4. Část povídky Pro mě tajemný muž

Klekne ke kolu, světlo z mobilu je slabé. Kolem nás tma. Koukám mu přes rameno. On ji cítí, i když je zaneprázdněný teď výměnou. „Počkej…,“ ozvu se za ním. Otočí hlavu za mým hlasem.
Stojím vedle něj a dotknu se lehce jeho ramene. On se zarazí, ta chemie mezi nimi... sakra, proběhne mu hlavou:" Ahh, bože, co ta ženská se mnou dělá, i když se dotkne části těla, která není ta hlavní, ta intimní."
Já najednou držím mobil v ruce a povídám: „Posvítím ti.“
On přemýšlí nad ní. Co to je vůbec za ženskou? Neuhne. Nedělá, že se jí to netýká. Naopak, jde do toho se mnou.
„Víš, že nemusíš…,“ zamumlá, ale přesto je rád, že mu posvítím.
Jen se lehce usměju a zakroutím hlavou: „Já vím.“ Tma všude a ticho. Jen světlo, co držím nad jeho rukama.
A v tu chvíli mu dojde něco, co ho zasáhne víc než všechno předtím.
Tohle je jiný. Ne proto, jak vypadá. Ne proto, co mezi nimi visí ve vzduchu.
Ale proto… jaká je, když se „nic neděje podle plánu“.
Holka, co se nebojí tmy, co se nezalekne situace a co nezůstane stát stranou než vše vyřeším. Holka do pohody i nepohody. Tohle spojení je vzácnost.
A jemu v hlavě proběhne: "Kolik takových jsem vlastně kdy měl…?"
Odpověď zná. Žádnou. Vždycky jen bral to, co se nabízelo. Rychlý. Jednoduchý. Bez nároků. Bez hloubky.
A teď?
Teď vedle něj stojí někdo, kdo má jiskru, hrdost, lehkost a zároveň sílu.
A poprvé ho napadne něco, co ho trochu znejistí: "Co všechno musela zažít… aby byla taková?"
Ne ze zvědavosti, ale z respektu.
Zvedne se, oklepe o sebe ruce a podívá se na ni. Najednou už to není jen o tom večeru. Je to o tom, že vedle něj stojí někdo, koho nechce jen na chvíli. Mžourá na ní. Přiblíží se a lípne ji jako poděkování pusu na tvář: "Děkuji za světlo v mém životě."
Pousměji se. Ahhh. Hmmm... Čekala jsem asi víc, ale chápu. Nechává mě napnutou, abych toužila po víc. Pak mi to s radostí vše dá. Uklidí vercajk do kufru. Vezme si láhev s vodou a hadr. Vidím, jak se snaží si umýt trochu ruce. Sakra. To mi chybělo. Moc to dolů nejde. Jak asi na mě a do mě bude sahat? Ty jeho zlodějské dlouhé prsty mi budou dnes chybět. Povzdychnu si. Ach jo.
"Nasedat, madam, jedeme dál. Je to už kousek," prohlásí s grimasou úšklebku.

Auto zastaví. Město pod nimi. Světla a noční vzduch, který láká k prozkoumání něčeho víc.
On vystoupí první… ale vlastně čeká na mě. Já vystupuji pomalu. Jako bych věděla, že mám čas.
Ten večer stejně skončí podle mě. Pousměji se.

On si myslí, že stačí být trochu odvážný, trochu dominantní, trochu „ten chlap, co ví“, ale u mě… nestačí „trochu“ a jak tam tak stojí s výhledem na celé město, dojde mu: že tohle není o tom, co se stane, ale o tom, jak moc daleko ho nechá zajít.
A že publikum… už dávno není jen někdo okolo... ale celý svět pod nimi. Usměje se a přesto ji má jen pro sebe.
Opřu se o kapotu a čekám na něj. Zkouší si ještě utřít ruce do vlhčených kapesníčků, pro které se vrátil do auta. Je vidět, že není spokojen. Snaží se… ale oba víme, že to nestačí.
Podívám se na něj... lehce pobaveně: „Víš, že tohle z rukou jen tak nesmyješ… že jo?“
On pokrčí rameny: „Dělal jsem, co jsem mohl.“
Já se k němu nakloním blíž. Už bez úsměvu, víc přímo: „Tak to budeš muset dohnat jinak… rukama to dneska fakt nepůjde.“
Ticho by se dalo krájet. Jemu se oči tajemně zalesknou a vykouzlí se mu na rtech úšklebek. A tentokrát to pochopí úplně přesně.
Aha, dává mi šanci se z toho třeba vylízat? Polkne na prázdno a v hlavě mu to začne bzučet. Cítí přetlak. Ona je tak moc přímá a vůbec se za to nestydí.

