O sněhurce

Sněhurka už byla utahaná jak pořád dokola prala a žehlila a vařila a uklízela. Aby taky ne, sedm trpaslíků bylo jako hejno blech. Ale na druhou stranu, měla střechu nad hlavou a místo ke spaní. No, místo, chm, trpaslíci jí s trochou rozpaků vyčlenili jednu bednu z křišťálu, kterou vyrobili. Údajně to byla velká zakázka pro nějakého zbohatlíka, ale víc jí neřekli a ona se ani ptát nechtěla. Křišťál byl, oproti očekávání, docela teplý na dotek a spalo se v něm dobře. Dneska ráno odešli trpaslíci brzy a nesli si sebou nacpané mošny, takže se asi vrátí až za pár dnů. Už to párkrát udělali. Kam chodí nikdy Sněhurce neříkali. Byli to nemluvní a nerudní patroni. Sněhurka si našla jedno z velkých prostěradel, vzala si sáček s bylinkami a vyrazila ke vřídlu. Nedaleko vyvěral pramen teplé vody. Trpaslíci ho používali na umývání nářadí, ale voda neustále bublala, takže se nikdy nezašpinil a Sněhurka jej vzala za svou koupel. Došla až ke vřídlu, rozhlédla se po okolí, ale ve stromoví ani křoviskách nikoho neviděla. Rozšněrovala si blůzku a přetáhla ji přes ramena. Pak povolila tkanici sukně a ta se svezla k jejím novám. Stála u vřídla a na nahém těle cítila teplo, které z něho stoupalo. Pomalu sestoupila po kotníky do bublající vody. Byla úžasná. Pokračovala a když jí hladina sahala až po kolena, posadila se na břeh. Opřela se o kmen stromu. Přivřela oči. Myslela na to, jak, ještě v paláci, chodila do konírny za Arnoštem. Arnošt byl klučina, který vyrůstal společně s ní a často si u koní jako děti hrávali. S Arnoštem také poprvé zjistila že klukovský dotek nemusí být jen nepříjemný a po pár týdnech váhání ho pustila mezi svá stehna. Chůva jí naštěstí při prvních měsíčkách vysvětlila jak to chodí kolem dětí, takže si poprvé Arnoštkův výstřik ohlídala a pak už nebylo těžké mu ruční prací ukázat a naučit kdy z ní má utéct ven. Bohužel než stačila proniknout hlouběji do tajů milování a prozkoumat všechny způsoby jak si navzájem působit slast, přihodila se ta pitomost s macechou a Sněhurka musela utéct. Najednou si uvědomila, že při vzpomínkách na Arnošta se tře rukou mezi nohama. Cítila na vnitřní straně stehen lepkavou vlhkost, stejně jako na celé ruce od zápěstí dolů. Sněhurka pár dní před svým vyhoštěním dovršila devatenáct let, ale stejně vypadala spíš jako holčička než jako mladá dáma, takže měla mezi stehny roztomilé chmýří a tím se teď, se spokojeným mručením, probírala. Už dávno našla místo, kde jí mazlení s vlastním tělem přinášelo tu slastnou křeč v podbřišku, kde jí pak brněli nohy a rudly tvářičky. Teď tam zajela prstíky posunovala je níž, až nakonec celé to místo pokryla dlaň a prsty se ocitli u její horké úžinky. Opatrně dva z nich vsouvala do sebe, zatím co dlaní tlačila na jemný hrbolek, pár centimetrů pod pupíkem. Když ucítila prsty, jak se dotýkají vnitřních stěn, začala zápěstím lehounce pohybovat tam a zpátky a tam a zpátky. Druhou rukou si mačkala stehno a rozevírala si ho do strany. Za zavřenými víčky si promítala vzpomínky na Arnošta. Jak byl obrovsky nadržený, když se před ním svlékla a přitáhla si ho na seno, jak mu párkrát přetáhla rukou kůžičku přes naběhlý žalud a jak jí hned skropil výstřiky. Jak potom leželi vedle sebe a ona si sním hrála a vysvětlovala mu jak se má do ní dostat, brala jeho ruku a vedla mu jí po svém těle. Rytmus dráždění se zrychloval a druhou rukou už se hladila na zadečku a brousila kolem dírky v něm. Vždycky jí hrozně vzrušovalo, když jí Arnošt hladil mezi půlkami a zajížděl až mezi oba její otvůrky. Cítila horkost ve tvářích a vnímala vlastní kňouravé vzdechy. Vsunula klín pod hladinu. Nával horka byl rozkošný. Představovala si sušárnu prádla, kam se spolu schovali asi dva nebo tři týdny po prvním pokusu. Kolem bylo pekelné vedro a oni se svlékli a líbali se na celém těle a ochutnávali sůl z potu a pak si Arnošta Sněhurka navedla zase dovnitř, dala si pod zadek smotek oblečení, aby měla klín nahoře a, protože ten den začala krvácet, nechala Arnošta aby zůstal v ní. Vychutnávala si ho, jak pulzoval, jak chrlil tu horkou a lepkavou tekutinu do jejího bříška. Cítila se při tom překrásně zvrhle a sprostě. Přitiskla si ho aby byl co nejhlouběji, aby cítila jak naráží někde uvnitř na stěnu. Každý křečovitý stah a opětovný výron jeho semena pociťovala vlastními útrobami a až později si uvědomila, že jí Arnošt nechal zakousnout se do jeho paže, jinak by schůzky určitě křikem vyzradila. V té chvíli zatnula zuby do svého předloktí a prsty divoce zarazila co nejhlouběji. Cukalo jí bříško a celé tělo se napnulo. Kroutila se ve vřídle jako had v zajetí. Když ty pocity odezněli, stulila se do klubíčka a cítila jak jí po tvářích stékají slzy. Stýskalo se jí po Arnoštovi a jeho pohlazení a jak se k ní přitulil po milování a jak cítila na bříšku stříkance a na zádech teplo milencova těla. Stulená se hladila přes pupík až ke klínu a opatrně sklouzla do vřídla celá až po krk. Ještě notnou chvíli jen tak ležela ve vodě, pak sáhla po sáčku s bylinami a důkladně se jím vydrhla.
