Z deníku Subíka 3 - Mučírna

Tentokrát jsme se domluvili, že to nebude ve tvém bytě. Už dlouho se bavíme o záměru, vybudovat si naši tajnou komnatu. Místnost, o které nikdo neví. Nikdo, jen my dva. Místnost zvukově odizolovanou. Ty se při orgasmech nechceš pořád krotit a tím si tlumit prožitek. A hlavně si nemůžeš pořádně užívat při mém výprasku. Roubíky špatně snáším a oba chceme vyzkoušet tresty, při kterých řvu z plných plic. Místnost tedy musí být někde v budově hodně stranou od lidí. Taková naše vysněná mučírna. Budeme o ní vědět jen my dva, případně jen ten další, koho bychom se rozhodli zapojit do našich hrátek. Vždycky jsem si myslel, že mučírnu budu zařizovat já. Seženu prostory, a i když budeme společně řešit, co v ní bude, veškeré stavební práce i zařizování kolem, se ujmu já sám. Ty jsi mě ale předešla. Když mi jednoho dne oznamuješ:
ZAŘIĎ SI NA TENHLE TÝDEN VOLNO OD ČTVRTKA 17.00 DO PÁTKU 12.00!
Co se děje, kam jedeme?
Zvědavě se ptám..
DO TOHO TI NIC NENÍ!
A co si tedy mám vzít s sebou?
NIC!
Jaký druh oblečení?
TAM ŽÁDNÉ OBLEČENÍ POTŘEBOVAT NEBUDEŠ!
PROSTĚ VE ČTVRTEK ČEKEJ NA PARKOVIŠTI U SVÝ KANCELÁŘE!
TAM TĚ NALOŽÍM A V PÁTEK ZASE VYSADÍM!
VYPNEŠ SI ZVUK MOBILU I GPS!
JASNÝ?
Ano Paní..
To už jsem pochopil, že to žádná návštěva u známých, ani romantický wellness nebude.
Od té doby nepadla o tvém plánu ani zmínka. Všechno jsem si zařídil a jak se blížil termín, byl čím dál nervóznější. Tušil jsem samozřejmě naprosto přesně, jaký druh výletu to bude, nervózní jsem ale vždycky. A teď dvojnásob. Nenaznačila jsi, co máš v plánu ani co nás čeká. Zato se mi zdá, že pokaždé jsou naše schůzky rafinovanější a perverznější..
Kdybych v tu chvíli věděl, jak blízko jsem od pravdy..
Je čtvrtek a na mobilu mi svítí 16.47. Stojím v šeru a mrazu na parkovišti, už je tu jen mé auto a dvě další. Za zdí je světlo města, živo, prochází spousta lidí do obchodního centra. Tady jsem však úplně sám. Sám a téměř ve tmě. Chtěl jsem původně čekat venku na chodníku, abys vůbec nemusela zajíždět dovnitř. Potom jsem si ale vzpomněl na instrukce. 17.00 na parkovišti! Ne na chodníku před parkovištěm. Ne přes ulici v křižovatce kousek od parkoviště. Ne na nedalekém nádraží, kde se dá hezky zastavit a nabrat do auta.
NA PARKOVIŠTI!
Už jsem si takhle párkrát naběhl a dostal za to dost přísný trest. Raději tedy stojím na parkovišti a jen doufám, že je to tak správně a ty přijedeš. V tom mi přijde zpráva, ať otevřu. Mačkám tedy tlačítko dálkového ovládání a vysoká plechová vrata se bezhlučně otevírají. Z ulice sem dopadá kužel světla a na chvíli nevidím vůbec nic, osněný světly přijíždějícího auta. Je chvilku před pátou a vrata se za tebou neslyšně zavírají. Zastavuješ a jdu ke dveřím spolujezdce. Máš ale zamčeno a jen kousek spustíš sklo.
NASTUP SI DOZADU!
Sklo opět vyjede nahoru a teprve teď slyším cvaknout zámky. Nastoupím dovnitř a ty auto opět zamkneš. Dětské pojistky ve dveřích máš zajištěné, aby se daly otevřít pouze zvenku. Udělám si pohodlí vpravo, ty mi ale nařídíš:
ODEVZDEJ MI DÁLKOVÉ OVLÁDÁNÍ VRAT!
SEDNI SI DOPROSTŘED, AŤ NA TEBE VIDÍM V ZRCÁTKU!
NASAĎ SI POUTA NA NOHY A NA RUCE!
PŘIPNI SI OBOJEK!
