Rusalka - soutěžní

18.5.2019 Autor: Bob69Romil 13 komentářů

V kantýně se jednoho dne objevila nová prodavačka. Nádherná zrzavá hříva dlouhých kudrnatých vlasů okolo ní vířila, když kmitala za prodejním pultem při obsluhování zákazníků. Rajcovní třicítka v největším rozkvětu ženskosti s šibalským úsměvem a pihatou tváří. Na plášti se kousek nad oblinou ňadra hrdě vyjímala připíchnutá jmenovka Miroslava. Samozřejmě se hned stala středem pozornosti a obletovali jí jak staří pardálové, tak mlaďasové, ženáči i svobodní. Nikomu se nepodařilo získat více, než jen hezký úsměv nebo pár vět při laškovném flirtování. Ani já jsem nebyl výjimka. Zdálo se, že není k mání a s postupujícím časem ochladl i zájem nápadníků. Vzhledem k tomu, že jsem byl už pár měsíců singl a ona mě dokonale uhranula, tak jsem měl patřičnou motivaci přeci jen dále znovu zkoušet štěstí a zmenšující se počet konkurentů jsem vítal.
Vždy s úsměvem odmítala jakékoliv pozvání kamkoliv. Až jednou jsem trochu více zatlačil a nabídl návštěvu filmu s tím, že lístky už mám koupené a pokud mě tentokrát odmítne, tak je roztrhám.
„Když mě ty krváky a honičky moc neberou,“ odmítla opět nabídku s výmluvou.
„Ale já nemám lístky na střílečku. Měla by to být nějaká romanťárna,“ trumfoval jsem.
Zamyšlením zkrabatila čelo a věnovala se obsloužení dalšího hladového dělníka. Potom mi oznámila, že z kina nic nebude, ale byla by škoda nechat drahý lístek propadnout. Jestli mi to nebude vadit, tak bych mohl vzít její sestru. Její odpověď mě naprosto rozhodila, že jsem přikývnul.
„A jak jí poznám?“ vymáčkl jsem ze sebe, když jsem si uvědomil, že bych vypadal jako blbec, kdybych teď vzal souhlas zpátky.
„Nebojte, poznáte. Navíc ona pozná vás. Stačí, když počkáte před vchodem,“ instruovala mě, zatímco otírala prodejní pult. „Auuu,“ sykla náhle a na hraně pravé ruky se jí objevil krvavý šrám.“
„Jste v pořádku? Můžu vám nějak pomoct?“ staral jsem se a chtěl být nápomocný.
„Je to jen škrábanec, to bude dobrý. Sakra, říkala jsem to vedoucímu už několikrát, že je tu ostrý grot u váhy, aby s tím něco udělali.“
Nabídl jsem se, že příště vezmu sebou pilník a trošku to zapiluji. Z kantýny jsem vypadl jako omráčený a hlavou mi šrotovalo, do čeho jsem se to namočil. Proč mi vnutila svojí sestru? A proč bych jí měl poznat? Jen jsem doufal, že takhle hezká ženská nebude mít za sestru nějakou děsivou šeredu nebo stopadesátikilovou machnu.

Netrpělivě jsem přešlapoval před kinem a zkoumavě prohlížel každou ženskou tvář v dosahu. Byl příjemný letní podvečer, lidi pomalu mizeli v útrobách kina a já měl stále větší pocit, že jsem naletěl. Vylovil jsem z kapsy snad podvacáté mobil, abych zkontroloval čas. Na malou chvilku jsem ztratil přehled o okolí a to stačilo, aby mě překvapila ta, kterou jsem vyhlížel.
„Dobrý den, tak jsem tu.“
„Dobrý … den,“ zadrhla mi slova. Přede mnou stála kopie kantýnské Miroslavy, jen místo dlouhých kudrnatých vlasů měla hodně krátké, mírně vlnité. Zdály se o něco lesklejší, ale to mohlo být venkovním světlem.
