Michalka a Andrejka - dve TV holky

​Slunce se líně opíralo do okenních tabulí malé kavárny, kde seděla Michalka. Měla na sobě lehké, květinové šaty, které se houpaly kolem jejích kolen s každým pohybem. Jemná růžová látka s drobnými bílými kvítky doplňovala její plachou a zasněnou povahu. Vlasy, barvy medu, jí padaly do obličeje, když si upíjela z hrnku s čajem a pročítala stránky staré knihy. Byla ponořená do svého světa, když se dveře kavárny tiše otevřely a dovnitř vešla ona. ​Byla to Andrejka. Na první pohled Michalku zaujala. Andrejka měla na sobě tmavě modrou áčkovou sukni, která sahala těsně nad kolena, a k ní světlý, krémový svetřík s jemným výstřihem. Její vlasy, tmavě hnědé a lesklé, byly svázané do volného culíku. Michalka pocítila zvláštní záchvěv, něco mezi studem a fascinací. Andrejka si objednala kávu a rozhlédla se po volném stole. Jejich pohledy se střetly. Michalka zrudla, Andrejka se lehce usmála a Michalka úsměv nesměle oplatila. ​Když se později daly do řeči, zjistily, že je spojuje víc než jen vkus. V parku pod rozkvetlou třešní si obě se zatajeným dechem přiznaly svou nejhlubší pravdu: obě jsou transgender dívky. Tato úleva z nich sňala veškerý strach a jejich láska rozkvetla v čisté porozumění. ​Rozhodly se strávit víkend v útulném hotelu. Pokoj byl světlý, s velkým zrcadlem, které přímo vybízelo k tomu, aby se konečně viděly tak, jak se vždy cítily. ​"Kdo začne?" zeptala se Andrejka s rozzářenýma očima, když vybalovaly kufry plné šatů a sukní. ​Nejdříve si Andrejka oblékla jemné pastelově modré šaty s tenkými ramínky a krajkovým lemem. Látka hladce splývala po její štíhlé postavě. Michalka ji s obdivem pozorovala: "Jsi nádherná." Pak přišla řada na Michalku. Vybrala si sametové vínové šaty s výstřihem ve tvaru srdce. Cítila se v nich elegantně a konečně sama sebou. ​Následovaly hodiny zkoušení. Andrejka se točila v růžových puntíkovaných šatech, zatímco Michalka zkoušela smetanovou saténovou sukni s vysokým pasem. Poté si sedly ke zrcadlu a navzájem si udělaly makeup. Michalka s bušícím srdcem nanášela Andrejce jemnou tvářenku a lesk na rty, zatímco Andrejka jí zvýraznila oči jemnými stíny. Každý dotyk štětce byl projevem něhy. ​Okamžik naprosté pravdy ​Vzduch v pokoji ztěžkl očekáváním. S tichým chvěním v prstech začaly odkládat šaty. Netrvalo dlouho a stály tam jen v jemném prádle. Michalka v krémové krajkové soupravě, Andrejka v saténu barvy holubičí šedi. ​„Jsi tak křehká,“ zašeptala Andrejka a udělala krok k Michalce. Její prsty se dotkly Michalčina ramene – dotek byl lehký jako motýlí křídlo. Michalka nesměle oplatila dotek na Andrejčině pase, tam, kde satén přecházel v hladkou kůži. ​Pud a nesmělost se začaly měnit v hlubokou fascinaci. Andrejka opatrně sklouzla ramínko Michalčiny podprsenky dolů. Když krajka klesla k zemi, Michalka se cítila neuvěřitelně svobodná. Brzy následovalo i Andrejčino prádlo. Teď tam stály úplně nahé – dvě štíhlé, transgender dívky, jejichž těla byla symbolem jejich odvahy. ​Lehly si na postel a začaly se zkoumat s posvátnou úctou. Andrejka zasypávala Michalku horkými polibky, sestupovala od klíčních kostí přes bříško až k vnitřní straně stehen. Michalka se pod jejím dotekem prohýbala, prsty vpletené do Andrejčiných vlasů. ​Když se Andrejka rty a jazykem dotkla Michalčina