Zápis jednadvacátý
Coura, žena, já
To slovo tu se mnou zůstalo. Coura.
Ne jako stigma. Ne jako kostým. Spíš jako kapitola. Něco, co jsem musela projít, abych pochopila, že moje sexualita není chyba ani zbraň. Je nástroj. A nástroj se musí umět odložit.
Nezříkám se té ženy. Jen už jí nedovolím rozhodovat za mě.
Zápis dvaadvacátý
Klid
Dnes večer jsem sama. Bez telefonu v ruce. Bez čekání.
Ležím a dýchám. Tělo je klidné. Ne prázdné. Plné paměti, zkušeností, doteků, které mě něco naučily. Už po nich nesahám automaticky.
A poprvé po dlouhé době mám pocit, že se nikam neřítím. Že stojím pevně. Sama v sobě.
Poslední zápis
Rekonstrukce dokončena
Nezachránila jsem se. Ani jsem nespadla.
Rozebrala jsem se. A poskládala jinak.
Jsem žena, která zná své temné kouty. A ví, že tam nemusí bydlet pořád.
Tenhle deník zavírám. Ne proto, že bych skončila. Ale proto, že už nepotřebuji zapisovat, abych věděla, kdo jsem...... . .
Podobné povídky
-
Plovárna, kde se zastavil čas. Ne obrazně. Opravdu. Betonové ochozy, trochu drsné pod bosými chodidly. Staré kovové zábradlí kolem bazénu, natřené barvou, která už na některých místech povolila.…
před 19 dny 3 766 20 -
Byly to dvě obyčejný věty a najednou jsi moje dobré ráno, jsi i mé dobrou noc a já si pokládám otázku, není to už na jednoho trochu moc? V noci sám sníš, přes den bdíš, a pak hledáš skrýš před city…
před 21 dny 16 143 17 -
Počul som, ako vstala, odhrnula perinu a natiahla sa... Odolal som nutkaniu pozrieť sa. Vedel som, čo by to znamenalo. Vôňa jej pokožky, celú noc schovaná pod perinou, mi udrela do nosa. Vstal som,…
před 27 dny 0 111 2
