Tajemstvi mezi námi

Vždycky jsem si myslel, že práce v realitní kanceláři bude jen o telefonátech, smlouvách a nekonečném ježdění po prohlídkách. Jenže od chvíle, kdy do týmu nastoupila Klára, všechno se změnilo.

Seděla naproti mně. Každé ráno přišla o pár minut dřív, položila si složky na stůl a s tichým úsměvem prohodila:
„Dobré ráno.“
A já pokaždé cítil, jako by se mi odněkud z hrudi vytratil vzduch.

Nikdo v kanceláři nevěděl, že občas zůstáváme po práci déle. Tiše, bez domluvy. Jen jsme se jeden na druhého podívali, když všichni odešli, a oba jsme věděli, že ještě nechceme, aby ten den skončil.

Jednou večer jsem vyplňoval papíry u svého stolu, ona opřena o futra dveří pozorovala mě.
„Víš, že spolu trávíme víc času než s kýmkoli jiným?“ řekla tiše.
Zvedl jsem oči. „Vím. A vůbec mi to nevadí.“

Usmála se. Ten její pohled – s trochou něhy, trochou odvahy – byl přesně ten, kterým mi dávala najevo, že mezi námi je něco, o čem se mluví jen šeptem.

Začali jsme spolu jezdit na prohlídky. Když klienti odjeli a my zůstali sami v prázdném bytě, stála občas tak blízko, že jsem cítil vůni jejího parfému.
Nikdy jsme nepřekročili hranici. Ale oba jsme ji viděli – byla pár kroků před námi a lákala nás.

V kanceláři jsme byli profesionální. Nikdy žádné narážky, žádné pohledy, které by si ostatní mohli všimnout. Ale kdykoliv prošla kolem mého stolu a její prsty se jen letmo dotkly mé ruky, věděl jsem, že jsme ve vlastním světě, skrytém mezi smlouvami a schůzkami.

Jednoho pozdního večera jsem ji doprovodil k autu. Stála jsem s klíčky v ruce a vítr jí nadzvedával vlasy.
„Myslíš, že je to chytré?“ zeptala se.
„Možná ne,“ připustil jsem. „Ale je to správné.“

A pak se stalo něco jednoduchého, ale pro nás obrovského.
Chytila mě za ruku. Ne dlouze, ne okázale. Jen krátce, pevně, jako kdyby mi tím chtěla říct:
Ano. Tohle mezi námi existuje.

Od té doby jsme si tajně psali během schůzek, kradli si krátké momenty v kuchyňce, a pokaždé když jsem ji viděl, cítil jsem to stejné tiché, krásné napětí.

Nikdo to neví. A možná je to tak prozatím dobře.
Protože některé vztahy nezačínají nahlas.
Některé začínají v tichu, mezi dvěma stoly v malé realitní kanceláři.

Ps. Kdo by chtěl prodat dům ozvěte se😀😀