Svatba a šaty

8.7.2019 Autor: sexuh 2 komentáře

Když si moje starší sestra začala v zimě na internetu prohlížet svatební šaty, hostiny a vše s tím společné, začala jsem něco tušit. Několikrát jsem se jí ptala, ale říkala, že se jen tak z nudy dívá. Chtěla jsem být družička. S přítelem Vaškem spolu chodili už čtyři roky a on u nás bydlel něco přes rok, takže by bylo na čase. Začátkem jara si Verča, moje sestra, zařídila doma slavnostní nedělní oběd, že nám chce něco říct. Všichni jsme tušili, co nastane. Mamka jí nalila přípitek, čímž jsi ověřila, jestli není v tom. Nebyla. Po jídle Vašek vstal a zeptat se taťky, jestli mu dá svou dceru, že by se rádi vzali. Bylo do krásné a dojemné. Já, mamka i sestra jsme měli v očích slzy. Když rodiče souhlasili, brečeli jsme všichni, tedy kromě táty. Rovnou nám oznámili i termín. První červencovou sobotu na místním zámku. Já dostala možnost stát se vysněnou družičkou.
Ještě nikdy jsem ve svých skoro 22 letech nebyla na svatbě. Těšila jsem se jako nikdy předtím. Brzy na to jsem si začala hledat šaty. Navštívila jsem mnoho e-shopů, kamenných obchodů i půjčoven. Našla jsem spoustu nádherných šatů, ale v mém srdci mi utkvěl jeden model, který nic nepřekonalo. Nádherné bílé koktejlky na jednom ramínku s motivy kytiček, dole krajkované, ve výstřihu s krajkou a na bocích s otvory a krajkou. Zbožňuji krajky. Našla jsem je na internetu a nechala si je poslat do nedalekého obchodu, kde si je mohu vyzkoušet. Velikost jsem odhadla dobře, jenže jsem malá a tak z mini šatů se staly šaty několik centimetrů nad kolena. To mi nevadilo, ba naopak, nechtěla jsem se celý den hlídat. Problém byl s krajkovým otvorem na boku. Díky mé výšce jsem ho měla při potáhnutých šatech dolů na úrovni boku, tedy kalhotek. To, že se do takových šatů nenosí podprsenka, mi bylo jasné, ale ani kalhotky? S prodavačkou jsem řešila nějakou jinou velikost, nějaké jiné spodní prádlo nebo úpravu střihu. Prý u takových šatů úprava nejde a natvrdo mi řekla, že ty kalhotky u mě jdou vidět a i když si šaty trochu posunu, na bocích jsou vidět obrysy. Vysvětlila mi, že i při normální výšce jsou na nošení naostro, údajně jde vidět i bezešvé prádlo. Chlácholila mě velmi dobře a tak dlouho mi říkala, jak mi sluší, jako na nikom jiném, až jsem si je vzala. Mě se taky strašně líbily, to je pravda, jen jsem nikdy v šatech nechodila jen tak.
Celý týden byl doma blázinec, všichni všechno zařizovali a vyřizovali. Noc z pátku na sobotu spal Vašek u rodičů, aby Verču neviděl. Vstávali jsme brzo. Stejně jsme nikdo moc nespali. O půl sedmé dorazila kadeřnice a kosmetička a pustily se do Verči, která pobíhala v županu po celém domě a řešila, na co zapomněla. Brzy dorazil i fotograf a kameraman. Já si rovnou z noční košile oblékla ty nové krásné šaty a udělaly i mě vlasy a líčení. Chvilku po té už před domem stál kočár s koňmi. Nazula jsem bílé lodičky, nastoupili jsme do kočáru a vyrazili jsme k zámku.
Zámek byl krásný, sestra jako princezna. Ještě jak vysedla z kočáru, paráda. Obřad byl krátký, avšak o to dojemnější. Já si celou dobu hlídala šaty. Byla jsem z nich nervózní. Potahovala jsem si je dolů. Pak mi došlo, že jde vidět bok, že jsem naostro, takže jsem je zase nechala nahoře. Když se mi zdálo, že jsou moc vysoko, potáhla jsem je dolů a tak neustále dokola. Po obřadu jsme se fotili v zámku i zámecké zahradě. Všichni hosté už byli v nedalekém hotelu, kde byl oběd. My jsme tam dorazili poslední.
