Víkend splněných přání

Poslední dva dny volna v Praze. Tak jsem se rozhodla že je strávím tím, že obejdu svá milovaná místa. Krásný letní den pro procházku lesem. Vystupuju na Roztylech z metra a bezcílně zamířím od lesa. V hlavě se mi motají všemožné vzpomínky na život v Praze. Když se probírám ze vzpomínek, stojím kousek od místa, kam jsem kdysi chodívala. Vždycky mi to tady přišlo kouzelné, bloudíte lesem všude stromy, ptáčci a klid, úplně zapomenete na to, že je kolem vás město. Pak narazíte na malou pěšinu, na jejímž konci je lavička a krásný výhled na prahu a západy slunce.

Vyrazím tedy směrem k lavičce, z dálky ovšem vidím že je zabraná. Ach jo… No nic na chvíli se podívám na výhled a půjdu. Osobu, která si pravděpodobně už nějakou dobu užívá výhled se snažím nerušit a jen se dívám do dáli.

Po několika minutách se proberu z transu. I přes nádherný západ slunce je čas vrátit se na hotel a vykročím směrem pryč. Stáním těžké nohy ovšem vypověděli funkci a natáhnu se jak dlouhá, tak široká o kořen. „Taky já hloupá si vezmu podpatky do lesa… Au…“ Tiše zanadávám sama sobě.

V tom mě vyleká hlas: „Slečno nestalo se Vám nic?“ Když se otočím, nevěřím svým očím. Přede mnou stojí ten, co mi tohle místo kdysi ukázal. Má dávná letní láska.

„Ahoj, jsem netušila že tě tady potkám. Co tu děláš?“ Zeptám se ho.

„Ahoj, no… šel jsem se po práci projít.“ A rukou naznačí ať si sednu vedle něj.

Zase jako tehdy, ležím mu hlavou v klíně, koukáme na západ slunce a hladí mě ve vlasech. Už jsem zapomněla, co semnou vždycky dělával. Po několika pohlazeních přestávám vnímat jeho slova, která popisují, jak se má. Jemné doteky ve vlasech, hedvábný hlas a… vůně jeho (mého oblíbeného) parfému, mě přistihly naprosto nepřipravenou. Prsty mám zatnuté do šatů, zavřené oči a veškerá má vůle bojuje s tím abych nedýchala příliš nahlas.

„Seš pořád stejně hrozná! Pár pohlazení a už nevnímáš.“ Přes přísná slova je vidět, že ho to baví.

„Promiň já zase zapomněla, co semnou umíš.“ Odvětím omluvným hlasem.

„A pořád si jediná, která takhle reaguje…“ A konec věty doprovodí pohlazením šíje.

„Ahhh…“ Zasténám a hned na to se kousnu do rtu a dlaněmi si zakryju rudý obličej.

On si ale dál užívá svou převahu a jeho prsty se přesunou na stehna, jeho bříška prstů zkoumají každý kousek kůže. Každý drobný pohyb způsobuje nové vlny vzrušení. Z občasného rychlého výdechu se stává soustavné sténání. Teď už to nejsou jen doteky na odhalené kůži, prsty občas zabloudí pod šaty. Já jsem úplně odzbrojená. Jsem jak moucha chycená v pavučině. Každý pohyb jen vede k tomu, že jsem chycená pevněji. Velká boule pod mojí hlavou jen zvyšuje napětí. Jeho prsty se zastaví jen malý kousek před krajkou kalhotek a zase se stáhnou. A vrátí se k erotogenním zónám na rukou a krku, evidentně je nezapomněl. I když v jeho případě bylo jedno kam sáhnul… Můj žádoucí pohled ho začal hned přemlouval, aby prsty vrátil tam kde byly před tím.

„Měl bych přestat, nebo to dopadne zle.“ Pronese. A po krátké pauze pokračuje: „Vzpomínáš, jak jsme si slíbili víkend, ve kterém si navzájem splníme naše nejtajnější touhy?“ Provinile zakývám hlavou na souhlas. Ale mé rty říkají: „Neblbni to nejde…“

Jeho prsty opět zamíří pod látku šatů, přitisknu kolena k sobě a opět nahlas zasténám. On pokračuje: „Moc dobře víš že za pár minut mě o to budeš prosit.“

Snažím se nevnímat doteky a kapky vášně které stékají z mých promočených kalhotek. A přerušovaně odpovídám: „Ne…. Nebudu… Ahhh….“ Ale mé tělo se rozklepe vzrušením.

