Blíží se středa 19. říjen a další významná konference o roztroušené skleróze, kterých se účastním už od té pražské v říjnu 2007. Mezitím jsem se podíval ještě do Montrealu, Dusseldorfu a Goteborgu. Z profesního hlediska to bylo vždy rozhodně zajímavé a i co se týče navázání osobnějších vztahů s kolegy to mělo svůj význam, ale teprve v Holandsku se udály věci hodné čtvrti červených luceren.

Ve středu brzy ráno přilétáme s kolegy, Miladou a Romanem, na Schiphol a vydáváme se rovnou na hotel, který sousedí s konferenčním centrem. Zde si na recepci necháváme svoje osobní věci a ty pracovní bereme s sebou. Lepší by z mého pohledu bylo přijet o den dříve a v klidu se ubytovat, ale naše klinika šetří kde se dá a tak se musíme přizpůsobit. Ještě něco málo o mých spolupracovnících, paní doktorka Milada je jednou z nejuznávanějších kapacit v oboru u nás, je jí 52 let a je mi ctí s ní spolupracovat. Její věk by jí nikdo nehádal, postavu má udržovanou, přírodní blond vlasy, zelené oči. Je to jedna z těch blondýnek, která pobrala rozum asi i za ty ostatní o kterých se pak vyprávějí vtipy. Roman zas taková kapacita není, upřímně řečeno, moc nechápu čím si podobné cesty zasluhuje. Asi má někoho zavázaného někde nahoře. Je mu 48 let a více ho popisovat nemá smysl.

Na konferenci si plníme svoje povinnosti, debatujeme se známými, které jsme poznali dříve, ať na předchozích podobným setkáních, studiích nebo v rámci jednotlivých konzultací ohledně pacientů. V průběhu odpoledne se u našeho stanoviště, kde představujeme výzkum, kterému se věnujeme, zastavují doktoři z celého světa a oceňují progres, který se nám daří a který je přínosem v léčbě této zákeřné choroby. Na večer nás čeká ještě nějaký společenský program a v osm směřujeme zpátky na hotel. Byla by škoda neprohlédnout si město jako je Amsterdam a tak vyrážíme do centra. Tedy už jen já a Milada. Roman je trochu suchar a radši si prý odpočine na pokoji.

Po bloumání uličkami nakonec narážíme na čtvrť červených luceren, kterou ze zvědavosti procházíme. Ve výlohách je střídavě zataženo a střídavě se nabízí dívky různě oblečené, tvarované, všech možných ras i rozličného věku. Milada vesele prohodí jaká je to nespravedlnost, že já si můžu zaběhnout na návštěvu, zatímco pro ni se tam žádní chlapi nenabízejí. Je mi jasné, že to nemyslí vážně, protože ji znám, řekl bych, dost dobře na to, abych věděl, že je šťastně vdaná a kupování si lásky není v jejím stylu. Navíc, kdyby chtěla, tak by mohla mít každého druhého chlapa i zadarmo. Ona o mě už tak přesvědčená určitě není, protože jsem v sedmatřicetiletech stále svobodný a některé(naštěstí zdaleka ne všechny) mé románky se sestřičkami a medičkami jsou na klinice dost dobře známé. Hlavně aféra se studentkou 4. ročníku Janou, která u nás byla na praxi z neurologie a tak se jí ode mne dostalo školení i oblastech urologie, gynekologie a sexuologie, byla dobře známá, protože nás v ordinaci přistihla skupina doktorů. Byli jsme tak zabraní do tělesného spojení, že jsme si vůbec nevšimli, že jsou s námi v místnosti a dobře se baví naším představením. Měl jsem pak co vysvětlovat, ale naštěstí se to nějak ututlalo.

Zpátky do red lightu, neřekl bych, že by mě některé kočičky nelákaly, ale nikdy mě placené služby tolik netáhly a přišlo by mi to příliš neosobní. Neříkám, že v každém sexu jsem musel mít i city, ale alespoň trochu času strávit s protějškem i mimo postel, je pro mě nezbytné. S Miladou tedy zaplouváme do jednoho z dalších lákadel Amstru a vcházíme do rastamanského coffee shopu. Já už jsem si „párkrát“ zakouřil při studiích, kdy v devadesátých letech už to u nás bylo dostupné, ale Miladě se tato bylinka vyhnula a nikdy ji prý ještě nezkusila. Vzhledem k tomu, že někteří její pacienti používají marihuanu při léčbě, chtěla by vyzkoušet jaké to je, byť málokterý ji kouří. Kupujeme si tedy pytlík a já jí předvedu hbité prsty když bleskem balím špeka. Jó, co se v mládí na koleji naučíš, ve stáří jako když najdeš. Milada se pak zdá být veselejší, ale podle jejích slov jí to nic nedělá. Dopíjíme tedy džus a vycházíme zase do uliček. Zastavujeme se často u stánků a ona se smíchem připouští, že minimálně na nechutenství to funguje a prý už chápe co myslí bílým sex její pacoš Tomáš, třicetiletý sympatický kluk, kterému se tato nemoc mozku nevyhnula a pomáhá si právě lékařským konopím.

