Neočekávané setkání

Budík z telefonu zadrnčel do studeného únorového rána. Probudil ho tak na půl. Natáhl ruku,
zašmátral po displeji a odložil ten otravný zvuk o dalších deset minut. Už neusnul. Na okno bubnoval déšť a v drobných pramíncích stékal po okně. Ležel v posteli a snažil se probrat. Když se konečně
přivedl k vědomí, posadil se na kraj postele a protáhnul si záda. Podíval se z okna a ten pohled mu na náladě vskutku nepřidal. Jemný déšť doprovázený sněhovými vločkami. Dneska se mu ven vážně
nechtělo a to ani ne proto, že musel do práce, ale nesnášel ten ranní chladný vzduch. Už aby bylo teplo, pomyslel si. Sebral telefon, který s atomovou přesností signalizoval uplynutí desetiminutové
lhůty doprovázené typickým vibračním drrrr, drrrr, drrrr. Dalším přejetím po obrazovce mu jasně
přikázal, aby byl na další dvacet čtyři hodin zticha. Rozsvítil a v přítmí zahřívající se úsporné žárovky hledal ve změti komínků a rozházeného prádla čisté ponožky a spodní prádlo. Něco našel a dokonce to k sobě pasovalo. Natáhnul na sebe rifle, které byly po chlapském způsobu připraveny u paty postele. Z nohavice vypadla ponožka. Zaklepal nohou, ale nic se nestalo. Samozřejmě. Podíval se pod postel a posvítil si telefonem. Nic. Samozřejmě. No, ona se odpoledne najde. Do ruky si vzal nové
tričko a spěchal do koupelny. Toaleta, zkontrolovat email, facebook, zda se neudálo něco nového.
Krom standartní dávky filtrovaných kanálů z oblasti bezpečnosti, několika rádoby vtipných obrázků
zvířátek stěžujících si na to jak je na hovno chodit do práce, které sdíleli ti, co už byli v práci, trochu toho lechtivého obsahu ze stránek sexy girls a pár fotek zahraničních umělkyň věnujících se cosplay,
které spíše hraničili se soft pornem, se nedozvěděl ale vůbec nic. Další část života obětovaná na oltář
sociální sítě. Nemohl však postřehnout, jak ho pohled na spoře oděné „koz playerky“ lehce vzrušil.
Byl to jen drobný signál, který automaticky ovládl neurony a mozkové synapse a prsty na displeji vyťukaly webovou adresu pornostránek. Ani nekoukal na popisky a spíše náhodně vybral po pár přejetích asi na šesté stránce vyvinutou blondýnu obdařenou hrudníkem velikosti pět. Stunning blonde rough fucked objevil se název videa. No proč ne, mávl nad tím pomyslně rukou. Telefon vzal do sprchy a položil na poličku. Stejně to bylo jedno, z pětadvaceti minutového videa stihnul jenom
šest a stejně se nekoukal. Čas neúprosně letěl a musel do práce. Zvuk prskající vody ze sprchové
hlavice se mísil s hraným hekáním při cunnilingu. Opět sebral mobil a swipenutím video ukončil. Utřít,
rychlý zuby, znovu obléct a kávu dá až v práci. V rychlosti vylovil špinavou skleničku z hromady neumytého nádobí, opláchnul jí ledovou vodu, naplnil a obsah třemi loky vyprázdnil. Následujících deset minut hledal mikinu a klíče.
Byt opustil v 06:15. Hned jak zabouchnul dveře, tvář mu olíznul ledový vítr, který mu doslova naplival do obličeje směs sněhu a deště. Musel přejít půl sídliště, protože i když dělal ranní, tak poté,
co se vrátil po dvanáctce už byla většina parkovacích míst zabraná. Odemknul dveře od vozidla tovární značky Volkswagen, obchodní označení Passat tmavé barvy. Nebylo to nové auto a doufal, že ten zatracenej diesel naskočí. Překvapivě se povedlo na první pokus. Do koutku úst si vsunul Camelku a zapálil Zippo zapalovačem z roku 1967, který pamatoval přítomnost vojsk USA ve Vietnamu.
Vždycky měl slabost pro tyhle střípky historie. Zatímco se auto zahřívalo, ometl sníh a poté sednul dovnitř. Pustil si muziku. Dnes něco tvrdšího, ať je to ráno vydařené.
Cesta do práce byla ok, až na to, že včasný příchod se pomalu vzdaloval a ta zatracená kolona se ne a ne hnout. Telefon signalizoval decentním cinknutím přijetí emailu. Mrknul na obrazovku, kde se rozsvítila zpráva: Odesílatel – Iveta, předmět: Rozvodové papíry v příloze. Skvěle, konečně se to někam hnulo. Odpoví Ivetě až později. Vzhledem k panujícímu šedivému počasí mu však ani tato pozitivní zpráva na náladě nepřidala. Vytočil vedoucího.
