Platonická láska

Povídka je trochu delší - omlouvám se všem netrpělivým...
________________

‚Ahoj Tondo,
vím, že teď těsně před maturitou nemáš moc času, ale opravdu bych s Tebou potřebovala mluvit. Asi jsem udělala ohromnou chybu a teď nevím, co mám dělat. Mohla bych Ti to napsat jako vždy, ale tentokrát bych si raději o všem promluvila. Myslíš, že bys mohl přijít za mnou domů v sobotu někdy po obědě?
Vím, že už mi nestihneš odepsat, ale já budu čekat a věřit, že přijdeš
Pavla'
Tenhle dopis jsem držel v ruce a přemýšlel. V sobotu se mi zrovna do nějakých vážných rozhovorů nechtělo. V pátek totiž končily maturity a celá naše třída se domluvila, že si dáme ‚uvolňovací‘ sraz, rozuměj – půjdeme zapít ten mnohadenní stres. Začátek toho srazu byl v šest večer, takže jsem nakonec došel k názoru, že stihnu obojí.
Pavla, která mi psala, byla moje platonická láska. Poznal jsem se s ní na tanečních kurzech, které jsme ‚dobrovolně‘ museli navštěvovat v prvním roce studia. Hned při vstupní lekci jsem si všimnul dívky, která stála odděleně od ostatních a působila dojmem hrdé a nedostupné ženy. Žádné klopení očí, žádné hihňáňí s kamarádkami, žádné provokativní, eroticky nabité pohledy, žádné pohrdavé sjíždění zrakem – jen prostě stála a s kamennou tváří pozorovala, co se děje kolem. Drbnul jsem do kamaráda, nenápadně jsem na ni ukázal a zeptal se:
„Nevíš, co je to za cácorku?“
„To nevím, ale vypadá dost nafoukaně. S tou asi moc legrace nebude...,“ pokrčil rameny a tlačil mě k holkám z ekonomky, se kterými již v prvním měsíci po nástupu do školy navázal čilý kontakt. Tak jsem se dostal do kroužku, ve kterém to bublalo, smálo se, dělaly se dvojsmyslné narážky a vůbec se užívala spousta legrace. Při tom jsem ale kradmo sledoval onu neznámou. A čím dál víc jsem zjišťoval, že se mi líbí a že mě něco pudí, abych ji oslovil a pokusil se s ní seznámit. Jenže to už náš hlouček rozprášil mistr společenského chování (jak se sám označil), museli jsem se postavit do kruhu a začala výuka. Po káravém a výhrůžném projevu jsme se dostali k vzájemnému představování se ve dvojicích. A protože jsem museli trénovat, rozdělil nás mistr na sudé a liché a tyhle dvě skupiny se začaly pohybovat v protisměru a koho jsem potkal, toho jsem musel obtěžovat svým pozdravem, tím, jak se jmenuji a z jaké školy jsem. Už jsem byl skoro uzdraven do bezvědomí a opakování stále stejné formulky dokola mi začalo plést jazyk. Přemýšlel jsem, jak se vymanit z toho mučení, když jsem si všiml, že ona neznámá patří do protilehlé skupiny a zákonitě se s ní tedy musím potkat a seznámit. To mi dodalo síly a v duchu jsem jen počítal, kolik ještě nudných ‚Dobrý večer, já se jmenuji a studuji‘ budu muset vyslechnout. Pořád jsem onu dívku sledoval a připadala mi taková nějaká smutná. Na její tváři se sice s každou lehkou zdvořilou úklonou objevil úsměv, ale i na dálku jsem viděl, že její oči se nesmějí. Netrvalo dlouho a stáli jsem proti sobě:
„Přeji krásný večer, vzácná přítelkyně!“ spustil jsem naučenou nenaučenou formulku. „Moje jméno je Tonda a jsem neskonale šťasten, že se s vámi mohu seznámit. Studuji v tomto městě historický ústav, ovšem to je zcela podružné. Co však považuji za důležité, je skutečnost, že ve vaší tváři vidím smutek, který vám vůbec nesluší. Mohu snad udělat něco, čím bych rozehnal vaše chmury?“
„Dobrý večer, vážený mladý muži,“ řekla sametovým hlasem a já poprvé za celý večer viděl, že se skutečně usmála, „je mi ctí a pevně doufám, že si zapamatujete mé jméno Pavla. Věřím, že mne brzy učiníte šťastnou svou návštěvou na gymnáziu, kde pilně studuji…“
Trochu mě překvapila její rychlá reakce na mé trochu netradiční seznámení, ale než jsem stačil rozvinout rozhovor, už jsem byl popohnán k další rozesmáté a očima kroutící slečně.
