Oprava

Zvoním. Nikdo doma. Zvoním. To snad ne. Buším. Slyším hlas...momeeeeeent...momeent.... Čekám a říkám si, co se to tam děje? Ještě jednou zvoním ...už budu, teda už to bude....

Chvilku čekám a pak se konečně dveře otevírají. Ledabyle přehozená košile s narychlo zapnutými knoflíky dává tušit, že to čekání za to stálo. "Jdu na tu televizi." "Tak pojď dál," tykání mně překvapilo,ale proč ne. "Kde ji máte?" "Jako co?" "No aparát." "A ty to nevíš?" Tak tohle už bylo fakt zajímavý. "Hlavně jestli máš s sebou vercajk." Pochopil jsem, proč se mi na dispečinku pochechtávali. Adresa a jméno totiž prej bylo vyhlášený. "Já bych šel na to," pípl jsem nesměle, i když mi začalo bejt jasný, že tady mechanika dělat nebudu, a když tak něčeho úplně jinýho, než televize.Tak to prubnu. "Tak co ta vaše kisna dělá? Nenateklo do ní?" Chytla se. "Spíš teče z ní. Ale když už jsi tady, neuměl bys spravit tohle?" A zpod košile vyndala snad půl metrovýho robertka."Nějak se to zaseklo, nebo co, nechce to makat." Už jsem věděl, co bude. "A proč máš tohle?" Začal jsem taky s tykáním. "No to víš, sama holka to má těžký. Nikde žádná pomoc..."

A už mi bylo všechno jasný. "Nejdřív tu televizi. Nebude to v pojistkách? Kde jsou?" "Co já vím, snad nade dveřma ne? Počkej, já dojdu pro židli" a odešla. Šrotoval jsem, jak na to a ta židle mi nahrála. "Můžeš si na to vlézt sama? Mně se motá hlava..." "To víš, že jo, kocourku." A už stála na židli a rukama štrachala kolem jističů. A jak tak zvedla ruce, došlo mi, že ta košile je jí dost malá, protože odhalila krásnej zadek. A to už jsem se pomalu neudržel, protože mi bylo v kalhotách dost těsno. "Podej mi něco, já tu aspoň utřu prach," sehnula se a v tom jsem uviděl snad deset centimetrů před očima její kundu. Vyloupla se z pomezi půlek jak ořech ze skořápky. Neudržel jsem se, chyt jí za půlky a vjel do ní jazykem. "Joj, to ses nějak rozjel...ale děláš to hezky....není nad jazyky." sténala, pořád na židli. To už začala bejt docela vlhká, no vlhká, přímo vřela a čvachtala.

"Tak to bych se ti měla nějak odměnit, co?" a shodila se sebe tu košili. Kozy tak akorát do ruky, ale moc času na to pozorování nebylo. Šmahem mi rozepnula džíny, zajela do slipů a už ho měla v puse. "Hmmm...Hmmm...." vyndala ho "....to je macek..." a už zase měla jazyk mezi předkožkou a žaludem. "Tady ty jsi snad mistryně v kouření,ne?" Napůl sípám, protože takhle to mám opravdu rád. "Nepůjdeme někam dál?" Zeptal jsme se. Blbá otázka, už jsme tam byli. Ona byla nahá a já v momentě taky. A pořád mi ho kouřila, věděla, že první číslo bejvá kratší, zato druhý si pak užije. A taky jo. Cejtil jsem, že to na mně jde, než jsem se nadál, vystříkklo jí semeno snad až na mandle. Ale ona se vůbec neodtáhla, naopak chtěla z něj vysát všechno, do poslední kapičky... "Dovolíš..." položil jsem jí na záda a zase do ní vjel jazykem. "Ne, to ne, néééééé" řičela a já věděl, že to chce. Lízal jsem jí co to šlo, šťávy jsem měl plnou pusu a pořád slyšel to její "...už mě konečně vomrdej, dej tam ten buchar..." Poslechl jsem. Holčina ale netušila, že zatímco jsem její kundu zaměstnával svým jazykem, rukama jsem si těsně za žalud nahoněnýho a krásně tvrdýho péra nasadil takovej kroužek. Seženete to za 150 v každým erotickým obchodu, má to takový poměrně silný chloupky dokola. Jako když rozmotáte drátěnku. Dali mi to chlapi předevčírem, když jsem měl narozeniny a já netušil, že to je jenom jedna půlka dárku. "Ohhhh, co to máš, co sis to tam dal, to je nádhera.....mrdej mně rychle, ten kroužek je nad pozemskej," řvala tak, že to muselo bejt slyšet snad do přízemí. Panelák, no. "Já ti ten tvůj komín vymetu, jen počkej..." zašeptal jsem, ale ona slyšela dobře. "Nemel a chyť mně za kozy....no neboj se, bradavkám to neuškodí, jen si kousni," mluvila mezi přirážením, ale bylo jasný, že takovouhle samici asi jen tak někdo nemá.

Mnul jsem jí bradavky jak zběsilej, jazyk jí strkal do hlavy, vylizoval svoje vlastní semeno smíchaný s jejíma slinama. Čůrák mezitím pořád jel, koule pleskaly o její zadek. "Já to nevydržíííííím, " řvala a já věděl že vydrží a že chce ještě. Nohy se jí rozklepaly, orgasmus se přiblížil a já trochu polevil. "Co je," zasípala, "mrdej dál, kocourku, já se udělám ještě mockrát. Nelhala. Ten den jsem už do práce nedorazil. Vzal jsem si dovolenou, dal výpověď a vzal místo ve firmě, která opravuje vodovody. Když jsme totiž při čísle v koupelně končili, posteskla si, že jí kapou kohoutky a že si na to bude muset někoho z instalatérů pozvat....