„Slyšim, jedeš zase pozdě?“ ozval se hlas ze sluchátka.
„Jak zase? Kdy jsem přišel pozdě prosim tě?“
„Minulej tejden? Nevím, asi. Každopádně jestli jsi na cestě, tak to vem po starej silnici, na okruhu je nehoda a kluci to tam zrovna zavíraj.“
„Jo díky za zprávu, aspoň jsi mi osvětlil příčinu a zároveň jsi si sám odpověděl na důvod mého zpoždění.“

„No do prdele, tam to bude aspoň na pár hodin, přesčasy máš?“
„Jo, asi osmičku, nebo jedenáct?“
„Deset vole, hodinu sis bral včera. Víš co, tak to vyber, dneska se na to vykašli. Teda, pokud máš
všechno hotovo.“
„Hele visí mi tam oznámení a nějaká sdělovačka, ale to je ve lhůtě. Předvolání jsem si vyřešil včera,
takže zbytek počká.“ Zapřemýšlel „Meleme pomalu, ale včas a najisto.“
„Blbče“ zasmál se vedoucí „no kdyby něco, buď na telefonu, ale jsme domluvený. Ok?“
„Ok, díky a v pondělí se uvidíme.“
„Jašně, užij si víkend.“ Hovor se s trojitým pípnutím ukončil.
S tímhle volnem nepočítal, ale ne že by se mu nehodilo. OK, analyzovat situaci. Na prvním sjezdu pryč z okruhu, zajet do obchoďáku na snídani a kafe, po telefonu vyřešit nějaký ty maily. Jo free wifi tam je, takže to půjde rychle a chvilku posedí. Možná rovnou něco nakoupit a potom domu.
Stejně je hnusně takže proč si nepustit nějaký ten film, možná něco zahrát. Uklidit bych taky mohl. No uvidí nebo taky ne. Tohle mu skutečně zlepšilo den, bylo to pár měsíců, co už se svojí ještě manželkou nežil a užíval si tyhle znovuobjevené mládenecké chvíle. A když má teď navíc v pátek volno, to by mohl zajít i někam na pivo.
Poté co nakoupil nejnutnější potraviny, jako třeba lahev Jacka Danielse, něco křupavýho k obrazovce a další potraviny, které stoprocentně prodlužují život, a tašku s nákupem uklidil do auta, pokračoval do přilehlého fast foodu. Jednalo se o klasickou franšízu, nicméně měl ho rád. Prostředí nebylo tak otevřené a působilo spíše kavárenským dojmem, že zde člověk rád poseděl, mohl si v klidu přečíst noviny (a facebook) a to bez dojmu, že je na výstavě za výlohou součástí exhibice humanoidů
aspirujících na infarkt myokardu. Objednal si dvojité espresso, jemně perlivou vodu, taosty se zeleninou a křenovou omáčkou a jal se v německém stylu okupovat celý box v rohu místnosti. Měl rád, když měl nad místností přehled a kontrolu. Pracovní defekt.
Během občerstvení si přečetl co je nového, zasral si auru dalším pláčem různých individuí
v sekci komentářů (nejen na facebooku) a pak se zabral do pozorování různých videií tzv.raw footage;
v podstatě se jednalo o videa amerických policistů, která pocházela z osobních kamer jednotlivých strážníků. Ideální pozitivní energie k příjemné snídaní. Zvuk nestáhnul na nulu, ale nechal čárku nad minimem. Kdosi do půl těla tam mával nožem a přes natažené ruce, pistoli míhající se přes celou obrazovku, nejspíše někam odcházel – „Drop the knife!“ ozvalo se z repráku.
„No nekecej! Jsi to ty?“ zazně vedle něj ženský hlas s radostnou intonací.
„This is police, drop the knife!“
Otočil hlavu a podíval se na ženu, která stála po jeho pravici.
„Drop the knife or I’ll shoot you!“
V uličce směřující k nebo z toalet stála žena. Výška asi 170cm, nijak suprově hubená, ale při těle taky ne, takže váha odhadem 60 – 65 kg, nazelenalé oči, vlasy splývající až do půlky zad v barvě mědi. Ne
špatně, spíše ticiánové. Decentní líčení řas a jemná linka zvýrazňující již tak velké mandlové oči.
obličej jemně ošetřený make-upem, tváře lehce zvýrazněny. Smyslně krojené rty zářily tmavším odstínem rudé. Na krku měla tenký řetízek z bílého kovu. U krku rozepnutá módní bunda doplněná
vestou z kožešiny nebo její imitací se snažila skrýt poprsí větší velikosti. Boky jí zvýrazňovaly upnuté
matně černé kalhoty s širokým opaskem.
„Last warning! Drop the knife or I’ll shoot you!“
„No do prdele, tak tebe bych nečekal Kláro!“ ujelo mu.
Srdečně se zasmála „Můžu přisednout?“
Z telefonu vyšla série výstřelů a ozvalo se zasténání....