„Omlouvám se, že jdu pozdě,“ zaševelila. Snad jste nebyl moc nervózní, že nedorazím?“
„Nebudeme si radši tykat? Já jsem Kamil,“ navrhnul jsem a snažil se na ní jen blbě nezírat.
„Slávka.“
Na delší debatu nebyl čas, protože jsme museli zaujmout místa v sále. Zdaleka nebylo vyprodáno a film mě zaskočil tím, že byl víc než romantický. Milostné scény nekončily uhnutím kamery na strop nebo výjezdem ven z okna, ale předváděly divákům vášnivé okamžiky v plné kráse. Občas jsem po očku zabrousil pohledem na Slávku, jak se na to tváří. Na rozdíl ode mě se zdálo, že jí film nezaskočil tolik jako mě.
Při dalším pohledu jsem si v záblescích světla z plátna všimnul, že u Slávčiny blůzky je rozepnutý knoflíček a mezerou je vidět skoro celé ňadro. Vůbec jsem si nebyl jistý, jestli to tak bylo už dříve, ale můj šilhavý pohled směřoval stále častěji oním směrem. Koutkem oka jsem zaregistroval pohyb Slávčiny ruky. Docela mě šokovalo, když pomaloučku zajela rukou pod lem sukně a nepochybně se uspokojovala. Upřeně sledovala milující se dvojici na plátně a kmitala rukou, až se jí sukně vlnila jako hladina na moři. Poprsí se jí zvedalo při hlubokých nádeších a mezerou v zapínání blůzky jsem viděl třesoucí se ňadro. Ještěže hučení v kládě je jediný zvuk, který je sice vidět, ale není slyšet, protože mě hučelo naprosto excelentně.
S parádní boulí na kalhotách jsem dychtivě sledoval Slávčino masturbování a o dění na plátně ztratil zájem. Mírně se sesunula v křesle, nohy sevřela stehny k sobě a kotníky propletla do kříže. Hlavu měla skloněnou a celá se lehce třásla. Byl jsem tak zaujatý, že jsem nestihl odvrátit zrak, když se náhle probrala a podívala se na mě. Poslala mi stejný zářivý úsměv, jakým vládla její sestra v kantýně, a jako kdyby se nic neudálo, se vrátila pohledem na plátno.
Po skončení filmu mi poděkovala za pozvání a odfrčela kamsi do města svým autem. V hlavě jsem měl zmatek a vůbec jsem nevěděl, co si mám myslet. A to mě ještě čekala další den návštěva v kantýně.
„Jak se vám líbil film? Ségra říkala, že můžu jen litovat, že jsem vám dala košem,“ vybafla na mě kantýnská, hned jak měla chvilku volněji.
„No, po pravdě, to bylo včera dost zajímavé. Netušil jsem, že máte tak akční dvojče, ale jsem rád, že se to sestře líbilo,“ vysoukal jsem ze sebe rozvážně a přemítal, co vše si mezi sebou řekly.
„Nebyla na vás drzá? Nebo něco neprovedla?“ vyzvídala.
„Ne. Proč myslíte, že by něco provedla?“
„Řekla mi, že zmizela tak rychle, že se málem nerozloučila. Mám vám vyřídit pozvání na projížďku na lodičkách. Pokud teda přijmete na oplátku.“
Chvíli jsem přemýšlel, zaskočen drzostí Slávky, a pak jsem zkusil vytěžit ze situace: „Přijmu, ale pod podmínkou, že příště neodmítnete moje pozvání.“
„Když já opravdu nevím,“ vykrucovala se.
„Dám vám teda čas na rozmyšlenou. Mám sebou pilník, jak jsem včera slíbil,“ oznámil jsem, jako kdybych donesl korunovační klenoty. „Než to zapiluju, tak můžete přemýšlet.“ Stačilo pár tahů a letmá kontrola bříškem palce konstatovala, že další nebezpečí poranění už nehrozí. „Tak hotovo. Jak jste se rozhodla?“
„Vy jste pěkně neoblomnej a vytrvalej, zasmála se pobaveně. „Tak dobře, příště vám už na krk nepověsím sestru,“ rezignovala a já se v duchu zaradoval. Nedokážu vysvětlit proč, ale stále mě k ní něco přitahovalo mnohem víc, než k její bezprostřední sestře. „Jo, abych nezapomněla, v sedm máte být v loděnici.“

Dorazil jsem pár minut předem a Slávka už na mě čekala.
