Poslední čtvrt roku

Poslední čtvrtrok mi připadal jako několik let života.

Začal jedním koncem.

Když to skončilo s nejmenovanou ženou, dlouho jsem se z toho sbírala. Zhubla jsem skoro deset kilo. Často jsem brečela a pořád si v hlavě přehrávala všechny možné scénáře. Přemýšlela jsem, jestli jsem neměla něco udělat jinak nebo říct jiná slova. Měla jsem ji ráda. Přesto dnes vím, že ten konec byl správný. Naučil mě, že vztah nemůže stát na zamlčování a nevyřčených pravdách. Ať jsou city sebevětší, bez důvěry a upřímnosti to pro mě nemá budoucnost.

Asi o měsíc později jsem šla na rande s krásnou blondýnkou. Byly jsme v kině, hrály jsme karetní hru a celé hodiny si povídaly. Byla svá, přirozená a bylo mi s ní dobře. Otevřeně mi ale řekla, že poznává více žen a hledá i vážný vztah. Vážila jsem si její upřímnosti. Jen jsem věděla, že to není cesta pro mě. Nechtěla jsem být jednou z mnoha. Ne proto, že bych ji odsuzovala, ale protože znám sama sebe. Kdybych si ji pustila blíž, nebyla bych v takovém uspořádání šťastná.

A tak jsme zůstaly kamarádky.

Dodnes si píšeme, smějeme se a povídáme si o ženách i o životě. Právě ona mi otevřela oči. Dřív jsem si myslela, že svět žen bude jiný. Že bude víc o věrnosti a loajalitě. Postupně jsem zjistila, že je stejně pestrý a složitý jako kterýkoliv jiný. Vyprávěla mi o lesbických klubech, kde se lidé seznamují stejně rychle, jako se loučí. Uvědomila jsem si, že tohle není prostředí, které hledám.

Naopak jsem začala mnohem jasněji vědět, co hledám.

Nechci někoho, kdo střídá partnerky. Nechci být jednou z mnoha. Chci ženu, která má stejně jako já svůj vlastní život, svého muže a své zázemí. Ženu, které stejně jako mně chybí ženská blízkost a která si chce společné chvíle užívat bez dramat, bez majetnictví a bez kontroly. Nechci vztah, ve kterém by někdo sledoval, kde právě jsem nebo co dělám. Chci svobodu, důvěru a radost z každého setkání.

V té době jsem cítila, že potřebuji znovu najít sama sebe. Poznala jsem dominantní ženu, která byla zároveň vztahovou koučkou. Několikrát jsme se sešly. Nastavila mi určitý rám, vedla mě k větší disciplíně a ukázala mi jiný pohled na mě samotnou. Jednou jsme spolu byly na pokoji a za moji rošťárnu jsem dostala výprask. Nikdy jsem ji ale nevnímala jako ženu, po které bych toužila. Byl v tom respekt, ne přitažlivost.

A pak přišla laborantka.

Vlastně nepřišla nenápadně.

Vešla mi do života přímo tváří v tvář ve chvíli, kdy jsem si povídala se svojí dobrou kamarádkou z Prahy. Naše pohledy se střetly a mezi námi okamžitě přeskočila jiskra. Později mi řekla, že ji zaujaly moje oči a to jak jsem hezká.Já jsem na ní zase nemohla přehlédnout její ženskost, energii a přirozenost. Přitažlivost byla od první chvíle oboustranná. Musim říct že věděla přesně jak na mě a že jsem s ní prožila dvakrát krasný mokrý orgasmus.

Začaly jsme si psát, škádlit se a poznávat. Bylo to lehké, hravé a plné úsměvů. Přesně takové, jaké mám ráda. Nehledám velkou životní lásku. Hledám ženu, se kterou si budeme rozumět, budeme se navzájem přitahovat a budeme si umět užít krásné společné chvíle, aniž bychom si měnily životy. Každá máme svůj vlastní svět a právě to mi vyhovuje.

Do toho všeho přišlo ještě jedno krásné setkání.

Po sedmi měsících jsem se znovu viděla se svou bývalou milenkou. Seděly jsme spolu v kavárně, smály se a během několika minut jsem si uvědomila, jak dobře se pořád známe. Některé věci čas prostě nesmaže. Vyprávěla jsem jí, že už myslím na někoho nového. Usmála se, popřála mi štěstí a já odcházela s krásným pocitem. Bez bolesti. Bez výčitek. Jen s radostí, že jsme se po takové době dokázaly sejít a hezky si popovídat.

Teď se těším na další čtvrtek.

Ukáže mi prý svoje nové auto. Pak půjdeme na večeři, budeme si povídat a smát se a potom divočit. Když jsem jí napsala, že bychom mohly nové auto trochu zasvětit, se smíchem mi odpověděla, že bych spíš potřebovala potrestat. Rozesmálo mě to. Přesně tenhle druh škádlení mám ráda. Jsem zlobivá, ona to ví a umí mi to dát najevo.

A možná právě to je to nejkrásnější zjištění za poslední měsíce.

Nemusela jsem projít bolestí proto, abych ztratila víru v ženy. Naopak. Každá z nich mi něco dala. Jedna mě naučila, že bez pravdy nemá vztah smysl. Druhá mi otevřela oči a ukázala mi svět z jiné perspektivy. Třetí mi pomohla najít pevnější rám. A laborantka mi připomněla, že život může být zase lehký, hravý a plný těšení.

Nevím, jak bude tenhle příběh pokračovat.
Ale jedno vím že mě ta energie a ona moc baví.
Po dlouhé době necítím jen bolest z minulosti. Místo toho se těším na to, co přijde. A to je pocit, který jsem si ještě před několika měsíci vůbec neuměla představit.