Jestli mě nepustíš, tak... - soutěžní

9.3.2019 Autor: Big-Dog 5 komentářů

“Počkej, ještě si odskočím a pak už se ti budu věnovat.” zkusil se Katce vysmeknout hned po tom, co za sebou zavřeli dveře šatny.

Privátní šatny, nutno povědět. Celé tohle wellness teď měli na půl dne jen pro sebe. Malou saunu, vířivku i relaxační zónu se dvěma lehátky a jedním letištěm. Ale Petr teď měl celkem nekompromisně namířeno hned to těch dveří vedle sprchy. Tedy ta sprcha… ta ho na první pohled zarazila. Jediné, co ji definovalo, byl odtokový žlábek který tvořil v podlaze společně se stěnou jeden velký čtverec. Víc nic. Jenže proč taky? Vzduch byl tak jako tak nasycen horkou vlhkostí vířivky a sauny a schovávat se tu nebylo před kým.

“A co když čekat nechci…” chňapla po něm ještě než, jí úplně zmizel z dosahu.

A držela ho pevně. Vytrhnout se jí mohl, ale nechtěl. Raději se jí poddal. Aspoň na chvilku. Ještě jeden polibek, další obětí… to přece vydrží i když tak moc potřebuje. Měl za sebou dlouhou cestu, spěchal za ní a nechtělo se mu nikde stavět. A to vědomí, že uvolnění je už na dosah…

“Ale už vážně musím, Kati!” zkusil to znovu, ale nepustila ho.

Rozuměl jí. Také by ji pustit nechtěl. Vzdyť se viděli prvně po několika měsících. Neodpověděla, přitáhla si ho k dalšímu polibku. Nahá těla se o sebe otírala, kůže na kůži, toužili po sobě, byli si tak blízko. Vnímali své teplo, vůní, přitažlivost i chtíč.
Sjela rukou do jeho klína a vzala mu ho do dlaně. Byla dnes rychlejší, než on. To se nestávalo často a nestalo by se to ani dnes, kdyby… když on ale tak moc potřeboval… a ona ho držela tak sametově hebce a pevně. To dilema… Ještě jednou ji pohladit po zadku a už opravdu musí. Ještě jeden polibek na její šíji a další na rty. Přitlačila a stiskla. Věděla, co s ním a jak na něj.

“Kati, jestli mě teď hned nepustíš, tak…” podíval se jí do očí a doufal, že v nich uvidí prosbu. Musela ho vysvobodit ona, protože on prostě neměl tu sílu se od ní teď odpoutat.

“Tak co?”

Viděl jí v očích všechno možné, jen ne slitování a pochopení. Dál si s ním jednou rukou hrála a druhou mu jezdila po zádech. Věděla, že právě teď tu vládne ona a neměla v úmyslu tu chvíli jen tak nechat vyprchat. Věděla, co se stane, až se vrátí z oné místnosti. Těšila se na to, ale taky jí bylo jasné, že kontrolu nad tím bude mít jen pramalou. A ta schopnost a možnost ovládat ho, právě teď a právě tady… ta jí přinášela sladkou závrať. Kdepak, teď ho ještě nepustí.

“Tak…”

“Hmmm?” dál se mu vyzývavě dívala do očí a zvolna ho honila. Bylo jí jasné, co se blíží.

“Tak si to odskáčeme společně…” napůl zasténá on.

Když se to blíží, když zadrží dech a ona ucítí pod svými prsty, že tenze jeho těla se mění, uvolňuje... když mu v něm zaškube, jen o malinko jinak, než jak to ona zná… když její dlaň zaplaví mokro a horko, co jí stéká mezi prsty… dál ho laská a hladí, dál se mu dívá do očí a usmívá se… nebere to konce, už jsou mokří oba. On a ona. Oni.

“Tak co, už je to lepší?” ptá se ho. Stále ho drží a pomalu po něm klouže. Stále se k sobě tisknou

“Hmmm, jo. Je to čím dál tím lepší.” zamručí a políbí ji.

Katka se natáhne za sebe a pustí na ně oba proud horké vody. Další příval horka a mokra. A přitom tak docela jiný.