„Nebude ti doufám vadit, když tě nechám veslovat,“ obrátila se na mě, když jsme došli k pramičkám a zvídavě si mě prohlížela zpod širokého slamáku na hlavě.
„To by mě ani nenapadlo, že bys veslovala ty.“
Usadili jsme se proti sobě a já volným tempem sunul loďku po vodě. Rozhovor po chvíli uváznul a Slávka se celá zaklonila, aby se mohla vystavit slunečním paprskům. Zároveň se tak nastavila i mým lačným pohledům. Jak byla zakloněná, tak se její tričko provokativně vyprsilo. Svěží větřík jí načechral sukni a mezi lehce roztaženými stehny zasvítily bělostné kalhotky. Nechybělo mnoho, abych zaúpěl vzrušením. Ta neřestná potvora se mi tu nabízela jako na talíři a já bych přitom radši místo ní tu seděl s její sestrou.
„Líbí se ti?“ zaskočila mě otázkou, protože jsem si nevšimnul jejího pohledu zpod přivřených víček. Než jsem stačil vymyslet omluvu, tak si rukou přejela po odhaleném stehně. „No jo líbí, alespoň podle té boule v rozkroku se ti to určitě líbí,“ zasmála se laškovně.
„Líbí. Včera se mi to v kině taky líbilo,“ rozhoupal jsem se konečně využít příležitosti.
„Tak to mě těší. To by chtělo nějaký pokračování,“ zavrkala.
Nečekaně rychle zaklekla mezi moje nohy a rukama vklouzla do nohavic kraťasů. Byl to mžik a držela mě za koule a tuhý ohon. Překvapeně jsem zahučel, křečovitě svíral madla vesel a sledoval vyboulené kraťasy.
„Ty vůbec nevesluješ,“ probrala mě ze zasnění.
„Copak můžu teď veslovat?“ vyheknul jsem, když mi jemně promnula koule.
„Musíš nás držet v proudu. Řeka by nás zanesla blíž ke břehu a někdo by si nás určitě všimnul,“ vysvětlovala mi, zatímco si dál pohrávala s mým nádobíčkem.
Jako na potvrzení jejích slov se z nedalekého břehu ozval pokřik nějaké rodinky na pozdní páteční procházce: „Loď ahóóój!“ Dva malí caparti hulákali jako na lesy a vesele mávali. Mamka cosi šeptala otci do ucha a on jí objímal okolo pasu.
Se sebezapřením jsem odpověděl na pozdrav a zamával. Nebyl jsem si jistý, kolik toho na dálku oba dospělí vidí, ale domyslet si mohli hodně. Chopil jsem se vesel a rázně rozjel pramičku. Stejně tak si ovšem počínaly obě ruce v mých šortkách. Tohle se fakt nedalo dlouho vydržet. Naštěstí Slávka vytáhla ruce ven a chtěla mi stáhnout kraťasy. V tom jsem si všimnul něčeho zvláštního, co mě úplně rozhodilo. Pustil jsem vesla a uchopil její pravačku.
„Ty si Mirka?“ vyhrknul jsem a zíral na čerstvý šrám na hraně ruky.
Mrskla sebou jako po ráně bičem a schoulila se na dně pramice u sedátka, kde předtím tak drze pózovala. Vyplašeně na mě koukala a já nebyl schopen žádné reakce.
„Včera jsi to byla taky ty?“ vypadlo ze mě konečně a zůstal jsem u tykání. Jen mlčky přikývla a pořád vypadala, že stačí můj malý pohyb a vyskočí z loďky. „Proč?“ zachrčel jsem skrz vyschlé hrdlo. „A co ty vlasy?
„Dlouhá historie,“ mávla rezignovaně rukou a hlas se jí třásl.