Večer ubíhal a jeho závěr k mému smutku neskončil setkáním s Pavlou, ale davem mých kamarádů, kteří mě jako proud sebrali a vedli zpět na internát.
Můj čas nebyl bohužel v mých rukou, a tak přesto, že jsem vymýšlel, jak se vymanit z daného režimu a uspořádat setkání s Pavlou, nedařilo se mi a byl jsem odkázán na pravidelné lekce tance jednou za týden. Moc jsem si přál, abych s Pavlou mohl zůstat v nějakém alespoň náznaku soukromí, ale prostě to nešlo. Omezovali jsem se tedy na krátké rozhovory o přestávkách, ale i z těch útržků jsem pochopil, že jsem našel mojí krevní skupinu, můj šálek kávy, moji vránu, která k vráně sedá. Vyměnili jsem si adresy a tím začala naše pravidelná korespondence – dvakrát týdně jsem dostal velmi milé psaní a dvakrát týdně jsem sednul a napsal odpověď. Osobně jsme se potkávali jen velmi vzácně, ale čilá korespondence fungovala. Posílala mi své literární pokusy, vyprávěla velice poutavě o příhodách všedního dne, občas se v obálce objevila i fotografie obrázku, který namalovala. Snažil jsem se s ní držet krok, ale připadal jsem si, jako bych za ní (v literární oblasti) poskakoval o berlích. Takhle to trvalo více než dva roky. Pak se najednou začal obsah dopisů měnit. Ještě pořád jsme se informovali o svých dílech a o svém kulturním životě, ale začali jsme řešit i věci prozaického charakteru – módu, dárky pro své bližní, lásky i sex. A poměrně rychle jsme začali znát nejzazší koutky svých duší – prostě Přátelé s velkým P. Začali jsme se i víc potkávat, ale mne (a předpokládám, že ani ji) nenapadlo vidět v tom druhém objekt sexuálního zájmu.
Tak čas ubíhal zcela nekomplikovaně, těšil jsem se ze svého přátelství s Pavlou a těšilo mě i to, že jsem byl přesvědčen o tom, že i ona je se mnou ráda v kontaktu. A do toho najednou tohle nezvykle krátké psaní s naléhavostí… Chvilku jsem přemýšlel, co se může dít, ale velké starosti o ukončení vlastního vzdělání mě vrátily na pevnou zem a daly mi na pár dní zapomenout. Teprve v pátek večer se znovu vyrojily myšlenky na přítelkyni a já se začal bát, co mne čeká.
Úderem druhé hodiny odpolední jsem se nadechl, opřel o tlačítko zvonku a čekal, až Pavla – jako vždycky – vyběhne z domu a vyrazíme si sednout někam na kafe. Jenže k mému se překvapení se chraplavě ozvalo z reproduktoru:
„Kdo je?“
Chvilku jsem zaváhal, protože jsem nepoznal Pavlin hlas: „Tady… Tonda…“
„Ahoj,“ znělo unaveně a smutně, „pojď nahoru, čtvrté patro,“ upřesnila, protože dobře věděla, že jsem u ní doma ještě nikdy nebyl. Ozvalo se zabzučení, já otevřel dveře, vešel a ve výtahu zmáčknul čtyřku. Připadalo mi, že jsem ještě ani nezastavil a dveře se otevřely dokořán a v nich stála uplakaná Pavla. Chvilku jsem ji rozpačitě pozoroval a ona na mne koukala přes clonu slz. Nevěděl jsem co mám dělat nebo říct a tak jsem tak chvilku stáli proti sobě, až najednou se Pavla ke mně vrhla, objala mne, přitiskla se a spustila naplno to své slzavé údolí. Opatrně jsem ji vzal kolem pasu, vyvedl z výtahu a vtlačil do otevřených dveří, o kterých jsem předpokládal, že jsou od jejího bytu. Naštěstí se nenaplnily mé obavy ze setkání s některým z jejích rodičů, tak jsem zaklapl dveře, dovedl Pavlu intuitivně do obýváku a usadil ji na sedačku.
„Nedáš si kafe?“ zeptal jsem se vymaňujíc se z jejího objetí.
„Uhm…“ zahuhlala polykajíc slzy a utírajíc si nos.