Pokrčí rameny a jeho ruka zajede rovnou na promočené kalhotky a začne hladit můj roztoužený klín. A dřív, než stihnu cokoliv udělat se dlouze líbáme. Druhá ruka stále dravěji chytá vlasy. Oplácím polibky a už nijak nezvládám tlumit svůj chtíč. Zase mě má ve své moci, tak jako tolikrát před tím. Jsem jen jeho.

Sedám mu na klín a knoflíky od jeho košile se rozletí do stran. Nehty zanechávají rudé stopy na jeho mužné hrudi. Utočím na něj jedním polibkem za druhým zatím co mu rozepínám kalhoty. Po osvobození jeho chlouby se hned rty vrhám na kapičky touhy třpytící se v západu slunce. Něžně ho celého saju a ochutnávám každý kousek jeho mužství. Dlouho to ale nevydržím, odsunu kalhotky stranou a nasedávám na něj.

Divoce souložíme, bojujeme na nadvládu nad tím druhým. V jednu chvíli ho držím pevně za vlasy a s jiskrami v očích ho trápím tím, že je ve mně jenom na krajíčku. S nadrženým úsměvem se mu dívám do očí a poskytuju mu jen drobné krouživé pohyby mezi tím co mé prsty mi dělají dobře. V druhé chvíli jsem opřená o lavičku drží mě za vlasy a bere si mě, jak touží on sám, hluboko a divoce.

Celé to divadlo ukončí až dvouhlasný výkřik slasti.

Probírám se na tvrdé zemi, jeho tvář nade mnou.

„Ahoj, co tu proboha děláš?“ Se ptá ustaraným tónem. „Já se jdu po roce projít sem, podřimuji na lavičce a z ničeho nic uslyším výkřik a tebe na zemi s… tvou rukou pod ehm… tvou sukní…“

Vytřeštím na něj oči a zmateně odpovídám: „Ahoj, já… jsem asi no… omdlela.“

Vyprskne smíchy: „To víš že jo, není to náhodou tak že si mě uviděla a už ses rovnou neudržela? Já tě moc dobře znám nymfomanko jedna.“ Vypláznu na něj jazyk a on dál pokračuje: „Neprojdeme se? Když už jsme se takhle potkali? A… už klidně můžeš vytáhnout ruku z kalhotek, myslím že si orgasmus už měla.“ Popíchne mě.

S úplně rudým obličejem se snažím trochu upravit, ale tuhle situaci těžko zachráním. Jediné, co mě trochu uklidnilo byla velká boule na jeho kalhotech a šibalský úsměv. Snad to bude brát jako lichotku a neurazí se… Naštěstí se konverzace rychle stočí na práci a život za ty roky co jsme se neviděli. A příjemná procházka nakonec skončí u něj doma kávou. Tentokrát jsem to já, kdo má dvojsmyslné narážky, letmé doteky které „omylem“ končí na jeho klínu. Nebo uvidí víc, než by mé šaty za normálních okolností ukázali. Po hodinovém rozhovoru nad dávno studenou kávou má v kalhotech na prasknutí. Zkousnu svůj ret abych si dodala trochu odvahy a pronesu první přímou narážku večera: „Víš… před lety jsme měli takovou narážku… Že si splníme takový víkend… Ty a já…“ A nervózně otočím obličej k zemi, očekávaje odmítavou odpověď. Chytne mě něžně za bradu, dá mi krátkou pusu a odvádí mě do sprchy.

Na jeho krásné nahé tělo dopadají kapky vody, nevím kam se dřív dívat. Jestli se topit v těch krásných očích nebo na to co si žádá pozornost dole. Pomalu kousek po kousku se svlékám a on opřený o chladnou stěnu pozoruje celé to divadlo. Celé to začíná romanticky, tentokrát to není má fantasie, tentokrát je to skutečnost. Nikam nespěcháme, hebké doteky, něžné polibky v přítmí. Jako bychom si dávali najevo všechny ty něžnosti, které jsme si za ty roky nemohli říct. Prsty zkoumáme zapomenuté křivky toho druhého. Po jednom obzvlášť dlouhém polibku odchází pryč. Vysuším si vlasy a za pár minut po něm ho následuji.