Vzhledem k tomu, že trpaslíci se vrátí až za pár dní, lehla si do křišťálového lůžka jen ve spodničce bez sukně a halenky. Líbil se jí pocit tepla na kůži, přitisknuté k teplým stěnám. Tak usnula. Zdálo se jí, jak k ní jde Arnoštek a dotýká se jí na spánku, jemně jí odhrnuje vlasy z čela a pak jí líbá na rty. Zmateně otevřela oči a mžourala překvapeně na mladíka co se nad ní skláněl. Měl doširoka otevřené oči, jednoduchou tuniku v barvách hraběte sousední državy a u pasu zavěšenou dlouhou dýku v koženém pouzdře. S lehkým uspokojením si Sněhurka také povšimla, že se mu nekontrolovatelně boulí kalhoty. Posadila se v křišťálové krabičce a prohlížela si návštěvníkovu tvář. Měl zamyšlené oči, které se dívaly přímo. Netěkaly z místa na místo. Kolem koutků měl, stejně jako po stranách očí, sotva znatelné vrásky. Do očí mu padali plavé vlasy v běžném pážecím sestřihu. Sněhurka najednou pocítila v lůnu neodolatelnou touhu ho líbat. Natáhla ruku, přitáhla si pomalu jeho hlavu k sobě a spojila s ním rty. Chvilku ochutnávala jaký je. Chutnal po malinách, asi to byla jeho večeře poté, co se ztratil družině. Bloudila jazykem a hledala ten jeho. Mladík se rychle vzpamatoval. Rukama Sněhurku chytil za boky. Jednou nohou si vlezl k ní do krabičky a pak už klečel naproti dívce. Hladil ji po těle a líbal její líce, krk, bradu i skráně. Sněhurka dlouho snila o milování. Moc dlouho na to, aby teď panoše zvala ke slušnosti. Divoce z něho svlékala tuniku a pak rozepínala i kalhoty. Jakmile se ven vyhoupl ztopořený úd, vykasala si rychle dýchající dívka spodničku a přitáhla si ho k sobě. Chlapec vsunul jednu ruku do ohybu Sněhurčiny nohy a tím ji vyzvedl k sobě nahoru. Tak se otevřela ještě víc. Sněhurka rychle nahmatala a nastavila si ho před klín. Panoš se do ní vnořil. Pomaloučku. Kousek po kousku. Celou tu cestu si Sněhurka vychutnávala jako dlouho očekávaný dárek. Zajíkala se a povzdychávala. Panoš se přitiskl k jejím prsům a ústy vydechoval u jejího ucha. Bylo to neskutečně vzrušující. Bezděky mu začala tlačit klín naproti. Mladík přestal Sněhurku rozevírat a ruku přesunul pod zadek. Cítila prsty na samém začátku jeho půlení. I to jí přivádělo k šílenství. Kňourala jako týraná kočka. Milenec už rytmicky přirážel a bylo vidět, že prožívá velice podobné pocity. Rytmus se zrychloval. Sněhurka cítila jak panošův penis v jejím bříšku sílí a tvrdne. Jen tak tak se jí podařilo na poslední chvilku ucuknout, zasunout mezi něho a sebe ruku a chytit ho. Mohutné výstřiky horkého mlíčí jí přistávali na těle. Rychle kmitala rukou, aby nepřišel ani o kousek toho výtečného vyvrcholení které prožívali. Dlouho pak leželi vedle sebe, on se mazlil s jejím klínem, pročesával jí chloupky a zase je uhlazoval. Sněhurka ho na oplátku hladila pod šourkem aby rychle zase nabral tvrdost a sílu.
Když se za čtyři dny trpaslíci vrátili do chaloupky, našli tam jen vzkaz, kde se jim Sněhurka omlouvala za rozbitou křišťálovou krabičku a také vysvětlovala, že ji zachránil nejmladší syn hraběte sousední říše. Zachránil ji před strašným nebezpečím, tak strašným ,že je raději nebude ani líčit, protože už tak je obtěžovala až moc. Za vše jim děkovala a loučila se, protože si ji chce její zachránce vzít a odjíždějí na jeho lesní hrádek nedaleko hlavního města. Trpaslíci to přijali s ledovým klidem, jen Šmudla zvědavě očichával zbytky křišťálu a pak trochu škodolibě a trochu lišácky mrknul na ostatní.
Konec