Nechal jsem Pavlu napospas slzám a odešel do kuchyně (bůh buď pochválen za stejnou orientaci panelákových bytů). Tam jsem vypátral kafe a hrnečky, dal vodu na plotnu a čekal, než se uvaří. Pak jsem ji zalil, na tác dal dvě vonící potěšení, přidal cukr a vrátil jsem do obýváku. Pavla ležela a pořád ještě plakala. Postavil jsem podnos s kávou na stolek a trochu zhurta spustil:
„Tak a teď přestaň bulet a povídej, co se děje. Nebo si ještě začnu myslet, že brečíš kvůli mně… A to by mě těšilo jedině v případě, že to jsou slzy štěstí, že jsem Tě požádal o ruku.“
Na její tváři jsem zaznamenal, jak se tam mihnul miniaturní úsměv, pak se posadila, vysmrkala a začala dlouhý monolog, jak chodila s Romanem, jak spolu byli šťastní, jak plánovali společné studium na filozofické fakultě a následně i společný život. A jak pak jednou potkala Petra, jak ten byl okouzlující a jak mu podlehla, zamilovala se do něj a jak se z původně šarmantního a společenského chlapa vyklubal velice rychle diktátorský, samolibý prevít, který ji jenom ponižoval a dokonce fyzicky týral. Jako třešnička na dortu pak svoje skoro hodinové vyprávění uzavřela s tím, jak vztekle jednoho dne oznámila Petrovi, že od něj odchází a vrací se k Romanovi, a ten na to zareagoval tak, že ho prostě a jednoduše šel zbít. Pak se odmlčela, schoulená seděla v koutě sedačky a dívala se na mne.
„A co Ti na to mám říct,“ řekl jsem opatrně. „Proč jsi Petrovi, prosím Tě, vyprávěla o Romanovi? Vždyť Ti muselo být jasné, jak to dopadne…“
„Když já se ho tak bála a myslela jsem, že ho to zastraší. A taky jsem si myslela, že to prostě vezme jako obyčejnou pravdu a pochopí, že jsem se tak rozhodla. Ty jsi mi přece vždycky psal, že upřímnost je správná…!“
„To ano,“ přikývl jsem a přeladil do jízlivého tónu, „jenže taky jsem psal, že pravda může být hodně nebezpečná.“
Pustili jsme se do rozebírání situace a hledání všech možných řešení a únikových cestiček. Moc variant nebylo, ale já jsem tehdy začal chápat jednu skutečně objektivní pravdu: Pokud chcete někomu opravdu pomoci nebo poradit, leckdy to největší, co pro něj můžete udělat, je vyslechnout jej!
Seděli jsme proti sobě a jak z ní během povídání opadával stres, měl jsem více času se na ni pozorně podívat a prohlédnout si ji. Uvědomil jsem si, že za ta léta se z poupěte rozvinula nádherná orchidej – lákající a nebezpečná.
Kulatou tvář s malou, ale výraznou bradou, velkýma a neustále udivenýma očima, nenápadným pršáčkem a výraznými rty lemovaly vlnité a skoro zlaté vlasy. Ty svým vlnobitím padaly až na ramena a opticky tak zkracovaly její šíji. Pod přiměřeně širokými rameny se tyčila na můj vkus trochu moc velká, ale pevná prsa. Tenké domácí tričko zvýrazňovalo nejen tvar a objem, ale i to, že na sobě nemá podprsenku, a dalo mi i tušit velikost dvorců, v jejichž středu ležely jako dva hrášky bradavky. Ladnou křivkou přecházel hrudník v ploché a pevné břicho, z něhož vystupovaly boky, jejichž šíře byla v ideálním poměru vůči pasu, a ty oble pokračovaly na pevné a dlouhé nohy. Její domácí úbor mi nedal nahlédnout do jejího klína, ale tušil jsem, že i tam bude vše v pořádku. Její lákavá postava mě donutila zaobírat se myšlenkou, proč jsem za ta léta nikdy ani třeba nezkusil naznačit, že bych s ní rád zkusil to, co jsem věděl, že se jí líbí. Měla ráda něžné a laskavé milování, přímo zbožňovala masáže a přála si, aby penis vklouznul do pochvy jakoby mimoděk, náhodou.
