Kancelář 4

A mě vlastně také. Ale něco jiného. Tělem mi projelo TO známé vzrušení. Kalhotky se začaly nebezpečně naplňovat. Co s tím? Kalhoty na půl žerdi, z kalhotek vyčnívá boule? Tělo volá, potřebuji to. Teď a tady! Ale je to přeci kolegyně. Její pohled byl stále upřený do onoho místa. Nešlo to. Stahla jsem kalhotky níže. Oči se jí zaleskly. V ten okamžik mi bylo jasné, že není cesty zpět. Naučeným pohybem jsem HO vytáhla ze sevření kalhotek. Její pohled stále směřoval jen tam. To mě ještě více vzrušilo, z kalhotek se tyčil a jen čekal na známé pohyby. Kouknul jsem se na ní, zaznamenal jsem mírné kývnutí a olíznutí koutku jejich rtů. Má pravá ruka HO pevně uchopila a začala s pohyby. Stála jsem před ní, s kalhotami na půl žerdi, s kalhotkami o fous výš a rukou dráždící JEHO. Nevím, jak to rvalo dlouho, věčnost, nebo jen krátký okamžik. Stalo se nevyhnutelné. Exploze. Ona stále se jen dívala, bez hnutí. Co dál? Ona, beze slova se otočila a odešla do vedlejší místnosti. Vrátila jsem HO do kalhotek, kalhoty do pasu. Co dál? Šla jsem za ní, a omluvila se. Odpověděla, že to, co se stane zde v kanceláři, se nikdy mimo ní nedostane. Byly to útěcha, ale i příslib.