„Já mám času dost, můžeš klidně vyprávět. A sedni si prosím tě normálně na lavičku, nic ti neudělám.“ Pomalu se posadila proti mně a rukama si objímala kolena. Zkroušeně seděla s nakrabaceným čelem a hryzala si spodní ret. Stále asi nevěděla jak začít, proto jsem se rozhodl trošku uvolnit napětí. „Možná bys mohla v tom vyprávění vynechat pár kapitol, aby to netrvalo tak dlouho. Třeba tu o stvoření světa, to jak se náš praotec došoural k Řípu nebo povídání o husitech a přeskočit rovnou k nám. Co ty na to?“
„Omlouvám se, že jsem z tebe dělala vola. To jsem určitě neměla v plánu. Jenže ty jsi mě pořád uháněl a já na to nebyla připravená, tak jsem si vymyslela sestru. Myslela jsem si, že to nějak ukočíruju a bezbolestně ukončím. Jenže ten film mě úplně pobláznil.“
„No dobře, ale to pořád nic nevysvětluje,“ skočil jsem jí do řeči a pořád vesloval.
„Byla jsem hodně nemocná. Kvůli chemoterapii jsem přišla o vlasy. Ty dlouhé v práci jsou paruka z mých vlastních ostříhaných. Pořád se cítím v těch krátkých divně.
„Podle mě ti to moc sluší i takhle,“ polichotil jsem jí po pravdě.
„Celou dobu co jsem marodila, jsem byla sama. Podporovali mě jen rodiče a brácha. Nechtěla jsem se na nikoho vázat, když doktoři říkali, že to je půl na půl. Když už se to potom zdálo dobrý, tak jsem byla zesláblá, bez vlasů a pořád unavená a náladová.“
„No v práci si tě pamatuju pořád jen v té veselé náladě,“ podotknul jsem a povedlo se mi na Mirčině tváři po čase vykouzlit úsměv.
„Jo, to už mi bylo celkem fajn, ale pořád mám obavu, co kdyby se to vrátilo. Podle doktorů je to možné.“
„Vím, že je to složité, ale budeš to muset nechat plavat a myslet jen dopředu. Jinak se v tom budeš dál babrat a nic dobrého ti to nedá. A jak to má souvislost s tím filmem?“ vrátil jsem se k naťuknuté myšlence.
„Kdybys mi neskákal pořád do řeči, tak bych ti to dopověděla,“ pokárala mě, ale koutky úst jí pocukávaly úsměvem. „Jak jsem byla sama, tak jsem na sex neměla vůbec myšlenky. Nejdřív nemoc, později mi to nějak nechybělo. A teď najednou v tom kině se to všechno na mě navalilo. Byla jsem prostě tak vzrušená, že jsem se nedokázala ovládnout. Snažila jsem se přemáhat a potom být nenápadná, ale bylo to silnější než já. Když jsem si všimla, že jsi mě viděl, tak jsem se děsně styděla, ale zároveň mi bylo báječně. Konečně jsem se zase cítila živá, jestli mi rozumíš.“
„Asi jo, ale co máš v plánu teď? Budeš dál dělat ségru nebo budeš sama za sebe? Jak tě vůbec napadla Slávka?“
„Slávka mi vždycky říkal děda, když mě chtěl pozlobit. Neuměla jsem totiž říct r a on si dělal srandu, že si mám nechat jen konec jména.“
Během našeho povídání se zvedl vítr a obloha potemněla. Když jsem zvedl oči vzhůru, tak mě docela vyděsila černomodrá hradba valící se rychle k nám. Otočil jsem pramičku po proudu a pořádně zabral do vesel. Vítr ženoucí mraky byl však rychlejší. Než jsme dopluli do kotviště, tak jsme byli promočení vydatným deštěm až na kůži. Studený vítr na nás dorážel v divokých poryvech a schytali jsme i pořádnou nakládačku od krup. Jak průtrž přišla, tak i zmizela a nechala nás jak dvě zmoklé slepice stát na cestě u řeky. Jen chladný vítr dál fučel tak silně, že mi zuby drkotaly zimou.
