Kancelář 3

Karty byly rozdány.
Byl čas kolegyni řadu věcí vysvětlit. Sedla jsem si k ní a vyprávěla ji svou historii, jak jsem jako malý kluk se stal maminčinou holčičkou. Jaké bylo dětství, když jsem listovala v německých katalozích a prohlížela dámské oblečení, jak v pubertě jsem si zkoušela matčino spodní prádlo a nakonec od ní dostala své vlastní. Seděla tiše a chápavě mě poslouchala. Po té, co jsem domluvila jen prohlásila, že to musí být těžké.
Tím začala nová kapitola mého života, kdy jsem si svého ženského já neužívala jen v soukromí, a nebo anonymně v cizích městech, ale v běžném životě.
Začala jsem tedy do práce chodit v ženském vydání. Nebylo to pro mě jednoduché, letité vzorce chování udělaly své. Těžko jsem se zbavovala pocitu provinění a studu, který mi mé minulé i současné okolí vštěpovalo. Takže jsem si pořizovala i dál ženské oblečení, které ale své ženství nedávalo na odiv. Žádný make up, jen nenápadná rtěnka a trocha řasenky. Ale i tak to byl pro velký pokrok. Začala jsem nabývat sebevědomí a přesvědčení, že je to správná cesta. A pak přišlo léto. Žádné mikiny, žádné dlouhé kalhoty, jen trička, kraťasy a, mé oblíbené sukně. Když jsem poprvé přišla v džínové mini, tak kolegyně mě upozornila, že punčocháče se nenosí do otevřených bot 😊. Tím se otevřela další kapitola našich vztahů, které z pracovních se přesunuly dál. Byla to první žena, se kterou jsem se mohla bavit o svých ženských záležitostech.
Nejdříve to bylo o oblečení, to vrchní a samozřejmě, skončily jsme u spodního prádla. Tam jsem pocítila její zvědavost, to že nosím podprsenku bylo viditelné, ale co nosím od pasu dolů ji opravdu zajímalo. Z jejího vyptávání mi bylo jasné, kam míří. Když jsem měla kalhoty, tak se v rozkroku nic nerýsovalo … bylo to jako běžný ženský klín.
Nakonec se odhodlala k přímé otázce … zda jsem stále v rozkroku muž. Moje odpověď byla, že ano … ale mám ho uložený v kalhotkách tak, aby se nikde nic nerýsovalo. Stále na ní bylo vidět, že jí to vrtá hlavou. Tak jsem ji navrhla, že se svléknu a ukážu jí to 😊. Bez váhání souhlasila. Rozepnula jsem si tedy kalhoty, z poklopce vykukovaly bílé kalhotky s krajkou. Byla to pro mě premiéra, kdy jsem se takto před ženou svlékala. Musím přiznat, že jsem pocítila neznámý závan vzrušení. Dostala jsem strach, aby to nebylo TO vzrušení. Nicméně nebylo, stáhla jsem kalhoty po kolena. Kolegyně se dívala stále do rozkroku, a po době se zeptala, zda mám v kalhotkách i něco jiného. Odpověděla jsem, že ano, že právě to je ten fígl, jak je vytvářen ten dojem ženského klínu. Od hrnula jsem vrchní okraj kalhotek a v tu chvíli ji to došlo.