Stojím před kapotou auta a lákavě se na něj dívám. Provokuji ho zatím jen pohledem. Pohladím ho po paži, pomalu, lehce. Cítím jeho chloupky a představuji si, jak mě vezme do náruče. Na chviličku se k němu ze strany přitulím. Musela jsem. Chtěla jsem cítit to jeho klidné teplo. Jednou rukou si mě přimkne k jeho hrudi. A já se u něj cítím v bezpečí. Jeho ochranitelská velká pevná náruč. Achhh. Cítím tlukot jeho srdce i můj. Je tu i něco jiného. To napětí, ta chemie, která zakončuje největší intenzitou mé pocity. Silná tak, až se oklepu. To co je mezi námi se nedá jen tak schovat. Vášeň a touha ochutnat víc, než jsme si dovolili v odpočívárně. Odsunu se a stoupnu si před něj.
Přesunu ruce kolem jeho těla, ale nedotýkám se ho. Mám je položené kolem něj na autě. Maličko si začnu prozpěvovat a kolíbám se do rytmu v bocích. Sleduji jeho výraz v blýskajících se očích s odrazem světel města. Úplně mě ta energie mezi námi rozvibruje. Až tak, že se mi v hlavě objeví zase ta žhavá myšlenka, užít si to na kapotě jeho auta se vším všudy. Safra. Olíznu si tou představou rty. Trošku se vzrušením rozklepu.
On se na mě zadívá a prohlásí: "Ty máš něco za lubem, že? Pověz mi to." Nepatrně přikývnu a prodlužuji to tajemno mezi námi. Hladím jeho ruce a svaly na rukách. Z nenadání pošeptám směrem k němu: "Muž s žílami na rukách a bicepsech mi nemusí nic říkat dvakrát. Na všechno vždy odpovím... Ano, pane."

On najednou ztuhne. Jeho tělo též a začíná mu tvrdnout i něco v kalhotách. Asi to nečekal, že by ho propalovala lačným pohledem a sváděla ho. Spíše si myslel, že bude muset on vynaložit svůj um k tomu, aby mu podlehla. Bylo na ní vidět, že ráda provokuje. Taková malá provokatérka. Baví ji mít moc nad ním. A musí si přiznat, že se jí to daří velmi dobře.
Má na sobě jednoduché černé šaty. Nic výrazného a přesto… z ní nejde spustit oči.
Sleduje ji, jak si sundá s lehkostí džínovou bundu a přehodí ji opatrně přes kapotu, aby cvočky neošoupaly lak. To se cení, že?
Stáhne si gumičku z vlasů a ledabyle je rozhodí do přirozených vln na ramena. WAU.
A ten rozparek? Ten, který se při každém pohybu o kousek otevře víc? Ohhh. V ten moment, kdy se šaty pohnou o trochu víc nahoru... něco zahlédne. Jen náznak. Ale dost na to, aby se mu zastavil dech. "Dp prdele, co to bylo?" projede mu hlavou.
Podívá se na ni. A ona? Jen ten její klidný pohled. Ví přesně, co udělala...co mu ukázala.

