Hraběnka

7.1.2019 Autor: Narith 8 komentářů

Pořádám malou sešlost pro mé šlechtické „přátele“. Uzavřela jsem velkou smlouvu na nákup drahých kamenů a potřebuji jejich lidi na ochranu konvojů. Velké dodávky drahého kamení určitě neprojdu bez povšimnutí. Každému stačila malá službička, o někoho se postarat, přihrát/propůjčit nějakou milenku. A k tomu pár procent podílu, politika je tak jednoduchá, když umíte číst myšlenky.

Dnes večer jsme podepsali smlouvy a já zařídila malý večírek. Honosný salónek, dobré jídlo, povolná a spoře oděná obsluha. Malé erotické představení tří mladých slečen samozřejmě nemůže chybět. Uzobávám hrozny a kochám se lesklými těly a hbitými jazýčky. Chvíli zůstávám v hlavě blonďaté slečny, jedna její milenka je zanořená v jejím klíně a druhá se věnuje jejím drobným ňadrům. Její rozkoš je tak lákavá, kousnu se do rtu a opouštím ji. Hosté už jsou dávno v náladě a svádí obsluhující dámy různými návrhy a bohatstvím. Normálně bych se oddala orgiím s ostatními, ale dnešek byl namáhavý a já netoužím po takovéhle společnosti. Zvedám se od čela stolu a odcházím téměř bez povšimnutí. U dveří ze salónku stojí Veronika, oči se jí lesknou chtíčem. Příliš nevnímá okolí, je zahleděná do jednoho muže, který teď nekompromisně stáhl procházející služku k sobě, až tác s jídlem spadl na zem. Chytá ji za vlasy a ohýbá přes stůl, služka moc dobře ví za co je placená. Na chvíli se zakoukám i já. Podle pevného a kulatého zadečku to vypadá na Lucii, ta má moc šikovný jazyk... Naposledy zvažuji, že bych se vrhla do víru vášně, ale nakonec se rozhoduji pro odchod a lázeň. Přicházím k Verče blíž, konečně si mě všimla a odtrhává pohled od divoce souložícího páru. Možná až příliš tvrdým hlasem ji kárám za nepozornost: „Máš se starat o služebnictvo, ne o své vlastní pokleslé choutky!“ Prsty jí přejíždím po hedvábném krku, chtíč v ní bojuje se strachem. Moc dobře ví, jak trestám neposlušnost. Její pohled je pevně upřený do podlahy, blonďaté kadeře se pohupují ve večerním teplém vánku. Krásně doplňují bílé průhledné šaty, pod kterými nemá nic. Pevně stisknu její vzrušenou bradavku až vyjekne bolestí a nakloním se k ní blíž, abych nasála víc její smyslnosti. Moc dobře ví, že pro ni mám slabost, ale dnešní večer je důležitý a ona se musí postarat o hosty. Pošeptám ji: „Až budou hosté spokojení, přijď za mnou do mé ložnice. Ty se ničeho účastnit nebudeš, dnes večer se budeš starat o mě! A nech mi napustit lázeň.“ Tiše odpovídá ano má paní a já odcházím do svých komnat.

Vysvlékám se z erotických šatů a přehazuji přes sebe jen hedvábnou deku, lázeň je už určitě připravená. Vcházím do koupelny, služebnictvo posílám pryč, dneska chci být sama. Otvírám velká okna, chci si užít noční letní vánek a vůni bylin rostoucích po okolních skalách. Vklouzávám velké vany vyrobené z jednoho kusu mramoru. Stála mě celé jmění, ale do téhle koupelny prostě patří. Fresky stromů a skal, lucerny po stěnách a nádherná obloha na stropě. Mám svoji letní koupelnu ráda. Slastně se propadám do bublin a vody, je trochu studená na můj vkus, budu si muset promluvit se služebnictvem. Řeknu několik zpěvavých slov a doplním je gestem s dvěma prsty a voda se příjemně rozpálí. Naleju si trochu vína z karafy. Má příjemný buket černého rybízu a švestek s nádechem cedru. Tyhle chvíle miluji, jen já a krása okolo. Znova se ve mně zvedne vlna chtíče a zapátrám myslí do sálu pod sebou. Orgie, které dole probíhají ze mi vyrazí dech. Pevně se držím okraje vany a užívám si vlny rozkoše. Jsem tak zabraná do emocí, že si ani nevšimnu jak se otvírají dveře a ke mě přichází nějaké dvě postavy.