Leží v ložnici, vedle něj otevřený šuplík a trochu pokukuje po poutech které jsou úplně nahoře. „Mmmm tiše zavrním, já jsem se za ty roky naučila docela slušně vázat.“ A sáhnu po dlouhém černém laně. A začnu mu jej utahovat kolem rukou se slovy: „Lana jsou mnohem lepší, o tolik měkčí, a přece o tolik pevnější.“ A abych svá slova doplnila, prudce dotáhnu smyčku. Můj holý klín se mu otírá o žalud mezitím co dokončuji vázání rukou. Několikrát nečekaným pohybem zkouší proniknout hluboko do mého klína, po kterém celý večer touží. Zatáhnutím za vlasy a polibkem jeho snahy ukončím. Teď je jen můj. A budeme dělat jen to co chci já. Mé rty v přítmí zkoumají místa, kde dosud byly jen doteky. Moc dobře si pamatuji, jak to míval rád, ale teď nic takového nedostává. Jen náznaky, kdy jeho napnuté mužství chytnu a párkrát lehce promnu a hned zase pustím. A pak následují zase jen polibky po celém těle. Několik polibků sjede i dolů… Tam se už neudržím a konečně si ho beru do mezi rty. Hlasitě vydechne a celý se rozklepe. Během několika vteřin ale zvládám zastavit své touhy a opět přestávám. Sednu si mu na klín, a nechávám jeho pohled klouzat po svých křivkách v přítmí jen za mihotavého světla které proudí oknem z města.

Pozoruje ruku bohyně, která hladí sebe sama, hraje si s havraními vlasy, které jsou rozpuštěné a končí pod vzrušenými bradavkami. Jak mezi vlasy hledají kousky rozpálené kůže, která tolik touží po jeho dotecích, ale on s tím nemůže nic udělat. Jak její doteky míří pomalým tempem dolů k roztouženému klínu. Celá se chvěje a vlní ve vášni kterou si sama způsobuje. On je jen divák, snažící se pohledem ukrást aspoň kousek té krásy kterou má nad sebou. Bezmocně ji sleduje až do žhavého finále, kde se v křeči přivine k jeho toužícímu tělu.

Využívá mojí chvilkovou slabost a tře se o vlhká místa kde do teď řádily jen mé prsty. Trochu mu pomáhám a během krátkého okamžiku mě vyplní celou svou délkou. Takhle pár minut ležíme, hladím ho po vlasech a on se malými pohyby kterých je schopen tře o mé lůno. Když se mi daří konečně znova ovládnout mé nohy, vycházím mu vstříc. A následuje krásné pomalé milovaní, plně ovládané mnou. Sténá a trpí pode mnou, nikdy mu neumožním to, co by si přál, aby dosáhnul svého. Bez ohledu na něj si klidným „klusem“ dojedu pro svůj druhý orgasmus.

Ze šuplíku vytáhnu vibrátor, který mě zaujal, při hledání lana. Přesunu se mu k nohám a jemu se dostává pozornosti po které celé ty roky toužil. Hebké ale něžné sevření mou dlaní. Můj jazyk bloudí po koření penisu a dráždí každý kousek který objeví. Dosedám na zapnutý vibrátor a přisávám se rty k žaludu který roní jednu kapku za druhou. Netrvá to dlouho a vykřikne a začne stříkat mocnou dávku rovnou do pusy. To množství mě úplně překvapí, zoufale polykám a přitom naposledy dosedám na vibrátor.


Probudím se až hluboko v noci. Spí pořád svázaný, asi jsem ty lana přece jenom moc utáhla. Přivinu se k němu a chci ho rozvázat. Ale přítomnost ženského těla takhle blízko i přes to že spí, opět vzbudila jeho touhu. Chtivě nasedám na jeho vztyčené kopí, spal opravdu hluboce. Vzbudil se až po několika přírazech a hlasitém sténáním, jak jsem si ten pocit moci užívala. Tentokrát je to velmi krátké a divoké. A během minuty stříká hluboko do mě zatím co mu v mé orgasmické křeči zatínám nehty hluboko do kůže.


Budím se až kolem oběda. Nakvašený pohled pode mnou mi oznamuje, že jsem tak nějak… usnula na něm a kvůli lanu s tím nemohl nic udělat. „Promiň, nějak se to vymklo kontrole.“ Omlouvám se mu a snažím se mu uvolnit lano z těla. Které zanechalo hluboké rudé rýhy. „Nic se nestalo.“ Odpovídá a snaží si rozhýbat zápěstí. „Vlastně se mi to líbilo a ty si tak krásně spala, že jsem tě nechtěl budit.“ Dodává.

Provinile odcházím do kuchyně a snažím se vzpomenout kde tu míval čaj. Nakonec ho objevím a udělám mu ovocný s cukrem. Sobě udělám zelený.