Odbyli si to na letišti, ale hned potom se přesunuli na relaxační lehátka do polosedu. Postavili si je těsně vedle sebe a tak i teď si mohli být tak blízko, blizoučko. Tohle bylo prvně. Co chvilku se teď po sobě otáčeli a loupali spikleneckými pohledy. A přitom už spolu šukali tolikrát. Jenže až dnes hodili veškerou zodpovědnost za hlavu.

Do teď vždy oba dbali na to, aby toho spolu stihli co nejvíce, než dojde na finále. Při těch několika málo příležitostech do roka by byl hřích vyplácat všechnu energii a chtíč na jedno prosté číslo hned na začátek. Katka zatím při všech těch rafinovanostech a hrách ještě nezažila, že by si ji Petr prostě jen tak hodil na postel a omrdal ji od začátku až do konce tím prostým, přímým a živočišně dravým způsobem. Tak, jako dnes. A stálo to za to. Přišli takřka společně a ještě teď to vydýchávali. Na letišti po nich zůstal mokrý flek a Katce už teď bylo jasné, že ještě jeden po ní zůstane na ručníku, který si pod sebe natáhla na lehátko. Ještě, že jich tu bylo připraveno tolik. Připadali si jako puberťáci a bylo jim z toho krásně.

“Kam jdeš?” ozval se Petr, když se Katka najednou zvedla z lehátka.

“No hádej…” a hodila hlavou oním směrem. “No počkej, co děláaaaš...?”

To už byl Petr také na nohou a držel si ji kolem pasu. Přitiskl ji zády k sobě a pomalu ji vedl pod sprchu. Právě tam, kde ještě zůstalo pár kapek vody po jejich úvodní hře.

“No neblbni. já fakt musím…” zkoušela to Katka ale už v ten moment jí bylo jasné, co se bude dít.

“Jo jo, taky jsem musel. Vzpomínáš?” mručel jí do ouška a dál ji dirigoval přímo na místo činu.

“No to snad bylo něco trochu jinýho, ne?”

“Jinýho? V čem přesně, prosím?” dožadoval se vysvětlení aniž by jakékoliv očekával.

Nakonec se podvolila. Nic jiného jí ani nezbylo. Sice ještě chvilku zkoušela protestovat na téma “čůrající holka a čůrající chlap jsou dvě různé věci”, ale kromě vtipně štiplavé konverzace tím ničeho dalšího nedosáhla.

Teď tu seděla opřená zády o stěnu s nohama do praku a Petrovým obličejem zabořeným v klíně.

“Doooost, Peti. Tohle mi nedělej… prosííííím.”

Zvedl se a naklonil se k ní. Políbil ji a ona ucítila na rtech svou chuť. “Nemáš ráda, když tě lížu?”

“Miluju to…”

“Tak vidíš.”

“Ale ne, když se mám každou chvíli počurat.” zněla lehce kňouravě.

“Nechci, aby ses počurala. Chci aby ses vyčurala a abychom si to spolu užili, Kati.”

“Nemůžu se ti přece vyčurat do pusy… A když to takhle musím držet zatímco mě lížeš, bolí to i těší zároveň.”

“A takhle to bude lepší?” Zasunul se mezi zeď a Katčina záda. Nechal ji aby se o něj zapřela, jednou rukou ji vzal kolem bříška a druhou sjel do klína. “No taaaak, Kati. Ukaž mi jaké to je, když se mi samička otevře do dlaně… “ Šeptal ji do ouška a laskal jí při tom v klíně.

O tomhle snila. Dokonce si o tom spolu několikrát povídali. Zkoušela si představit jaké by to bylo. Ale když to uvolnění konečně přišlo a svým horkem zaplavila svůj klín, jeho dlaň i prsty, když se její proud rozléval po zemi…

Hlasování

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

Big-Dog
12.3.2019 03:37
feminka:
díky za pochvalu. Pokračování je většinou jako druhý nálev z toho samého čaje. Poněkud předvídatelné a bez jiskry.
Na straně druhé, Katka s Petrem toho zažívají spoustu... ;-) Ale to má svůj čas. :-)
feminka
feminka VIP
12.3.2019 03:24
Hezké, bude pokračování????
hans27
hans27 VIP
11.3.2019 16:01
Moc hezké
Dr.Housik
11.3.2019 13:03
Krásné.
🤗😉
1000kg
1000kg VIP
11.3.2019 06:20
Další super povídka *114*