V tu chvíli už se on nevydrží jen na ní koukat. Provokovala ho dost dlouho na to, aby se mohl pustit kontroly. Přitáhne ji k sobě blíž. Ovane ho její vůně dámského parfému. Ohhh. Naseje ho a zavře oči. Přesně vystihuje jí ... provokativní, ženská, ale smyslná. Kouká na něj, neuhýbá pohledem a čeká, co udělá. Vezme její bradu vzhůru a opatrně políbí její lačné nabídnuté rty. Jsou měkké a poddajné. Její rtěnka má chuť zralé maliny. Jemně a smyslně ji líbá. Nejdříve ji ochutnává pomalu, po nějaké době se oba dva oddají hře polibků s jazyky. Prociťuje každičké olíznutí a prozkoumání útrob jejích úst. Vychutnává si každičký pohyb a jeho tělo je jako v tranzu. A to jen z líbání. Snaží se nevnímat její žhavé tělo, protože by asi v poklopci bouchnul.

Ta ženská ho fascinuje čím dál víc. Jak mohl kolem ní chodit v posilovně a vůbec si takové ďáblice nevšimnout? Nebo jsme se dříve nikdy nepotkali? Vyskočí mu otázka v hlavě, když se na chviličku jejich rty od sebe oddálí a oba si hledí nenasytně do očí. Nechápu. Sotva pobírají dech. Přitáhne si ji ještě blíž. Chytí ji za zátylek a políbí na krk. Jednou, po druhé. Její citlivost ho láká ještě více si ji podmanit. Její kůže voní, je hebká a polibky způsobují vzrušení na obou dvou stranách. Z jejích úst vyjde nekontrolovatelný vzdech: "Achhh, ještě prosím. To se mi líbí."
Nechvátá a nikam nežene. Dává ji polibky všude, kam mu dovolí je dát. Zanechává vlhkou cestičku od jeho slin a užívá si tu nadvládu nad jejím tělem. Ona se mu odevzdává. Je vidět, že se jí to velmi líbí a tak on pokračuje.
Tohle si chce užít do sytosti a pomalu. Není kam spěchat. Ví, že žena potřebuje čas na předehru a na vzrušení. Víc času než muži. Čím více ji bude natahovat, tím se ona rozrajcuje. Dá ji jeho ruce za záda a přitáhne si ji ještě o něco blíž. Koukne ji na pár vteřin do očí.
Ona mu proplete ruce za jeho krkem a ochutná jeho lalůček pravého ucha. Nejdříve ho olízne jejím hbitým jazýčkem. Rty chviličku podrží a pak zlehoučka kousne. On zaúpí: "Ahhh, to je nádherné." V hlavě mu běhá: "Sakra to jsem v prdeli.... ahhhh, krk a ucho, to jsou moje největší erotogenní zóny po stehnech, bradavkách a samozřejmě mé chloubě." Mačkáme se k sobě, mezi námi již není ani škvírka odstupu. Nechávám se vtáhnout do její hry. Do její milostné předehry, kde tedy musím přiznat vítězí.

Musím něco udělat, abych se nějak zkorigoval a měl chviličku navrch. Nečekaně ji vezme ruce, položí je vedle na kapotu a přesune ji jejím obličejem směrem na stěrače. Já pochopím a přistoupím na jeho hru, protože jsem si jistá, že ho s mými kalhotkami odstřelím. Nevěřím, že takové již viděl.

