Jmenuji se Max F. (2.díl)

(volné pokračování první povídky Jmenuji se Max F. a jsem šmírák, tentokrát víc fetišisticky laděné. Přesto doporučuju si přečíst nejprve první díl.)

V noci jsem skoro nespal, jak se ve mně všechno mlelo. Přemýšlel jsem, jak se druhý den zachovám. Tato úloha neměla řešení. Na straně obžaloby jen já - rovnou odsouzený - úchylák, ulička hanby a na straně obhajoby vzrušení neřest a chlípnost obou zúčastněných. Pokorně jsem přišel do práce a čekal, každou chvílí totiž měla přijít.

Nepřišla. A nepřišla už vůbec. Trochu jsem vyzvídal a dozvěděl jsem se, že její projekt skončil. S tímhle zjištěním se u mě dostavila úleva, je to minulost. Ale jak ze mně postupně vyprchávala ta lehkost, nalévalo se do mě vzrušení a paradoxně mnou prostupovala těžkost zklamání, že to “někdo nebo něco” rozhodlo za mě a že se to nemělo šanci vyvíjet dál. Protože jedna z variant byla, že to udělala schválně, o celé situaci věděla předem a jen si mě vychutnávala, a třeba ji vzrušovala představa mého výrazu, který právě našel ony kalhotky u sebe v tašce jako důkaz a večer v přítmí u sebe v bytě si celou situaci přehrávala, zapadlá ve své sedačce a s rukou v klíně simulovala ono nenápadné, ale přesto dobře vědomé, zlomek trvající, odkrytí klína. Znovu a znovu. A přitom i ona mohla mít své fantazie, které jí dovedly k orgasmu, kde se na konci trochu zastyděla. Na druhé straně byla jiná extrémní varianta a to, že celé byla jen shoda náhod. Sám jsem sebe přesvědčoval, že toto náhoda nebyla, ale i kdybych opravdu zjistil, jak to všechno bylo, je to v podstatě jedno. Je pryč.

Léto se chýlilo ke konci a s ním i moje šance na občasné šance zahlédnout kalhotky pod sukní, nezbednou ruku pod šortkami páru v parku, bradavky při průchodu chladnějším průchodem metra, byly ty tam. Na druhou stranu začalo období legín a silonek. Je to legrační-občas se sám v sobě usměju, jak se sám přistihnu, že se otočím za nějakou sukní a ona tam opravdu je! Úplně mimo zorné pole, žádný šestý smysl, ale funguje to, jako by mi něco říkalo, že by mi ta situace neměla uniknout. Silonky, to je stejně výmysl, původně vznikly, myslím, jako spojení NY-LON, tedy spolupráce vědců z New Yorku a Londýna. Vynález. Umělé vlákno, co zahřeje nožky. Zajímal by mě přesně účel, pro které byly vyrobeny. Jinak-zajímaly by mě všechny účely, pro které měly být vyrobeny a ještě přesněji, zajímala by mě fantazie vynálezců, kteří je chtěli vytvořit. Je možné, že kouzlem nechtěného, vznikl nástroj manipulace představivosti části mužské populace. Ne náhodou se z nich stal symbol elegance, povinnosti pro společenský dress code. Kdo za tím vším stál? Dokážu si představit, že po zrodu nylonek se rodily všelijaké představy všelijakých mužů. Anebo je to celé příliš konspirativní? Punčochy tu přeci byly už historicky.

Přišel další šedý den, den jako každý jiný. V podstatě z té šedé letargie mě vytrhl pouze letmý pohled, pokud prošla kolem nějaká kolegyně, která mě zajímá, která spustí tlačítko porno kina v mé hlavě. Už to člověk tuší, v tichu slyší kobercem tlumené klapání lodiček, každá má svůj rytmus a myslím, že kdyby jedna prošla a postavila se do řady vedle dvaceti jiných, tak ji poznám.

Nepovažuji silonky za nějakou moji silnější fetišistickou stránku. Nikdy jsem neměl potřebu se silonkami hrát, brát si je sám, jak je u podobných fetišistických hrátkách časté – to vůbec ne. Sice jsem si občas zadal do vyhledávače na pornostránce “cum on stockings”, tak že jsem měl pocit, že stříkám spolu s hercem, ale spíš mě vzrušuje jen představa, jak dokážou podtrhnout ženskou postavu a jak dodávají ženě nádech bohyně. Slovo bohyně jsem použil záměrně – uznávám – pokud jsem v takové společnosti nebo představě, tak mě to lehce posouvá do submisivnější role.