Odložila si a posadila se proti němu. Prsty s dlouhými upravenými nehty projely vlasy, lehce zatřásla hlavou a lesknoucí se kadeří si přetáhla přes rameno podél levé tváře.
„Jak je to dlouho co jsme se neviděli?“ začala nenuceně a pro oba to bylo, jako kdyby navázali na rozhovor, který vedli včera.
Opřel se o polstrované opěradlo a vyhlédl přes mokré okno ven. Déšť přešel v husté sněžení a vítr se také zvedl. Věděl, že nikam chvátat nebude. Bylo příjemné sedět v teple a pozorovat to mrazivé
počasí. „Nevím, odhadem pět, možná sedm let? Ještě v prváku na vejšce jsme se vídali tuším.“
„Takže osm let.“ Zase se zasmála „počty ti nikdy nešly.“
„Nedělej si ze mě prdel.“ Pobavila ho její odpověď. „A co s tebou bylo potom?“
„Tak klasika, studium, cestování, první práce, druhá práce, zase nějaký cestování.“
„Klasika jo? Tak to o klasice máme asi každý jiné mínění. Dojdu ti pro něco?“
„Povídej, to mě teda zajímá, co si pod tím představuješ ty? Neříkej, že by jsi zabřednul do šedi všedního dne, přece takový věčný idealista a revolucionář bojující za lepší společnost, morálku,
manifestující svobodu ducha.“ Lehce se při těch slovech naklonila kupředu a pohled upřela přímo do jeho očí a věděla, že strefuje do černého „A jo dám si“ odskočila od tématu „kafe a panáka, výběr nechám na tobě.“
„Panáka, teď? Vždyť je asi osm ráno?“
„No a? Gentlemani pijí až po desáté, takže tohle pravidlo se mě netýká, problém?“
„No... Vlastně ne. Ne, žádný problém.“ Zaraženě souhlasil, ale ano, vlastně proč ne.
„Jinak teda z výběru odhadem řekl bych tequilla, Jack Daniels, skotská?“
„Jacka, medovýho prosím.“
Donesl objednávku a pokračoval „A jinak abych ti odpověděl na tvůj původní dotaz, ne vždy se život vyvine, tak jak si ho plánuješ. Takže ano zabředl, ale před pár měsíci jsem vybředl a pokud chceš tedy onu definici klasiky, tak ráno do práce, snažit se uspokojit z mizernýho platu stálé výmysly ženy, jako dovolená a výlety a elektronika a to že doma se musí něco udělat a jak to, že soused má lepší auto a na jakej ples půjdeme a že málo chodíme do divadla, že moc piju a nebo že jsem moc v práci a podobný hovadiny. Takže tohle je pro mě definice té tvé klasiky.“ Rychle odpálkoval téma.
„Hmm, takže ženatý? A kdy jsi vybředl? Co to je vůbec za slovo?“
„Nevrtej se v mém slovníku, lepší nebude.“ Odsekl „Vlastně už ne, v rozvodovém řízení, tudíž něco napůl, nevím jestli na to existuje konkrétní právní termín.“
„Chápu, nebudu tě trápit. A stýkáte se nebo úplný konec?“ vzala do ruky skleničku a dodala „a pokud konec, tak na zdraví.“ A prázdné sklo ťuklo o desku stolu. Lehce a decentně odfoukla a zakřenila se
„Ty si nedáš?“
„Jo konec, takže na zdraví... Jako teď? Nemůžu, jsem tu autem.“
„No a? Tak ho tu necháš ne?“ Byla to ve finále lákavá myšlenka, trochu zakalit mysl a odplout lehce do ztracena už dopoledne, ale lety živený smysl pro povinnost a zodpovědnost začal bít na poplach.
„A vůbec, jak to, že ty máš na tohle čas, co děláš?“
„Nic, přijela jsem za rodičema.“
„Takhle jsem to nemyslel, nemáš práci nebo jak to, že si můžeš dát teď tvrdej?“
„Jsem fotografka a docela mi to jde, takže můžu pracovat, kdy se mě zlíbí a taky pít, kdy se mi zlíbí.
Navíc nejsem úplně nešikovná, takže to docela nese. Přineseš ještě skleničku?“
Z přátelského, ale i tak lehce formálního rozhovoru se jim v průběhu následujících hodin podařilo přejít ke zcela neformálním tématům. Již se nebavili jako přátelé, ale spíš jako bratr se sestrou.
Rozhodli se přesunout a našli neutrální podnik, kam zapadli. Ukecala ho, auto nechá ve městě.
Probírali jeho i ji, bavili se o práci fotografky, o cestování a zážitcích. O obtížích života, ale nestěžovali si. Ani jeden. Když se dostali k němu (opět), měli oba už něco málo upito. Přiznal, že pracuje u policie.