rozkroku, Michalka se prudce nadechla. Rozkrok byl díky pečlivé péči hedvábně hladký. Andrejka pak dlaní jemně obemkla Michalčin penis. Začala ho rytmicky a něžně hladit, zatímco palcem přejížděla po jeho nejcitlivějších místech. „To je tak dobré... prosím, nepřestávej,“ šeptala Michalka. ​Brzy se role obrátily. Michalka s láskou líbala Andrejčiny boky a pak se soustředila na její klín. Pohled na Andrejčin hladký rozkrok ji fascinoval. Líbala ji přímo tam, na nejintimnějším místě, zatímco její ruka začala jemně svírat a hladit Andrejčin penis. Byl hedvábný na dotek, pulzující touhou. ​
Napětí v pokoji se dalo krájet. Michalka a Andrejka byly propletené v poloze „šedesát devítky“, dvě štíhlá těla tvořící dokonalý kruh něhy a touhy. Každý pohyb byl teď intenzivnější, doprovázený horkým dechem a tichým, naléhavým sténáním, které se odráželo od stěn tichého pokoje. ​Michalka cítila, jak se Andrejčina ústa hluboce a pevně svírají kolem jejího vzrušeného penisu. Andrejka sála s neuvěřitelnou odevzdaností, její jazyk obkružoval žalud a rty se mazlily s každým centimetrem Michalčiny citlivosti. Michalka se cítila, jako by se rozpouštěla. Vědomí, že Andrejka s takovou láskou přijímá tuhle její část, ji hnalo k nepopsatelnému vrcholu. ​Zároveň Michalka dělala totéž pro Andrejku. Její ústa byla plná Andrejčiny touhy, cítila její tep a pulzování. Michalka prohlubovala své pohyby, sála rytmicky a něžně, až cítila, jak se Andrejčino tělo pod jejíma rukama začíná v nekontrolovaných vlnách slasti napínat. ​„Už... Michalko, už nemůžu...“ vydechla Andrejka do Michalčina klína, její hlas byl zastřený rozkoší. ​V tu chvíli se hráze protrhly. Michalka pocítila prudké škubnutí a horký příval vystříkl hluboko do Andrejčiných úst. Andrejka s absolutní přirozeností a láskou přijala každou kapku, nenechala nic přijít nazmar. S tichým povzdechem Michalčin výstřik polkla, jako by tím přijímala samotnou duši své milované. ​Jen vteřiny poté se totéž stalo u Andrejky. Její vyvrcholení bylo silné a sladké. Michalka cítila v ústech horký pramen Andrejčiny touhy. S naprostým odevzdáním a něhou přijala Andrejčin výstřik do svých úst, vychutnala si jeho chuť a s pohledem upřeným na Andrejčiny boky jej pomalu a s láskou polkla. ​Zůstaly tak několik dlouhých okamžiků, stále propletené, s dechem, který se jen pomalu vracel do normálu. Pak se Michalka něžně vysunula a políbila Andrejku na vnitřní stranu stehna, než se přesunula výš. ​Jejich pohledy se střetly – byly v nich slzy štěstí i naprosté vyčerpání z té hloubky citu. Michalka se naklonila k Andrejčiným rtům. Když se jejich rty spojily v dlouhém, hlubokém polibku, obě cítily chuť svého vzájemného vyvrcholení. Byl to ten nejintimnější moment, jaký si kdy dokázaly představit. Líbaly se s ústy, která před malou chvílí s láskou přijala tu druhou, a v tom polibku si předaly poslední zbytek své společné rozkoše. ​„Teď už jsme opravdu jedna,“ zašeptala Andrejka, když se jejich rty na okamžik oddělily, aby se hned vzápětí znovu spojily v dalším něžném polibku. ​Ležely v náručí, kůže na kůži, obklopené tichem noci a rozházeným oblečením, které je k tomuto okamžiku dovedlo. Byly to dvě šťastné dívky, které našly samy sebe v náručí té druhé a věděly, že od této chvíle už bude každý jejich den patřit jen jim a jejich společné lásce.