Podával se oběd, pak byla chvilku volná zábava. Verča s Vaškem ale měli docela bohatý program. Dorazila kapela. Byli to Vaškovi kamarádi. Já je neznala. Než vše vybalili, pustili „Jede, jede mašinka“, všichni jsme se chytili za bok, připojili se za ženicha s nevěstou a jezdili po hotelu jako vláček. Přede mnou byla mamka, za mnou nějaký kluk v mých letech. Neznala jsem ho, někdo od Vaška. Byla jsem z něj nervózní. Držel mě v pase. Cítila jsem, že mě chvilku drží výš a chvilku níž. Jednu ruku měl právě v tom bočním otvoru, takže měl ruku přímo na mé kůži, ne na šatech. Když jsem nabrala pocit, že mám šaty vysoko, pustila jsem se, šaty si potáhla dole a pokračovala. Za pět minut jsem dostala stejný pocit. Došlo mi, že to dělá on. Možná neúmyslně. To už se blížil konec, takže jsem si je stáhla až zpět v restauraci. Konečně jsem si ho mohla pořádně prohlédnout. Takový nemasný, neslaný. Nic zajímavého na něm nebylo. Koukal na mě, jako by nikdy neviděl holku. Usmáli jsme se na sebe a já šla za sestrou, protože k dalšímu vystoupení mě potřebovala. Měla jsem s těma dvěma nacvičené kouzelnické vystoupení a byla jsem asistentka. V podstatě jsem tam jen stála, podávala jim různé věci a v jeden okamžik zaujala publikum kouzelnickým kloboukem, zatímco si Verča cpala pod šaty plyšáka, kterého Vašek v zápětí vykouzlil a dal jí ho.
Když jsme skončili, ptala jsem se Vaška na toho kluka. Je to jeho bratranec. Má i bráchu, ten byl ve vláčku za ním a byl mnohem hezčí. Nagelované vlasy, takový frajírek, já to mám ráda. Tančili jsme, zpívali, fotili se nebo po hlase hádali, kdo to je. Odvázala jsem se a nějaké šaty přestala řešit. Možná tomu pomohl i alkohol. Šaty držely na svém místě a já trsala. Když jsem se šla napít ke stolu, sedl si naproti mně ten bratr toho kluka, co byl za mnou ve vláčku. Ten hezký frajírek. „Je to tu fajn, že?,“ zahájil konverzaci. „Jo,“ stroze jsem odpověděla. „Jsem Mirek,“ představil se mi. „Já Tereza,“ představila jsem se taky. „Smím prosit?,“ vyzval mě a já šla. Tančili jsme spolu tři písničky, jen jsme se na sebe dívali a občas prohodili pár slov. Moc jsem nevnímala okolí a tak jsem ani nezaregistrovala, že ostatní kolem nás utvořili kruh a novomanželé nechali jen pro nás zahrát ploužák. Když začal hrát, zpozorněla jsem, protože doposud hrály poměrně rychlé písničky, najednou tohle. Já chtěla přestat tančit, on mě ale vedl dál, takže jsme se tomu začaly smát, položila jsem hlavu na jeho rameno a pokračovaly jsme v tanci. Ruky se mu pohybovaly okolo mých boků a zadku. Po tomto tanci jsem si šla sednout a on se mnou. Bavili jsme se o mě i o něm. Oba jsme byli nezadaní. Byl fajn. Odskočila jsem si na záchod. Když jsem vyšla, stál na chodbě. „Bál jsem se, že mi utečeš,“ řekl pobaveně. „Měla bych?,“ zeptala jsem se. „Určitě ne,“ řekl. „Fajn. Co brácha?