Když přecházíme most přes kanál, tak překvapeně zahlédneme Romana. Vždyť přece říkal, že je unavený a bude odpočívat u televize. Vypadá to, že unavený asi moc nebyl a takový suchar asi taky nebude. Vchází totiž do dveří, za ním zavírá korpulentní černoška a zatahuje závěs. Nedivím se, že se nám nesvěřil, kam si to namíří, ale proti gustu žádný dišputát. Jdeme tedy dál, blíží už se jedenáctá hodina a Milada navrhuje, že bychom už mohli zamířit zpět na hotel. Usměje se přitom tak, že nevím jestli svůdně nebo zhuleně, ale vzhledem k tomu, že říkala, že jí to nic nedělá, tak si představuji, že spíše to první. Ne že by mě přes náš věkový rozdíl, chvíle v posteli s ní nelákala, ale trochu se vyděsím jestli by to nenarušilo naše dobré profesionální vztahy. V tu chvíli zaslechneme příjemný hlas a pozdrav ve španělštině. Otáčíme se a vidíme Perlu, mladou španělskou lékařku, která se odpoledne u nás stavovala a se zájmem probírala náš výzkum.

Španělsky sice pár slovíček umím, ale odpovídám Anglicky. Zato Milada suverénně španělsky a ukazuje, že ze své studijní stáže na Kubě moc nezapomněla. Slova z ní lítají jako z kulometu a já tam stojím jak tvrdé y, kdy vůbec netuším o čem se s Perlou baví. "Neslušně" tedy skáču do řeči anglicky, kterou zase umí skvěle ze své stáže v Oxfordu Perla a dostává se mi omluvy od obou, že si vůbec neuvědomily, že bych mohl nerozumět. Dozvídám se, že Perla vyrazila do města se svými kolegy, kteří už ale vyrazili zpátky. Nějak jim prý nesedla ochutnávka bábovky. Ona je ale zvyklá ze své země, že večer teprve začíná a ještě se jí nechce spát. Milada se však omlouvá, že brzo vstávala, ale nabízí mě jako společníka. Vyjasňuje se tím tedy alespoň náš vztah a zůstává tak jak byl. Doprovázíme ji tedy s Perlou k taxíku a následně pokračujeme v noční procházce. Na říjen je příjemně teplo a vzhledem k tomu, že Perla pochází z Pyrenejí, tak zima není ani jí.

Dokazuje to odvážná krátká červená sukně po které slintají všichni kolemjdoucí. Není sice úplná twiggy, ale to mi rozhodně nevadí a její oblé boky mě naopak přitahují. K tomu má černou blůzu a lehkou bundu. Rudě namalované rty a kudrnaté vlasy na ramena, černé jak uhlí. Je jí prý 29 let a nedivím se jí, že vyhledala alespoň mou společnost, protože v takovém outfitu, by to pro ní mohlo být v nočních ulicích nebezpečné. Opouštíme vykřičenou čtvrť, cestou si kupujeme pití a jdeme si sednout na lavičku do blízkého parku. Balím dalšího jointa, kterým nepohrdne ani Perla a bavíme se o všem možném. Nejdříve o práci, o tom, že tato konference je její první, prozrazuje, že pracuje na klinice v Barceloně, pak se dozvídám, že se nedávno rozešla s dlouholetým přítelem, který ji vyměnil za hezčí. Docela mě tím překvapuje a ubezpečuji ji, že krása není to co jí schází. Ona mi děkuje, zároveň ale dodává, že pokud mu šlo pouze o krásu, tak se mu ani nediví, protože ta kterou si našel je hloupoučká španělská rádobymodelka. V duchu si říkám, že to musel být pořádný hlupák a k sobě se tedy asi hodí. Perla sice není žádná sexbomba, ale pěkná rozhodně je a k tomu chytrá. Co víc si přát.

Vyptává se i mě a já se musím trochu vykrucovat, protože přiznat jí svůj bohémský styl života se mi nechce. Ale nešťourá příliš do hloubky, tak přecházíme na jiné téma. Kromě práce, kterou už jsme probrali se nabízí téma červených luceren, kdy ona překvapivě pochvaluje některé dívky, které si prohlídla, usmívá se, že k návštěvě lákaly i ji, ale také si na oko postěžuje, že žádného chlapáka neviděla. Přitom se ji zadívám upřeně do očí a tak, aby se to dalo případně vydávat jako pokus o vtip, se jí něžně zeptám jestli já jsem vzduch a nestačil bych jí já, s tím, že dneska by to bylo grátis, jako ukázka pro nového zákazníka. Ona chvíli překvapeně kouká, jak jsem to vlastně myslel a já se usmívám dost na to, aby to nevypadalo oplzle, ale ne moc, aby kouzlo okamžiku nebylo zabito výbuchem smíchu. Po pár vteřinách se chytá a přistupuje na hru.

