Povídka o erik a Elena

Erik ji stále držel přitlačenou ke zdi, jeho tělo bylo jako pevná skála, proti které se Elena cítila křehká, ale zároveň neuvěřitelně živá. Napětí v místnosti dosáhlo bodu zlomu. Erik se jí podíval hluboko do očí, pak pomalu, s dravou jistotou v pohybech, začal rozepínat knoflíky její košile.
„Tohle jsi chtěla, že?“ zavrčel nízko, zatímco látka sklouzla z jejích ramen a odhalila kůži, která pod jeho pohledem okamžitě naskočila husí kůží. Erik se nezastavil. Jeho dlaně, horké a drsné, přejely po jejích křivkách a pevně sevřely její boky. Elena cítila každý centimetr jeho dlaní, které se bez ptaní zmocňovaly jejího těla.
Když se látka konečně svezla k zemi, nezůstalo mezi nimi nic než spalující žár. Erik se na okamžik zastavil, aby si ji prohlédl – její odhalená prsa, která se prudce zvedala a klesala s každým jejím nádechem, i to, jak se mu poddávala. Nečekal na svolení. Jedním prudkým pohybem ji vyzdvihl a ona mu nohama sevřela pas, cítíc jeho tvrdost a sílu, která z něj sálala.
Přešel s ní k širokému koženému křeslu. Každý jeho dotek byl teď nárokem na její území. Erik se zbavil vlastního oblečení s dravou netrpělivostí, až před ní stál v celé své surové mužnosti. V pološeru pokoje se rýsovaly jeho svaly a tetování, které se hýbalo s každým jeho pohybem.
Elena ho sledovala, neschopná odtrhnout zrak. Když ji položil na měkký povrch a jeho tělo znovu dolehlo na její, svět se zúžil jen na kontakt kůže na kůži. Erik ji ovládl svou váhou a jeho ruka sjela níž, tam, kde se soustředilo veškeré napětí té noci. Nebylo cesty zpět. Jediné, co slyšeli, byl jejich společný, trhaný dech a déšť, který bubnoval do oken jako ozvěna jejich vlastní divokosti

Když Erik stál před Elenou, v místnosti nebylo pochyb o tom, jak moc jím její blízkost otřásla. Jeho tělo reagovalo instinktivně a dravě. Erekce, která se jasně rýsovala a napínala poslední zbytky jeho oblečení, byla jasným důkazem jeho hladu po ní. Nebyla to jen touha, byl to nárok. Elena se na něj dívala s vítězoslavným úsměvem, protože věděla, že tuhle bouři v něm rozpoutala ona sama.
Erik nenechal nikoho na pochybách, kdo v tuhle chvíli určuje pravidla. Jeho pohled byl temný a soustředěný. Udělal krok k ní a nechal ji, aby pocítila jeho plnou sílu a tvrdost, když se na ni znovu natlačil. Cítila jeho puls, jeho žár a dravost, která z něj sálala. Každý jeho sval byl v tenzi, připravený k akci.
„Vidíš, co se mnou děláš,“ vydechl Erik drsně, zatímco ji pevně uchopil. Elena jen tiše zasténala, když se jejich těla propletla v jedno klubko naprosté potřeby. V tu chvíli už nešlo o slova, ale o ten syrový, fyzický fakt, že jeden bez druhého nemohou být ani vteřinu déle.
Vzduch v podkroví jako by hořel. Erik ji přitáhl ještě blíž, aby mezi nimi nezůstal ani milimetr volného prostoru, a ona cítila každý detail jeho touhy, která teď byla středobodem celého vesmíru.