Představoval jsem si, jak moje ruce kloužou po jejím těle, když v tom mě vyrušila otázka:
„Ty jsi ale chtěl jít na ten sraz vaší třídy, ne?“ vyskočila, „A já tu povídám a povídám a zdržuju Tě…“
„To je v pořádku,“ odpověděl jsem a honem zaháněl hříšné myšlenky, „jen doufám, že už jsi v pořádku a že jsem ti alespoň trochu pomohl.“
„Pomohl jsi mi moc… A já jsem ti za to vděčná a nevím, jak Ti to budu moct oplatit. Snad na něco přijdu…“
„S tím si nedělej hlavu – jsem rád, že jsem mohl být s tebou.“ A pomalu jsem se zvedal k odchodu. Když jsem se obul a ve dveřích otočil k pozdravu, měl jsem hroznou chuť ji políbit, když jsem ale viděl její spokojený úsměv, hned jsem ten nápad opustil. Rozloučil jsem se a chvátal za svými spolumaturanty. Když jsem dorazil na místo činu, zábava už byla v plném proudu, takže si ani nikdo nevšiml, že jsem se zdržel. Rychle jsme si objednal, abych alespoň trochu srovnal krok s ostatními, a ponořil se do zábavy. Tak jak to v takových případech bývá, byl to večer plný vyprávění zážitků, vtípků a jak čas postupoval i dvojsmyslných narážek a přímých i nepřímých sexuálních návrhů. Bavil jsem se skvěle, jen občas jsem v duchu zabloudil do onoho paneláku, kde jsem strávil odpoledne, a myslel na Pavlu.
Ještě nebyla ani půlnoc a já si vyšel ze zakouřené restaurace na čerstvý vzduch. Sedl jsem si na lavičku u kašny a děkoval šetřícím opatřením, protože na celém náměstí svítily jen čtyři lampy a bylo tak možné sledovat bezmračnou oblohu jiskřící tisíci hvězdami. Ani nevím, jak dlouho jsem se kochal nádherným pohledem, když v tom mě překvapil známý hlas:
„Tak už jsem na to přišla,“ ozvalo se nade mnou. Prudce jsem se posadil a vytržen ze svého rozjímání jsem vyhrknul:
„Na co?“
Pak mi ovšem došlo, kde jsem a kdo na mne promluvil, a začal jsem překvapeně koktat:
„Jak to… Kde… Co ty tady… Proč… Ježíši – kde se tady bereš?“
„Přišla jsem za tebou, protože mě napadlo, jak se ti odvděčit za tvou pomoc.“
„Ale já to nedělal kvůli odměně,“ a pak jsem, trochu pod vlivem alkoholu, trochu pod vlivem hvězd, dodal, „dělal jsem to, protože tě mám rád. A pokud bys přemýšlela o odměně, pak jediné, co bych za odměnu považoval, je milování s tebou…“.
Usmála se, naklonila se ke mně a zblízka mi přímo do tváře zašeptala:
„A o jaké odměně si myslíš, že mluvím?“
Vyvalil jsem oči a přešel do svého koktavého módu: „Já ale.. nějak… tady… sakra!“ ulevil jsem si, pak se zhluboka nadechl a spustil znovu, tentokrát už plynně, „prostě nechci nějakou rychlovku v křoví v parku. Ne s tebou…! Celý večer myslím jen na společné milování a všechny mé představy mluví o tom, jak si to užíváme oba. A to rozhodně nepředstavuje válení se v růžích nebo v mraveništi.“ Polkl jsem a dodal odvážně: „To raději umřu s lítostí, že jsem s tebou spojil duši, ni však tělo…!“
„Ty můj hrdino,“ smála se už zcela nepokrytě, „jestli ti opravdu jde o milování a ne o bohapustý sex, řešení se vždy najde.“ Narovnala se a dodala: „Naši odjeli na Slovensko na chalupu a vrátí se až příští neděli…,“ a podala mi ruku. Jako hypnotizován jsem vstal, přijal podanou ruku a zapomněl na svět.
Trvalo nám asi půl hodiny, než jsme došli k jejímu domu. Jedny dveře, výtah, druhé dveře, jejich zaklapnutí a ocitl jsem se ve světě, který jsem toužil poznat a přitom se ho trochu bál. Pavla se chovala nenuceně a možná se i trochu bavila mými rozpaky.