On se přimáčkne na mě zezadu. Jeho ruce pomaličku hladí přes šaty celé mé tělo. Všechna zákoutí, jako kdyby si potřeboval vzít míry na můj odlitek do formy. Cítím jeho vzrušený dech, když se skloní k mého krku a chviličku mi na něj jen dýchá. Nečekaně mě jednou rukou chytne pevněji nad prsy a druhou mi zmáčkne v okolí břicha. Přimáčkne si mě na pevno k sobě. Olízne mi celou pravou část krku a skončí s muchlováním u ucha. Projede mi tělem napětí, které se začne tlačit v podbřišku. Znovu se oklepu a šeptám vzrušeným hlasem: "Ohhh. Moje nadrženost je Tvoje výhra."
Pousměje se a zafuní mi teplý vzduch do vlasů. Až se z toho nahrbím jaké mám velké zimomřivky. Naskočí mi husina po celém mém napjatém těle, které je v očekávání na něco neskutečně uvolňujícího. Teď mě má ve své moci zase on. Naše role se vystřídaly.
Opět mi olíbává ucho a dá své ruce na moje prsa. Ty samozřejmě zareagují vztyčenými bradavkami a já zaúpím do prostoru ve tmě. "Achhhh, pohraj si s nimi víc," zašeptám. Miluji, když si chlap umí užívat moje prsa. Mačká mi je přes šaty, hraje si se zaujetím a já jsem se propadám do větší chuti na něj. Byla jsem si jistá, že dnes ho nezarazím. I já si přeju zjistit, jaké by to s ním bylo.
Nakloní se ještě blíž. Otočí mi bradu k němu. Hlas má klidný, ale v očích mu hraje něco, co tam předtím nebylo a tiše, skoro do jejího ucha zašeptá: „Víš… proč jsem tě vzal právě sem?“
„Aby ses dívala dolů… a já nahoru.“ Ticho. Napětí.
„Víš, co mě na tobě baví?“ zamumlá. Neodpoví. Jen čeká. „Že ti nikdy nestačilo málo.“
„V sauně… ti nestačili dva.“ Lehký úsměv. „Tak jsem tě vzal sem.“
Otočí její bradu jemně směrem dolů. Na město.
„Tady máš publikum, jaký si zasloužíš.“ Pod nimi se svítí tisíce světel. Okna. Ulice. Pohyby. Celé město tam dýchá."
On se k ní nakloní ještě blíž. „Ať se na tebe koukají všichni…“ zašeptá.
Její úsměv se lehce zlomí do drzosti. „Klidně se dívej… ale varuju tě — tohle není jednorázovka.“

Chvilku se odmlčí a zase boduje: "Já nejsem na zkoušku… já jsem na závislost.“
Protože ví, že nejde o to, kolik očí se dívá. Ale že on… je jedinej, kdo se může přiblížit.
Ona pokračuje... „Tohle není na hlad... tohle je na chuť.“

On přikývne, klekne si za mě a pomaličku mi vyhrnuje šaty nahoru. Líbá moje stehna a najednou se rukou zastaví na popruzích mých nových kalhotek. Jsou brilantní a to doslova. Fotku pošlu každému, kdo dá v komentářích heslo: KALHOTKY.
Pořídila jsem si je nedávno. Hned co jsem je zahlédla v reklamě obchodu. Byly fascinující. "Ty musím mít. To bude neskutečný pocit volnosti je nosit."
Těšila jsem se, až je budu moci ukázat a způsobit tak poprask v nejedněch mužských kalhotách. Budou skvělé i na léto pod šaty... krásně větrat. Žena se v nich cítí tak nějak jinak... sexy, královsky odlišná. Jako v punčocháčích s otevřeným klínem...

Jak jsem předpokládala. Zarazil se. Pousměju se.
Otočím hlavu na něj dozadu a z jeho pohledu jsem si jistá, že je velice příjemně zaskočen. Ne proto, že by nevěděl, co čekat, ale protože… TOHLE ještě neviděl. Nejsou to obyčejné kalhotky.
Jsou vyzývavé. Jsou jiné. Jemné a ženské. A drzé. Přímo pro mě.
Tak akorát na to, aby pochopil, že tohle není náhoda.
Podívá se na mě nahoru a v ten moment mu to dojde. Ona přesně ví, co dělá.