„Je mi děsná kosa,“ zaskuhrala Mirka a měla co dělat, aby jí cvakající čelist nekousla do jazyka.
„Mám tady kousek podle vody zahrádku s chatkou, tak tě zvu na prohlídku mých pěstitelských úspěchů. A nezkoušej odmítnout, protože jsi slíbila, že další pozvání přijmeš.“
„Ale jsem úplně durch,“ zabědovala a odlepila přilepené průsvitné tričko od těla. Když se jí opět připláclo na holou kůži, tak se otřásla zimou.
„Jo toho jsem si všimnul, vypadáš jako rusalka,“ konstatoval jsem s pohledem upřeným na lákavé křivky. „Najdeme něco suchého na převlečení a dáme si něco na zahřátí,“ rozhodl jsem tónem nepřipouštějícím debatu, vzal Mirku za ruku a vedl jí po cestě k zahrádkářské osadě.

Chatka sice byla jen jedna menší místnost a malá kuchyňka, ale hlavně v ní nefučel vítr. Vylovil jsem ze skříňky nějaké suché svršky a nechal Mirku, ať si něco vybere. Sám jsem mezitím postavil konvici s vodou na plotýnkový vařič a připravil dva velké hrnky na čaj. Vrátil jsem se zpátky a to už Mirka seděla na válendě, navlečená v mé flanelové košili. Nohy měla skrčené před sebou a přes ně přehozenou slabou deku. Bradu si opírala o kolena a rukama si zimomřivě třela nohy přes deku. Hromádka jejího mokrého oblečení včetně spodního prádla ležela na zemi.
Uchopil jsem tričko a zabral, že ho stáhnu přes hlavu. Ozvalo se zlověstné zapraskání, jak švy zaprotestovaly, ale nakonec se odlepilo od kůže. Když jsem ho držel v ruce, tak z něj kapala voda jako z hastrmanova šosu. Trošku jsem zaváhal, co s kraťasy, ale vzpomněl jsem si na Mirčiny ruce v nohavicích a bez rozpaků je stáhl dolů. Jak jsem tam stál nahý, tak jsem cítil žhavý Mirčin pohled, klouzající po zádech na zadek a dolů na stehna. Určitě musela zahlédnout i pohupující se pytel. Nechal jsem jí v klidu vynadívat a beze spěchu si natáhl jedny pracovní tepláky s ustřiženými nohavicemi.
Otočil jsem se čelem k Mirce a překvapeně zůstal zírat. Deka ležela stranou a na mě se vyzývavě špulila chlupatá kundička. Tepláky se mi okamžitě vyboulily. Jako ve snách jsem se uložil vedle Mirky a naše ústa se spojila ve vášnivém líbání. Chtivě jsem osahával vyboulenou část košile a statečně odrážel dorážející jazyk v ústech. Mirčiny ruce cestovaly po mém odhaleném hrudníku. Náhle, jakoby vedeni jednou myšlenkou, jsme rukama zamířili do rozkroku toho druhého.
Měl jsem to usnadněné, protože Mirka byla dole nahá. Několikrát jsem přejel dlaní po zrzavém kožíšku a poté zastavil ruku tak, abych mohl prsty laskat mokrý otvor do jeskyňky rozkoše. Mirka se nenechala odradit chabou překážkou tepláků a jen o chvilku později si pohrávala se šourkem. Nakulil jsem se nad ní mezi roztažená stehna a vytasil tvrdé kopí.
„Fííííííííííííííííííííííííííííííííííííííí,“ rozječela se konvice na vařiči v kuchyňce.
„Neee! Teď nééé,“ zařval jsem a svalil se na pohovku.
„Já se o to postarám, hned budu u tebe,“ vyskočila Mirka a odhopkala vedle.
