Srovnaná

Po mém nedávném hořkosladkém úletu v práci, kdy jsem ztratila pevnou půdu pod nohama, jsem měla tendenci být otevřenější, než jsem ochotná běžně připustit. Otevřenost pro někoho, jako jsem já, představuje bezprostřední riziko. Většinou jsem nečitelná, dobře sehraná, pozorující, extrovert jen na oko. Skutečné myšlenky, pocity, i to, co skutečně zabolelo, nesděluji. Buď protože jsou silně depresivní, nebo silně ubližující tomu, kdo se ptá. Díky mixu shody náhod se povedlo jen jemu ke mně dostat.

Správný čas, správné místo.

Něco málo jsem o něm napsala již v blogu. Ne ale o tom, kdo je. Život mi přihrál Zrcadlo. Je extrémně malé množství lidí, kteří jsou doslova stejný v mentálním nastavení, chemii, přirozenosti, i chápání současně. Proto pro mě bylo až překvapivé, jak snadno se našel. A o to víc překvapivější pro mě bylo, že jeho dominance mi absolutně nevadí.
Když jsme se viděli poprvé, a seděli naproti sobě při přeslazené kávě, byl v ten moment nejčitelnější osobou na celém světě. Po mém zklamání z týdne předtím, kde moje čtení narazilo jako pěstí, to pro mě byla extrémní úleva.

Správný čas, správné místo, správná osoba.

Že se chceme bylo jasný i beze slov. Jemné přirozené jiskření, žádné divadlo, naprosto přirozený průběh, jako kdybychom tam seděli po padesáté. Dnes si ale povíme o schůzce po ní.
Blbou shodou náhod odjel mimo republiku na plánovanou dovolenou zrovna v moment, kdy jsem měla intenzivní potřebu zjistit, kdo je. Proč je to tak snadný. Proč je to tak přirozený a nenucený. Hladký, známý, bez tlaku.

Správná osoba.

První den jeho dovolený jsem měla aspoň možnost dohnat pracovní resty, přemýšlet sama o sobě, uklidnit si hlavu. Kontakt byl velmi omezený, což nebudu lhát, mi nebylo ani trochu po předchozím nastavení komunikace příjemné. Hodina po hodině se táhla, vibroval ve mně ale pozůstatek z poslední schůzky, a pocitu, kdy byl ve mně.

Ani další den nechtěl utíkat. Ani ten další ... Napětí se začalo opětovně vracet. A sílit. Začínal mi trochu chybět. Pocit, kdy sleduje moje rty, a dychtí po jejich naplnění. Když mu mírně nervózně těkají oči při pokusu se podívat do těch mých. Kdy mi rukou zajede do vlasů a zakloní si jí s menší mírou násilí. Napětí stoupalo a ten pocit, který jsem měla, byl naprosto jasný: Jsem nadržená.
Tři dny před jeho vrácením jsem začala osnovat plán. O to více mě potěšilo, když jsem ještě před jeho vyslovením nahlas zjistila, že plán je z jeho strany prakticky stejný. Co nejdřív se sejít. A to doslova.
Plán byl sejít se ihned po příjezdu z letiště. Moje vnitřní já jásalo. Správná osoba – je taková, co sdílí stejný intenzivní nutkavý pocit se na sebe vrhnout ihned, jen co to půjde. Únava jde mimo. Protože tady, v tenhle moment, teď, se chceme.

Nebylo vůbec těžký mu předposlední den přiznat, že mi skutečně chybí. Chybělo mi si povídat, provokovat, sdílet stejně blbej humor, u kterého ostatní na nás koukají jako na debila. A naprosto otevřeně sdílet, že jeho dominance je teď něco, co chci. Jeho, jako celek, takový, jaký je.
Týden bez něj utekl. Den příjezdu. Nebyla jsem nervózní, viděla jsem jasně svůj cíl, pevněji, silněji, a čistěji, více, než když zapnu svojí lvici při lovu. Chyběla mi jeho společnost. A ta kočka ve mně se chtěla poprvé stát poslušným předoucím koťátkem..