Strašně ji to fascinovalo, tahala z něj zážitky, drobné perličky a zážitky. Rád jí to vyprávěl, cítil, že z něj jistá frustrace musí ven a byl rád, že se může vypovídat, zvláště osobě, kterou to upřímně zajímalo.
Během svých vyprávění a s přibývajícím alkoholem se přistihl, že si čím dál tím více všímá Klářiných
ženských vnad. Když šla na toaletu, otočil se a byť nechtěl, vždy mu pohled sklouzl k bokům. Když
seděla proti němu a projevila opravdový zájem o nějaký případ, naklonila se proti němu a lehce se přimáčkla k desce stolu, kdy jí hrana neuvěřitelně vytlačila poprsí vzhůru. Čím dál tím více ho dráždila a vzrušovala. Přistihl se, že na ní myslí jako na ženu po sexuální stránce.
Dělala mu to schválně. Už ve franšíze si všimla, jak mu občas sklouzly oči, ale držel se. Nevadilo jí to,
byl její dlouholetý přítel a i přesto, že se leta neviděli, nic z jejich přátelství nevyprchalo. Pila ráda a věděla to o sobě. Přiznala mu to. On jí zároveň přiznal, co se stalo mezi ním a ženou a ve finále mu ho bylo i trochu líto. Ano, za spoustu věcí si mohl sám, ale některé problémy se projeví až po pár letech soužití a oni spolu s Ivetou byli už od střední. Nikdy se s ní neměla nijak v lásce a ochlazení
přátelského vztahu s ním přikládala jejich vztahu a její žárlivosti. Ne že by o něj měla zájem, ale brala ho jako dobrého přítele, s kterým si může popovídat, svěřit se mu, vyplakat se nebo se prostě dojít pořádně opít, když je potřeba. Za ty roky tuhle mezeru nikdo nezaplnil. Byla ráda, že si spolu mohli takhle spontánně vyrazit a rozhodně nešlo popřít, že atmosféra mezi nimi byla občas až elektrizující.
Schválně nechávala lehce pootevřená ústa a vrhala na něj hluboké pohledy, lehce nakláněla hlavu,
aby zvýraznila krk, když ho chtěla dostat, opřela se o stůl, věděla, co to s ním udělá, a když měla v úmyslu ho hodně potrápit, vzala si skleničku, lehce točila s tekutinou uvnitř a mírně se položila na záda, tak aby viděl, jak velká prsa má. Sama se přistihla, že s ním skutečně flirtuje.

Probudil se doma. Hlavu mu přejel tank, dunělo mu v ní, bodalo a žaludek byl úplně v prdeli. Sám cítil zápach alkoholu, který prosytil ložnici. V puse měl jak kdyby snědl plný popelník i s kuřákem.
Vypotácel se z postele, posbíral rozházené oblečení a šel hledat telefon. Zjistil, že čas není tak strašný,
bylo asi půl jedenácté. Prohledal bundu, která ležela na zemi v předsíni. Okno, kurva, absolutní okno.
Boty byly pohozené přede dveřmi. Proč jsem si sundal boty venku? Ta myšlenka zabolela a rozhodl se, že odpověď hledat nebude. Ani nevěděl, jak se dostal domu. Analyzovat. Najít stopy. Prohledal bundu. Lístek z taxíku. Šest set korun českých, čas vytištění 20:17hod. Kurva podruhé. Tentokrát to
řekl nahlas. Další stopy, hledej. V bundě objevil ještě několik drobných, dvě otevřené krabičky cigaret,
cizí zapalovač a telefon. Uff.... Naštěstí nikdo nevolal a co lépe, kontrolou historie hovorů zjistil, že ani on, krom taxislužby, taky nikomu nevolal. Jak tam tak stál, kolébající se v předsíni ve spodním prádle,
uvědomil si, zda si na Kláru vzal kontakt. Ťukl na ikonu lupy v sekci kontakty. Napočtvrté napsal jméno Klára správně. Hledání neodpovídají žádné výsledky. Blbče! Fakt retardovanej kretén jsi. A
peněženka, kde je peněženka. Musel mít v krvi ještě tak promili, protože jinak si tenhle stav nedokázal vysvětlit. Peněženku našel asi po čtvrt hodině v kalhotách, které byli zahrabané v dece na gauči. Uff, má jí. Při hledání však v kapse narazil ještě na něco jiného. Byl to malý smotek látky a papírek. Vytáhl ho z kapsy a rozbalit. Kurva potřetí. Byla to rudá krajková tanga a papírek s telefonním číslem. Tohle už vůbec nechápal.
Z komunikace sms:
On 11:08
„Ahoj Kláro, je tohle číslo správné?“
Blbče to ani nemáš odvahu zavolat? Nemůžu volat, vždyť sotva můžu mluvit.