Se zalíbením jsem si prohlédl vykukující zadek zpod košile. Hvízdání ustalo a místo něho se ozvalo cinkání lžičky o porcelán. Venku se začínalo šeřit, tak jsem zapálil petrolejku, abychom nezůstali úplně potmě. Potom jsem se už jen věnoval udržení ohonu v plné síle. Těch pár minut bylo jako věčnost, ale konečně se objevila ve dveřích bohyně všech obsluh čajoven. Rozepnutá košile odhalovala půlku z každého ňadra a při chůzi na mě mrkla i jedna z bradavek. Mirka došla až k pohovce a zůstala stát s hrnky v ruce. Místo abych si vzal ten svůj, tak jsem jí rukama chytil za zadek. Zabořil jsem tvář do chloupků v rozkroku a jazykem polechtal citlivý poštěváček.
„Opatrně! Je to vařící,“ vyjekla varovně a marně hledala, kam hrnky odložit.
Soupeřila v ní rozkoš, kterou jsem jí poskytoval s nebezpečím a nepohodlím spojeným s vroucím čajem. Opatrně se vysmekla a postavila jeden hrnek na stolek. Z druhého několikrát usrkla horkou tekutinu a tvářila se, že se ke mně nepřidá, dokud nebude hrnek prázdný.
„Tak už nezlob a pojď ke mně,“ zaškemral jsem. „Jestli chceš něco do bříška, tak bych ti něco nabídnul,“ lákal jsem jí a párkrát zakýval ocasem.
Ještě párkrát usrkla čaje a potom už déle nevydržela hrát nezájem. Vrhla se na mě jako ta průtrž, co nás lapila na vodě. Osedlala si mě a divoce rajtovala, až jí kozičky skákaly. Ukryl jsem je v dlaních a mazlil se s nimi. Tuhé bradavky se třely během poskakování o mé prsty. Když už Mirka polevila ve svém rychlém tempu, tak to bylo jen proto, že se rozhodla usadit obráceně.
Místo poprsí jsem se kochal vysazeným zadkem. Svaly půlek se dráždivě rozvlnily při Mirčině vysedávání. Dosedávala na mé břicho, až to hlasitě pleskalo. Po ptáku stékalo velké množství Mirčiny milostně šťávy. Mírně zpomalila a jednou rukou si zajela do klínu. Za tichého sténání si třela poštěváček a zručně se přivedla k bouřlivému orgasmu. Prudce, stále pomaleji na mě dosedala a po odeznění vrcholu zhluboka oddechovala. Přizvedl jsem rukama její zadek a rychle rozhýbal boky. Během chvilky jsem byl na vrcholu a stříkal. Silné stahy vypuzovaly z koulí značné množství spermií a plnily Mirčinu kundičku. Na krátkou chvíli se Mirka spokojeně svalila vedle mě.
Po krátkém polibku ladně vyskočila, chopila se hrnku s čajem a krátkými doušky upíjela. Stála se zkříženýma nohama a zničehonic se jí po stehně spustila stružka směsi našich milostných produktů z naplněné kundičky, což neuniklo mému zvědavému pohledu. Sotva zjistila, co mě tak zaujalo, přejela prstem po stehně a mlsně si ho olízla. Ještě dvakrát si nabrala a provokativně cumlala prst. Dopila svůj hrnek a podala mi můj.
Posadil jsem se na kraj postele a než jsem stihnul polknout první doušek, už jsem měl ptáka v Mirčině hladové puse. Přetáhla kůžičku a rty obemkla žalud. Jazykem kmitala po uzdičce a silně mě sála. Seděl jsem jako paša, upíjel čaj a vychutnával si báječný pocit. Krev se hrnula na místo určení a můj ocas už nabral správné tuhosti. Mirka kývala hlavou, jazykem mlsně olizovala každý kousek umatlané kůže a ještě si rukou pohrávala s koulemi. S obdivem k matce přírodě za to, jaké dokázala vytvořit obliny, jsem sledoval krásně tvarovaný zadek a vlnící se záda podle toho, jak se zrovna Mirka kroutila, aby si mohla užívat hulení. Přitiskla mi péro k břichu a s vyplazeným jazykem přejížděla od koulí až k žaludu a zase pomaloučku zpátky. Dychtivě mi hleděla do očí, co se mnou její péče provádí.
