V garáži.

Dovolím si vám předložit garážový, tak trochu oddychový příběh.
Bylo to nějak těsně před začátkem prázdnin, když jsem usoudil, že potřebuju na nosník v garáži namontovat elektrický naviják, abych mohl ze svého plechového miláčka vyndat motor. Nechci unavovat organizačními a technickými detaily, ale je jasné, že po zdařilé koupi a montáži je řádná zatěžkávací zkouška víc než potřebná. Tahle zkouška se dá dělat různým způsobem, v našich zeměpisných šířkách se to zkouší, no jak jinak, než že se se rukama chytíme za hák a několikrát se na něm zhoupneme.
Samozřejmě jsem to tak udělal i já, visel jsem na háku, trochu se zhoupnul, občas sebou zamrskal jako ryba a dobrý. Všechno drželo naprosto v pohodě, naviják se ani nehnul. Když už jsem tam tak visel, napadlo mě, jaký by to byl asi pocit být pověšený a mít přitom spoutané ruce. Sice jsem tenhle nápad hned zavrhnul, ale když jsem za chvilku uklízel drobnosti z pracovního stolu, zcela náhodou jsem narazil na dvě silné plastové stahovací pásky. Červík ne zrovna chytrých nápadů zahlodal a tak jsem si s trochou vzrušení dal pásku na levé zápěstí a lehce utáhnul. Protáhnul jsem skrz ní a okolo pravého zápěstí druhou pásku a lehce ji zatáhnul zuby. Zkusil jsem vysmeknout ruce, ale nešlo to, pásky mě držely pevně. Vzal jsem ovládání navijáku zavěšené na lanku, spustil hák dolů a zacvakl do něj pásky. Byl to velmi zvláštní pocit, když jsem stiskl knoflík ovládání a naviják začal vytahovat moje spoutané ruce vzhůru. Když jsem měl ruce úplně nad hlavou, ještě jsem malinko popojel, abych zůstal stát jen na špičkách. Chvilku jsem tak zůstal a překvapilo mě, že úměrně s nepříjemnými pocity stoupá i moje vzrušení. Zrovna, když už jsem usoudil, že jsem si už zablbnul dost a taky jsem si potřeboval udělat pohodlí v montérkách, kde pro mému víc a víc tvrdnoucímu mužství bylo méně a méně místa, uslyšel jsem za sebou kroky. Zkusil jsem se trochu pootočit, ale přitom mi vypadlo ovládání navijáku a praštilo mě přímo na ona místa jasně označená vyboulenými montérkami.
„Co tady prosím tě vyvádíš?“ slyším její hlas a zároveň koutkem oka zahlédnu její užaslý výraz v tváři.
„No co, zkouším ten nový naviják, jestli vydrží,“ soukám ze sebe.
„No to teda vidím a sleduju, že je to taky pěkný vzrůšo co?“ povídá a se zájmem si prohlíží bouli na mých montérkách.
„Ale prosím tě, to byla jen taková chvilková slabost a podej mi prosím tě ten ovladač, ať se můžu spustit dolů,“ odpovídám ji.
Bere do rukou ovladač a povídá: „Hmmm, tak podat, říkáš a spustit, hmmm, to bych mohla zvládnout i sama. Co ty na to?“
„Jo, jo, jen už něco dělej,“ říkám jí.
Dívá se mi dlouze do očí, třikrát ťukne do ovladače a já už nemusím stát na špičkách, ale můžu se normálně postavit. Pak najednou pustí ovladač, který mě opět bouchne tam, kde jsem zrovna teď hodně citlivý.
„Jauuu, co to vyvádíš?!“ vyjedu na ni.
„Já docela nic, ale ty asi nevíš co roupama,“ povídá a při tom se ke mně přitiskne a začne hladit bouli na mých montérkách.
Přešlapuji a docela bych rád si udělal pořádek tam dole, protože montérky drží mé už tak překrvené mužství v dost nepřirozené poloze a její hlazení přispívá jen k tomu, že tlačí víc a víc.
„To už stačí, pusť mě,“ snažím se ji přesvědčit.
„Hmmm,“ ozve se opětovně a dodá, „opravdu to chceš nebo to chceš?“
Na první dobrou jsem nějak nepobral, co vlastně navrhuje. Cítím, jak mě pásky řežou do rukou a zlobí mě, že to funguje přesně obráceně. Místo abych opadával, tvrdne mi přirození ještě víc. To že sebou několikrát zamelu když mě znovu začne hladit bouli na montérkách, si vysvětlí jako mou odpověď a zcela po svém. Chytí plastové přezky od kšand na laclu montérek a dvojité cvaknutí jasně oznámí, že jsou rozepnuté. Kousíček se odtáhne a montérky mi začnou pomalu sjíždět dolů. Zoufale stisknu stehna a půlky k sobě, abych ten pád zpomalil. Mám totiž pro to své dobré důvody, pod montérkami nemám tak nějak spodní prádlo. No kdo by se také v tomhle horku v něm potil, že?