Ona 11:11
„No ahoj :D v první zprávě jsem čekala trošku sofistikovanější obsah :D Ale chápu, tudíž ano, číslo máš
správné :)“

On 11:12
„Uff, a jak ti je? Já jsem úplbmě v prdeli...“
11:12
„*úplně“
Ona 11:14
„No však jsi to taky rozjel, skoro jsem tě do toho taxíku nedostala. Ale v pohodě, tvá počestnost i důstojnost byla ochráněna :D“
On 11:14
„Co tím myslíš?“
Ty vole snad se nedělo nic extrémního.... A co ty kalhotky kurva?
Ona 11:15
„V klidu, vtip. Prostě jsi přebral :) nic si z toho nedělej, byla to zábava.“
On 11:15
„To jsem poznal, že jsem se ožral... Měl bych takovou otázku.“
Teď nebo nikdy...
Ona 11:16
„Povídej ;)“
On 11:16
...........
Sms nedopsal, telefon zazvonil. Displej chladně oznámil Klářino číslo.
„Ahoj“ na víc se nezmohl a navíc cítil trochu stud.
„Čau, tak jak ti je? Docela pařba co?“ zasmála se do sluchátka.
„Tvl hrozná, takhle jsem se neožral ani nepamatuju...“ zasténal do telefonu.
„V klidu prosim tě... A na co ses chtěl zeptat?“
„No je to takový....“ jak začít, jak začít sakra přemýšlel.
„Myslíš ty kalhotky? No ty nejsou moje!“ ozval se vážný hlas. Zamrazilo ho.
„A čí do prdele jsou? A jak to že bylo u nich tvoje číslo?“
„No balil jsi tam nějakou studentku a koupil je od ní za pět litrů.“ Další vážné oznámení.
Neměl co říct, tohle nezvládal zpracovat.
„Dělám si srandu, že jsem tě dostala!“ vybuchl smích.
„No tak...“
„Pokud tě to zajímá, jsou moje, nebyly zadarmo, platil jsi útratu.“
„A za to se dostávají kalhotky?“
„Ne, za tohle ne. Byl to příslib, víš?“ a zase to řekla tak nevinně a jemu na mysli vyvstala její
pootevřená ústa a hluboký pohled jejích kočičích očí, pocítil jemné zamrazení.
„Co jsem slíbil? Teda jestli jsem se choval nějak, no na hovno prostě, tak fakt sorry, ale byl jsem mimo....“
„Buď v klidu a neplaš, prosím tě! Já souhlasila.“
Chvilka střízlivění, pár momentů k přemýšlení a jako když škrtne jiskra se vzpomínky rozzářili. Nejen
že alkohol uvolňuje morální zábrany, ale u nich je přímo eliminoval. Hranice byly pokořeny a místa kde stály, byla posypána solí. Smazali tabu nad všemi erotickými tématy, povídali si o nich, sdělovali si své tužby a tajná přání, alkohol tekl a oni zacházeli až za nejkrajnější meze svých erotických fantazií.

Svět se točil alkoholem, hudbou a elektrizujícím chtíčem. Oba to chtěli, bez vytáček, bez řečí, čistě jen pro ono živelné a tajuplné, monstrózní a surové fyzické potěšení.
„Takže dnes večer?“
„Dnes večer zlato, budu tvoje kurva...“
Zachvěl se vzrušením a tři pípnutí ukončily hovor. Ještě chvíli o tom přemýšlel, ale z hlavy už
nevydoloval nic víc než jen záblesky světel, Klářino vlnící se tělo v rytmu tance, její pevná ňadra tisknoucí se k jeho hrudi, alkohol, perverzní myšlenky, kdy si ji představoval, jak na něm skáče, z úst se jí dere sténání a pohazuje svými rudými vlasy. DOST!
Jestli má večer přijít, musí se dát do pořádku. A byt také.
Zvonek zadrnčel přesně v osm. Pozval ji dovnitř a pomohl s kabátem. Pod ním měla dlouhý splývavý
top s rozparky na bocích, včerejší černé přiléhavé kalhoty vyměnila za silonky s drobným geometrickým vzorem a na nohou měla kozačky, ze kterých koukal kožíšek. Na krku jí visel náhrdelník tvořený třemi perleťovými půlměsíci spojenými drobnými kroužky. Pod ním se s každým nádechem lehce pohupovala její navýsost veliká ňadra, zabezpečená pěti malými knoflíčky, kterým bylo trochu těsno. Její rozpuštěné dlouhé vlasy, spuštěné přes hrudník dolů, celkový dojem ještě umocňovaly.
Líčení zvolila opět příjemně decentní, i když oči doplnila lehkými stíny. Rudou rtěnku si neodpustila.
„Vítám tě u mě“ a lehce jí políbil na tvář „pojď dál a udělej si pohodlí, můžu ti něco nabídnout?“
„Nejedla jsem, ale myslím, že to nechám až potom, takže panáka?“
Při pomyšlení na alkohol se mu udělalo trochu nevolno, ale věděl, že musí vydržet.
„Jacka, víno, pivo?“
„Jacka a vodu prosím tě.“ Usmála se a odebrala se do obýváku.