“ řekla jsem. Jen se pousmál a řekl: „Žárlí.“ „Přeci se kvůli mně nerozhádáte,“ povídám. „Kvůli tobě bych ho i nechal v noci v lese,“ řekl. Váhavě jsem se na něj podívala a povídám mu: „A to se známe možná hodinu, po týdenní známosti by jsi ho tam i zakopal, ne?“ „Po týdnu s tebou by se zbláznil,“ řekl a začal se smát. Já se taky usmála, ale jen proto, že se smál on. Chytl mě za ruce. Opřel si své čelo a to mé a povídá: „Nádherně voníš.“ Poděkovala jsem. Držel mě za zadek. Každou chvíli jsem čekala polibek. A taky že přišel. Krásný, ale ne moc dlouhý. Vytrhla nás z toho Verčina věta, která šla zrovna na záchod: „Hele ségra, až po svatbě.“ Pak se začala smát a zastavila se nosem o dveře záchodu, protože málo stlačila kliku a dveře neotevřela. Než stihla vyjít, rozhodli jsme se pro malou procházku. Sebrala jsem tedy kabelku, řekla mamce, že se jdu projít a odešla jsem. Na podpatky nejsem zvyklá a procházka po kočičích hlavách náměstí mi dělala problémy. Vydali jsme se směrem k zámku, kde byl obřad. Šlo o nanejvýš dvoukilometrovou cestu. Přes to jsem si možná už po půl kilometru zula boty a šla raději bosky. Zámecká zahrada již byla zavřená a tak jsme ji obešli a vydali se oklikou zpět k hotelu. U jedné bytovky se zastavil a povídá: „Tady bydlím, nechceš nakouknout?“ První jsem odmítala, ale přemlouval mě a když mi slíbil taky jedno kouzelnické číslo, šla jsem. Boty jsem nechala v přeplněném botníku přede dveřmi bytu. Byl to docela pěkný byt 3+1. Obývací pokoj, ložnice a pokoj kluků. Nabízel mi kávu, já si přikázala ledovou, kterou naštěstí měl. Bylo horko. Seděli jsme v kuchyni a brčkem srkali kafé. Mezi prsty u nohou jsem neustále cítila nějaký písek, což mě štvalo. Omluvila jsem se a odešla do koupelny. Ve dveřích nebyl klíč, takže jsem jen zavřela, šaty si vyhrnula těsně pod zadek, nohu dala do vany a začala si sprchovat chodidlo. Nejdřív jedno, pak druhé. V průběhu sprchování druhé nohy tam přišel. „Co to tu vyvádíš?,“ pobaveně se zeptal. „Sprchuji si nohy, měla jsem na nich nějaký nepořádek z chodníku,“ už taky pobaveně jsem odpověděla. „Klidně se osprchuj celá,“ řekl a chytil mě za zadek. Šaty jsem měla vysoko a když prstem jen lehce zajel pod ně, ucítila jsem ho na vnitřní straně stehen. Lekla jsem se a trochu se sebou trhla. Zpozoroval to, tak mě lehce plácnul přes zadek a odešel. Já se jen popravila, zhasla a šla za ním dopít kafé. On už ho měl vypité. Když jsem ho dopila i já, vyprávěl mi o Vaškovi. Nezajímalo mě to. Pak jsem mu povídala o Verči. Nespustil ze mě oči, asi ho to taky moc nebralo. Po nějaké době vstal a v půlce mé věty jsme se začali zase líbat. Přitlačil mě ke zdi a přimáčkl se ke mně. Rukou mi zajel do vlasů. Vymanila jsem se z polibku a jen špitla: „Pokazíš mi účes. Nech toho!