„Viděl už všechno. Tanga. Brazilky. Krajku. I chvíle, kdy žádné kalhotky nebyly potřeba, ale tohle?
To bylo jiný. Ne křiklavý. Ne prvoplánový. Mělo to šťávu. Mělo to styl. Její styl. V tu chvíli mu došlo, že nejde jen o to, co má na sobě… ale o ni celou. Protože výjimečné nebyly jen ty kalhotky. Výjimečná byla i ona.“
Něco se v něm najednou zlomilo. Ne jistota. Ale směr.
Poprvé… nepřemýšlel, jak ji dostat, ale jestli na ni vůbec má.
Byl zvyklý, že ženy přichází, že se snaží, že stačí natáhnout ruku.
Ale tady? Tady měl chuť udělat krok on. A nebyl si jistý, jestli to bude stačit, protože tohle nebyla žena, kterou si vezmeš.
Tohle byla žena, o kterou se musíš snažit… aby ona chtěla jeho.
A nejhorší na tom bylo, že ji nechtěl ztratit, ještě dřív, než ji vůbec získal.
Vzpomněl si, jak to začalo. Náhodně.
Dva lidi, co se míjeli měsíce v posilovně, aniž by se viděli.
A pak jeden pohled. Jedna věta. A najednou… stála před ním.
A on měl pocit, že mu spadla do života z ničeho. A přesně proto… se bál, že ji zase ztratí stejně rychle.“

Zarazí se. Ne proto, že by nevěděl, co chce, ale protože, to nechce pokazit.
V hlavě mu běží jediná myšlenka: "Neudělat to jako každej druhej." Udělat to tak, aby si to zapamatovala.
Pak si všimne svých rukou špinavých od gumy. Zvedne obočí. Lehký úsměv.
„Takže dneska… improvizace?“ zamumlá.
Otočí k němu hlavu, oči jí jiskří: „Řekněme, že dneska máš omezené nástroje.“
Chvíli ticho. Napětí. A pak se zasměje.
Tím svým způsobem, kdy víš, že ho to baví víc, než by přiznal.
„To nevadí,“ řekne klidně, „já si poradím.“ Přitáhne si ji blíž, ale nespěchá.
Protože teď už ví jednu věc jistě. Nejde o to ji dostat, ale o to… aby chtěla zůstat.
A ona?
Se jen lehce opře o kapotu, zakloní hlavu k nočnímu nebi a s úsměvem dodá: „Tak mi něco předveď… klidně mi u toho i zazpívej.“
On se zasměje: „Pozor… to bys pak mohla chtít přídavek.“
A přesně to je ten moment, kdy oba vědí, že tohle není na jeden večer.

