Ještě se mi třesou ruce a srdce mi buší až v krku....
Seděla jsem v práci, obklopená tichem a cizími lidmi, a přesto jsem byla sama se sebou víc, než bylo rozumné. Myšlenky mi ujely dřív, než jsem je stihla zastavit. Tělo se přizpůsobilo okamžitě.
Byla jsem napjatá, soustředěná navenek, ale uvnitř úplně rozbitá. Každý nepatrný pohyb byl schválně pomalý, kontrolovaný, krutý. Tlačila jsem sama na sebe, protože jsem chtěla cítit ten tlak. To riziko. To, že by někdo mohl přijít.....
Kroky na chodbě. Zvuk kliky.
Zastavila jsem se jen na vteřinu. Ne proto, že bych chtěla přestat, ale proto, že jsem si užívala tu hranici. Byla jsem blízko. Příliš blízko.
Nikdo nevešel.
Narovnala jsem se, uhladila oblečení a zhluboka se nadechla.....
Teď tu sedím a píšu. Hned po tom.
Ještě plná toho napětí. A s jistotou, že jsem to udělala schválně.
A pokaždé, když se dotknu klávesnice a ucítím, že je ještě lepkavá, mi to připomene přesně ten moment, kdy jsem zašla příliš daleko....
Má prní povidka, je zajem o dalsi ? dekuji za Váš čas <3
Podobné povídky
-
Asi to mnozí z vás znají. Povinná nalejvárna. Zákony, vyhlášky, prováděcí předpisy, technologické postupy, bezpečnost práce, která je psána krví a na závěr testy, nebo zkoušky ze všeho možného i…
před 4 hodinami 0 469 0 -
Vím, že mne manželka chválila, kudy chodila, nejen za velikost ("Ooh, ty ho máš tak velkýho"), ale i za výdrž i to, že to se mnou bylo pokaždé trošku jiné. ("Přísahej, že to, co děláš se mnou, s…
před 8 hodinami 0 652 10 -
Naplánoval jsem si kondiční běh kolem jezera v krásném přírodním prostředí. Byla sobota ráno, klid, žádný provoz. Najednou proti mě běží dívka v jednodílných plavkách a: "Pomóc, maminka se topí!!!"…
před 10 hodinami 4 515 8