„Dáš si kafe?“ zeptala se, když se zouvala. „Nebo víno? Nebo bych ti mohla nabídnout podmáslí…“
„To víno by bylo fajn,“ řekl jsem, zul se a následoval ji do kuchyně. Vytáhla z lednice otevřenou, ale skoro plnou láhev, zručně vyndala ze skříňky dvě skleničky a začala nalévat. Nevydržel jsem to a zajel jí rukou do vlasů a jemně ji poškrábal na týle. Všiml jsem si, že se jí trochu zachvěla ruka, ale jinak nedala nic znát a dolila obě skleničky. Teprve když odložila láhev, mírně zaklonila hlavu, přivřela oči a tichounce zavrněla jako kočka. Aniž bych ruku dal pryč, přitočil jsem si Pavlu k sobě čelem, přitáhl si ji, zlehka políbil na obě tváře a pak na ústa. Vyšla mi vstříc, objala mne a naše jazyky spočinuly v dlouhém a vášnivém propletení. Cítil jsem, jak se měkce poddává mým pohybům a jak se ke mně tiskne, jakoby se mnou chtěla splynout.
Pomaličku se odtáhla, napila se vína a usmála se:
„Půjdu se osprchovat. Vydrž chvilku.“
„Nechceš umýt záda?“ řekl jsem automatickou formulku a usmál se, aby pochopila, že to byl vtip. Mrkla na mne pohledem plným čertíků:
„To není špatný nápad,“ řekla a vydala se ke koupelně. Nezaváhal jsem a vtlačil se za ní. Nebylo tam moc místa, stáli jsme těsně u sebe a Pavla si začala rozepínat knoflíčky u halenky.
„Počkej, já sám,“ zarazil jsem ji a pomalu začal rozepínat jeden knoflík za druhým. Nechvátal jsem a užíval si to objevitelské nadšení z každého malého kousku Pavlina hebkého těla. Po odstranění poslední překážky v rozhalení blůzy jsem košilku rozhrnul jako oponu a přede mnou se otevřela scéna hodná toho nejlepšího scénografa. Pohladil jsem Pavlu po tváři a pomalým pohybem sjížděl přes krk, ramena a prsa až na rovné břicho, zakroužil jsem kolem pupíku a zase se vracel nahoru. Měl jsem zavřené oči, aby se můj hmat ničím nerozptyloval, a nasával jsem do konečků prstů teplo její kůže. Pavla se mezitím pustila do rozbalování mého těla a brzy jsem byl i já bez košile. Otočil jsem Pavlu k sobě zády a nenasytnými dlaněmi jsem hladil každé zákoutí jejího těla. Očividně se jí to líbilo, protože se o mne opřela, položila si hlavu na mé rameno, zvedla ruce a začala mě dráždivě škrábat na týle. V zrcadle jsem viděl, jak zhluboka dýchá a kochal jsem se jejími perfektně tvarovanými prsy. Vždy, když jsem přejel po jejích vztyčených bradavkách, podklesla mírně v kolenou a slastně vzdychla. Soustředil jsem se tedy jednou rukou na prsa a bradavky, ale druhou rukou jsem zamířil k lemu její sukně. Líbal jsem Pavlu na krk a na ramena a přitom jsem rozepnul zip a knoflík toho kusu látky kolem jejích boků. Gravitace vykonala své a Pavla stála v koupelně jenom v krásných saténových kalhotkách. Ještě chvilku jsme se mazlili, pak si Pavla stáhla kalhotky a vlezla do vany. Zatímco nastavovala správnou teplotu sprchy, nabídla mi výhled i na ty části jejího těla, které mi dosud zůstávaly utajeny. Bez známky studu odložila sprchu do držáku a začala se mazlit s mýdlem.
„To tu budeš jen tak stát a sledovat mě? Nebo jsi mi přišel opravdu umýt záda? Jestli ano, tak se obávám, že se taky budeš muset svléct a jít za mnou, protože jinak bychom asi vytopili celý byt…“ říkala do zdi zády ke mně a přitom mne dráždila kroucením se při mydlení.
