V PASTI CHTÍČE - 1.část

Je příjemné podzimní ráno a já mám chuť vypadnout z baráku…
Navlékám na sebe přiléhavé černé džíny, sexy tílko, koženou bundu a své dobře a léty vyšlapané Martensky… „Ten můj“… Niky se jmenuje… ví, co to znamená… chci být rebelka a chci být sama… moc dobře ví, kde mě najde.

Mám své oblíbené místo… starou opuštěnou továrnu jen kousek za městem...z nejvyššího patra je krásný výhled na město i okolní přírodu. Okna už dávno někdo vytloukl a tak se tam skrze ně prohání vítr i déšť a ve skulinách hnízdí vlaštovky… Chodím sem ráda, srovnat si myšlenky nebo jen tak, utéct do svého světa fantazie… do světa, kterému tam „dole“ nikdo nerozumí. Někdy dostanu chuť na cigaretu a tak si vytáhnu krabičku Lucky Strike a zapálím si… jednu, dvě někdy i tři... Niky to ale nemá rád...co rád...on to přímo nesnáší...a vždycky to na mě pozná. Pěkně mě pak spráská tím svým koženým páskem nebo bičem, záleží co má po ruce… A já? Nebudu lhát...líbí se mi to...líbí se mi, když se na mě takhle zlobí… vzrušuje mě to… a proto to dělám… zapálím si… jenže… ten den už mě prostě nechce… odejde a nechá mě být, vzrušenou, samotnou a opovrženou… a to je pak teprve ten opravdový trest. Moc dobře vím, že jediné, co můžu kouřit, je jeho nenasytný péro.

Jen dnes je to trochu jinak…
Když se loučíme, tak mezi pozdravem jen tak mimochodem, ale důrazně pronese: „Dneska žádná cigareta nebude, jasný!“ Kývnu na srozuměnou, usmějeme se na sebe a odcházím… Chvíli mě to vrtá hlavou, proč? Ještě nikdy mi to neřekl… třeba má na večer nějaký plán… ale co, tak si dnes nezapálím, a dál o tom už nepřemýšlím. Netrvá to dlouho a po asi čtvrt hodině cesty už sedím nohou zapřená v jednom z oken obrovské tovární haly a dívám se do údolí, nad nímž se ještě válí zbytky ranní mlhy…
Nějakou tu hodinku se v myšlenkách toulám v tom svém světě, když najednou… zaslechnu důvěrně známý hlas motoru našeho auta… ale stále ho nevidím… Slezu z okna, abych se mohla pořádně rozhlédnout do všech stran, někde se zastavil, ale vidět není. Až po chvilce auto zastavuje pod okny, mávám na něho a chci jít dolů… Volá: „Zůstaň nahoře!“ Pak ještě něco povídá, aby udržel mou pozornost. V momentě, kdy přestane mluvit, ozve se, odhaduji tak z půlky haly, další hlas.

Je mi povědomý, je známý… je příjemný, klidný, ale zároveň velmi sebevědomý, jistý, že ho poslechnu…

„Zůstaň jak jsi! Neotáčej se!“

Nejistota ve mně mi dává spoustu otázek… Znám ho, ale ne tak důvěrně, abych si byla 100% jistá, takhle mluvit jsem ho ještě nikdy neslyšela, je to opravdu on? Jsem tady nahoře sama… a může se stát cokoli… Hlavou mi bleskurychle proběhnou ty nejhorší scénáře… stojím u okna...dost vysoko… stačí tak málo… co když neposlechnu?… Napsat tyhle řádky trvá věčnost oproti chvilce, ve které se musím rozhodnout, zda se otočím a podívám, kdo to je…

Zůstávám stát opřená v okně a teprve teď mi dochází, že Niky „celou tu krátkou“ dobu stojí opřený o auto a pozoruje mě s takovým zvláštním výrazem, který jsem, zaměstnaná svými myšlenkami, vůbec nevnímala… Stojím… můj tep se zrychluje… srdce mi začíná bušit víc a víc … Neznámý muž se zastavuje za mými zády… slyším jeho dech… „ Neotáčej se, buď v klidu.“ , zopakuje mi.

