S kolegyní

Po pár semestrech na vysoké škole jsem to nezvládala a tak jsem skončila na úřadu práce. No co, nejsem ani první a ani poslední. Po třech týdnech mě paní úřednice poslala na pohovor do pojišťovny. Ne moc dobře placená práce, navíc s lidmi a s dress codem. Jsem ráda svá. Nicméně mě vzali a i já práci přijala. Zaučování nebylo složité. Program byl poměrně jednoduchý a navíc v češtině. Úkony se neustále opakovaly – nová smlouva, změna smlouvy, konec smlouvy a vyplacení pojistné události. Pracovala jsem na větší pobočce, přibližně 30 zaměstnanců. Převážně ženy, jen čtyři chlapi. Všichni byli milí a byli jedna velká rodina. Dokonce měla jedna z kolegyň 14 dnů od mého nástupu svatbu. Pozvala celou pobočku a i mě. Z počátku jsem chtěla odmítnou, ale ostatní mě přesvědčili a tak jsem přidala nějaký ten peníz na společný dárek a vyrazila. Jmenovala se Iveta, bylo jí 45, měla tři děti, každé s jiným chlapem, dvakrát rozvedená.
Svatba se vydařila a já si zvykla natolik, že jsem jinou práci nehledala. Sedět celý den v klimatizované kanceláři vlastně až tak špatné nebylo. Brzy se po firmě rozkřikla má orientace. Neupozorňuji na ni, ale když mě ze svatby vyzvedávala přítelkyně, která za mnou i několikrát byla v práci, z chování a dotyků to pochopili. Nikdo se mě na to neptal, nikdo mi to nijak nepředhazoval. Bylo to fajn. V práci byla sranda a když mě nějaký klient naštval, hned mi ostatní podstrkávali čtverečky čokolády na nervy.
Nevím, jestli měla Iveta takovou smůlu na chlapy nebo bylo něco v ní. V každém případě já s ní vycházela perfektně. Zaučovala mě a tak je to ten člověk, na kterého se zafixujete. Evidentně oboustranně. Ne jednou si mi ztěžovala na manžela a na chlapy. Vždy zakončené „ale vždyť ty to neznáš“. Měla pravdu. Mě nikdy kluk neodkopnul, dvakrát já jeho. Pak jsem zjistila, že je něco jinak ve mně, ne v nich. Když jsme jedno ráno otevíraly, byli jsme v práci z našeho oddělení jen já s Ivetou. Bylo to běžné, ráno moc klientů nechodilo a tak tam ani nebylo moc zaměstnanců. Toho rána tam nebyl nikdo a Iveta seděla u mě a vykládala, jak je její muž neschopný. Bylo mi ji líto. Hladila jsem ji po vlasech. Začala brečet. Protože si rozmazala oči, odešla do šatny. Dlouho nešla. To ráno byl klid. Odbavila jsem jednoho klienta a přišla kolegyně, kterou jsem požádala, ať to vezme za mě. Vyhověla mi a já šla do šatny za Ivetou. „Už se maluji dnes potřetí,“ řekla mi a stále vzlykala. „Ale no tak, přeci se kvůli chlapovi nebudeš trápit,“ uklidňovala jsem ji a hladila po zádech. Konečně se na mě usmála. „Ty jsi zlatíčko,“ potěšila mě. Pak jsme se na sebe dlouze podívaly. Usmály jsme se a já jí dala malou pusu. „Promiň,“ sklopila jsem hlavu . Chytla mi hlavu oběma rukama a namířila k sobě. Dala mi stejnou pusu, jako já jí. Chvilinku jsme se jen tak dívaly, pak jsme se začaly líbat. Chtěla jsem ji hladit po vlasech, ale nechtěla jsem ji rozcuchat. Ona to neřešila a rozcuchala mě. Nevadilo mi to. Chytila jsem ji pod zadkem. Začala si rozepínat halenku a hodila ji na zem. Pak ji začala rozepínat mě. Svlékla jsem si ji a pohodila i s podprsenkou na lavičku. Hrála si s mými prsy. Znovu jsme se začaly líbat. Ruky mi dala pod sukni a zmáčkla mi zadek. Bylo to príma, nikdy jsem s o tolik starší nic neměla. Dřepla jsem si, rozcuchávala mě. Já jí stáhla sukni s punčochami a kalhotkami a opatrně ji olízla. Zdálo se, že se jí to líbí a tak jsem ji chytila za zadek a přitáhla k sobě. Pěkně jsem lízala. Líbilo se jí to. Mě taky. Chytila mě za ruce a postavila. Strhla mi sukni se vším všudy, posadila na lavičku vedle halenky a vrazila mi tam dva prsty. Tekla jsem. Po chvilce si klekla a lízala mě. Adrenalin, že někdo přijde mě velmi vzrušoval a tak jsem se krátce na to udělala. To jsem jí musela oplatit. Svlékla jsem jí podprsenku a posadila ji místo sebe a vrazila do ní z počátku jeden, nakonec tři prsty a dělala ji. A to až k vrcholu. Nakonec jsem si jí sedla na klín a ještě jsme se notnou chvíli líbaly. Pak jsme se oblékly, namalovaly, já i učesala a vrátily jsme se zpět do kanceláře. Celý den byla veselá. Taková, jako když jsem nastoupila a když byla čerstvě zamilovaná.
Se svým manželem je stále. Je s ním spokojenější a když je naštvaná, pohladí mě po rameni a já vím, že za pět minut na šatně. Kolegům to došlo, ale jsou stále velmi tolerantní. Ono když se obě vytratíme a pak máme trochu jiný účes, jsme jinak namalované nebo nám třeba chybí punčochy, které se roztrhly, nenapadne to jen moulu. Přítelkyně to neví stejně jako Ivetin muž. A mimochodem, je to lepší, než nějaký team building. Jsme nejlepší kamarádky s výhodami.