NASAĎ SI KUKLU!
Tiše splním všechny rozkazy, a když si navléknu i kuklu jen s otvorem na ústa, cítím, že se rozjíždíme. Ještě že je venku tma a do auta přes tónovaná skla nebude moc vidět. Ale stejně poznám, kam mě vezeš.. pomyslím si. Jednak se tu přes sérii jednosměrek nedá jet nikam jinam, jednak to všude v okolí znám a ucítím přece, kam se auto naklání, takže budu pořád přesně vědět, kde zrovna jsme.. Takhle mě nepřevezeš.. Usmívám se pro sebe.
Po osmé křižovatce zjišťuju, že si nejsem jistý, kam jsi odbočila. Najednou se auto naklání a zatáčí, jako v žádné okolní ulici.. Za další dvě křižovatky už to vím naprosto přesně. Ztratil jsem se! Ty ale jedeš pořád dál a já rezignovaně čekám, kam dojedeme. Trvá to odhadem snad tři čtvrtě hodiny. Možná hodinu. Každopádně mi to v kukle přijde jako celá věčnost. (Jak jsem potom koukal, že to bylo jen 24 minut. A to ještě proto, že jsi schválně dvakrát projela městem.. ) Cestou se na nic neptám, beztak dobře vím, že nesmím sám začít mluvit. Ty jsi také mlčela, až najednou slyším podle ozvěny, že zajíždíme do garáže. Zastavuješ auto a obcházíš k zadním dveřím. Zvenku je otevřeš a pomáháš mi v poutech a kukle vystoupit. Táhneš mě za sebou a zamykáš za sebou postupně všechny dveře. Já šourám nohama, s pouty na krátkém řetízku. No vlastně za tebou spíš cupitám, neděláš si se mnou hlavu a jdeš vlastním tempem. Konečně jsme se zastavili. Je tam přítmí, ale v kukle nevidím vůbec nic.
SVLÍKNOUT DONAHA!
RUCE A NOHY TI NA CHVILKU ODEPNU OD SEBE!
KUKLU SI ALE CELOU DOBU NECHÁŠ, JDU SE VEDLE PŘIPRAVIT!
AŽ BUDEŠ HOTOVÝ, ZŮSTANEŠ STÁT V POZORU S RUKAMA ZA ZÁDY!
A OPOVAŽ SE VYKOUKNOUT!
Zatímco ty mizíš někde vpovzdálí, já se pokouším poslepu svlékat. Moc mi to nejde a pořád ztrácím rovnováhu, když nic nevidím. Nakonec se rozhodnu stáhnout si kalhoty a boxerky po kolena a posadím se na zem. Tak mám alespoň jistotu, že se tu nesvalím. Překvapuje mě, jak podlaha příjemně hřeje. Je to asi nějaká dlažba, nebo mramor. Nenahmatám žádné spáry, je to ale příjemné a hlavně teplé. Během chvilky kus od sebe slyším puštěnou sprchu. Neodvažuju se jít blíž, beztak nic nevidím a nenašel bych cestu zpátky na „své místo“. Když se celý svléknu, pokouším se složit si oblečení do kupičky. Třeba si toho všimneš a oceníš to. Boty dám vedle kupičky a sám se postavím. Jak je to poslepu „v pozoru“ nevím, snažím se aspoň stát rovně a ruce si chytnu za zády pohodlně dlaň do dlaně. Ani nevím, jak dlouho čekám, najednou se leknu. Těsně za mnou se ozve přísně:
TOHLE ŽE JE POZOR?
A CO TY ROZHÁZENÝ PONOŽKY?
Omlouvám se, Paní..
Snažím se tedy aspoň víc srovnat do pozoru. Ty mi ale připneš vodítko k obojku a táhneš mě pryč.
TEĎ SI TĚ UMEJU!
BUDEŠ PĚKNĚ DRŽET, JASNÝ?
Ano Paní..
NO TO JSEM ZVĚDAVÁ!
A NEPŘEJ SI MĚ, JESTLI SE NEBUDEŠ CHTÍT MEJT!
Ano Paní..
Odpovídám automaticky a říkám si, proč bych se NEMĚL CHTÍT mejt?