Byt to byl klasický panelákový 3+1, nic extra, ale uklizeno měl. Zdi zdobily různé životní trofeje.
Nechyběl počítač, televizní stěna s televizí, knihovna. Uprostřed obýváku byl konferenční stolek a pohodlný široký gauč tvarovaný do L. V rohu místnosti stála malá skříňka s alkoholem. Než přišel s vodou, obsloužila se sama.
„To ses rychle zabydlela.“ prohodil, když jí naléval perlivou vodu do vysoké válcovité sklenice.
„Aspoň máš o starost méně.“ Ušklíbla se a hodila do sebe panáka. Její rty zůstaly obtištěné na skle.
„Neměli bychom si o celé věci ještě promluvit?“ zeptal se jí napřímo „teda popravdě, včera jsme toho hodně vypili a uznávám, dlouho jsem s žádnou ženskou nikde nebyl, takže možná jsem byl tak trochu,
no prostě víš jak to myslím.“
„Já vím, ale o to to bylo spontánnější a upřímnější nebo ne? Popravdě, upřímně mě pobavilo, když jsi mi řekl, jak strašně jsi mě chtěl na vejšce ojet.“
„To jsem řekl?“ vyhrkl udiveně „jako teda, ne že by to nebyla pravda...“
„A pak jsi to začal docela solidně rozvádět a já ti na to řekla ano, takže mi teď chceš říct, že na to ve skutečnosti nemáš?“
Sám o sobě chvíli pochyboval, uvnitř cítil, jak moc po ní touží, ale ženu neměl skutečně dlouho. Každá
část jejího těla v něm probouzela hluboký a nemravný chtíč, který bylo čím dál tím horší potlačovat.
„Ne, pravda to byla, ale byli jsme opilý, teda chci tím říct, že za běžných okolností...“
„Takže mám tomu rozumět tak, že za běžných okolností, a teď to řeknu tvými slovy, bys nechtěl,
abych byla tvoje mrdací kurvička na prznění?“
Cítil, jak rudne. Nalil si taky panáka a pak ještě jednoho. Mrdací kurvička na prznění. Těch pár slov zcela přesně definovalo tu hluboko uzavřenou, lety potlačovanou sadistickou tužbu. Skutečně chtěl být její pán, chtěl ji mít jen pro sebe a chtěl si s ní dělat jen to, na co měl zrovna chuť. Cítil, že mu dává možnost a nabízí se mu a to zavřené monstrum kdesi uvnitř začalo vylézat na povrch.
Přimhouřil oči a podíval se hluboko do jejich „Jaká jsou pravidla?“

„Nehraju podle pravidel.“ A její rudé rty usrkly ze sklenky a přimhouřila své kočičí oči.
„Dobře, moje kurvičko.“
Po pár panácích se oba ještě o trochu více uvolnili, přisedl si k ní a začal ji hladit po stehnech. Cítil, jak se mu zvyšuje tlak, horkost mu stoupla do spánků a krev se začala přesouvat i do rozkroku. Prsty vnímal reliéf silonek, ovocnou vůni její voňavky. Už se tomu nemohl více bránit. Pravicí ji uchopil za krk a přitáhl si ji k ústům. Střetli se rty a vášeň začala proudit skrze polibky. Nestačilo to, musel se zakousnout do jejího rtů, stisknout ji zuby, ucítil, jak sykla bolestí. Levá ruka mu vystřelila k jejím
ňadrům. Do ruky se mu nevešly, ale pořádně je smáčknul. Zavlnila se pod jeho dotykem, rukou přejížděl po křivce jejích boků nahoru a zpět. Krajka podprsenky se tlačila skrze bavlnu na povrch.
Tohle dál nehodlal snášet, cítil, jak mu rukou přejíždí po rozkroku a on velice rychle tvrdne. Dlaní
pravé ruky ji chytl za vlasy a odtrhl ji od sebe. Levačka škubla topem a knoflíčky se rozlétly po obýváku. Chtěla něco říct, ale pravá ruka se zaťala a ona pochopila, že má mlčet. Druhé škubnutí a látka povolila, top se roztrhnul téměř do půlky. Opět si ji přitáhl k sobě a políbil na rty, zvrátil jí
škubnutím hlavu a jazykem sjel po voňavém krku až k dekoltu. Cítil, jak zhluboka dýchá. Vzrušením naběhlá prsa začala překonávat krajkový okraj košíčků. Levačkou opsal lem a podprsenku rozepl. Její
kozy uvolnily. Na chvíli ji propustil ze sevření a ztrhal z jejího těla zbytek topu. Podprsenka letěla do kouta. Její bradavky trčely vzhůru a on se k nim přisál. Hltal její růžové dvorce a nemohl se nabažit.