Nemusela mne pobízet dvakrát. Shodil jsem ze sebe kalhoty i trenky a vstoupil do vany. Jakmile ucítila, že jsem u ní, klekla si, podala mi mýdlo a opřela se lokty o okraj vany. Tím na mne vystrčila zadeček a moje beranidlo prudce zareagovalo, protože v dosahu ucítilo bránu, kterou by mohlo dobýt. Pustil jsem se do mytí zad a hlavička mého penisu netrpělivě vyrážela vzhůru, když se mimoděk dotkla stehen nebo zadečku Pavly. Odložil jsem mýdlo a dokud padající voda zcela nesmyla všechny jeho zbytky, hladil jsem a lehce škrábal nehty ta záda před sebou a milimetr po milimetru jsem zasouval svou kouzelnou hůlku mezi její stehna. Neucukla, ale narovnala se, opřela se o mne zády, malinko sevřela stehna a pomalými, rytmickými pohyby klouzala po mém kolíku. Ucítil jsem, jak si Pavla svou dlaní přitlačuje můj penis do svého rozkroku. To se opravdu nedalo dlouho vydržet a brzy měla dlaň plnou dávky mého semene. Ještě chvilku si přidržela můj, tentokrát už nehybný a ochabující penis přitlačený mezi nohami a já tuhle chvilku využil k líbání jejího krku a ramen a k intenzívnímu hlazení a masírování jejích prsou. Po chvíli se ke mně otočila čelem a soustředěně se začala věnovat hygieně mého nástroje. Poctivě namydlila každé zákoutí mého rozkroku, pořádně ho promnula a nakonec sáhla pro sprchu a začala smývat mýdlovou pěnu. Proud teplé vody a její dotyky měly za následek, že můj orgán přestal v ochabování a opět se hrdě tyčil v očekávání další práce. Byl jsem tak vyburcovaný, že jsem svými prsty našel Pavlinu skulinu a začal se jí věnovat. Nahmatal jsem její klitoris a masíroval jsem ho, jak nejlépe jsem dovedl. Bylo vidět, že Pavle se moje hraní líbí, protože jejím tělem probíhaly vlny záškubů, občas hekla nebo hlasitě vzdychla a při každém jejím záchvěvu mi zároveň silněji stiskla penis.
„Pojď do mě,“ zaprosila po jedné takové vlně rozkoše, „moc tě chci…“
„Ještě ne, lásko,“ zavrtěl jsem hlavou a na znamení toho, že to myslím vážně, jsem vytáhl ruku z jejího klína, „ještě je čas…“ Dlouze jsem ji políbil hladíce ji po celém těle. Pak jsem vylezl z vany, pomohl ven i jí a pořádně osušil celé její tělo.
„Máš tu nějaký olej nebo krém?“ zeptal jsem se, „Chci ti udělat masáž…“
„Ty ses rozhodl mě trápit?“
„Naopak – rozhodl jsem se udělat vše, abys na tuhle noc nezapomněla a aby sis jí užila.“
„Tuším, že nezapomenu,“ řekla trochu záhadně, ale to už byla otočená k toaletní skříňce, kde chvilku štrachala, až vytáhla tubu s jakousi mastí. Nenechala mě dlouho přemýšlet o vhodnosti toho přípravku, chytla mne za ruku a odvedla do obýváku, kde zručnými pohyby rozložila obrovské letiště, rozsvítila malou lampičku, pustila magnetofon, zhasla velké světlo a jedním hbitým pohybem se uvelebila na boku na posteli. Klekl jsem si vedle postele a dvěma prsty jsem objížděl obrysy jejího těla a očima jsem si zapisoval do paměti každý detail. Dívala se na mne a možná nevědomky, možná cíleně mi lehkým přivřením víček dávala najevo, které dotyky se jí líbí víc než ty ostatní. Byla velice citlivá na krku a ramenou, pod prsy a kolem pupíku. Přivření očí pak zdůraznila lehkým vzdechem, když jsem se dotkl jejích boků, podbřišku a vnitřní strany stehen. Hrál jsem si s jejím tělem a s potěšením jsem zaznamenával, jak se jí pomalu zrychluje dech, zpevňují bradavky a nabobtnává vstup do pochvy.