Chladný hlas mě vytrhává z transu. „Hezky sis to tu zařídila drahá.“ Otvírám oči, jeho bych poznala kdekoliv. Modré oči s bílými flíčky, jako krystaly ledu v temné lesní studánce, ostré rysy a pobavený pohrdavý výraz. Bílé vlasy a světlá kůže, můj manžel v celé své kráse... Vedle něj je jedna z mých služebných, kterou ještě neznám jménem. Její pohled mě vystraší. Ovládá ji, otevřela mu bránu na tenhle svět a dovedla ho až sem. Rozhlédne se po výzdobě v místnosti, zakroutí hlavou a zašeptá: „Ty si tak marnivá...“ Luskne prsty, mé služce oči ztěžknou v čiré hrůze a zhroutí se na zem. Nohama se odstrkuje do rohu co nejdál od něj. Pobaveně ji sleduje a směje se jí: „Lidská mysl je tak křehká, stačí pár nevinných myšlenek...“ A dál se kochá hrůzami, které stvořil v její hlavě, sleduje, jak se temnota šíří a překrucuje jí mysl. Spravit tělo je jedna věc, ale dát dohromady zlomenou mysl je neuvěřitelně pracné. Krátkým vniknutím do ní zachraňuji aspoň to, co z její mysli zbylo. Hněvivě se zvedám z vody a křičím na něj: „Nech mé služebnictvo na pokoji, tady nemáš co dělat.“ Bleskovým pohybem mě chytá pod krkem a zastavuje tím další příval slov. Stále klidným hlasem promlouvá: „Za prvé ty tady taky nemáš co dělat. Co sis myslela? Že si budeš žít život se smrtelníky? A zadruhé, patříš ke mně, hezky klečet pod mým trůnem, jako poslušná děvka!!!“ Navzdory počátečnímu klidu křičel svá poslední slova na celý hrad. Ještě, že je tahle místnost téměř zvukotěsná. Asi špatně nese můj útěk. Usměju se, olíznu si rty a povídám mu medovým hlasem: „Nějak si zapomněl miláčku, že doba kdy jsem byla slabá démonka, plazící se ti u nohou ve tvém pekelném paláci je dávno pryč.“ Několik pohybů ruky a vlna energie ho ode mě odrazí pryč, tou silou pukne vana a voda se rozleje po místnosti. Smích z druhé strany místnosti mi nahání strach, můj manžel pohrdavě pozoruje mé nahé tělo. Nesnažím se nijak zakrývat, po tom, co jsme spolu prožili, zná každý detail mé kůže. Konečně se mi podívá do očí a pobaveně se ptá: „Tak my jsme se naučili kousat?!“ Pořád si je jistý svou převahou, vzteky zvedá kousky mramoru a vrhne je proti mně, klepnu několikrát nohou o zem a mramor se rozpadne v prach. Sklo z oken se roztříští a vyletí z místnosti. Ze sonického výbuchu ale nevyvázl celý ani on, proražené bubínky krev z očí. Zakřičel slastí. Bolest na démony působí trochu jinak... opačně… Poprvé v životě přede mnou leží sražený na kolena. Zašeptá léčivé kouzlo a překvapeně zírá na svou přemožitelku. Užívá si střípky bolesti z výbuchu, který jsem způsobila. Pak uvidím, jak se mu zalesknou oči. Uvědomím si, proč je tady. Chce, abych se vrátila, tam… Proč? Vlastně je to jedno, tam se už nikdy nevrátím!