Když mi dorazila zpráva, že je v ČR, uvolnila jsem se a současně chytla napětí. Druh napětí, který mi říká, že už jen chvilku. Z práce se taxík hrozně ploužil. Proklínala jsem řidiče v Praze za odpolední špičku, doslova každý semafor byl pro mě kazišuk. Cíl byl ale na dohled.
Stál tam a čekal. Kdyby kolem něho bylo sto lidí, nevnímala bych je. Prohodila jsem jen rychlou větu ohledně zasraný špičky a okamžitě hledala jeho rty.

Jeho stisk byl pevný, jistý, horlivý. Jeho polibek byl horký, vášnivý, toužebný. Rukou jsem mu držela týl a nechtěla ho pustit. „Vítej doma.“ Řekla jsem. „Děkuju.“ Vydechl dostatečně klidně a s úsměvem.
V rámci provokace jsem ho dostatečně dopředu informovala, že dnes k sexu nedojde. Lhala jsem jemu i sobě v naději, že se dokáže někdo ovládat. Spoiler: Nikdo se ovládnout neuměl.
U něho doma jsem viděla sotva vybalený kufr, spíše jen otevřený, nevím proč, ale uklidnilo mě vědomí, že byl skutečně pryč. Po předchozím člověku jsem asi potřebovala ujištění, že někdo hraje čistě. A on hrál tak čistě, že jsem poprvé vypínala potřebu mít vše pod kontrolou. Poprvé za deset let jsem skutečně neměla potřebu hlídat nic. Vypla jsem. Byl to ten největší dar, který mi mohl dát.

Mezi horlivými polibky, hlazením a upřímného pocitu z radosti, že je se mnou, vařil kávu, Sledovala jsem jeho pohyby, ne pro kontrolu, jen fascinovaně. Vše bylo tak přesné, naučené, systematické. Vzrušovalo mě, že po sobě uklízí. Přišlo mi, že jsem blázen. Opřela jsem se o pult a povídala si o jeho dovolený, letišti, blbostech kolem, sledovala, co dělá. Byla to taková blbost. Ale ve mně to probouzelo nutkání ho chtít o to víc.

Přitiskla jsem se na něj a nechala jeho jazyk mi hluboce zajíždět do úst. Pevně mi mačkal tělo, stejně jako já nehty jeho týl. Nebylo tak těžký mu zajet do kalhot a najít to, na co jsem týden čekala. Čurák mu stál, pevný, jistý, připravený. Během kousavého líbání se nám povedlo dostat do postele.

Správný člověk, správný nástroj.

Zamilovala jsem se do jeho pohledu na moje rty. Na potřebu je kousat, líbat, horlivě se jich dožadovat. Cítit je, prsty přes ně přejíždět. Jeho pohled byl na ně tak jasný. Mírně skloněné oči a naprosto jisté pohyby.
Tekla jsem. S ním teču jak nikdy. Když říkám, že teču, opravdu teču. Legíny komplet durch. Mírně tvrdě jsem dopadla na postel a nechala ho do mě zajet. Jeho penis je dokonalý. Správná velikost, správná délka. To se dozví až teď – po přečtení, protože naše první seznamování obsahovalo, že jeho penis není dost. A on teď přesně bude vědět, proč to píšu.

