Jak se člověk může změnit

Je mi 32, jsem pohledný, šikovný a většinu života jsem měl jeden zvláštní „problém“ – s ženami to pro mě bylo až moc jednoduché.
Od šestnácti stačil úsměv, pár vět… a věci se děly samy. Často jsem chtěl jen kamarádku nebo normální pokec, ale skončilo to flirtováním a chemií. Sex na první schůzce pro mě nikdy nebyl výjimečný.
Dlouho jsem si myslel, že je to výhra.
Jenže časem mě to přestalo bavit.
Pracuju rukama i hlavou. Jezdím po bytech a domech po Plzeň a okolí, opravuju, zapojuju, řeším věci, se kterými si jiní nevědí rady. Jsem ten typ chlapa, co si poradí skoro se vším.
Až na jednu věc.
Sám sebe jsem v posledních letech trochu překvapil.
Začaly mě přitahovat ženy, které si drží odstup. Klidné. Sebevědomé. Dominantní. Takové, u kterých nemám jistotu, že mám šanci. A právě to napětí mě přitahuje nejvíc.
A pak je tu jeden detail, který se mi dostal pod kůži víc, než bych čekal.

Lesk.
Lesklé legíny, kůže, přiléhavé materiály…
Jakmile takovou ženu potkám, přestanu se soustředit. Hlava se ztiší a já ji nevnímám jen jako hezkou. Spíš jako energii. Autoritu. Někoho, před kým bych úplně klidně zpomalil… a nechal ji vést.
Ne kvůli sexu.
Spíš kvůli tomu zvláštnímu pocitu odevzdání a důvěry.
Ta intenzita je někdy až překvapivá. Dokonce se mi o tom zdá.
Možná i proto se radši vyhýbám místům jako Plaza nebo Tesco. Protože tam těch sebevědomých žen potkávám až moc… a místo nákupu pak jen ztrácím myšlenky.
Život mi ale občas připraví zajímavé situace sám.
Při práci potkávám spoustu žen, různých typů, různých energií… a některé momenty by vydaly na samostatné kapitoly.
Tak si říkám, že je sem občas sepíšu.
Protože některé příběhy by byla škoda nechat jen v hlavě. :)