Narozeninová

Máte svoji nej kámošku? Já jo! Nedávno mne mile překvapila, když jeden z našich zážitků rozvedla do povídky, tak vám ji předkládám:

Znáte to asi všichni. Práce se vleče, nic se vám nechce, přemýšlíte, co budete dělat, až se vrátíte domů. Měla bych oprášit kolo. Nebo snad zavítat do bazénu? V tom mi pípne esemeska. "Ahoj bejby, nechtěla bys dnes přijet? Dneska by to šlo". Nechtěla? No jasně, že chtěla!!! I ta dole o sobě dává vědět, že je to snad zbytečná otázka. Instrukce zní jasně. "Vyzvedni mě po tréninku".

Času mám naštěstí dost. Cestou se stavím doma, dám si sprchu a zvládnu se i oholit. Kámošce dole se snažím domluvit, aby se uklidnila, ale je to nezbednice. Jásá a nemůže se dočkat.

Svého milého si vyzvedávám dle pokynů. Vlepí mi rychlou pusu a povídá.. "Pryč odtud. Je tu hodně lidí a já mám na tebe strašnou chuť". Popojela jsem jen pár metrů a už se po mně natahoval.. začal mě líbat na krku a sjíždět rukou pod sukni. Usměrnila jsem ho, abychom se nevybourali. Protože bych se na něj nejraději vrhla taky. Pak mi pošeptal, že má pro mě překvapení. Věděla jsem, že to bude nějaká nemravnost. O to víc jsem se nemohla dočkat.

Jeli jsme podél lesa a auto jsem zaparkovala hned na prvním místě, kde to šlo. Hned jsme se na sebe vrhli a začali se vášnivě líbat jako bychom se neměli jak dlouho. Ani jsem si nevšimla, kdy si stačil rozepnout kalhoty. Vzal mi hlavu a vložil si ji do klína. "Překvapeníííí," zvolal. "Po sprše už jsem si nevzal trenýrky, abychom se zbytečně nezdržovali". To už mi bylo celkem jedno, neboť jsem se věnovala tomu jeho klackovi. Byl pevný jako kámen. Žalud krásně naběhlý. Mňam! Pochutnávám si. Nemůžu se ho nabažit. Je pro mě tak akorát. Krásně se mi vejde do pusy až po kořen. Cítím, jak tvrdne ještě víc. Sám si určuje, jak mám po něm jezdit.

Kolem nás jezdí auta, ale to vůbec neřešíme. Do auta přes zamlžená okýnka stejně není vidět. Najednou otevře dveře. "Pojď ven. Už tě musím ošukat. Jinak to nevydržím". Opřel si mě o auto. Vyhrnul sukni a hned do mě vnikl. Ví, že pod sukni kalhotky nenosím a s ním jsem hned připravená, takže skutečně žádné zdržování. Dává si mě s neskutečnou dychtivostí. Přiráží a já si jeho pohyby vychutnávám. Sex s ním je fantazie. Je nenasytný a vášnivý stejně jako já.

Začne přirážet s větší razancí. Ještě, že jsme venku a nemusím si brát servítky, jestli nás někdo slyší. Uáááá!!! Nádhera! Křikne: "pusa".. okamžitě si dřepnu a beru si do pusy jeho péro. Hned mi tam proudí semeno, které se stejnou chutí polykám. Péro pohladím, polaskám jazykem, olíznu žalud na znamení toho, že se mi to moc líbilo, ale kámoš mi řekne. "Ale to ještě nebylo všechno". Zvedá si mě, otáčí. Opírám se o auto a co nejvíce se vyšpulím, aby se mohl dostat co nejhlouběji. Přeji si, i ta má dole, aby to nikdy neskončilo. Kozy, ačkoli jsou v podprsence mi skákají v rytmu živočišného mrdání. Je to zvíře! Cítím, jak mi horká šťáva stéká po stehnech. Užívám si to a řvu doslova jako na lesy. Jsem jako v tranzu. A opět zařve: "pusa". Mňam! Ten jeho čůrák stále nevadne. Pořád si ho vychutnávám. "Tak holčičko, další kolo. Teď chci, abys ošukala ty mě". To je co říct, protože v našem vztahu je on ten dominantní a této situace musím využít. Jediné, co máme k dispozici na zem, je jeho mokrý ručník ze sprchy. Dá si ho pod sebe, lehá na lesní cestu a já se na něj v mžiku nabodávám. Osedlávám a ojíždím. Miluji ten pocit, kdy ho mám ve své moci a můžu si na něm rajtovat, jak chci. Za chvíli se u mě dostavuje neskutečný orgasmus, který mě na chvíli zcela paralyzuje. Kámoš se vymaní z mé nadvlády, poručí mi kleknout na všechny 4, přistupuje ke mě zezadu a zase si mě dává s dychtivostí svojí vlastní. Tentokrát jeho dávka končí na mém zadku. Chvilku jen tak zůstávám na čtyřech a tuhle pekelnou jízdu vydýchávám. Pomáhá mi se zvednout. Ještě se celá chvěji. Obejmeme se a ani jeden z nás nechápe, co se to stalo. "Bejby, třikrát za sebou? Musel bych hodně vzpomínat, kdy se to stalo naposledy. A jestli vůbec. Pojď, pojedeme někam na večeři. Docela mi vyhládlo". Jedeme do sousedního města. Máme tam jednu oblíbenou restauraci. Trochu zapadlou a nikdy jsme tam nikoho nepotkali. Posadíme se, objednáme si. Upřeně si hledíme do očí, až mi poví: "Nekoukej na mě tím svým mlsným pohledem". Instinktivně se olíznu a napadne mě zmizet pod stolem, abych ho ještě trochu pokouřila. Já se toho jeho ptáka prostě nedokážu nabažit. Jenže v tom okamžiku přichází číšník, který má hroznou potřebu se s námi bavit. Že nás tu už dlouho neviděl a takové ty řečičky. Přece jen, moc lidí sem asi nezavítá a je rád za každou duši.

Čas je však neúprosný. Dojedli jsme a já musela kámoše odvézt domů. Rozloučili jsme se se slovy, že už oba se těšíme na příště.. A že těch příště mezi tím už bylo.. ale o tom zase někdy příště..

Vše nejlepší k narozeninám, bejby!!! :-***