„Tak takhle by to nešlo, to bychom tu byli ještě dlouho,“ sedá si na bobek, chytá oběma rukama montérky v bocích a rázně mi je stáhne dolů. Proti jejímu obličeji se ihned vymrští mé utlačované přirození a pleskne ji do tváře. „Ale, ale, tady někdo nemá spoďáry a je i docela vzrušený, hmmm a jak krásně stojí,“ přidává na konec. „To přece nemůžu nechat jen tak,“ chytá mě za jednou rukou za varlata a lehce je táhne dolů, druhou rukou pevně sevře můj úd, až cítím jak v něm o její prsty buší krev. Pomalu sjíždí ke kořenu a úplně tak odhaluje můj citlivý žalud. Přitiskne na něj rty a přisaje se k němu. Lehce ho nechá vklouznout mezi ně a ještě trochu dál, až se zastaví o její zuby. Povolí stisk ruky, začne znovu sát a zároveň přitom lehce pootevře pusu, takže její rty mi rolují kůžičku přirození a zuby mi kloužou po horní a spodní části žaludu. Je to pocit na zbláznění, zvlášť když za žaludem zuby trochu stiskne a začne ho jazykem tlačit zpět. Provedla mi to takhle už ani nevím kolikrát za sebou, pak mě pustila ze svého sevření: „Líbí? Už to chceš?“
Moc bych chtěl, aby pokračovala, i když orální hrátky nejsou pro mě tou nejúžasnější věcí v sexu, ale vzrušením mi tak vyschlo v puse, že se zmůžu jen na nesrozumitelné zaskřehotání.
„Slyším, že by jsi chtěl, tak udělám tebe, udělám i sebe,“ zasměje se. Zvedne se, postaví se zády přede mne a začne kroutit tím svým rozkošným zadečkem navlečeným v legínách, přejíždí si dlaněmi po bocích. Dívám se na ni a hodně mě to rajcuje, chtěl bych jí hned, hned do ní, cítit její horké vlhko, cítit její vzrušení, její vyvrcholení. Vidím, jak její ruce míří výš, aby si tiskla prsa, tlačila je proti sobě a nakonec rukama zajela pod tričko, chytila bradavky mezi prsty a několikrát si je promnula. Slyším její tiché sténání a zrychlující se dech. Bože jak po ní toužím, jak toužím po jejím těle, jak bych ji chtěl a přitom tu visím jako uzené v komíně ze kterého navíc nepatřičně trčí ztopořený úd. Sotva si její ruce pohrály s bradavkami, vrátila se zpět k hlazení boků a tentokrát přidala i hlazení v rozkroku a zadečku. Pak palci zachytila okraj legín a začala si je pomalu stahovat i s kalhotkami a za chvíli ležely pod jejíma nohama. Pomalu se otočila a nabídla mi úžasný pohled na její hladce vyholený klín s vlhkou šmouhou, kterou si udělala drážděním. Její bradavky tak trčely, že hrozily protržením trička. Přiblížila se a jednou rukou mě chytila za můj tvrdý úd a druhou mi začala znovu mnout varlata. Okamžitě mi tím způsobila, že se bolest z pověšených rukou a všechno to nepohodlí přelilo do silného vzrušení. Během chvilinky jsem cítil, jak se mi na konci objevila kapička touhy. Ještě malou chvilku by si tak hrála a já bych byl, stříkal bych jak hasičské auto. Ale nedala mi k tomu šanci. Najednou mě přestala dráždit, otočila ke mně prdelku, roztáhla si rukama půlky a můj tvrdý úd stiskla mezi nimi. Dráždila se rukou v klíně a přitom pohybovala boky nahoru a dolů a občas mi dala šanci, abych do ní zkusil zabořit svůj vyblázněný úd. Že jsem se díky zavěšení nedokázal dostat ani na krajíček její mokré dírky, jí evidentně násobilo vzrušení. Nakonec se opřela jednou rukou o blatník auta poblíž, pohyb její ruky v klíně se zrychloval stejně jako hlasitost vzdychání až se najednou celá napnula a přitom jakoby naráz ztuhla, aby se hned zhroutila sama do sebe. Cítil jsem chvění jejího těla vyvrcholením, stejně jako střídající se tlak na mém údu, které svírala mezi půlkami. Jak se pomalu se probírala z orgasmického rauše tak se natáhla dopředu a tak vypustila můj kamenný úd na svobodu. Klekla si přede mne, chytila můj úd a stáhla mi kůžičku dozadu, aby opět naplno odhalila můj překrvený žalud. Přiblížila se k němu rty, ale tentokrát jej minula, aby mi jazykem začala pomalu přejíždět po uzdičce tam a zpátky. Ucítil jsem nápor horka, které se přelévalo od uzdičky mého údu přes hrudník, hlavu až po zavěšené ruce a zase zpátky. Její jemné dotyky vybičovali mou touhu udělat se úplně na maximum. Snažil jsem se jejím dotykům vycházet vstříc, abych překonal tu tenkou hranici, která chyběla k mému úplnému vyvrcholení, ale vůbec to nešlo.