Přicházíme do sprchy, už cítím mokrou podlahu. Dlažba je ještě mokrá, cítím jak je prohřátá horkou vodou. Bereš mi levou ruku a někam přede mě jí připneš. Stejně i druhou ruku a potom se musím rozkročit tak na půl metru a připoutáš mi i kotníky. V mžiku slyším za zdí chrastění řetízků a najednou mi něco trhne rukama vzhůru. Táhne mi je to nahoru a do stran. Nakonec stojím do X, skoro na špičkách, natažený přes celou sprchu. Ty se procházíš okolo mě a uvědomuju si, že to musí být obrovská sprcha. Je to vůbec sprcha? Než se rozhodnu, kde to stojím, slyším, jak pouštíš vodu.
BUDEŠ TEĎ ZTICHA A BUDEŠ DRŽET, JASNÝ?
Ano Paní..
Jasný!
UAAAAA!!!
Než jsem to dopověděl, už ječím na celé kolo. Voda je úplně ledová!
TYS MĚ SNAD NESLYŠEL?
Ano Paní.. drkotám zuby
Je strašně ledová!
A TO SIS MYSLEL, ŽE TI PO TOM SPANÍ V AUTĚ NATOČÍM HORKOU VANU?
Ne Paní..
PADESÁT RAN V KUSE ZA NEUPOSLECHNUTÍ!
Uff..
PROSÍM?
Ano Paní..
TO JE VŠECHNO?
Děkuji Paní..
Za zasloužený trest.. rychle dodávám.
TAK DRŽ, NEŽ TĚ DOMEJU!
Raději už mlčím a jen drkotám zuby.
Zastavuješ vodu a začínáš mě utírat. Osuška je krásně hebká a příjemně hřeje. Doslova mě s ní hřebelcuješ. Když jsem utřený, spouštíš mi ruce dolů. S úlevou si stoupám na celá chodidla a po odpoutání se trochu protáhnu a postavím pohodlně.
MŮŽEŠ SI TEĎ SUNDAT KUKLU!
DNESKA UDĚLÁM VÝJIMKU A DOVOLÍM TI SE PODÍVAT!
Snažím se rozkoukat na světle a překvapeně koukám kolem sebe. Stojíme ve sprchovém koutě tak dva na dva metry, strop nezvykle asi tři metry vysoko. Tři stěny jsou bíle vykachlíkované až ke stropu, čtvrtá je volná a tvoří jí dvoukřídlé skleněné dveře. Ve stěnách sprchy je několik kotvících ok a ze stropu vedou masivní kladky s řetězy. Zvenku je na ně připojený řetízkový kladkostroj, takže by s ním měla být hračka zvednout i mě. Na zemi leží obrovská rohož a uprostřed vede odtokový kanálek. Na stěně je klasická sprchová baterie se sprchou, zvenku v chodbičce je kohoutek s obyčejnou zahradní hadicí na studenou vodu, namotanou na háku. Tak tohle bylo to kouzlo, pomyslím si. Stála jsi pěkně zvenku a já dostával zásah hadicí..
Teď teprve padne zrak ze sprchy na tebe, vytřeštím oči a fascinovaně zírám.. Jestli jsem měl kdykoliv předtím pocit, že jsi neskutečně sexy, tak teď to definitivně přebíjíš. Stojíš v černém lesklém overalu. Kombinéza pevně obepínající tvé pružné tělo od hlavy až k patě, vypadáš jako hadí žena. Dlouhé rukávy, dlouhé nohavice, celé tělo kopíruje elastická látka jako druhá kůže. Jen na prsou máš zip, který vede z výstřihu až do rozkroku. Schválně ho necháváš nahoře zčásti rozepnutý, přesně tolik aby byla i prsa pevně uvězněná a přesto jako bys mi je chtěla nabídnout.. Na rukou máš ze stejné látky dlouhé rukavičky a na nohou černé lakové boty nad kolena. Teď jsi opravdová Bohyně dominance. Všichni muži by si teď přáli ležet u Tvých nohou.
Bereš mě ale za ruku a vedeš ze sprchy ven. Stojíme ale vlastně pořád ve stejné místnosti, tak šest na čtyři metry. Ve výklenku za sprchou stojí u zdi záchodová mísa s bidetem. Po stranách místnosti stojí dvě prosklené nerezové skříně, plné nějakého náčiní. Naproti stojí sklopné gynekologické lehátko s držáky na nohy. Asi nějaká ordinace, napadá mě. U něj stejně bílé koženkové křeslo a nerezový stolek s nástroji.. Zajímalo by mě, jak jsi mohla narazit na zrovna takovou vyšetřovnu.. myslím si pro sebe. To je náhoda.. Očima těkám po místnosti a všimnu si, že na zemi i stěnách jsou stejné bílé obklady a uprostřed v podlaze kanálek. Všímám si toho, jak to celé vypadá nově. Vlastně to všechno úplně nové je..