Nekonečné kvílení duší a boje v hierarchii, který démon se prožere na vrchol potravního řetězce. Já jsem dělala společnici, po dlouhé době jsem se dostala až ke svému manželovi. Slušně řečeno, prosouložila jsem se až k němu. U něj jsem se potají učila, trénovala rituály a bojovala. Nakonec jsem získala znalosti, jak odtamtud uprchnout. Až do těla půvabné baronky, jejíž bohatství jsem zdesetinásobila. Ale on mě po letech přece jenom našel…

Jsem mnohem silnější v magii než on, pořád to netuší. Ale já to vím. Během několika vteřin kdy si mě povrchně prohlížel, jsem stvořila velkou elektrickou bouři a vrhla jsem ji po něm. Až v posledním momentu si uvědomil, jakou silou jsem po něm zaútočila. Povedl se mu provizorní štít, který výboje částečně odklonil. Ale i tak vyvázl s ošklivými popáleninami a všechno oblečení z něj elektřina spálila na prach. V těch chladných očích vřela extáze. Usměju se a pohladím ho po zacelující se kůži až dolů k penisu, který se toužebně tyčí jen kousek od mého klína. Vysměju se mu: „Drahý, myslím, že by ses měl vrátit, odkud si přišel, jen malá troška elektřiny a ty hned takhle…“ Chystám se mu kouzlem probodnout srdce a poslat ho zpět. Ale příliš jsem se nechala oklamat, zašeptal několik rychlých slov a dlouhý kamenný osten mě přibodává ke stěně. „Ahhhh“, vydechnu vzrušením. Převezl mě, jako bych ho neznala. Nenechám se takhle snadno přemoct, a vytrhávám kámen z hrudi. Soustředím se a ránu rychle zaceluji, aby mě bolest nerozptylovala. Se zájmem studuje moje pocity. Líbí se mu mi ubližovat, vždycky se mu to líbilo, ale dnešek je prostě jiný. Vytáhnu ze sebe temnou sílu a posílám na něj spalující žár, který by každého smrtelníka obrátil v popel ve zlomku vteřiny. Obličej se mu zkroutí bolestí, ale než ho zvládnu srazit na kolena, zvedne se proti mně velká vlna vody a přirazí mě ke stěně. Byla jsem až příliš sebejistá. Topím se, nedovoluje mi se z víru vody dostat ven. Nemůže mě zabít, k peklu už mě nic nepoutá. Na rozdíl od něj bych zůstala tady a posedla jinou bytost. Nedostatek kyslíku mě dostává až na hranici vědomí, přesto dál bojuji. Snažím se vyslovit slova moci, která by tu jeho vodu roztrhali. Jediné co se mi povedlo, je nadýchat se vody. Snažím se alespoň doplavat na kraj, ke vzduchu, úplně marně. Jsem jakou moucha v pavučině, čím víc se bráním tím je to horší a k tomu ta nesnesitelná rozkoš… Silný proud mi projede klínem, prohnu se v zádech a do plic se mi dostává další voda. Bráním se dlaněmi, ale další proud se zavrtá přímo do mě. Prohrávám svůj boj s chtíčem a moje prsty rovnou míří na to nejcitlivější místo. On mě zpoza vodní stěny vítězoslavně pozoruje. Několik rychlých pohybů a třesu se v orgasmu. Nechává mě dopadnout na podlahu. Klečím na všech čtyřech a kašlu vodu, on nade mnou vítězoslavně stojí. Rychle si uvědomuji, jak jsem se nechala unést, ale hraji dál poraženou. Nenápadně zmaterializuji dýku, otáčím se a k jeho překvapení ho bodám do srdce. Tedy… skoro, minula jsem… Dýka zajela do jeho ramene. Zařval a srazil mě úderem k zemi, pád mi vykloubil rameno. Hned skočil ke mně, hlavu zatlačil k zemi, a rovnou v plné erekci do mě proniká. Drží mě tak pevně za vlasy, že se nemohu ani hnout, a druhou rukou mě drží za pochroumanou ruku. Jeho stisk bojuje s léčivým kouzlem, které se snaží zacelit zranění. Záplava pocitů mě opět poráží a já křičím na celou místnost ve svém dalším vyvrcholení. On na to nedbá a pokračuje dál, chce mě použít jako svou hračku jako tolikrát předtím. Nejsem jeho věc, už ne. Přesto si každý příraz užívám plnými doušky, ale i tak v koutku mysli sbírám sílu na protiútok. Jeho stisk na malý moment povolil, asi se moc vžil do svých pocitů. Využívám svou sílu a přehazuji si ho pod sebe. Rukou ho chytám za krk a sama si určuji tempo podle svého. Teď je mou hračkou on. Nehty zanechávají na jeho holé kůži krvavé škrábance a podvoluje se mi. Při každém přírazu mi krásně poskakují ňadra a on je přemožen pohledem na svou bývalou ženu, která si neskonale užívá. Ženu, která ho využívá ke splnění svých tužeb. Ženu, která zažívá nejsilnější vyvrcholení za tento večer. Stisknu mu ruce, které se celou dobu snažily převzít kontrolu. A on trpí pod pulzy mé bouře, chtěl by několikrát přirazit a udělat se, ale držím ho tak pevně, že nic nezmůže. Jen trpí těsně před vyvrcholení a sleduje oheň v mých očích. Potom, co odezní poslední slastná chvíle, se bezvládně hroutím na jeho hruď. Hned využívá mé slabosti a shazuje mě na zem. Oddechuji na studené zemi, stále neschopna pohybu. Stoupne si nade mne, chytá mě za vlasy a zasunuje mi svůj penis hluboko do krku. Jsem příliš slabá na to se bránit. Kouzlení a sex mi vzali většinu síly. Zalykám se, ale on na mě vůbec nebere ohledy. Začíná mi bzučet v uších a zatmívá se mi z nedostatku kyslíku, ale jsem jen pozorovatel. Nedokážu se nijak postavit na odpor, má bezmoc ho vyžene přes okraj a během několika chvil polykám jeho smetanu. V tu chvíli omdlévám…