Tak ráda bych se podívala a ujistila se, kdo to je, jak vypadá, co má na sobě… ale něco ve mně mi říká, abych poslechla, jinak to zkazím…Začíná mě to vzrušovat…

Jemně mi začíná odhrnovat vlasy z šíje… jeho doteky jsou velice příjemné … cítím jeho dech na mém krku, když ke mně lehce přivoní… Ještě chvilku si to vychutnává… „Tohle Ti bude slušet...“ Zní to, jakoby mi chtěl připnout na krk diamantový náhrdelník… tak něžně, sladce… „Přidrž si vlasy, ať vidím Tvůj krásný štíhlý krček...“ Poslouchám a dělám, co mi říká… teď už jsem si jistá, že to není někdo úplně cizí, že ho znám… je to Chris. „Roztáhni nohy!“ … zase ten sebejistý hlas…

Je to jako by tu byli dva… jeden milý a něžný a druhý sebejistý a panovačný… jako cukr a bič…

A tak tam stojím, v okně jako na divadle, rukama si držím vlasy a nohy se rozkročují… „Víc!“ „No ještě“… cítím jak mi vlhnou kalhotky… Chris mi na krk nasazuje „náhrdelník“… široký kožený obojek s velkými ocelovými oky…

Bože...jak já to miluju…

Měl pravdu, ten se ke mně hodí víc než diamanty... Mé vzrušení stoupá s každým jeho dotekem… chvilkami jako by mnou projel elektrický proud… horko střídá husina po těle… Pořád tam stojím jako přibitá, jen pomalu lehce otáčím hlavu a chci mu něco říct, i když hrdlo mám tak nějak sevřené, jako by samo vědělo, že nesmí vydat ani hlásku… podvědomí to ví… a Chris opět, přesně když pootevřu ústa, mě umlčí dřív než stačím cokoli říct… „Pssst… dívej se ven...“ Chci alespoň rukou něco naznačit… V tom mi ji chytá a nasazuje kožená pouta… „Ruce za záda… obě!“ Nekompromisně je stáhne k sobě...cvakne karabina… Cvakne druhá karabina… na obojku a Chris si mě jemně přitahuje za vodítko… Drží ho pevně...napnuté… a druhou rukou zajíždí pod bundu, aby se začal dotýkat mých prsou… Bradavky už mi vzrušením trčí a rýsují se pod napnutým tílkem… Snad i Niky to ze zdola musí vidět… Chris mne přes tílko moje ztuhlé bradavky… pak se jeho ruka pomalu a jistě přesouvá směrem dolů… k mému už docela zmáčenému rozkroku… Tohle mě tak moc vzrušuje… nemůžu si pomoct, nemůžu (nebo snad nechci?) se udržet v klidu a chladná, jako by se nic nedělo… Jenže Niky je dole… a já tady jsem s někým úplně jiným… Měla bych...nebo neměla… promlouvá ke mně mé černé svědomí… takový ten boj mezi rozumem a živočišným instinktem… Koho v tu chvíli poslechnout? … Ale Niky je stále dole a dívá se… nijak nezasahuje, kdyby to nechtěl, kdyby se mu to nelíbilo, nepřivezl by ho sem… odjel by, nebo by přišel sem, nahoru… přemítám si a soudím, že je vše v pořádku. Chris je u mě tak blízko, cítím jak si to vychutnává plnými doušky, je tak klidný a přesto cítím jeho napětí a vzrušení… jeho dech jak nasává mou vůni, přesto mě má stále pod kontrolou, snažím se pohnout hlavou, ale vzápětí pocítím, jak mě za řetízek přitáhne ještě pevněji a jeho druhá ruka mi projíždí po stehnech… nevidím na něj, ale cítím jak se potměšile usmívá a přivírá oči… Jen zlehka mi přejede přes kalhoty v rozkroku, přes Venušin pahorek, nahoru… rozepíná mi knoflík a zip kalhot… Mé vzrušení stoupá, téměř nedýchám a čekám, co bude dál… Jeho prsty pomalu zajíždějí do kalhot, aby se přesvědčily, jak moc mi to dělá dobře… Jakmile zjistí, že kalhotky suché nezůstaly ani trošku, zašeptá mi do ucha: „Jsi připravená… Pán bude mít radost...“ a ruku vytáhne. „Teď Ti zavážu oči, ano?“

On se mě ptá… přátelsky… nic mi nepřikazuje… cítím to v jeho hlase.