Během dopoledního času, kdy jsem byl zabraný do nového reportovacího nástroje, mě z koncentrace vytrhlo opět klapání, tohle jsem ale nikde ve své databázi neměl uložené. Až spodivem jsem začal být zvědavý, o koho jde. Jsem si jitý, že až ke mně nedojde. Počkám si až si sedne a pak si ji změřím. Sedím na předposledním patře, úplně vzadu u delšího ale o to užšího stolu, který je bohužel pro dva, mezi mnou a tím druhým je jen ledabylá nízká clona, takže na toho druhého více méně stejně uvidíte. Klapot ale stále sílil a během chvíle mě minula postava, kterou jsem zahlédl jen periferně. Ticho v kanceláři ukončil až zvuk kolečkové židle a kabelky s citem hozené na protější straně stolu. Opatrně jsem zdvihal oči. Pohledem jsem doslova narazil. Stála tam s pohledem zapíchlým do mě, Miss Kris! “Dobrý den, pane inženýre. Přišla jsem se na vás zase podívat.” Krve by se ve mě nedořezalo! Zpanikařil jsem jako malý kluk. Byl jsem ze sebe schopný dostat “dobrý den” bez samohlásek. Celý ten její pozdrav proběhl s potutelným úsměvem – teda já ho tam viděl. Zvedl jsem se a šel do kuchyňky to rozdýchat. Příběh, který měl být ukončen a zarchivován někde v hloubi šedé kůry mozkové. Zpanikařil jsem a uvědomil jsem si, že jediný záchranný prostředek může být v tom, že budu opět nedostupný. Můj strach se mísil s představami, které byly mnohem barvitější. Přeběhly tak dva dny. Ani se na svém místě moc nezdržovala, během dne byla spíše pryč, a když konečně přišla, naše oči se nestřetly, neproběhl tam prostor pro interakci. To moje zpanikaření muselo vypadat jako chování kluka, a to rovnou ze základní školy. Ve chvíli, kdy jsem si myslel, že mám situaci pod kontrolou, tak jsem vlastně zjistil, že jsem zajatec předchozího incidentu, kdy moje voyeurské choutky zapříčinily to, že mě kompromitovala s jejími kalhotky, které jsem našel u sebe v batohu. Opět jsem dlouho nezažil takovýto dvousečný pocit, ustrašené, provinilé zvířátko, které se bojí jen očního kontaktu a které chce zmizet nejradši na druhou stranu galaxie. A na té druhé teplem se rozlévající vzrušení, prostupujícím, každým nervovým zakončením vedoucí jen k těm nejlepším nekončícím orgazmům. V podstatě její druhý příchod do kanceláře proběhl dost obdobně jako ten první. Snaha o ignoranci byla jen strachem zahalená touha po jejím těle. Jak jsem o tom předchozí dni přemýšlel, nebyl jsem schopný si ho ani vyhonit. Dnes ráno opět ten nový klapot za zády. Jakmile přišla, vyzula se z bot a vklouzla do lodiček. I když byla vysoká, dokázala se pohybovat ladně, stejně tak, jako se oblékat. S jejíma tmavo-hnědými vlasy a snědou pletí hrála v kontrastu její bílá košile s černou vázankou, zdánlivý detail, který ji rozzářil. Košile nebyla průsvitná a nedávala prostor k tomu, aby šlo vidět něco víc mezerou mezi knoflíčky, Paradoxně se mi to líbilo víc, než kdyby si vzala špatně padnoucí košili, která člověku servíruje víc, než si přeje. Byl to sále můj sen, pomalu ji rozepínat knoflíček za knoflíčkem, a přitom ji letmo laskat na uchu, nasávat její parfém a cítit, jak se chvěje. Celou košili měla zapasovanou v šedé sukni lehce nad kolena. Nejvíc mi ale oči vždy zůstanou viset na jejích dlouhých štíhlých nohách. To je naprostý skvost. Krásně proporční, perfektně tvarované, žádné x-ka ani óčka. Celou scenérii doplňují černé silonky, které ji obepínají nohy a jsou tak pro mě nepřehlédnutelné. Ve zlomku sekundy mi cuklo mezi nohama při pomyšlení se jich dotknout. Jet rukou stále výš, dlaní cítit sametový dotek oblých nohou. Vnější stranou po lýtku pokračovat vnitřní stranou stehna, stoupat výš až za hranici sukně. Otočit dlaň vzhůru a pomalu se dotknout horkého klína, lehce stisknout a vnímat jí prsty bříška stejně jako při hře na nejlepší klavír.