Oba ležíme vyčerpaně na podlaze, já mám zase po letech hlavu na jeho hrudi. Hladí mě po ňadrech a šeptá: „Tohle můžeš mít každý den. Odejdi semnou, tam kam patříš…“ Podívám se mu do těch nádherných ledových očí, ve kterých dohořívá oheň a dýkou, která ležela vedle mě, mu probodávám srdce.
Proč vůbec přišel? Budu muset začít znovu utíkat? Mám se snad vrátit? Tyhle úvahy nechávám na jindy, dnes jsem moc unavená.

Několika kouzly dám místnost zase do pořádku a služebnou, která zázrakem přežila, nechávám odvést. Zítra ji zkusím vyléčit. Nejistým krokem odcházím do ložnice, už je hluboká noc a Veronika spokojeně spí v mé posteli. Ještě, že jsou některé místnosti zvukově izolované kouzlem, naše řádění by bylo slyšet po celém okolí… Nebudím ji, jen se k ní přivinu. Spokojeně zavrní a ruce mimoděk položí na mé ňadro. Dneska víc než kdy jindy potřebuji teplo lidského těla. A s myšlenkami na masáž, kterou si od ní nechám další den udělat, usínám.

Hlasování

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

trhac
14.1.2019 10:02
Moc hezká práce. Potěšila mě velmi.
Michal030
Michal030 VIP
12.1.2019 00:38
Nádherná povídka. Těším se na pokračování.
Mr.Zero
Mr.Zero VIP
10.1.2019 15:46
Krásná povídka , těším se na pokračování :-)
Lipaci2
10.1.2019 09:01
Super
Annaaa
Annaaa VIP
10.1.2019 03:35
Pecka
semtamsuk
semtamsuk VIP
9.1.2019 11:14
*114*
LoDovic
9.1.2019 03:20
Ty jo, šikovná autorka... Jen tak dál...
feminka
9.1.2019 02:52
*114**114*