“ Chytl mi tedy prsa. V momentě měl ruku pod šaty a držel prso na straně bez ramínka. Trochu jsem se začala o šaty bát. Byly celé takové vzorované, krajkové, křehké, mohl by je roztrhnout, když tak vrazí ruku. Vytáhla jsem mu ji, mírně ho od sebe odstrčila a co nejsvižněji jsem mu začala rozepínat koflíky na košili. On si ji vytáhl z kalhot a pokračoval od spodu. Pak si ji svlékl i s nátělníkem. Chytl mi šaty a opatrně vytáhnul nad pupík. Zastavil se a koukal mi mezi nohy. „Ty jsi jako to?,“ řekl snad až stydlivě. „No, jsem myslela, že to víš. Proč? Vadí?,“ řekla jsem trošku zaraženě. „Vůbec ne,“ odpověděl, dřepnul si, já roztáhla nohy a on začal rejdit prsty po mušličce. Brzy byl třemi prsty v ní. Tekla jsem. Byla jsem nadržená už pár hodin a přesně tohle jsem chtěla. Pak začal lízat. Prsty si ji roztáhl a jazykem se snažil co nejhlouběji a nejmrštněji. Docela mu to šlo. Brzy však začal ztrácet rytmus a tak jsem narovnala kolena. Přestal a podíval se na mě. Dřepla jsem si, on vstal. Rozepnula jsem mu opasek a knoflík i zip u kalhot. Kalhoty jsem mu stáhla ke kotníkům a s nimi šly i trenýrky. Vyskočila na mě zřejmě dlouho neukojená kláda. Olízla jsem ho od koulí až po špičku a pak strčila do pusy. Ani se mi tam celý nevešel. Hrála jsem se s ním jako s nanukem, jen ho neubývalo a nebyl studený. Ba naopak, byl krásně teplý. Líbil se mi, jen mě trochu mrzelo, že jsem do pusy dala jen sotva žalud. Asi mám malou pusu, protože tento problém jsem neměla poprvé. Když už byl rozparáděný, řekl, že stačí. Prvně jsem to nepochopila. Zadívala jsem se na něj, jestli jako chce v nejlepším skončit a nechat toho. Já hloupá, chtěl pokračovat na stole. Strhl ze stolu ubrus, já si svlékla šaty a sedla na něj. Roztáhla nohy a čekala. Celou mi ji olíznul, pak si na něj plivnul a začal ho do mě zkušeně vrážet. Tedy „zkušeně“. Prvních patnáct vteřin ho do mě sice rval, ale špatně, nemohl trefit dírku, byl příliš vysoko. Amatér, pomyslela jsem si. Pak jsem mu pomohla a konečně zajel. Byl to krásný pocit ho v sobě mít celého. Kolena by se mi zcela jistě prolomila, kdybych neležela. Zprvu opatrně, pak už docela odvážně přirážel. Se smíchem u toho komentoval mé pohybující se prsa. Po té přestal a začal mi ji dělat znovu jazykem a prsty. To se třikrát zopakovalo. Pak se mě ptal, kam se může udělat. „To je jedno, jen ne na obličej, abych se nemusela malovat,“ řekla jsem. Než jsem větu dořekla, byl ze mě venku a namířil si to k prsům. Naklonila jsem se k němu a postříkal mi je. Ještě mu stál, takže jsem si ho k sobě přitáhla a chvíli mu ho kouřila. Jen asi minutku, než zvadl. Nechal mě ležet a dole do mě vrazil tentokrát jen dva prsty. Už jsem skoro byla před tím, takže netrvalo dlouho a udělala jsem se taky. Hrozně se mu to líbilo. Pochopila jsem to tak, že to nikdy na živo neviděl. Do teď si nejsem jistá, jestli nebyl panic.