Věřím mu a tak souhlasím. Přes oči mi uvazuje pásku, nevidím přes ní nic a čekám na další pokyny. Z okna se pak Chris s Nikem domlouvají, že jdeme dolů, abych věděla, co bude následovat. Chris mi přepíná ruce dopředu a na ně pak přepíná i řetízkové vodítko. Teď už může stát přede mnou… přes pásku ho nevidím… „Tak jdeme...“ Vede mě prázdnou halou, je tam poměrně čisto, není přes co upadnout, po schodech jdeme o něco pomaleji, hlídá každý můj krok a vždy mě včas upozorní, takže za chvilku už jsme dole. Čekám, že Niky něco řekne, ale místo toho jen Chris předává Nikovi vodítko… „Tady ji máš… myslím, že je připravená…“ Chris si sedá za volant a Niky otevírá zadní dveře. Konečně promluví. „Sedej… opatrně!“, řekne jen stroze, bez emocí a rukou mi sklápí hlavu, abych se neuhodila. Mísí se ve mně všemožné pocity… nemám odvahu promluvit… Obojek…pouta…páska… jsem v pozici, která mi nedovoluje míchat se do jejich plánu, ať už je jakýkoliv… Má svoboda se rozplynula jako kouř z cigaret… nebo spíš...dnes…jako mlha nad městem...
Odjíždíme… jedeme městem… poznám to podle krátkých zastavení na křižovatkách a kolem slyším projíždět další auta… Ta mě ale až tak nezajímají, protože ne venku, ale tam, na zadním sedadle pokračuje tenhle příběh… Nemám kam utéct, Niky mě prstem pod bradou zvedá mou skloněnou hlavu tak, že cítím jeho upřený spalující pohled, a druhý konec řetízku připíná k obojku. Tím svým neústupným tónem mi začne šeptat… „Tak jak sis to užila? Ukaž...“ A jeho ruka náhle mizí pod kalhotkami… jeho prsty vnikají do mé jeskyňky… tak roztoužené… a o to víc, že je to Niky, který mě rozpaluje ještě víc a víc… „ No teda, Ty tečeš… kdopak Ti to dovolil?“ Prsty z mojí pičky rychle vystřelí a pevně ji sevřou až se zajíknu bolestí… „Tak takhle by to nešlo, kočičko!“ Zlobí se na mě.„ Nekompromisně mi z ramen stahuje bundu i tílko tak, aby mi vylezly ven kozy... „Lehni si na sedadlo!“ Poslechnu a za chvilku už se krčím schoulená na sedadle vedle něho. Dívá se na ty moje kozy, jak visí dolů, ruku má položenou na mých vlasech a chvilkama mě za ně prudce chytá… to abych věděla, že jsem jeho... (ne)poslušná… Cuknu sebou, jak to nečekám a i kozy se zhoupnou… a to se mu líbí…
Najednou motor ztichne… zastavili jsme a já netuším kde… neměla jsem myšlenky na to, naslouchat, kudy jedeme… pásku mám stále na očích… Niky mi přikazuje abych se posadila, cítím i Chrisův pohled na má odhalená prsa… Niky mi je ledabyle schovává pod věci. „ Vystupujeme!“ Za chviličku otevírá mé dveře a pomáhá mi vystoupit. Vede si mě za vodítko tentokrát připnuté u krku jako krotkou šelmu.
Chris otevírá dveře do nějakého domu, jdu za Nikem, v mžiku mě posadí do pohodlného křesla a sedá si vedle. Mám pocit, jako by na mě zíralo tisíce očí… Sedíme asi v salónku nějakého hotýlku a jen vzdáleně slyším jak se Chris s někým domlouvá. Je to vzrušující a zároveň mám pocit obrovského studu… Za chvilku je Chris u nás… zacinká klíčema… „Vše je připraveno.“ Niky jen sotva znatelně cukne za řetízek … „Jdeme!“ Zvedáme se a odcházíme na pokoj...