S horkými šálky a omluvou vcházím do ložnice. Stojí tam s přísným výrazem naznačí mi abych je položila na stůl. Mezi tím, co jsem vařila čaj se převléknul do košile a černých kalhot. Začíná mi docházet co se bude dít. Včera si užil mé dominance on, teď… jsem na řadě já…

„Klekni!“ Mé nohy hned poslechly. Klečím pod ním dřív, než jsem si uvědomila, co vlastně řekl. Připnul mi slušivý černý obojek.
„Mám práci, ty mi budeš dělat společnost.“ Řekl, a odvádí mě do pracovny. Kde mi dal vedle židle polštář a otevřel excel a začal ťukat nějaká čísla. Během chvilky jsem se začala nudit a strkat do něj hlavou. Jediné pozornosti, které se mi dostalo byly slova: „Buď hodná!“ A poškrábal mě za uchem.

Ten pocit jeho moci mě začal postupně dostávat. Prsty zabloudily do utrápeného klína, který přes všechno dovádění chtěl další doteky. Myslím, že si toho zprvu nevšiml, ale podle zvětšující se boule na kalhotech na to přišel, ale nechával mě. Tak jsem pokračovala, postupně jsem přestala vnímat okolí v očekávajíc bouřlivý orgasmus. Těsně před koncem, mě chytnul prudce za vlasy, vytrhl ruku z klína. „Já jsem ti dovolil se udělat?“ Můj rudý, zadýchaný obličej se zmohl jen na zakroucení hlavou. On dál pokračoval: „Teď si sedneš pod stůl a budeš se dívat. A nesáhneš na sebe!“ Načež mi připnul vodítko, které provlékl kolem monitoru za stolem. Nechápala jsem proč. Sedím pod stolem, on přede mnou. Rukou si pomalu hraje se svým tvrdým penisem. Vodítko vede někam za mé záda. Když jsem se pokusila přiblížit k jeho chloubě, nahoře jen zatáhl. A vodítko mě odhodilo dozadu.

Se shora začínají doléhat zvuky puštěného porna. Kousek před mým obličejem kmitá ruka po tvrdém penisu, který bych tak moc chtěla mít v sobě. Každý můj pohyb směrem k němu, končí nepřekonatelným odporem. Blíž, než na letmý dotek jazykem se nedostanu. Moje ruka samovolně zabloudila do klína. Ne! Zakážu si! A veškerou silou vůle ji položím vedle sebe. Snažím se překonat odpor vodítka a dostat se k vytouženému lízátku. Už je těsně před vrcholem, zpomaluje, já bych tak moc chtěla… Aspoň ochutnat… Veškerý odpor z vodítka zmizel. Síla kterou jsem se celou dobu snažila dostat aspoň o kousek blíž, mě vrhla přímo na stříkající penis, který skončil hluboko v krku. Ve kterém dokončil své finále.

Vypnul porno a podle cvakání se vrátil zase k práci. Já měla na hraní jeho unavený penis. Hrála jsem si s ním. Dělala jsem všechno, co jsem si pamatovala, že má rád. S touhou ještě jednou ho dostat do sebe. Aspoň ještě jednou si užít. Proti jeho vůli, se znova stavěl. Rty ho divoce sály a má ruka už neposlouchala a kroužila v mém klíně. Snažil se mě ignorovat, ale když jsem začala sténat. Odsunul se od stolu, pevně mě chytnul za vlasy a zeptal se: „Ty pořád nemáš dost???“ Zavrtěla jsem hlavou a za hlasitého zasténání zanořila prsty hlouběji do sebe. Hodil semnou o gauč a vzal si mě zezadu. Má bolavá, odřená jeskyňka, se svírala chtíčem kolem penisu který ji nevybíravě tvrdě píchal. Najednou pustil mé vlasy, které do teď pevně držel. Chtěla jsem zaprotestovat, ať je tam vrátí, ať si mě vezme jako svou neukojitelnou hračku. Když v tom začali na můj zadeček dopadat rány páskem. Každá za sebou nechávala rudou stopu. Vřískala jsem v extázi, rány a přírazy mě dostávali blíž a blíž k hranici zbláznění. Něco vykřikoval, nevím co. Něco o tom, jak jsem jeho hračka, jeho majetek a že budu poslouchat… Jeho slova se ale ztrácela ve víru pocitů, který mě zcela paralyzoval. Pak přišel největší orgasmus co jsem kdy měla. A… svět zčernal…

Probudila jsem se až po několika minutách, držel mě v náručí a hladil. Políbila jsem ho a… znova usla. Zbudili jsme se až další den, rozlámaní, vysílení. Dávná narážka, kterou jsme se špičkovali, se splnila...
´
Víkend, na který ani jeden z nás nikdy nezapomene.