Ono se to fakt děje!!!

Čekám v centru Brna na České a celkem nervózně přešlapuju. Není divu... poprvé jsem se odhodlal a domluvil si schůzku s borcem z Amatérů. Každou chvíli by se tu měl objevit. "Tvl, co dělám", říkám si. Vždyť mám holku, jsem určitě hetero. Ale furt je tam něco, co mě tlačí to alespoň jednou zkusit s klukem. Alespoň jednou v životě uletět.

Jak jsem psal v předchozí povídce, chutě zkusit si něco s klukem mám už opravdu dlouho. Na gymplu jsem sice zažil hoňku se spolužákem, ale pak se už nic neopakovalo. Hlavním viníkem mohl být můj začínající vztah s dívkou - a tedy můj první vztah. Ano... opravdu jsem měl první holku až ve třeťáku. Netrvalo dlouho a přišel jsem o své panictví. V té době se mi otevíraly taje dívčího klínu a já je rád pravidelně objevoval :D

Jenže pak přišla vejška a velké město. Jak už to bývá, první vztah po několika letech skončil. Netrvalo dlouho a na jeho místo nastoupil vztah nový. Čím dál tím víc mi jsem se utvrzoval v tom, že ve své orientaci mám jasno. Ale i přes to počet strávených hodin zde na Amatérech neklesal. Ta představa, že bych zkusil něco "zakázaného", něco, co není společností tolik přijímané, mě prostě vzrušovala. Nikdy v životě jsem nezažil žádný one night stand, natož abych si domlouval něco s neznámým klukem odsud.

Po určité době přišlo náročné životní období. Rozchod a pochyby nad sebou samým. Nikdy jsem nebyl tak moc na dně. Jenže abych si zalepil náhlou prázdnotu v srdci, skočil jsem bezhlavě do dalšího vztahu. Být singl by mi možná ale pomohlo víc... měl bych možnost sám sebe víc poznat. A nemusel bych mít výčitky, že něco dělám za zády své přítelkyně. I tak jsem se ale vnitřnímu tlaku podvolil a rozhodl se, že až najdu sympatického borce, tak konečně nevysrabím.

A tak tu stojím a čekám. Najednou se přibližuje šalina s číslem, kterého jsem se ten den tak obával. Je tu!!! Poznám ho? A nebude to strašně trapné? Tvl, ještě stále můžu odejít.
Nějaká záhadná síla mě na místě udržela. A najednou ho vidím. To bude on. Přibližuje se ke mně a dívá se na mě. Co se mu asi honí hlavou?
"Ahoj", pozdraví mě a usměje se. "Čau", pozdravím ho taky a hned pokračuju, "tak kam půjdeme?".
"Tyjo nevím, máš nějaký tip?"
"Jo, tady hned vedle je super hospůdka s dost dobrým pivem".
"Tak jo.", odpoví a vyrazíme.
Hned si začneme nesměle povídat. Jo, je to celkem z počátku trapný :D ale nějak to oba akceptujeme. V hospodě si vezmeme stůl pro dva a hned si objednáme pivo. Já samozřejmě to s největší voltáží, ať se trošku uklidním :)
U piva se hovoří dobře. Zahájili jsme samozřejmě běžný přátelský rozhovor o tom, co každý z nás dělá, co máme vystudované a co se nám zrovna v životech děje. Svěřil se mi, že zrovna prochází rozchodem a že je vlastně gay. Přijde mi to hrozně zajímavé, protože ve svém okolí neznám nikoho, kdo by byl na kluky. Chtěl bych se hrozně moc ptát na spoustu věcí, ale bohužel stůl vedle nás je obsazený, a nerad bych, aby někdo slyšel, o čem se tu bavíme. Sedí tam taky dvojice kluků, ale netrvá dlouho a odcházejí.
"Vidíš, ti jsou jasní...", říká hned po jejich odchodu Petr.
"Jak to myslíš, jasní?"
"No ti jsou určitě buzny"
"Tak si opravdu říkáš? Buzna?"
"Jo, proč ne?"
"Přijde mi to hnusný, takový až vulgární."
"Mně to nevadí", svěřuje se.
"A jaks to vlastně poznal? Že jsou na kluky.", na mně totiž tak vůbec nepůsobili.
"Když jsi na kluky a žiješ v tom nějakou dobu, tak to prostě poznáš :D", směje se.
Paradoxní je, že zrovna s Petrem jsme si dlouho nepsali. Jeden den jsem ho oslovil, vyměnili jsme si pár zpráv a dokonce i když jsme si vyměnili fotografie, tak chat neukončil :) buď jsem se mu nějak líbil, nebo byl zkrátka jen nadržený. Protože nedlouho na to následovala otázka: "Nepůjdeme ke mně?" a já v té chvíli reagoval jedinou možnou odpovědí "jasně :)".

Pokud chcete, abych napsal pokračování tohoto zajímavého večera, dejte mi vědět ať už lajkem nebo komentářem. Díky za přečtení příběhu ;) a omluvte gramatické nebo stylistické chyby, psal jsem ho ve spěchu.