Cítila jsem se naplněná. Zajížděl do mě na doraz, kundička byla neuvěřitelně mokrá a kluzká. Nohy jsem měla opřené o jeho ramena a nechala se vést. Ruce jsem silně zabořila do peřin a nabídla mu celé svoje tělo. Sténala jsem nahlas a poprvé mě ani nekrotil. „Líbí se ti to ty kurvo?“ Zaznělo. „Ano.“ Líbilo.
Šoustal mě intenzivně, tak intenzivně, že jsem se dostala až ke stěně. Nebylo kam utéct, nebylo jak se jinak nastavit. Zamrzla jsem na pozici. „Můžeme se posunout? Nechci se bouchat do hlavy.“ Vyjela jsem mírně z naší hry. „Nemůžeme, aspoň můžeš držet jako děvka.“ Viděla jsem ale, že mi skutečně mírně hlavu hlídá. Sténala jsem víc. Divoce a hrubě mi mačkal prsa. Měla jsem chuť mít jeho péro v puse. Ochutnat svojí šťávu z jeho žaludu. Kundu jsem měla nastavenou tak, že jí mohl dráždit při šukání, což koneckonců i dělal. Stísněně u stěny dorážel ještě víc, nehty jsem se mu zabořovala do zad, chtělo se mi křičet. Chytil mě pod krkem. Jen na chvíli, pár sekund jsem nedýchala. Nevadilo mi to. Poprvé v životě to bylo žádoucí.

Lehl si a povolil sevření. Chtěla jsem jeho i sebe ochutnat skrze jeho kládu. Lehla jsem si k jeho klínu a s obrovskou chutí jsem nechala zajet jeho žalud do pusy. Za ten týden jsem zapomenula, že má silnější penis. Pusu jsem měla plnou a cítila jsem se šťastně. Mírně drhl o zuby. „Míň zubů..“ Nadiktoval si. „Promiň, jen je prostě moc velkej..“ Koukla jsem na něj odspodu a usmála se. Ušklíbl se. „Takže není malej jak si tvrdila?“ Provokoval. Věděl, že není.

Uvolnil se. Měl obrovské plné koule a penis mu tvrdě stál, když jsem zajížděla po celém jazyku každou jeho žílu. Uvolnil se natolik, že přestal hlídat situaci. Ruce držel mírně nad tělem, někde mezi cestou „chci ti držet hlavu a čurákem ti mrdat hubu“ a někde mezi „je to tak dobrý, že tě držet nemusím“. Šeptal tiše „kuř kurvo“ a tiše vzdychal. Uhnula jsem s pusou. „Chceš kouřit? Popros.“ Řekla jsem. Otevřel oči, začal kontrolovat situaci, chytil mě tvrdě za vlasy a snažil se mě dostat zpět. „Kuř děvko!“ Zavelel. „Popros.“ Zopakovala jsem. Nepoprosil, ale řekl „Pokračuj“. Pokračovala jsem, protože jsem věděla, že prosit nebude, ale už jen tohle je pro něj dostatečná reakce, protože to skutečně chtěl i za předpokladu „mírného snížení“. Žaludem jsem zpět zajížděla po jazyku trochu hlouběji, ne hluboce. Jeho penis byl tak tvrdý a objemný. Cítila jsem, že brzo bude. Mírně pánví dorážel a slovně mě motivoval nepřestávat. Snadno zajížděl do pusy, slastně mlaskala a on vzdychal víc. Vycákal se. Pusu jsem měla úplně přeplněnou. Za celý týden pryč ani nehonil. Moc jsem chtěla polknout, ale nešlo to .. Bylo toho neuvěřitelný množství.

Byla možnost si vypít kávu. Nemyslím kávu jako Velveta, ale pákové normální kafe, takové, co chutná i bez cukru. Povídali jsme si a rozdýchávali se. Sledovala jsem jeho roztěkaný pohled, který byl chvíli upřímný, ale po pár chvílích se rozutekl zase do stran. Nebyl nervózní. Ani nedůvěřivý. A to i přes to, že mu stále chci krást lžičky :)

