Jen tak

Je pátek večer, moje auto s vrčením dojelo do mého domova...Dny jsou teplejší ale noci stále chladné. Začalo jaro a i vzduch se změnil, veškerá vůně lesa jenohem lehčí, jasnější..Moje unavené oči jen pomalu klesají od volantu. Nemohu si pomoct a zhroutím se do sedadla...Mohu být unavený jakkoliv,.ale stále se nemohu odpoutat od vzpomínky,.která se mi před pár dny stala...Jsem lesník, myslivec, střlec a střelecký instruktor, vyberte si kdo co chcete, ale především jsem muž, který je těsně spjatý s přírodou, les je mým druhým domovem,, kde trávím víc času, než kdekoliv jinde....Bylo první jarní ráno, paprsky slunce pronikaly mlhou, první teáva se ševelila ve větru a stromy tiše šepotaly, že jaro je tu. Procházím svým lesem a snažím se nadýchat té omamné vůně... Jdu svoji obyklou trasou, okolo bažiny, přes Dračí skálu do Černého lesa. Starý vyschlý rybník založil mokřad a ten dal pak život dalším stvořením. Procházím kolem něj a dalekohledem kontroluji, zda je vše připraveno pro zahnízdění Výra, aby mohlli pak oba rodiče vyvést na svět další generaci...Výr se sem vrací pravidelně každý rok, stejně jako Sluky pravidelně hnízdí v mokřadu. Prodírám se keři a maliním, aby jsem za chvilku pronikl do příšeřií lesa..Koruny stromů jsou tak husté, že nedovolí sebemenšímu paprsku proniknout skrz...Proto má také svůj název Černý les. Chci si zkrátit cestu roklinou,.po strmém svahu vstupuji do houštiny a klestím si cestu dál..Horko v košili mi dává znát, že to není snadná cesta, ale co, vždy si vyberu tu složitější cestu. Po pár hodinách plazení se, vidím na konci sluneční svit.. Chci přidat donkruki, ale ticho rozetne cvaknutí foťáku. Instinktivně se přikrčím a poslouchám ten zvuk. Odkud přichází, jak daleko asi je, ale hlavně, co tu dělá? Tiše se kradu houštinou, jako liška, která chce vyplenit kurník. Rozhrnuji poslední větve a ztuhnu v tichém mámení. Kousek ode mne je dívka, celá v černém působí dost tajemně, jako kdyby do lesa patřila a zároveň i ne. Přikrčím se tedy, skoro nedýchám, chci aby se nepohnula ani větvička. Prohlížím si tu ženu. Dlouhé havraní vlasy jí sahají pod ramena, krátká sukně rozehřívá moji zvědavost a černá bunda ze které se vzdouvají krásná ňadra..Sedím a ani nedutám. Jen ji pozoruji, tak jako kočka pozoruje svoji kořist. Dívka se výská ve vlasech,, svůdně se dotýká svých ňader, pomalu jsídí rukou k prvním záhybům svojí sukně. Cvak, ozve se tichem, dívka se otočí, přehodí vlasy na stranu a zaleskne se její šíje...Cvak, další cvaknutí...Jen sedím v houští a hypnotickým pohledem sleduji její tělo...S každým cvaknutím se moje mysl zatemňuje, s každým jejím pohybem se probouzí můj chtíč a já se přestávám ovládat. Otočila se aby foťák znovu nastavila, to je má chvíle. Tiše vstanu a přikrádám se k ní, neslyšně, jako když dravec loví svoji kořist. Už jen pár metrů, jen kousek a budu u ní. Poslouchám jak šustí její šaty, jak prstýnky cinkají o tělo fotoaparátu. V ru chvíli se ozve i tiché leknutí...Otočila se zpět a všimla si mě..Jenže už ke pozdě, chtíč prostoupil mým tělem pomalu se přibližuji dál, a ona pomalu ustupuje, krok za krokem. Nevnímám nic, jen její zrychlený dech,.pootevřené rty a jiskřivé oči. Ještě kousek.. Můj plán vyšel, narazila do stromu který stál za ní. Jako pták lapený do sítě. Rychle se k ní přistisknu a až teď si ji smím prohlédnout. Nemluvím,, jen se dívám, mám neskutečnou chuť políbit její rty a ochutnat její sladkou vůni. Chci ji kousat a sát. Dokud se mi nepodvolí..Čekal jsem facku za svou troufalost,, možná pár nadávek. Místo toho ona uchopila lem mojí košile a přitáhla si mě blíž.