Lapal jsem po dechu a začal ji prosit: „Udělej mě, já to chci, chci se udělat, chci se vystříkat.“
Přestala mě dráždit jazykem, ale stále mě pevně držela. Pomalu pouštěla nataženou kůžičku, která ochotně začala schovávat naběhlý žalud. Jen se kůžička zastavila, začala ji stahovat zpět ke kořenu. Asi se jí zdál ten pohyb moc pomalý, tak mu začala trochu pomáhat, ale rychlost, kterou to dělala, se pro mě zvyšovala tak zoufale pomalu, že mě tím napínala čím dál víc. Najednou udělala několik rychlých pohybů, které mě okamžitě vystřelily někam mimo tenhle svět. Abych to měl už za sebou, stačilo jen chvilku, docela malou chvilinku pokračovat, tak pět šest pohybů, ale přestala a neudělala mě. Pevně mě stiskla u kořene a bavila se tím, jak mi úd naprázdno cuká. Sotva jsem se trochu zklidnil, přestal mi cukat úd a dech se mi vrátil téměř k normálu, začala zase pomaloučku pohybovat rukou po mém přirození tam a zpátky. Jestli teď přestane, tak ji vážně zabiju, letí mi hlavou. Její pohyby jsou rychlejší a rychlejší, cítím stoupající napětí a ten tlak, co jasně říká, že už to bude. Varlata se mi napínají a chystají se poslat do světa všechno co v nich je, všechno do poslední kapky. Zvyšující napětí mí prochází celým tělem a najednou to přijde. Můj výkřik je provázen mohutným výstřikem. První výstřik horkého spermatu ji těsně mine, a rozprskne se na podlaze garáže, druhý trefil její na rameno, kousek se posunula, aby ten třetí a několik následujících dopadly na podlahu a přesně mezi její nohy. Přestala mě dráždit a pouští z ruky můj úd. O moje nohy si otírá ruku od spermatu, který setřela z trička.
„To víš, musím ti to vrátit, je to tvoje,“ směje se přitom.
Zkusím svaly pohnout údem a cítím, jak ze mě odchází a odkapává poslední zbytek sperma na podlahu. Pomalu se vzpamatovávám a vnímám bolest v rukou, která je poprvé silnější než vzrušení z jejich zavěšení. Můj úd začíná ztrácet na své tvrdosti, scvrkává se.
„Ty máš už evidentně vystřílený prach a kule,“ směje se hlášce, kterou ukradla Kabátům, „hmmm, tak tohle na pokračování nevypadá.“
Bere do rukou ovládání navijáku a spouští moje ruce dolů. Stojím před ní, ruce spoutané a mám v nich tisíc mravenců, úd ochablý a tak nějak nenacházím slov co říct. Tak silné vyvrcholení jsem ještě nezažil, přesto jsem zmatený a připadám si hloupě. Zvedá z podlahy oblečení a natáhne si kalhotky. Jde k pracovnímu stolu, vezme zalamovací nůž a vrací se. Já mezitím vyndávám ruce z háku.
„Prosím o jedno vysvobození,“ a s přiblblým úsměvem k ní napřahuji ruce. Přeřezává pásky a já ji povídám: „Moc se mi to líbilo, jsi úžasná, byl to skvělý zážitek.“
„Já vím,“ slyším skromně od ní, „a ne že se mi tady budeš věšet každý druhý den. To by se nelíbilo mě a vůbec pojď k jídlu, původně jsem pro tebe šla abys se šel najíst. Jo měl bys tu uklidit, hlavně podlahu, ať po ní někdo neuklouzne…“

PS. Sami se rozhodněte, jestli na tomhle příběhu může být zrnko pravdy nebo je to jen a jen výmysl. A jak to bylo dál, není důležité, ale třeba bude mít tenhle příběh ještě nějaké pokračování.