Kde jsi tohle sehnala? Kdo Ti mohl půjčit takový pěkný prostor pro dnešní hrátky? Ptám se užasle..
Ty mě ale beze slova vedeš za vodítko dál a za rohem vcházíme zpátky do místnosti, kde jsem se prve svlékal.. Teď zkoprním úžasem a stojím jako opařený s otevřenou pusou.
Zírám okolo sebe, zírám na stěny a nevycházím z údivu. Stojím uprostřed dokonalé mučírny. Líp bych to vymyslet nedokázal..
Kde jsi k tomu přišla?
Kdo Ti mohl něco tak úžasného půjčit? Ptám se znovu a jsem z toho úplně hotový..
MILÁČKU, VÍTÁM TĚ V NAŠÍ NOVÉ MUČÍRNĚ!
Mlčky se rozhlížím a příliš nevnímám tvá slova.
Tak to je fakt hustý.. konečně říkám.
VÍTEJ V NAŠÍ NOVÉ MUČÍRNĚ.
Cože??? Proberu se ze snění..
Žasnu a stále pořád nechápu..
A na jak dlouho tu můžeme zůstat? Zítra do oběda?
TY MĚ VŮBEC NEPOSLOUCHÁŠ!
Vracíš mě zpět do role fackou..
Ano Paní..
TOHLE JE NAŠE NOVÁ MUČÍRNA!
NAŠE A NAPOŘÁD!
ZVUKOVĚ IZOLOVANÁ, VE SVAHU, SKRYTÁ POD ZEMÍ DVOUMETROVOU VRSTVOU HLÍNY, NA POZEMKU OBEHNANÉM VYSOKOU ZDÍ, ŠIROKO DALEKO ANI ŽIVÁČKA!
ZAMČENÍ ZEVNITŘ!
JEN TY A JÁ!
MŮŽEŠ KŘIČET, MŮŽEŠ PROSIT, MŮŽEŠ TU ŘVÁT, JAK CHCEŠ..
NIKDO TĚ POSLOUCHAT NEBUDE..
Teď se pro sebe pousměješ a se zvláštním zábleskem v očích tiše dodáš..
ANI JÁ NE!
Vzrušením jsem celý rudý v obličeji a současně mi přeběhne mráz po zádech..
Srdce mi opět buší, nasucho polykám, zírám střídavě na tu nádheru kolem, na tebe a přeju si to všechno okamžitě vyzkoušet.. Představuju si, co všechno nás tu společně čeká. Určitě to bude neskutečné.. Až se mi z toho staví chloupky po těle..
Vzpomenu si, co pro tebe mám.. Obřadně před tebou pokleknu a zeptám se..
Má Paní, smím promluvit?
Podíváš se na mě a zkoušíš hádat, co se mi zrovna honí hlavou.. Jsi ale zvědavá, jaký dojem to ve mně zanechalo a těšíš se na samá slova chvály, proto přitakáš..
ANO SUBÍKU?
Překvapivě začnu úplně jinak..
Paní, mám tu pro Vás..
To se Ti ještě odvážně podívám do očí..
Mám pro Vás speciální dárek.. nervózně si odkašlu a sklopím oči..
Je to malý dárek, ale s obrovskou mocí. Pokud HO přijmete, berte to prosím jako můj projev souhlasu se vším, co mi připravíte. Jako mé trvalé podřízení se Vám. Tímto popírám svou identitu, svou svobodnou vůli a po celou dobu zde a při našich hrátkách, stávám se jen Vaším majetkem. Můžete se mnou nakládat, jak budete chtít.. Cokoli přikážete, splním..
A při čemkoli, navzdory mému řevu, prosbám nebo pláči, tímto předem vyjadřuji svůj dobrovolný souhlas.. Jen mě prosím před výpraskem vždy pevně připoutejte. Nevím totiž, jestli bych třeba takové bičování vydržel jen sám od sebe..
To už jsem dořekl tiše, se zvláštně zastřeným hlasem, obličejem rudým studem, skloněný k zemi a pohledem zaraženým na špičky tvých kozaček..
Teď se díváš na mě shora a užíváš si svůj pocit nadřazenosti!
Patří Ti tu úplně všechno! To všechno kolem, pozemek, budova, veškeré vybavení.. A jediné, čím sis dosud nemohla být zcela jistá, jsem byl já. Abych po exemplárním trestu třeba nechtěl naše hrátky ukončit.. Vzdát to.. Nebo kdybych odmítnul velké tresty, které tebe TOLIK dostávají..