Neváhal jsem, klekl si obkročmo nad její zadeček, a za pomoci krému jsem začal masírovat od krku dolů. Nechvátal jsem, užíval jsem si stoupající vzrušení Pavly a její slastné vrnění. Můj kamarád zatím poskakoval po jejím zadečku a stehnech a netrvalo dlouho a Pavlin zadeček začal vstřícně vyrážet proti jeho dotykům. Nevšímal jsem si toho a poctivě se věnoval masáži a hlazení. Když jsem se dostal k jejím bokům, ucítil jsem, jak se Pavla snaží roztáhnout nohy. Ani to mne však nezastavilo a pokračoval jsem přes zadek, stehna a lýtka (přitom jsem se důsledně vyhýbal intimním partiím) až k ploskám chodidel. Pak jsem požádal Pavlu, aby se otočila na záda, opět jsem si nad ni kleknul a od krku masíroval, hnětl a hladil její hebké tělo. Víc jsem se zdržel u míst, o kterých už jsem věděl, že jí přinášejí vyšší uspokojení. Pavla se pode mnou začínala čím dál víc kroutit a vzpínat, zvláště, když jsem se důkladně věnoval jejímu podbřišku a Venušinu pahorku. Při tom jsem se ale pečlivě vyhýbal jak poštěváčku, tak nateklým stydkým pyskům. Jen jsem ji nechal odtáhnout trochu víc nohy od sebe a palci jsem důrazně promasíroval její třísla. Bublání její chtivosti malinko ochladlo, když jsem se dostal na spodní část nohou, ale jakmile jsem se začal vracet k jejímu klínu, snažila se pokrčit nohy a otevřít mi vstup do svého klína. Pohledem jsem zaznamenal, že její rozkrok se leskne vlhkostí vytékající z jejích útrob, a to byla chvíle, na kterou jsem čekal. Otočil jsem ji opět na břicho a dlouhými tahy znovu třel její záda od ramen až pod zadek a tam jsem pokaždé prsty zajel k horké a vlhké bráně do její pochvy. Ten pohled a vůně mne vyburcovaly a můj meč byl ve střehu a připraven zajet dovnitř. S každým tahem směrem k ramenou jsem svůj penis více opíral o její vlhkou jeskyňku a tah za tahem se tlačil více a více do hloubky jejího rozkroku. Vzdychala, snažila se vyrážet proti mým pohybům a při tom se chytla za prsa a neuvěřitelnou silou si je mačkala.
Vzepřel jsem se na rukou a jedním plynulým pomalým pohybem jsem zasunul svůj penis do její pochvy kam až to šlo nejdále a pak jsem zůstal v tomhle spojení bez jediného pohybu. Pavla se třásla a co jí síly stačily, tlačila se proti mému bodci. Přerývaně vzdychala a na penisu jsem cítil vlnovité záchvěvy její jeskyňky. Začal jsem pomalu a rytmicky vysouvat a vsouvat těšitele. Pavla velice rychle chytla můj rytmus a už jsme se houpali do taktu pomalé písničky, která zaznívala z rádia. Bylo příjemné vnímat, jak měkce narážím na zadní stěnu její pochvy a jak se při každém takovém dotyku ozve hlasitý vzdech, který se postupně mění v tichý, polštářkem dušený výkřik. Přestože jsem měl jeden orgasmus už za sebou, dlouho jsem tenhle stav milostného transu nevydržel a na poslední chvíli jsem vytáhl pyj z Pavliny dírky. Jedno škubnutí, druhé a semeno vystřelilo jakoby chtělo bílou čárou označit celou páteř. Pavla zůstala trčet s vyšpuleným zadkem a tiše vzlykala do polštáře. Opatrně jsem ji přetočil na záda a líbal její prsa a bradavky. Rukou jsem jí zajel mezi nohy, nahmatal jsem poštěváček a krouživými pohyby jsem jej mnul. Na mé cucání bradavek a péči o klitoris Pavlino tělo reagovalo novými vlnami slasti. Zmítala se, jako by se chtěla vymanit z mé moci a utéct že společného lože, ale přitom mne objala a přitahovala si mne k sobě. Její vzrušení rostlo, což dávala najevo častějšími a silnějšími záškuby těla a stále hlasitějšími výkřiky. Sál jsem její bradavky, ukazováček s prostředníčkem jsem zasunul hluboko do pochvy a palcem jsem intenzivně masíroval zduřelý poštěváček. Nemohlo to skončit jinak, než že se najednou vzepjala, vykřikla a její tělo se křečovitě prohnulo. To úžasné drama mě tak vyburcovalo, že jsem se rychlým překročením dostal mezi její široce roztažené nohy a bez jakéhokoliv dalšího zdržování jsem svoje beranidlo vrazil do jejích útrob. Na nic jsem nečekal a jako smyslů zbavený jsem šukal tu báječnou holku co mi síly stačily. Nevím, jak dlouho to trvalo, jen jsem vnímal její vzdechy a výkřiky, její přirážení, její svírající objetí a její občasné strnutí v křečovitém prohnutí. Právě při jednom takovém se moje varlata rozhodla vyslat další oplodňovací misi a já, ač nerad, jsem svého těšitele vytáhl a zkropil celý Pavlin podbřišek. Pak jsem upadl vedle Pavly na postel, těžce oddychoval a rukou se laskal s jejím tělem. Chvilku jen tak bez hnutí ležela, pak se přitulila, rukou našla mého ochablého těšitele, usmála se a zavřela oči, čímž naznačila, že je čas spát. Přijal jsem tuto výzvu, jednou rukou jsem ji objal, druhou ruku jsem vsunul do jejího klína a prstem zajel do skuliny. Tak jsme společně usnuli.
