Emma a...

Bylo to v létě na chatě u jezera, kde se scházela parta z gymplu už třetí rok po maturitě.

Ondra– devatenáct let, vysoký a hubený, ale s rameny, která začínala nabírat tvar od posilovny. Tmavé vlasy, které mu pořád padaly do očí, lehce ostýchavý úsměv a ty zelené oči, co se nedokázaly dlouho dívat na holku přímo. Studoval elektrotechniku v Brně, hrál na kytaru a byl ten typ kluka, který radši poslouchal, než mluvil.

Ema – osmnáct a půl, drobná, ale s křivkami, které už dávno nebyly dětské. Dlouhé světlé vlasy s přirozenými vlny, pihy přes nos a ty modré oči, co se uměly smát i provokovat zároveň. Právě skončila střední a chystala se na medicínu. Vždycky měla na sobě něco, co se lehce pohupovalo – teď to byly jen krátké denimové šortky a bílé tílko s tenkými ramínky.

Chatu obklopovaly vysoké borovice, vzduch voněl pryskyřicí a jezerem. Večer byl teplý, skoro dusný. Ostatní už odešli spát nebo se šli koupat na druhou stranu zátoky. Zůstali jen oni dva – seděli na staré dřevěné lávce u vody, nohy jim visely těsně nad hladinou, kde se odrážel měsíc.

Ondra hrál tiše na kytaru nějakou pomalou melodii, kterou složil minulý měsíc. Ema se opírala o jeho rameno, koleno se jí lehce dotýkalo jeho stehna.

„Hraješ to pořád krásněji,“ zašeptala. Její hlas byl měkký, trochu chraplavý od vína, které pili u ohně.

Ondra přestal hrát. Položil kytaru vedle sebe a podíval se na ni. Byli tak blízko, že cítil vůni jejích vlasů – kokosový šampon a trochu slunce.

„Emo…“ začal, ale zarazil se.

„Co?“ Usmála se a lehce naklonila hlavu. Její rty byly jen pár centimetrů od jeho.

„Už to takhle nemůžu dál,“ řekl najednou tiše. „Celý rok se tvářím, že jsi jen kamarádka. Ale není to pravda. Už dávno ne.“

Ema se kousla do spodního rtu. Pak se pomalu posunula, až seděla obkročmo na jeho klíně. Její stehna ho svírala. Cítil teplo její kůže skrz tenký denim.

„A co chceš dělat s tím teď?“ zeptala se a prsty mu přejela po hrudi, přes tričko, až k okraji krku.

Ondra polkl. Ruce mu automaticky spočinuly na jejím pase, palce jí lehce zajely pod tílko a hladily nahou kůži nad šortkami. Byla měkká a horká.

„Chci tě políbit. Už strašně dlouho,“ zašeptal.

Ema se naklonila blíž. Jejich rty se skoro dotýkaly, ale ještě ne. Cítil její dech, rychlý a mělký.

„Tak to udělej,“ vydechla.

Políbil ji. Nejprve opatrně, pak hlouběji, když mu prsty zajela do vlasů a přitáhla ho k sobě. Její jazyk se dotkl jehoho a Ondra zasténal tiše do jejích úst. Ruce mu sklouzly níž, přes její zadek, a přitiskl ji k sobě. Cítila, jak je tvrdý pod ní.

„Bože, Ondro…“ zašeptala mezi polibky a lehce se o něj otřela boky.

Jeho ruka jí zajela pod tílko, přejela po zádech, pak vpředu a objala její prso. Palcem jí přejel přes bradavku, která se okamžitě ztvrdla. Ema tiše vydechla a zaklonila hlavu. Ondra jí políbil krk, pak klíční kosti, pak se sklonil a přes tílko vzal bradavku do úst.

Ema se zachvěla. Prsty mu zajela pod tričko a přejela nehty po jeho břiše. Když se dostala k opasku, zaváhala.

„Můžu?“ zašeptala.

Ondra přikývl a podíval se jí do očí. „Jen když ty chceš.“

Ema se usmála, trochu nervózně, trochu vzrušeně. Rozepnula mu knoflík u kraťasů a pomalu stáhla zip. Ruka jí sklouzla dovnitř a objala ho přes boxerky. Byl horký a tvrdý. Ondra zasténal a zabořil jí tvář do krku.

„Emo… jestli teď nepřestaneme, tak…“

„Tak ne přestávej,“ odpověděla a lehce ho stiskla.

Políbili se znovu, hladověji. Její šortky byly najednou příliš těsné. Ondra jí je pomalu stahoval přes boky, zatímco ona mu sundávala tričko. Kůže na kůži. Měsíc svítil na jezero a jejich těla na lávce.

Ema se zvedla, stáhla si šortky i kalhotky a posadila se zpátky. Ondra si rychle sundal boxerky. Když se na něj posadila a pomalu ho do sebe zasunula, oba zasténali najednou.

Pohybovala se pomalu, pak rychleji. Ondra ji držel za boky, pak jednou rukou zajel mezi ně a hladil ji tam, kde to potřebovala nejvíc. Ema se třásla, její dech byl přerývaný.

„Ondro… už brzo…“

„Pojď se mnou,“ zašeptal a přitáhl ji k sobě.

Přišli téměř současně – ona s tichým výkřikem, on s hlubokým zasténáním, zabořený do jejího krku. Drželi se pevně, zpocení, třesoucí se.

Pak se Ema lehce odtáhla, podívala se mu do očí a usmála se.

„Tohle jsme měli udělat už dávno.“

Ondra ji políbil na čelo, pak na rty.

„A co teď?“ zašeptal.

Ema se k němu přitulila, pořád ho měla v sobě.

„Teď… můžeme zjistit, co bude dál. Celé léto je před námi.“

Voda pod lávkou tiše šplouchala. Nikdo z nich nechtěl, aby tahle noc skončila.