Mistr a jeho stín – 4. část

Kapitola VII: V doupěti mistra

​Nenechávám ho vydechnout. Po chvíli jdu přímo za ním. Otevírám dveře kanceláře, zamykám na klíč a vidím ho tam – sedí na židli, zbavený vší své obvyklé mistrovské jistoty. Můj soustavný tlak ho rozebral víc než jakákoliv porucha na lince. Stojím v tichu té místnosti, opřu se o zamčené dveře a očima ho pomalu svlékám. Teď už nemá kam utéct. Já, seřizovač, co ví přesně, co chce, a on, mistr, kterému se před očima hroutí zábrany. Vidím, jak se mu pod montérkami zrychleně zvedá hrudník a jak mu pohled nechtěně sjíždí k mému rozkroku.

​Kapitola VIII: Bod zlomu

​Pomalým krokem přecházím místnost a zastavuju se těsně u něj. Beze slova položím ruku na jeho rameno a druhou mu zabořím do vlasů. Nakloním se k němu tak blízko, že cítí můj horký dech na krku. David ani nezvedne hlavu, ale cítím, jak se pod mou dlaní celé jeho tělo chvěje vzrušením. ​„Už nemusíš nic předstírat, Davide,“ zašeptám mu do ucha a sjedu dlaní z jeho ramene níže, až přes hrudník k pásku u kalhot. David těžce vydechne, zakloní hlavu a na vteřinu zavře oči. Ten chlap je na pokraji absolutního podlehnutí. Zajíždím mu rukou přímo pod montérky a nahmatávám tvrdou bouli v jeho prádle. Cítím, jak je sálavě horký. Už ho nemusím lámat. Teď si ho prostě vezmu.

(Všechny postavy a události v této povídce jsou fiktivní. Jakákoliv podobnost se skutečnými osobami či místy je čistě náhodná.)

Pokračování příště...

Líbí se vám tento příběh? Mám dál pokračovat v psaní dalších kapitol? Dejte mi vědět v komentářích! 👇 Tak mám pokračovat nebo ne?