Stojí za ní. Vyhrne ji šaty do pasu a věřte nebo ne. Jeho svítící vyhlídka nezajímá. Maličko ji přitlačí na kapotu a zašeptá. Roztáhni nohy. Klekl si na zem a fascinovaně zíral na její zadek a rafinovanost kalhotek. V hlavě mu běhalo, kde začít. Takhle špinavé ruce ji strkat nikam nemůže. Holt bude si muset umět vystačit jen s jazykem a svou hubičkou.
Svět pod nimi svítí… ale on ho nevnímá. Jen ji. Výhled na ni. Na její vyšpulenou prdelku a její kukátko s pečlivě oholenou kundičkou. Přitáhne si ji za boky o kousek blíž. Omakává ji rukama její pevnou oblou prdelku. Mačká a tahá za popruhy a ona vrní jako kočička. Pleskne ji přes pravou půlku. Plesk! A její reakce? "Ohhh. Přidej. Jsem zlobivá holčička. Velmi zlobivá," mluví zastřeným hlasem plným vzrušením. On se jen pousměje. Plácne ji znovu a ke konci ji pevně ještě rukou zmáčkne kůži. Jen co ji oddálí, vidí tam znatelný otisk jeho ruky. Pomyslí si, tahle ženská bude jiná liga.
Roztáhne její půlky a cítí její teplo. Její reakci na první dotyk. Ty kalhotky se od její frndičky rozšiřují do dvou popruhů kolem stehen a nad zadkem se spojují s pruhem krajky a gumou, které je drží v pase. Má prostoru neskutečně mnoho pro své rejdění v ní.
Jistě si všichni dokážete představit, jak se do uspokojování mých potřeb pustil s vervou. Co si budeme... ty prsty budou jistě chybět. Jeho jazyk šmejdil v obou dírkách a tak hluboko, až jsem se zalykala vzdychy z orálního potěšení. Moje výkřiky a vzdechy byly slyšet snad na míli daleko a já je cítila až v hlavě... ozvěnou se snad vracely zpět.
Byla jsem nadržená. Nechat se uspokojovat na veřejném místě, kam mohl kdokoliv a kdykoliv přijít nebo přijet - bylo o to víc vzrušující. Nebo šmírovat. Dokázal mě vydráždit a já měla v hlavě jen své uspokojení. Po nějaké chvilce lízání vstane a zavelí: "Otoč se, budeme pokračovat z druhé strany." Pousměju se a neodporuji.
Otočím se a on se na mě podívá: "Neboj, ještě jsem neskončil. Jen to bez prstů bude trvat o chviličku déle." Přikývnu. On vezme moje nohy a poposune mě po šatech výš na kapotu. Shodí dolů moje tenisky. Začne olizovat moje prsty a cucat je. "Ohhh, Bože," vzdychám pod jeho šikovnou pusinkou. Po chviličce jede jako slimák po stehnu nahoře a zastaví se přímo před mou natěšenou buchtou. Vzhlédne k mým očím a celou dobu, co udělá jeden dlouhý líz zezadu dopředu mě u toho pozoruje. Hajzlík jeden. Zakloním hlavu a vychutnávám si tu pulzující hru s jazykem.
Lízá chviličku přes kalhotky, které už se stejně dají ždímat. Pak ten kousek látky na chviličku poposune výš a chytí mě za zastřižené chloupky proužku. Povytáhne mi je od kůže a trošku s proužkem zatřese. "Achhh, znovu zvrátím hlavu v tom opojení. V duchu se usměju... konečně někdo, kdo se toho nebojí. Ještě by mi mohl napleskat na frndičku a bylo by vymalováno.
Poté zaboří celou hubičku do mých vějířků a střídá pohyby se sáním mého vrcholku. Jeho jazyk je chviličku líný a pomalý. Po chvilce střídá tak velkou sací intenzitu a rychlou hbitost jazyka, že si říkám, že už to nevydržím. Jakmile cítí, že to na mě jde. Opět se vrátí do té fáze pomalosti. Když mi tohle po druhé udělá. Mozeček se mi začíná už plašit, chce uvolnění a ukojení. Ne stálé prodlužování "A dost, udělej mi to," vydechnu na něj již s roztřesenýma nohama.
Je mi jasné, že to dělá pro prodloužení orgasmu, ale já už ho kurva prostě chci. Zmáčknu mu jeho krček mými stehny. Začne se nahlas smát: "Aha, tohle je pro mě asi výstraha, co? Že mi zakroutíš krkem, jestli Tě ihned neuspokojím, že?" Kývnu, naznačím ukazováčkem tytyty a dám mu poslední prostor mi udělat dobře.

Tentokrát se dolů ponoří snad i nosem. Bylo to jak rychle a zběsile. Moje stehýnka se viditelně klepají a já se citlivostí a drážděním mých orgánů dostanu do neskutečných výšin. A v ten moment cítím, jak se pod ním uvolním.
Lehký nádech. Zachvění. Hrdelní zvuk uspokojení a uvolňující se smích je slyšet na celou vyhlídku. Já se střetnu po otevření očí s jeho, kde se zračí spokojenost z výkonu bez použití prstíčků.
Přisune si mě za krk blíž a políbí mě. Cítím mojí chuť šťávičky. Políbení se strhne v líbající maratón. Tak nějak nenasytně. Nemáme pořád dost.
Nakloním se blíže k němu a sáhnu si na jeho bouli na riflích. Chvilku mu ho jemně třu a pak povolím knoflík a zip. Zrrrrrrr. Plác! Se spodním prádle si vůbec nelámal hlavu. Takže na mě vypadne jeho hovádko v polotvrdém stavu. Vezmu ho do ruky a pohladím ho.
"Hmmm, tohle nádobíčko je celé natěšené, co?" škádlím ho. Projede mi s ním několikrát mezi pysky a já duplikuji vzdechy chtíče.

Než ale ho zasune. Zarazím ho.
Podívám se na něj a drze řeknu: "Má cenu si na 3 minuty špinit frndičku?"

Vaše Kim_red.writes