Blik. Tak to to se mi začíná dít stále častěji, jak nad ní přemýšlím. Ten den jsem hrál stejnou osvědčenou hru. Ráno jsem ale porušil pravidla – po tom, co se přezouvala do lodiček, se naše pohledy střetly. Následující hodinu se nestalo nic – jedu dál pracovní tempo, maily, tabulky, maily, tabulky. Moji produktivitu zbrzdilo občasný prostřih na její krásnou postavu klečící na pohovce s lehce roztaženýma nohama, oblečená v černých silonkách, špulící na mě zahalený/nezahalený zadeček. Občas jsem cítil, že to sám přeháním a že mi v rozkroku pulsuje neutěšená rozkoš. Vždy mě ale schladil návrat k práci. V nejméně střežené chvíli mi na monitoru vyběhla bublina se zprávou, to je náš interní komunikační prostředek, něco jako chat. Je to lepší než někomu psát email a čekat třeba den, takhle je nucený odepsat téměř okamžitě. Vše, co jsem teď napsal jsem si uvědomil ve chvíli, kdy jsem si přečetl, kdo mi píše - ….Nová Zpráva od: Miss Kris.

Miss Kris [11:13AM]: Dobrý den, pane inženýre.

V tu chvíli jsem opravdu nevěděl, jestli se mi to jen nezdá. Seděla oproti mně, dělala jakoby nic, a přitom mi přišla od ní zpráva? Není to jen iluze vyvolaná černým svědomím nebo mým chtíčem?

Max F. [11:15AM]: Dobrý den.
Nezmohl jsem se na nic víc. Stále jsem se snažil něco dodat, ale vždy jsem to smazal.

Miss Kris [11:19AM]: když se mnou nemluvíte, třeba se mnou budete komunikovat takto.
Miss Kris [11:19AM]: myslela jsem, že se k tomu nevrátím, ale očividně
Miss Kris [11:20AM]: Nedá mi to.

I ona několikrát smazala rozepsanou větu. V tu chvíli mi bušilo srdce jako někomu, kdo čeká na verdikt v soudní síni nevinen, vinen, a jestliže vinen, tak jak moc.

Miss Kris [11:20AM]: Mám pocit, že jsem vás minule nepřekvapila, když jsem vám nechala svoje spodní prádlo v tašce, po tom, co jste mě šmíroval.
Miss Kris [11:22AM]: Třeba vás překvapím jinak.

Periferně jsem viděl, že se přisunula blíž ke stolu. V zápětí jsem ucítil nemotorný dotek kolem kolene. Nebyl to letmý dotek, trval stále a posouval se stále výš. Tohle nebylo jako když se s někým omylem setkáte nohama pod stolem. Svalové napětí ve stehnech rostlo s tím, jak se posouval její dotek. Už mi bylo více než jasné, co se právě děje – špičkou nohy mi několikrát přejela až přes rozkrok. Srdce mi bušilo stále stejně. Nešlo tomu zabránit, cítil jsem, jak se mi nalévá krev do penisu a ona to jen podporuje. Jemně ale trefně se pohybovala po délce penisu, občas se zastavila jen na špičce. Během chvíle jsem byl tak tvrdý, že jsem cítil, jak mi celý žalud pulzuje. V tuto chvíli jsem nebyl schopný odejít. Moje erekce byla tak patrná přes kalhoty, že bych to nikomu nevysvětlil. Jen jsem se modlil, aby dva kolegové, co sedí zády u druhého stolu nic nepostřehli. Bylo to poprvé, co jsem něco podobného zažil. Celá ta situace a veřejnost mě vzrušovala ještě víc.

Miss Kris [11:25AM]: všimla jsem si, že se vám líbí moje nohy, to mi lichotí. Pletu se?
Max F. [11:25AM]: Ne, přiznám se, že je to teď jediná věc, na kterou můžu myslet.
Miss Kris [11:25AM]: Líbilo by se mi, kdybyste dokázal rozvinout svoji představivost.
Max F. [11:26AM]: Nemůžu přemýšlet, jsem paralyzovaný, co se mnou dělá vaše nožka.
Miss Kris [11:26AM]: Nevadí vám, že mám silonky?
Max F. [11:26AM]: Naopak, myslím, že cítíte, jak mě to vzrušuje.
Miss Kris [11:27AM]: Hmm, mě taky. A ráda se při tom na vás koukám.
Miss Kris [11:29AM]: Chtěla bych víc. Chci abyste šel na záchod a sundal si spodní prádlo tentokrát vy. Budeme dělat jakoby nic. Ty dva za vámi o ničem neví, a tak to zůstane.
Max F. [11:29AM]: Kam????
Miss Kris [11:30AM]: Jsou chvíle, kdy se mi neodmlouvá.

