Za dveřmi touha

Podzimní den, sedíc v kanceláři, když se najednou ozvalo jemné zaťukání na dveře. Nebyl to úder ani náraz, ale plynulé, tiché poklepání. Za dveřmi stála ona, přitažlivá smyslná. Stála tam, opřená ve futrech, oděná v podzimním kabátu, na hlavě slušivý klobouk. Krátké vlasy „Milý den,“ pronesla, její hlas byl hladký, s nádechem autority, který mi vždy zvedal tlak. Tyká mi, kdežto já ji vykám. Ten rituál vás nikdy nepřestal vzrušovat. „To je překvapení. Nečekal jsem Vás. „Byla jsem v bazénu,“ řekla jednoduše a postoupila blíž. Cítil jsem jemnou vůni chloru smíchanou s jejím vlastním květinovým parfémem, podmanivou směs čistoty a něčeho divokého. Její pohled se nesetkal s mým, ale projížděl místnost, jako by hodnotila její vhodnost pro něco. Pak se její oči konečně zastavily na mých rtech. „A teď jsem tady.“ Položila svou tašku na podlahu a jala se svléci kabát. Vzal jsem jej a položil na věšák. Stále oděna v krásných šatech. Byla to hra. Předstíraná skromnost, která jen podtrhovala její sebevědomí. „Nečekal jsem Vás?“ pravil jsem. Cítil jsem, jak se mi svaly na břiše stahují napětím. Usmála se, tenký, vědomý si úsměv. „V to jsem doufala, chtěla jsem Tě překvapit a přišla jsem, protože…,“ nedořekla větu. Natáhla ruku a konečky prstů se dotkly mé brady a zvedly ji. Její dotek byl chladný od bazénové vody, ale pod ním cítil jsem žár. Naklonila se. Políbila mě. Nebyl to něžný polibek. Byl to přímý, náročný nájezd. Její rty, plné a vlhké, se přitiskly na mé s neuvěřitelnou naléhavostí. Její jazyk, ochutnávající po minutových bonbonech, mi bez okolků otevřel ústa a tvrdě, požitkářsky se proplétal s mým. Chutnala po létě a po zakázaném ovoci. Jednou rukou mi stále držela bradu, druhou se jala opírat o stůl vedle mého stehna. Celý můj svět se zúžil na tento okamžik, na slanou chuť její kůže, na tlak jejích prstů, na hlasité, chraplavé zvuky, které jí unikaly z hrdla. Když se odtáhla, oba jsme lapali po dechu. „Tak,“ vydechla, její hlas teď chraptivý a nízký. Otočila se a opřela se zády o stůl, jeho hrana jí zarývala do zadečku. Rozepla spodní knoflíky elegantních šatů a nechala je lehce pootevřené. Posadila se na hranu stolu, přímo přede mě. Její krásná stehna se lehce rozevřela. Látka šatů se rozestoupila a odhalila dokonalý, oholený klín. Vůně jejího těla, teplá a sladká, na mě zaútočila s drtivou silou. „Teď,“ řekla tiše, ale s kovovou příchutí rozkazu. Její oči se mi zadívaly přímo do očí. „Udělej mi hezky jazýčkem.“ Neřekl jsem nic. Slova by byla zbytečná. Poklekl jsem, mé ruce se automaticky položily na její vnitřní strany stehen. Kůže pod mými dlaněmi byla jemná a neskutečně teplá. Přitáhl jsem ji blíž k okraji stolu, až jsem cítil její teplo na své tváři. Sklonil jsem hlavu a svými rty jsem se dotkl toho jemného, nadýchaného místa, kde stehno přechází v stydkou část. Ztuhla, jen tiše, ostře vydechla. Její ruce se sevřely na okraji stolu za ní, klouby zbělely. Začal jsem lízat, zpočátku pomalu, krouživě, lízajíc a lehce cucajíc tu něžnou pokožku. Slaná, kořeněná chuť jejího potu se mísila s čistotou vody a její vlastní