Její ruce se snažily rozepnout pásek a tak jí pomohl. Těsnost povolila a náramky ne jejích rukou zacinkaly, jak ho zatahala za čuráka. Krev mu ho napínala až k prasknutí. Na chviličku ji odstrčil a stáhl si kalhoty. Podívala se na něj a vložila si prst do otevřených úst. Tak ty budeš takhle provokovat ty děvko, projelo mu hlavou. Znovu se vedle ní posadil a popadnul jí znovu za vlasy. Její hlavu si přitáhl ke klínu. Chtěla ho chytit rukou za péro, ale jasným gestem jí to zakázal. A potom přitlačil. Nejprve ucítil horký dech, vlhkost a teplo mu obepjaly naběhlý žalud. Chtěl víc, musel mít víc. Pravice se znovu zaťala a svaly na předloktí mu naběhly. Její hrdlo bylo nepoddajné, ale po chvíli povolilo. Narval jí ho až hluboko do krku. Zachrčela a tak jí poskytl trochu kyslíku. Chtěla něco říct, ale nestihla to. Se surovou přesností definoval pohyby její hlavy nahoru a dolů. V pravidelných intervalech jí dával možnost nadechnout, ale nestačilo to. Její tváře zrudly, ale nebral na ní ohledy. Přírazy začal doprovázet mlaskavý zvuk, ústa i krk začaly produkovat nadměrné množství salivy. Ta se začala nejprve hromadit v koutcích jejích úst. Potáhla mu penis. Přirazil si ji opět so nejhlouběji, předklonil se a s čurákem v jejích ústech se postavil. Stahy jejího hrdla naznačovaly, že už nemůže a tak ho
škubnutím vytáhl. Proud slin se vylil na její ňadra. Hluboce dýchala a snažila popadnout dech, ale neměla kdy. Náraz žaludu jí opět ucpal dýchací cesty. Znovu ho škubnutím vytrhl a rukou zvrátil
Klářinu hlavu. Od úst se jí táhly nitky slin vysoko k jeho penisu. Další a další přírazy následovaly. Z očí
jí tekly slzy a zkrášlovaly její tvář černými stopami. Každé jeho zasunutí klouzalo hluboko, velice hluboko. Její ňadra se leskla, tahal jí za naběhlé bradavky a proudy slin stékaly jako potok průrvou jejích prsou.
Konečně byl nabažený, možná roky necítil takové vzrušení a sám sebe překvapil výdrží.
Choval k ní obdiv, za to co zvládla. Nesmírně ho její ponížení vzrušovalo. Naposledy párkrát přirazil. Či spíše pokusil se přirazit, protože jeho penis byl až po kořen v její dutině ústní. Její ústa byla přeplněná, vytáhl ho a i se zbytky slin přejel po jejím obličeji. Ta příjemná, milá, inteligentní a vtipná
Klára se proměnila v degradovanou děvku. Sliny jí stékaly po bradě a tvářích. Stíny rozmazané a zaslzené oči se zarudlým bělmem prozradily, že už má dost. Její hrudník se vzdouval v hlubokých nádeších. Chtěl jí odměnit, možná se jí i omluvit, ale takovou slabost si nemohl dovolit. Namísto toho s ní mrštil na pohovu. Až teď si sundal triko. Otočil ji na břicho a zatáhl za nohy přes okraj. Levačkou ji přitlačil k pohovce a pravačka roztrhla silonky. Neměla spodní prádlo. Její růžová chlouba už od pohledu lačnila po další dávce nezřízené sexuality. Plácl jí po stehnech a prsty přejel po zcela holých pyscích. Byly vlhké, možná až moc. Jeho prsty okamžitě absorbovaly její vzrušení. Chvíli jí hladil a prohlížel si ji. Celou dlaní přejel po její kundičce a nahmatal naběhlý pahorek. Její hluboké dýchání
doplnilo vzdechnutí. Prostředníček začal kmitat. Frekvence sténání se zvyšovala a on nehodlal přestat, její tělo se prohýbalo a svíjelo.
„Chceš ještě víc ty čubko?“ sykl na ní.
Odpovědí mu bylo něco jako mhmmm zkreslené steny a hlubokými výdechy.
Jeho prsty zajeli do její svatyně, byla vařící a neskutečně vlhká. Přesunul se za ní a zprvu hledal to místo. Nebylo těžké poznat, kde se její bod nachází. Křeče jejího tělo vše prozradili. Dráždil jí, až ho pálilo předloktí. Její dech se zrychloval, sténání přecházelo až v hlasitý křik, ale nepolevil, její tělo se prohnulo, Mohutná ňadra na chvíli vzpřímeně trčela a pak se celá s mohutným uvolněním složila.
Skučela a stehna se jí klepala, když z ní vytékala rozkoš, která ilustrovala mohutnost orgasmu.
Chtěl víc, ženské vzrušení naplnilo místnost a zcela zahalilo jeho vědomí.
„Chviličku tu počkej!“ Přikázal jí.
