Noční vizita...

Byl jsem po operaci kolene a třetí noc v nemocnici byla nekonečná. Na pokoji jsem ležel sám, noha v dlaze, venku tma a bolest mi nedovolila usnout. Krátce po druhé ráno se tiše otevřely dveře a dovnitř vešla sestra Monika – pohledná blondýna, které pod krátkým zdravotnickým pláštěm prosvítala modrá uniforma.

„Pořád nespíme? Bolí to?“ zeptala se polohlasem a došla k mé posteli. Její hlas byl neuvěřitelně hebký.

„Nemůžu zabrat,“ hlesl jsem.

Monika se usmála, odložila složku s kartou a sedla si na okraj mé postele. Naklonila se ke mně, aby mi zkontrolovala kapačku. V tu chvíli se jí plášť rozevřel a já ucítil omamnou vůni jejího parfému smíchanou s vůní dezinfekce. Výstřih její halenky byl hluboký a jak se nadechovala, její plná prsa se téměř dotýkala mého ramene. Zachytila můj pohled. Místo toho, aby se odtáhla, se jí v očích objevil provokativní záblesk.

„Možná bychom na tu bolest mohli najít jinou medicínu,“ zašeptala, olízla si rty a položila mi teplou dlaň na stehno zdravé nohy. Její prsty začaly pomalu putovat nahoru.

V místnosti bylo ticho, které přerušovalo jen tlumené pípání přístrojů z chodby. To zakázané prostředí mě neuvěřitelně nastartovalo. Natáhl jsem se, chytil Moniku za šíji a přitáhl si ji k sobě. Naše rty se spojily v horkém, hladovém polibku. Monika tiše vzdychla, přehodila nohu přes moji zdravou stranu a sedla si na mě obkročmo.

Byla neuvěřitelně odvážná. Jedním pohybem si rozepnula knoflíčky na halence a shodila ji z ramen. Pod ní měla jen průsvitnou bílou podprsenku, ze které jí napjaté bradavky doslova vyskakovaly ven. Stáhl jsem jí ramínka dolů a zabořil obličej do jejích horkých, měkkých ňader. Monika se prohnula v zádech a do ticha nemocničního pokoje tajuplně a hlasitě zasténala.

Horečně mi rozepnula kalhoty od pyžama a rukou sjela dolů. Byla rychlá a divoká. Nadzvedla se, stáhla si kalhotky a pomalu, centimetr po centimetru se na mě spustila. Ten kontrast chladného nemocničního pokoje a jejího neuvěřitelně horkého, těsného těla mě přiváděl k šílenství.

Monika se mi opřela rukama o hrudník a začala se nade mnou divoce pohybovat v rychlém, tichém rytmu. Každý její pohyb provázelo tiché plesknutí kůže o kůži a potlačované steny. Nehty se mi rýpala do ramen, oči měla zavřené a celá se chvěla vzrušením. Bylo to rychlé, živočišné a nebezpečné – stačilo, aby někdo prošel kolem dveří.

Když bylo po všem, rychle se upravila, zapnula si halenku a s lišáckým úsměvem mi urovnala peřinu.

Ráno přišel na kontrolu primář a Monika stála vedle něj s naprosto kamennou, profesionální tváří. Když primář odešel, Monika se u dveří otočila, spiklenecky na mě mrkla a polohlasem řekla: „Dneska mám zase noční službu. Doufám, že se vaše bolesti nezhorší.“