esencí, vůní tak osobní, že mi z ní zamotalo hlavu. Její stehna se začala chvět. Jemné chvění se změnilo v nepokojné, neovladatelné trhání. Jedna její ruka opustila stůl a spletla se do mých vlasů. Nezatáhla, jen tam spočívala, cítila jsem její váhu, její vlastnictví. Posunul jsem se výš. Mé dýchání bylo teď hlasité, zvířecí, můj nos se nořil do jejího klína, mé rty objímaly její stydké pysky. Měla je plné, masité. Otevřel jsem je svým jazykem. Ochutnal jsem ji. Byla dokonale sladká, jako zrající broskev na slunci. Začal jsem pracovat usilovněji. Můj jazyk našel její klitoris, ten tvrdý, pulzující drahokam, a soustředil se na něj. Kroužil jsem kolem něj, jemně ho svíral mezi rty, pak na něj tvrdě a rychle tlačil plochou svého jazyka. Přestala dýchat. Její ruka v mých vlasech se sevřela do pěsti. „Právě… právě tam,“ sykla. Její hlas byl napjatý, plný napětí. Její boky se začaly mimovolně zvedat, tlačily se proti mým ústům, hledaly větší tlak, dokonalejší kontakt. Sálala, pulzovala proti mým rtům. Cítil jsem, jak její tělo napínalo každý sval, jak se blížila k vrcholu. Její druhá ruka opustila stůl a popadla mě za rameno, její nehty se zarývaly do mé košile, skrz ni do kůže. Zavřel jsem oči a nechal se jí vést. Snažil jsem se jí dát všechno. Můj svět byl teď omezený na tuto malou, mokrou část vesmíru, na její zvuky, na její chuť, na křečovité pohyby jejího těla. Byl jsem jen nástroj, sloužící její rozkoši. A pak to přišlo. Ztuhla, celé její tělo se napjalo do oblouku. Z jejích úst se vydral tichý zvuk, který nebyl výkřik, ani sténání, neboť vědomí místa, ve kterém prožívá rozkoše, ji bránil, aby svůj orgasmus hlasitě projevila. Řada prudkých, nekontrolovatelných třesů jí proběhla celým tělem, zatímco jsem jí neúnavně lízal, prodlužoval její slast, dokud se její stahy nezklidnily a nezměnily se v jemné, sladké cukání. Na okamžik se vše zastavilo. Jen její těžké oddychování a mé vlastní, zrychlené dýchání rozbíjelo ticho. Pak její ruka ve mých vlasech zaťala s novou, jemnou silou. Zatáhla. Jemná bolest mi projela pokožkou hlavy a přinutila mě odtrhnout se od ní a s údivem se na ni podívat. Její tvář byla zrudlá, vlhká, nádherně zničená. Ale její oči znovu zářily tím známým, dominujícím světlem. Vytáhla mě nahoru, za vlasy, až jsem klečel a ona seděla, naše tváře byly blízko u sebe. Její pohled byl neúprosný. Znovu se na mě vrhla a políbila mě. Její jazyk mi vtrhl do úst, divoký a vítězný, ochutnávající její vlastní chuť na mých rtech. Byl to polibek, který označkoval, který vlastnil. Když se odtáhla, její dech byl teplý na mé tváři. „Hezky jsi to udělal,“ zašeptala chraptivě. Její úsměv byl rychlý, dravý. Sjela ze stolu, zapnula si šaty, pomohl jsem ji do kabátu. Zvedla svou tašku. Otočila se a prošla kolem mě ke dveřím, když mě míjela dala ruku do mého rozkroku. Pevně mě stiskla, hm, krásně jsi vzrušen, až odejdu si to udělej a napiš mi o tom. Pokračovala ke dveřím, u kterých se zastavila. „Zase si pro to přijdu,“ řekla přes rameno, její hlas teď opět hladký a sebevědomý, plný slibů, které mi zrychlily tep, „nečekaně jako dnes.“