Ráno jsem se vzbudil první. Její ruka už můj penis opustila a i můj prst vyklouzl z toho mokrého štěstí – ruku jsem však měl stále v jejím rozkroku. Pořád jsem cítil tu zvláštní vůni milující ženy a pohled na Pavlino nádherné tělo ve mně vzbudil další chuť k útoku na již dobytou tvrz. Ruka v jejím klíně mi hlásila, že její broskvička je stále ještě trochu vlhká, tak jsem jí opatrně pokrčil nohy a přesunul se bokem k jejímu tělu. Trochu se zavrtěla a něco zabrebentila, ale spala dál. Pomalu jsem přiložil žalud svého údu na její otvor, který jsem si prsty trochu roztáhl, a kousek po kousku jsem se začal zasouvat dovnitř. Jakmile jsem se dostal do pozice, kdy už to dál nešlo, chvilku jsem počkal a poté jsem začal penisem masírovat její jeskyňku zevnitř. K tomu jsem se věnoval jejímu bříšku a prsům, takže během chvilky jsem si všiml, že se slastně usmívá, i když má ještě stále zavřené oči. Její pasivní přijímání se však brzy změnilo v aktivní spolupráci. Tak jak byla nabodnuta, otočila se ke mně zády a rukou si mě začala přitahovat za zadek k hlubšímu průniku. Rád jsem jí vyhověl a tlačil jsem se, kam až to šlo, až se znovu ozvaly napřed vzdechy a pak výkřiky. Vrcholu jsme dosáhli těsně po sobě – napřed ona, pak já. Dlouho jsme pak leželi v objetí a mazlili se, líbali a objímali.
Už nevím, komu prvnímu zakručelo v břiše, ale rozhodli jsme se nasnídat. Dal jsem si kafe, Pavla čaj a tak jak nás příroda stvořila jsem seděli v kuchyni, pili a zakusovali chleba s máslem. Pavla se snažila tvářit vesele, ale bylo vidět, že o něčem usilovně přemýšlí.
„Tak povídej,“ vyzval jsem ji.
„Ono není moc co povídat… Spíš mám otázku…“ řekla váhavě.
„Tak sem s ní,“ odvětil jsem odhodlaně.
„Ehmmm… Musíš dneska domů?“ a hned dodala na vysvětlenou, „Ještě jsem neprožila během jednoho spojení víc orgasmů… A v noci byly čtyři… Já… já bych to chtěla ještě jednou…“
„Mnoooo…“ tvářil jsem se, že přemýšlím, ale už v tu chvíli jsem byl pevně rozhodnutý, „víš – doma neví, že nepřijedu… Ale co – já už to nějak vysvětlím…“
Z její tváře zmizel rozpačitý výraz a změnil se v široký úsměv:
„K obědu bude sekaná a k večeři párky,“ laškovala uvolněně, „ale to jídlo si musíš odpracovat…“ a dala mi pusu.
Nevím, jak to vnímala Pavla, ale já mám dojem, že jsem si sekanou i párek zasloužil. Asi taky nebyla nespokojená, protože mi udělala i pondělní snídani (prý za přesčasy) …
__
„Kam jsi zmizel, bejku?!“ uvítal mne kamarád v pondělí ve škole. „Tady máš bundu a mám u Tebe sto osmdesát korun za útratu v hospodě…!“ Jen jsem se usmál a rád zaplatil….
S Pavlou jsme se od té doby ještě několikrát setkali, nikdy ale ne v takovýchto vášnivých 33 hodinách. Dvakrát jsem se spolu pomilovali, ale jinak jsme spolu udržovali čilý dopisní kontakt. Prostě jsme zůstali přáteli. Teprve po dalších čtyřech letech mne požádala, jestli bychom to nemohli ukončit, protože jejímu tehdejšímu partnerovi se naše dopisování pranic nelíbilo. Nerad jsem vyhověl, ale zapomenout na tuhle ženu mého života nikdy nemohu.