ctitele, ale než jsem ji stačila odeslat, přerušily mě vibrace. Tentokrát z mého klína. Musela jsem se kousnout do hřbetu mé ruky, abych nevyjekla na celou kancelář. Dřív než jsem si stačila uvědomit, co se děje, vibrace zase ustaly.

Takže je to vibrační vajíčko. Někdo ho ovládá. Ten někdo musí být ve stejné budově jako já.

Znovu zapnul vibrace. Tentokrát o něco silnější. Na práci jsem neměla už ani pomyšlení. Zarývala jsem se prsty do opěrek a přes veškerou slast, která mě prolívala, jsem se navenek snažila působit naprosto v pohodě, kdyby náhodou někdo z kolegů zrovna procházel okolo mě. A to mě na tom rajcovalo asi nejvíc. Nevinná mladá kolegyňka, která si užívá vzdálený sex s neznámým mužem uprostřed kanceláře.

Vibrace se změnily na ještě silnější a pulzující a já měla strach, jak zvládnu takový orgasmus na veřejnosti.

Přišla další zpráva.

“Užíváš?“

“moc. uz dlougho nevydrtzim” odpověděla jsem jen tak jak bylo v tu chvíli v mých možnostech. Celá jsem se chvěla, kundička mi tekla a musela jsem si zakrýt pusu, aby všichni neslyšely mé vzdychání.

“štve mě že tě nemůžu vidět. Najdi si místo a zavolej. Třeba nahrávací studio;) Dám ti na to 2 minuty. “

Vibrace opět přestaly. A mě jakoby se v hlavě rozsvítilo. Už vím, kdo je můj tajný Santa. Bývalý kolega Michal, se kterým jsem si spolu kdysi začli na firemním večírku a pak jsme spolu i párkrát mrdali v práci, právě v nahrávacím studiu.

Nahrávací studio má totiž skvělou výhodu. Je perfektně odhlučněné..

Na nic jsem nečekala a šla rovnou do studia. Zamčela jsem se, rozsvítila malou lampičku a sedla do křesla, které tam bylo ještě od dob nějakého podcastu. Zavolala jsem Michalovi přes facetime a chtěla jsem se ho zeptat na spoustu věcí. On si dal ale ukazováček před pusu a naznačil, že teď spolu nic řešit nebudeme. Na kameru mi ukázal svůj mobil s aplikací k mému vajíčku a prstem na displej začal malovat křivky. To mě posadilo hluboko do křesla. Dala jsem si instinktivně ruku před pusu, pak mi došlo,že už přece nemusím a konečně jsem úlevně vzdychla. Michal mě jen s upřeným výrazem a toužebným úsměvem pozoroval. Stále si hrál s různými frekvencemi vibrací a přesně věděl, kdy přidat a,kdy zase zpomalit. Doháněl mě k šílenství. Už mi bylo i celkem vedro a tak jsem s rozepla košili, stáhla podprsenku a začla si hrát s bradavkama. Jednou rukou jsem si mačkala kozičky a druhou rukou jsem si hladila svoji vibrující kundičku. Svíjela jsem se v tom křesle jako had, a i když už to bylo třeba moc, nemohla jsem nic dělat. Kontrolu měl nademnou stále on. A jeho bavilo se na mě dívat, jak se trápím. Na chvíli vibrace snížil, já se narovnala, vydechla a s tázávým pohledem se na něj podívala. On se jen líšácky pousmál a vibrace zpátky vytáhl na ty nejvyšší, pulzující. Chápala jsem to jako svolení k orgasmu. Moje vzdychání nabralo taktéž na intenzitě. Prsty jsem si zarývala do prsou a kundičku jsem měla staženou tak, že jsem cítila každou vibraci ještě stonásobně víc. Rukou jsem si sjela opět ke klitorisu a boky jsem přirážela proti ní. To už se nedalo vydržet. Napnula jsem se jako luk a pak jsem se svalila na křeslo v orgasmické křeči. Michal naštěstí vibrace včas vypnul a ještě chvíli mě pozoroval, jak vyčerpaně oddechuji a zpracovávám jeho dárek. Pak se jen usmál, zamával a vypnul videohovor. Beze slova. Nic.

Ještě chvíli jsem odpočívala a pak jsem se postupně nějak sesbírala a oblékla. Vytáhla jsem ze sebe vajíčko, které bylo kompletně obalené v mých šťávičkách. Vrátila jsem se zpátky do kanceláře, kde už bylo skoro všude zhasnuto. Koukla jsem na hodinky. Bylo už 6. Bezmála 2 hodiny si semnou takhle hrál. Nestěžuju si.

Vypla jsem počítač a po cestě k výtahu jsem se s rozpačitým úsměvem rozloučila s paní uklízečkou, která zřejmě už nějakou dobu uklízela na stejném patře.

Nahrávací studio má jednu skvělou výhodu. Je perfektně odhlučněné..