Sledovala jsem jeho kůži, bledou a citlivou, jako je ta má. Hladila jsem jeho paže a užívala si robustnější tělo, které upřednostňuji. Prsty jsem se snažila být jemná a učila se znát jeho tělo po hmatu. Opětoval to a nebránil se. Po pár minutách jsem si začala všímat známého pohledu. Toho, který sleduje moje rty a říká, že se vrací chtíč. Upřímně jsem mu hleděla do očí a se vší důvěrou se nechala vést. Nebránila jsem se. Zajížděl mi rukou do vlasů a tvrdě je chytil. Mírně mi tím zaklonil hlavu a nastavil si moje ústa. Horlivě mě začal líbat a znovu zajížděl jazykem hluboko, jako by chtěl skrze ústa najít cestu. Kam? Netuším.
Zahryzla jsem se mu do rtu a začala mírně vzdychat. Jeho stisk byl tvrdý a drsný, mám dlouhé, tmavě hnědé vlasy, husté a objemné, je snadné je chytit hrubou silou. Netuším, jak rychle se mu povedlo mě obrátit, odhodit na sedačku zezadu a svléct. Přísahala bych, že to byla otázka sotva tří sekund. Moje tělo bylo tak poddajné, že jsem nezaregistrovala, že mě jde ošukat znovu.

Prolomil mi záda na čtyřech, chytil mě za vlasy a penisem hledal cestu zpět dovnitř. Nebylo těžký najít cíl. Cíl doslova tekl.
Zajel mi hluboko na doraz a tvrdě přirážel ve spojení s taháním za vlasy. Rukou mi mačkal bok drsněji, než bylo nutné. Zaúpěla jsem bolestí. Povolil, ale mrdal mě divoce dál. Přitahoval se skrze držení za vlasy a šoustal mě jako zvíře. Jeho koule mě pleskaly o kundu a vytvářeli hlasitý dozvuk dorážení. Mírně mi to dráždilo poštěvák. Povolil sevření vlasů a zalomil mě dopředu tak, že jsem krk měla zaboření na hranu sedačky tak blbě, že jsem se přidusila. Pár desítek sekund jsem nemohla pořádně dýchat, zmírnilo se i moje sténání. Nevadilo mi to ale. Toužila jsem víc. Uvolnila jsem sevření krku a ruku dala za záda, aby mi jí mohl chytit kolem zápěstí a víc si mě podmanit. Tvrdě mi držel ruku za zády a druhou mi roztahoval vchod. Bavilo mě to. Bavilo mě, jak si hraje. Jak touží vidět, cítit, šukat, napojit se. Ruku mi pustil, chytil mě tvrdě opět za boky a začal finálně ještě víc narážet. Udělal se. Dovnitř. Můj nejoblíbenější druh výstřiku. Hlavou mi zněla jeho otázka, která nečekala na odpověď. „Ty že jsi dominantní …“

Cítila jsem spokojenost. Vyplatilo se čekat. Stejně tak se vyplatilo si říct – a z mé strany myšleno naprosto vážně a upřímně, že nechci nikoho dalšího v posteli. Chci být jen jeho. A chci, aby byl jen můj.

Nemám miliony otázek. Nemám chaos v hlavě. Vše se vyčistilo. Vše vidím přesně, zmizela nasranost, těkavost, pocit, že něco nedává smysl. Hlavou mi zní od tý doby, co ho znám, jen jediná otázka. Proč až teď je tady, proč až teď. Kde byl před deseti lety, když jsem toužila přesně po někom, jako je on. Kdy jsem toužila po lásce někoho, kdo mě netahá dolů, kdy jsem prostě chtěla s někým jen být, mluvit, bavit se aspoň trochu o něčem inteligentnějším, než o tom, co vyplodil nějaký streamer na Youtube. Někoho, kdo je inteligentnější, než já. Vzdělanější. Na kterého mohu s největší úctou koukat a být vděčná, že existuje.
Nemiluju ho, a on nemiluje mě. Ale člověka, kterého v něm vidím, vím, že bych byla schopná časem milovat. A možná právě tohle bude důvod, proč se to rozpadne.

Jeden můj kamarád mi jednou říkal, že nechat se vést lze jen s člověkem, u kterého chceš být veden a věříš mu, pokud nejsi bláhový magor z amatérů, toužící po bolesti od kohokoliv. A já mu věřím. Dostatečně.
Správná osoba, správný místo, správný čas. Ale možná jen pozdě. Nebo možná včas.
A to polykání? I to jsem napravila. Včera mě dostatečně nakrmil.



W.