Pak mi podal kuchyňské utěrky a já začala utírat sebe i stůl. On na stůl něco stříkl a umyl ho hadrem, zatímco já se chystala do sprchy. „Můžu se osprchovat s tebou?,“ navrhnul. „Jasně, proč ne. Co sis nadělal, to si taky uklidíš,“ poškádlila jsem ho. Dal mi osušku a nasoukali jsme se do malé vany v malé koupelně. „Nesmím si ale namočit vlasy ani obličej,“ zdůraznila jsem, když jsem uviděla, jak nadšeně mě jde mýt. „Neboj,“ odvětil. Nejdůkladněji mě sprchoval prsa a zadek s kundičkou. Jak jinak, vždyť i já se zaměřila na jeho ptáka, který se mu mezitím postavil. Vypnula jsem sprchu, dřepla si a ještě jednou mu ho začala kouřit. Chytl mě za hlavu, aby přirážel. „Nesahej mi na ty vlasy!,“ s ptákem v puse jsem ze sebe dostala. Pak jen přirážel pánví, což vzhledem k mému dávivému reflexu nebylo ideální. Otevřely se dveře od koupelny. Oba jsme se tím směrem podívaly. Jak mi ten jeho vyletěl z pusy, ještě mi dal malou facku po tváři. Byl to ten jeho neslaný a nemastný bratr. Prvních několik vteřin bylo ticho. Brácha třísknul s dveřmi. Mirek se začal smát a opět mi ho cpal do pusy. Bylo mi jeho bráchy líto a rozhodně jsem nechtěla pokračovat. Vylezla jsem z vany a začala se sušit. „Nedoděláš to?,“ zaskočeně se mě Mirek zeptal. Podívala jsem se na něj tak, že jsem myslela, že pochopí. Asi ne. „Tak co se stalo?,“ zeptal se mě. Naštvaně jsem se mu podívala do těch jeho nechápajících očí a skoro jsem mu vynadala: „Tobě nedochází, jak se musí cítit? Chápeš, že jste sourozenci? A že se mu líbím? Vždyť už s tebou nemusí ani promluvit.“ „O co jde? Byl jsem lepší a rychlejší. Pojď, dokuř mi ho,“ řekl. To už jsem si kolem pasu odmotávala osušku a vyšla z koupelny, zatímco on stále stál ve vaně. Dveře od jejich pokoje byly zavřené, musí tam být. Váhala jsem, jestli za ním jít či ne. Určitě ne takhle. Namířila jsem si to do kuchyně, osušku přehodila přes židli a začala si oblékat šaty. Mirkův brácha zrovna vyšel z pokoje, takže mě viděl nahou, byť jen ze zadu. Šaty jsem si popravila a otočila se na něj. Díval se do země. „Já se ti omlouvám,“ řekla jsem. „Za co? Za to se přeci nemusíš omlouvat, když se ti líbí. Mamka mě poslala, abych se po vás šel podívat a když jsem vás nenašel, stavil jsem se tu aspoň pro powerbanku. Já vás nechtěl šmírovat,“ řekl smutně a bylo mi ho fakt líto. Zpoza rohu se vyřídil stálé nahý Mirek se ztopořeným ptákem, postavil se před bratra a říká mu: „To není nic pro tebe, ona je dračice, běž, mám tu ještě práci.“ Brácha se na něj podíval a odsekl: „Já bych ji stejně nechtěl, když to dělala s tebou.“ Pak odešel. Zamračila jsem se na Mirka, který to znovu chtěl. Sebrala jsem kabelku, odstrčila ho z cesty, vzala do ruky lodičky a vyběhla z domu. Bratr byl kousek ode mě. Doběhla jsem ho. Brečel a řekl, ať ho nechám na pokoji. Já se nedala a snažila se ho nějak rozptýlit. „Hleďte si svého, jo?!,“ okřikl mě a já raději pokračovala po svých stopách.
V hotelu jsem byla z nás tří první. Mamka se sestrou se ptaly, jak to, že sama. Řekla jsem, že Mirek šel k sobě domů. „A kde jsi byla tak dlouho?,“ ptala se mamka. „Jen tak jsem se procházela,“ odvětila jsem. Muselo na mě být vidět, že nejsem ve své kůži. „V těchto botách?,“ nedalo to sestře. „Jo a co jako?,“ trošku jsem vyjela. „Nic, jen tak,“ odsekla sestra a šla pryč. Oba kluci se vrátili. Zatímco Mirek se se mnou i nadále chtěl bavit a dělal, že neví, proč jsem naštvaná, jeho bratr jen tiše seděl a koukal slepě do země.

Hlasování

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

Valen
Valen VIP
11.7.2019 12:14
Super
1974marty
11.7.2019 10:04
Pěkné