„Ano“ zašeptala, zatímco se převalila na záda a tetelila se na gauči. Ani nepostřehla, že se vrátil, na předloktích jí něco zastudilo a kovové zaklapnutí garantovalo ocelový stisk pout. Ta jí objala ruce vpředu. Vzal jí do náruče a přenesl do ložnice. Surově jí hodil na postel a její vlasy se jako plamen zaleskly ve světle, které se dralo z obýváku. Zvrátil jí hlavu přes okraj postele a rukou pleskl přes stehna na znamení, aby roztáhla. Učinila tak. Předklonil se a znovu do ní vnikl prsty. Téměř se mu podařilo navázat na předchozí orgasmus. Křik a steny se jí draly z úst. Svět se kolem ní točil. Další
fontána vzrušení.
„Budeš.... Ach... To tu.... Joo... Mít... Ach... Mokrý...“ protlačila mezi vzdechy.
„Ptal jsem se tě na něco děvko?“
Její ne se ztratilo ve sténání. Byla prokrvená a citlivá na každý dotyk. Cítila jak lační po dalším orgasmu a znovu a znovu. Chtěla něco říct, ale nemohla, věděl přesně kam sáhnout, chvíli ji dráždil klitoris, potom zase vnitřek a ta kombinace ji přiváděla k šílenství. Vždy když pohlédla vzhůru, viděla jeho sehlé tělo a trčící penis. Ten se zničehonic snesl a ucpal jí ústa. Nekompromisně pronikl hluboko do ní. Zarazil do ní její hekání a vibrace hlasivek obepjali jeho penis. Přirážel a nekompromisně ji znásilňoval krk, každý hluboký příraz byl doprovázen stahy její kundičky, ale tu také nehodlal přestat dráždit. Sliny se řinuly po tvářích, na vlasy, a lubrikovaly její kůží v dlouhých provazech. Šukal jí tvrdě.
Přírazy jeho žaludu doprovázelo mokré čvachtání. Neměla jak se utřít a tak chrčela a občas zaklepala hlavou, což jen více znesvětilo její obličej. Jeho ruka jí najednou popadla a zdvihla. Celá se třásla,
orgasmy, nedostatkem kyslíku, vzrušením. Měla zalepené řasy a už ani pořádně neviděla. Položil jí na záda a roztáhl nohy. Vnikl do ní a přirážel. Slyšela, jak hluboce dýchá a vzdychá. Měla pocit, že jí
rozerve. Pokusila se otřít si obličej, ale akorát si zalepila ruce. Ocelové stisk jí sevřel krk. Druhou ruku cítila na svých ňadrech. Klouzaly a on je hnětl a mačkal, občas jí plácl. Tempo jeho přírazů se zvyšovalo. Bylo to rychlejší a surovější. Naposledy se vzepjala v křeči a vlna orgasmu vyslala další
výstřik.
Věděl, že musí ještě chvíli vydržet, poznal na ní, že za chvíli bude, snažil se a každý sval jeho těla se zatínal. Cítil, jak zhluboka oddechuje, pot se mu řinul z čela a stékal po zádech. Snažila se utřít si obličej, měla ho plný slin, ale nešlo jí to. Dlaně jí klouzaly a ještě více si rozmazala zbytky líčení. Ano,
byla to pravá submisivní kurva. Mohutná ňadra opisovala osmičky v taktu přírazů a leskla se ve světle.
Bradavky lítaly sem a tam. Ještě chvíli vydrž, musíš ještě vydržet! Přikazoval sám sobě, ale cítil, že za chvíli bude. Zvýšil tempo, aby se rozptýlil, škrtil jí, plácal přes prsa a mačkal je. Povedlo se. Prudké
stahy obepjaly jeho penis, křeč projela jejím tělem a potom ho zaplavila.
Její poslední orgasmus z něho vysál poslední střípky vůle a výdrže. Penis měl překrvený a cítil,
jak se blíží jeho vyvrcholení. Vytáhl ho z její kundičky, která ještě ronila slzy blahem, a přitáhl si Kláru pod sebe. Ona situaci odhadla perfektně. Klekla si na kolena, ruce propnula, čímž mu nastavila hory svých ňader a prohnula se v zádech.
Šeptala a povzbuzovala ho „dělej, dělej, prosím, udělej se....“

Stačilo aby po něm párkrát přejel rukou. Křivka srdeční aktivity vyšlehla vzhůru, krev ve spáncích zapulzovala, zadržel dech a potom explodoval magma semene na její ňadra. Zalil její dekolt a sperma v pramíncích začalo téct dolů před bradavky a v drobných kapičkách odkapávalo na její stehna. Ruce jí zbavil pout. Přitlačila si ňadro k ústům a špičkou jazyka po něm přejela. On mezitím odpadl na postel a hluboce dýchal. Cítil, jak jeho pot chladí rozžhavené tělo. Klekla si k němu na všechny čtyři a zašeptala „Děkuju“.