Dodnes přesně nevím, co mě to popadlo, ale odsunul jsem se a odešel na záchod, kde jsem si sundal kalhoty i trenýrky, na kterých se rýsovala vlhká vzpomínka na posledních pár minut. Vracel jsem se na místo s pocitem, že to všichni kolem mě ví. Čistá paranoia. Po tom, co jsem vcházel do kanceláře, schválně jsem se na ní nedíval. Sedl jsem si ke stolu, zajel židlí, co nejdále to šlo a čekal.

Miss Kris [11:34AM]: Podařilo se?
Max F. [11:34AM]: Ano

Začala velmi podobná akce jako předtím. Přejížděla mi chodidlem po rozkroku až jsem byl opět tvrdý. Občas se jen zastavila a přimáčkla ho. Odvážil jsem se pravou rukou jí pohladit. Dlaní jsem objal chodidlo a zastavilo mě, až jak můj palec narazil na její prstíky. Lehce sebou cukla.

Miss Kris [11:35AM]: Toto je má hra a moje pravidla, tu ruku si dejte na stůl.

Poslechl jsem. Opět mě začala dráždit po špičce penisu, pomalu, v pravidelném rytmu a trvalo celkem dlouho. Bylo to jako bych každé tři vteřiny dostal zásah proudem. Začínalo mi v tu chvíli být jedno úplně vše, jediné, co jsem chtěl, bylo, aby to dokončila. Občas si vystřídala levou za pravou, vždy to byl jiný pocit.

Max F. [11:42AM]: Dlouho to takhle nevydržím. Prosím…

V tu chvíli na mě promluvil kolega, otočil se na židli a ptal se, jak to bude s obědem. Lekl jsem se tak moc, že jsem se málem udělal. S Miss Kris to ani nehnulo, viděl jsem, jak její oči se poohlédly po kolegovi, ale s tužkou v puse opřenou o zuby jela dál její dráždivé tempo. Po tom, co jsem odmítl jít na oběd, řekl, že půjde taky později a opět se otočil. Miss Kris přestala sundala nohu z mého klína. Nechápal jsem to. Byl jsem tak blízko.

Max F. [11:43AM]: ????????

Domýšlel jsem si, co se za paravánem na druhém konci stolu asi mohlo odehrávat, viděl jsem jen půlku hlavy. Jediné, co jsem slyšel, bylo zachrastění, jak brala zřejmě nůžky.

Miss Kris [11:35AM]: Bavíte mě. Tak to ještě chvíli vydržte.

Najednou jsem ucítil známý dotyk v mém rozkroku. Stále mi stál. Jak po mně přejížděla, něco bylo jinak než předtím. Nedokázal jsem přijít na to, co to je. A najednou se to příjemné dráždění změnilo. Cítil jsem najednou mnohem intenzivnější dráždění. V jednu chvíli mě něco velmi těsně objalo penis. V tu chvíli mi došlo, na co si brala ty nůžky – prostřihla jimi díru na chodidle a po pár pokusech přejíždění mi zasunula penis dovnitř pod silonku. Ani moc nepohybovala, nemusela, bylo to tak vzrušující, že to fyzické napětí mě přivádělo k orgasmu. V poslední chvíli mě sevřela palcem a ukazováčkem a já jsem viděl pomalu všechny svaté.

Miss Kris [11:37AM]: Teď se mi dívejte do očí, to je jediná podmínka.
Poslechl jsem.
Miss Kris [11:38AM]: Můžete.

Přerývavě jsem dýchal, i když jsem se snažil hlídat. Ale nedalo se to. To sevření nešlo vydržet. S nádechem to přišlo. Projela mnou silná vlna orgasmu, která trvala pekelně dlouho, Jako když mě někdo šlehne bičem z čokolády. Snažil jsem se jí stále dívat do očí, ale musel jsem je na chvíli zavřít, jak to bylo silné. Zaťal jsem jen pěsti a zatínal a uvolňoval břicho, když se ke mně ty vlny vracely, jako ztrácející se ozvěna v dáli. V tu chvíli jsem ucítil, teplo, a mokro, které jsem stále cítil, pod stolem.

Miss Kris [11:39AM]: No, tedy. Moc pěkné. A celkem naděleníčko.

Jak se naše pohledy opět střetly, držela opět tužku skouslou mezi zuby a lehce se šibalsky usmívala. Můj zase říkal, že jsem se právě podíval za oběžnou dráhu Jupitera a zpět.

Miss Kris [11:41AM]: Co říkáte na to, že má někdo podobné choutky jako vy? Rád se dívat…..
Max F. [11:41AM]: Je to vzrušující.
Miss Kris [11:43AM]: Dlužíte mi to…