Oříšek pro Popelku - soutěžní povídka

Julča Mrázková nebyla nikdy náročná žena. Po princi netoužila a dárky jí stačily docela obyčejné a levné. Když ale o Štědrém večeru otevřela nenápadnou krabičku a na dně spatřila úzký růžový vibrátor, vrhla se dlouholetému druhovi kolem krku a vypískla radostí: „Otíku, já tě miluju.“
Vysoký a málomluvný Otík se usmál, svou lásku objal a konejšivě ji pohladil: „Já vím, Juli, žes ho chtěla.“ Taky mě stál čtvrtinu výplaty, pomyslel si už jen pro sebe.
Když se od něj odlepila a začala podlouhlý předmět prozkoumávat, upadly v ten okamžik další dárky v zapomnění. „Vyzkouším si ho zrovna,“ řekla Julča a začala si stahovat rifle i kalhotky.
Pohotový Otík ji však předešel a stáhl si rovnou tepláky až ke kolenům: „Nevyzkoušíme to nejdřív spolu? Než začneš s tou hračkou,“ zapózoval před ní s velkým, málem koníkovským penisem.
Štíhlá brunetka středního vzrůstu s nevelkými prsy a dioptrickými brýlemi na něj smutně pohlédla. „Víš přece, že to nejde,“ přejela si rukou po zarudlé vyholené pipce, kterou měla promazanou několika druhy mastí a krémů. „Musíme ještě chvíli počkat, než se kraje trochu zahojí.“ Pak ji ale něco napadlo, "víš co, udělej mi aspoň Juráška," zaprosila.
Otík měl Julču rád. S malou kámoškou by se nedokázal rozejít za nic na světě. Navíc by pro ni udělal první poslední, proto roztáhl pusu do širokého úsměvu a rozpohyboval se podél osy těla. Dlouhý, masivní penis se dal do pohybu a začal mu plácat a narážet do boků. Lítal i ještě dále za tělo do volného prostoru. Otík u toho dokonce zaržál a zahrabal pravou nohou.
Julča se srdečně rozesmála. Byla ráda, že opět navodila veselou vánoční atmosféru. Chytila Otíkova úhoře do dlaní a dala mu dlouhatánskou vášnivou pusu. Dlouhý sval na to zareagoval. Nepatrně se zvětšil a zčervenal. Když mu pak začala olizovat žalud a zastrčila si kousek penisu do pusy, zbytněl dlouhatánský ocas natolik, až Julči vyklouzával z úst.
Otík přivíral oči blahem, těšil se na nejlepší a oblíbený výstřik, ale k očekávanému vyvrcholení nedošlo. Julču totiž přestalo olizování obřího ptáka bavit. Svalila se na postel, popadla růžový vibrátor a zajela s ním do pochvy. Na okrajích pipky jí to ještě trochu bolelo a pálilo, proto vibrátor vytáhla, promazala ho přiloženým lubrikanem, znovu zajela do pochvy až ke klitorisu a zmáčkla spouštěcí tlačítko. Na to se vypjala jako luk a zasténala. Tolik jí příjemné masážní vibrace zasáhly. Když se naladila na vlnu dráždivých vzruchů, už jen nehybně ležela, přivírala oči blahem a vrněla u toho jako kotě. A v tomhle stavu vydržela nekonečně dlouho.
Otík mezitím pochopitelně trpěl. V bytě 1+1 na starém sídlišti kdesi v centru Brna by se svou láskou vydržel třeba do konce svých dnů, jen život bez sexu ho trápil a sužoval. Mrzelo ho, že často zůstalo jen u krátkého orálu či masturbace. A to na něj bylo zoufale málo.
Když se Julča uspokojila, rozbalila zbývající dárky, většinou s věcmi ze second handu, a usnula u televize, rozhodl se Otík jednat. Sebral jí růžový talisman z rukou a z blízka se na něj zadíval. Ten malý pidihajzlík pobýval neúměrně dlouhou dobu tam, kde se on zdržel jen občas a krátce. Jak tak růžovému doutníku záviděl, zahořel najednou zvědavostí, jaké to je, mít ho v sobě. Dlouho se nerozmýšlel, navlhčil vybrátor slinami a zastrčil si ho do zadku. Vycucaná tužková baterka brzy došla, proto se spokojil i s ručními pohyby. Docela se mu to zalíbilo. Takový pocit vlastně ještě nezažil, jak si úzký váleček klestil cestu svalovinou tam a zpět. A tak Otík přitláčel, dotvářel vibrace rukou, znovu přitláčel, vrtěl s vibrátorem rychleji a rychleji, až mu najednou zmizel za svěračem.