Také se lehce usmívá a něžně špitne, že takovou nabídku by byla škoda odmítnout. Pak si mlčky hledíme do očí a pomalu se blížíme rty k sobě. Dochází ke kontaktu rtů pomalu je k sobě tiskneme a lehounce rozevíráme. Moje ruka automaticky míří z boku na její stehno, kde nahmatává okraj sukně a vklouzne pod ní. Nepřesunuji se ale nikam dál, protože rozdráždit se venku by mohlo být nebezpečné a tak ji jen mačkám a trochu hladím. Ona zapojuje také svoji ruku, ale nebrání se tomu posunout vzrušení na další level a míří bez rozpaků na poklopec mých kalhot. Hladí mě na rozkroku a pod její rukou se tvoří tvrdá tyč, která se snaží protrhnout džínovinu a dostat se na vzduch. Její ruka to cítí, bez rozmýšlení rozepíná můj poklopec a osvobozuje můj nástroj ze sevření. Začíná mi ho pomalu honit a rty rozevíráme na plno, kdy jazyky se chtějí také zapojit do orgií.

Přestávám řešit ke komu bychom se mohli vydat na hotel a začínám řešit jak se dostat pod sukni a k tomu co už musí nezadržitelně vlhnout. Na chvíli se přestáváme líbat, rozhlížíme po temném parku, jak jen to jde v noci jde, abychom se ujistili, že máme "soukromí". Zdáli zaslechneme akorát nějakého psa, ale jinak není vidět nikde ani noha. Dál se tedy líbáme, rukou se nezadržitelně blížím po stehnu výše a výše, až narážím na kalhotky. Hladím ji přes ně a sunu se dále na poklad, který ukrývají. Prsty laskám lehce vystouplý poštěváček a cítím, že štěrbinkou se dere ven vlhká šťáva rozkoše. Kalhotky nejsou úplně zmáčené, ale ta vlhkost je tam cítit.

Ona se dál věnuje mému kolíku, kdy ho honí pěkně pomalu, aby zbytečně rychle nedohnala do konce to, co by chtěla aby ještě chvíli trvalo. Chvíli mi ho jen tak masíruje a mačká, chvíli si prsty hraje jen se žaludem a s kůžičkou. Nedočkavě odhrnuji kalhotky a dostávám se tak přímo na jeji lehce zarostlý klín a pysky, které podle hmatu patří k těm větším. Hraji si s nimi, mnu je a pak zase dráždím klitoris. Nakonec prsty pysky rozevírám a dostávám se jimi do mokré dírky. Ona už sténá jako o život a zrychluje pohyb rukou na mém kolíku. Pak se ode mě odtrhuje rty a přesouvá se rozkročmo na můj klín. Rukou mě směřuje do sebe a opatrně dosedá.

Na sundavání kalhot nebo kalhotek nebyl čas, ale to nám příliš v šukání nebrání. Doráží rychleji a rychleji a já se snažím myslet na něco, abych oddálil nevyhnutelné vyvrcholení a nechal ji to dotáhnout dokonce. Je mi jasné, že jakmile dosáhne vrcholu ona, na mě to přijde hned vzápětí. Jako dokonalý tlumič vášně mi přitom pomohla představa, jak tlustá černoška zatahuje do kamrlíku kolegu Romana.

Hladím a mačkám Perle prsa. Líbáme se dál vášnivě, že skoro zkoumáme své mandle jazyky. Ona mě trochu objímá, ale hlavně se drží opěradla lavičky za mnou a nadskakuje jak zběsilá. Pak zpomalí, ztratí tempo, doráží už jen nepravidelně a po chvíli mě začne svírat stehny a dosedat nadoraz. Snaží se co nejvíce tlumit výkřiky a škubajícím se tělem jí prochází jedna vlna orgasmu za druhou. Opouštím tedy myšlenky na Romana a věnuji se plně vnímání jejího těla, hlavně tedy vnitřku kundičky, která právě prožívá rozkoš. Stačí pár vteřin a stříkám to do ním a k jejímu výkřikům přidávám i ty svoje.

Chvíli na mě ještě klidně sedí, líbáme se a něžně se hladíme. Pak ze mě sleze, nabídnu jí papírové kapesníky, aby se mohla trochu zkulturnit. Já se taky očistím a schovám ptáka pod poklopec.

Oba jsme zmožení a uspokojení nečekaným vyvrcholením prvního dne kongresu a jdeme na stanoviště taxíků, kde se loučíme posledním vášnivým polibkem. Nechávám jí odjet jako první a těším se na další den, kdy jsme domluvení, že zajdeme ráno na kávu a probereme jak pracovní i ty skoukromé záležitosti.