Nevydržel jsem kombinaci dráždění jazyka a vyzývavého pohledu a přitáhl si Mirku k sobě. Pár vášnivých polibků na prsa, pocumlání bradavek a hned jsem jí posunul na pohovku vedle sebe. Klečela na čtyřech s elegantně prohnutými zády a vysazenou prdelkou. Přitiskl jsem se k ní zezadu a hladce vnikl ptákem do kundy. Zatímco já tvrdě a rychle přirážel, tak Mirka vrtěla zadkem. Párkrát jsem se ocitnul mimo a hlasité pleskání našich těl o sebe ztichlo, ale jen na kratičký okamžik, než jsem znovu zasunul.
Položili jsme se na bok a já se přitulil k Mirce zezadu. Krátkými šťouchy jsem přirážel k buclatým půlkám zadku a rukama masíroval kozy s tuhými bradavkami. Mirčinu ruku jsem cítil, jak krouží okolo klitorisu a její prsty přejíždí i po klouzajícím péru. Masírované poprsí se vzdouvalo hlubokými nádechy a pod rukou jsem vnímal i divoce bušící srdce. Tiché kňourání a rytmické stahy vagíny okolo ocasu signalizovaly další Mirčin orgasmus. Nepřestával jsem dráždit bradavky mezi prsty až do chvíle, kdy se mi sama vyvlékla z objetí.
Pohlédla mi zblízka do očí a rozpustile zavrněla: „Slíbil jsi mi něco do bříška, tak doufám, že mě neošidíš.“
Asi aby mi to nebylo líto, tak se přetočila a nalehla si na mě do šedesát devítky. Objal jsem polokoule zadku a lehce je od sebe roztáhnul, abych měl lepší přístup k úplně mokré kundičce. Nakrátko zastřižený kožíšek byl ulepený množstvím řinoucí se vláhy z otvoru mezi naběhlými pysky. Jenže v tu chvíli se do mého péra pustila Mirka s takovou vervou, že jsem jen zalapal po dechu a bezmocně zabořil obličej do roztaženého rozkroku.
Takový koncert na flétnu a spoustu dalších foukacích nástrojů jsem ještě nezažil. Hbitý jazýček, mazlivé rty, hryzající zoubky a šikovné prstíky mě uváděly do transu. Než jsem se nadál, tak jsem stříkal. Mirka pumpovala rukou při honění ocasu, ždímala ze mě každou kapičku mrdky a jazykem stále kroužila po polknutém žaludu, dokud jsem se křečovitě škubal v jejím sevření. Ležel jsem se zvrácenou hlavou, těžce oddychoval a měl mžitky před očima. Mirka vše hltavě spolykala a ještě jazykem pečlivě olízala vadnoucí péro. Potom se svezla z mého bezvládného těla a lehla si vedle mě. Přitulil jsem se tváří k její kozičce a vydýchával nápor rozkoše.
„Teda ty si divoká rusalka,“ zamumlal jsem unaveně pochvalu a nosem šťouchnul do bradavky.
„Díky,“ šeptnula a vtiskla mi polibek do vlasů. „Už se nemůžu dočkat, až budeš znovu přichystaný. Tolik jsem toho zameškala.“

Hlasování

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

modelar
25.5.2019 00:43
Také bych takovou chtěl .......
feminka
24.5.2019 03:36

Rajcovní povídka *23**23**23*
Geralt78
Geralt78 VIP
23.5.2019 06:00
Skvělá povídka
zvirejohny
22.5.2019 16:09
Luxusní, neskutečně rajcovní povídka *114*
Bob69Romil
22.5.2019 06:44
Díky všem za komentáře *5*
rarach41
22.5.2019 05:32
Pěkná povídka *114*
Martin-80
21.5.2019 11:16
Krásné počtení *114*
NurseA
20.5.2019 14:14
moc povedené :)
tnt83
20.5.2019 14:14
Ještěže hučení v kládě je jediný zvuk, který je sice vidět, ale není slyšet.. *1**114*
Lipaci2
20.5.2019 05:39
Super.