„To je v řiti,“ zaklel tiše. Zprvu se lekl a snažil se vybrátor vytáhnout prsty, ale bylo to marné. Po chvíli si však řekl, že to chce hlavně klid a chladnou hlavu. O takových případech už přece slyšel. Musí do nemocnice, tam mu určitě pomůžou. Hodil na sebe bundu a pomalou topornou chůzí vykráčel z bytu a poté i z paneláku do pozdního vánočního večera.

Před půlnocí na urgentním příjmu v pavilónu chirurgie naštěstí nikdo nebyl. Otík oznámil sestře na příjmu svůj problém, zčervenal studem, když na něj pátravě a s lítostí pohlédla a nechal se uvést do ambulance.
Rozespalý sloužící lékař už tolik přívětivý nebyl. Otráveně se začetl do záznamu, který mu sestra podala, a vrhl na pacienta nasupený pohled. „V tuhle dobu vytahujeme lidem z krků akorát rybí kosti, pane Popelka, na anální akrobacie tu nejsme zvyklí ani připravení,“ sděloval mu už za chůze a nasazoval si přitom gumové rukavice. „Stáhněte si kalhoty, klekněte si na lůžko a předkloňte se.“
Otík provedl všechno, co mu doktor řekl a vystrčil na něj chlupatý zadek. Doktor popadl dlouhý sterilní peán a s veškerým citem zajel hluboko za řitní otvor. Snažil se vibrátor koncem peánu zachytit, ale vůbec se mu to nedařilo. Zkoušel to ještě několikrát, ale stále nic. Přikázal Otíkovi aby si lehl, pak zase klekl, nebo si nechal přinést ze sálu dlouhé kleštičky, ale všechno bezvýsledně. Když mu nakonec sestra něco pošeptala do ucha, konečně se usmál. „Dobrý nápad, Boženko,“ sundal si rukavice, vytáhl z kapsy mobil a někam zavolal.
Po necelé čtvrthodině přispěchal do ambulance mladý doktor menšího vzrůstu a cizí národnosti. Byl snědý ve tváři a mile se usmíval. „Bri vecer. Nebo uz rano?“ Z jeho vzhledu, řeči a intonace se dalo usoudit, že je odněkud z Asie.
Doktor Salman Raghvan, jak vyčetl Otík z jeho jmenovky, si přistavil k chirurgickému lůžku schůdky, vystoupil na první stupeň a podobně jako kolega si natáhl gumové rukavice. O žádný peán ale nepožádal. Rovnou malou ručkou pronikl za svěrač a chvíli se v konečníku vrtal, což Otíkovi způsobovalo nebývalou rozkoš. Po necelé minutě doktor Raghvan vibrátor přece jen vytáhl. „Potvorka, byl trchu moc daleko,“ řekl lámanou češtinou a zasmál se. Z tváří sestry i lékaře vymizelo veškeré napětí. Zato Otíkova tvář potemněla smutkem. Tolik mu šmátrání v análu bylo příjemné. Skoro se s ručkou malého Inda nedokázal rozloučit.
Když Otakar Popelka obdržel umytý vibrátor a vypoklonkoval se ze dveří ambulance i z vrátnice nemocnice, pomyslel na stávající rozpor. Sex zepředu nebo zezadu? Anální průnik nebyl tak špatný, jak se domníval. Naopak byl velmi příjemný a vzrušující. A když mu Julča neposkytla, co potřeboval, rozhodl se prožít brzké ranní hodiny docela jinak. Brno bylo veliké a nemocnic a poliklinik v něm bylo hodně. Nejbližší pohotovost byla zrovna za čtyřmi zastávkami tramvaje, které pochopitelně musí ujít pěšky. To mu ale vůbec nevadilo. Z roznášky reklamních letáků byl na časté pochůzky zvyklý. V okamžiku se rozhodl. Dnes ještě naposledy, řekl si v duchu a zašel do blízkého parčíku za keř. Tam si stáhl kalhoty a začal si do řitního otvoru soukat vibrátor. Přitom myslel na milého Inda. V další nemocnici se jistě najde podobný doktor s malou ručkou, utěšoval se. V nejhorším případě mu postačí i dlouhý peán.