Ty si teď ale nade vše přeješ mé úplné pokoření! Má submisívní duše, mé velké tělo Ti musí bezvýhradně patřit a musíš mě zcela ovládat.. Bez jakýchkoli podmínek!
DOBŘE? A DÁL?
Jako reakci na to vstávám a odcházím pryč..
Nevěřícně na mě zíráš, co to zase vyvádím. Občas míváš zoufalý pocit, že mě stejně nikdy nepochopíš..
Já ale rychlým krokem dojdu ke kupičce svého oblečení, chvilku štrachám v kapse kalhot a s něčím v dlani se stejně rychle vracím. Dojdu až na krok k tobě, až se lekneš, abych tě neporazil. Jsem proti tobě obrovský, nesaháš mi po ramena ani v podpatcích. Já se však těsně u tebe zastavím, znovu pokleknu, hlavu skloním podřízeně k zemi a ty vidíš, že si něco připravuju v rukou.. Poslepu k tobě vztáhnu obě ruce se sevřenými prsty a ty se zastaví před tvým obličejem. Mezi nimi držím nataženou černou šňůrku.
Náhle povolím sevření prstů a z dlaně vyklouzne a rozhoupe se lesklá chromovaná píšťalka..
Zvedneš obočí a tázavě se na mě podíváš, jako bys čekala odpověď.. Já tě však nevidím, protože mám hlavu dál skloněnou k zemi.
Potom chvíli pozoruješ píšťalku. Dál beze slova držím před tvým obličejem připravenou šňůrku, abych Ti jí mohl navléknout přes hlavu..
Vzpomínáš si, jak jsem kdysi vyprávěl, co mi připomíná za symbol.. Že mi vždy u všech učitelů, trenérů, nebo policistů od dětství připomíná toho, kdo má moc, kdo má autoritu.. Koho tedy musíme poslouchat. Bezpodmínečně poslouchat! A neřešit, co příkaz znamená, nebo proč byl vyřčen.. Prostě ho splnit a hned!
Přemýšlíš teď nad tím.. Takhle ty jsi nikdy neuvažovala.. Taková drobnost a jakou by Ti dokázala propůjčit moc! Zkoušíš tu myšlenku dál rozvinout..
Když něco poruším, stačí hvízdnout a hned budu vědět, že je zle.. Možná bys mi dokonce pokaždé, co mě „budeš muset“ takhle napomenout, mohla udělit exemplární trest! Hmm, to se Ti začíná líbit. A pokud bys tímto gestem měla definitivně převzít veškerou moc nade mnou.. To zní opravdu dobře. Rozhodneš se to co nejdřív vyzkoušet..
Uvědomíš si, že já stále čekám, jestli si necháš píšťalku nasadit.. Jenže TY přece nemáš kam spěchat. TY jsi ta, která určuje pravidla! Vlastní pravidla! Už se samou nedočkavostí usmíváš, a těšíš se, jak na mě poprvé zahvízdáš. Já však stále rudý studem i nejistotou, jestli nebudu odmítnutý, zírám do podlahy. Ten pocit nadvlády tě teď opravdu dostává a ještě chvilku si ho chceš užít. Vžíváš se do představ, co všechno by znamenalo mít nade mnou absolutní moc! Moc mě jakkoli ztrestat a jediné co já budu smět, je celou dobu se těšit, jak Tě za to odprosím a na konci pokorně poděkuju..
Mé ruce se zachvějí, píšťalka se zhoupne a slabě zacinká. Tebe to vytrhne ze snění.. Snad si to nechci ještě rozmyslet!? Ne, ne.. To jen mi po minutách čekání zemdlévají ruce, stále natažené do výše, jako by tě vzývaly.. Rozhodneš se tedy dokončit svou korunovaci na Bohyni dominance:
SMÍŠ MI JÍ NASADIT, SUBÍKU!
Já se tedy odvážím poprvé vzhlédnout ke své Paní. Trochu se předkloníš, abych Ti mohl šňůrku přetáhnout přes hlavu na krk, a já jen nasucho polykám, jak k tobě vzhlížím. Vypadáš naprosto fantasticky! Jsi má sexuální Bohyně. Můj idol. Má Bohyně dominance! Ta, která odteď vše smí a vždy dostane!
Užíváš si ten opojný pocit, už jen můj obdivný pohled, kterým tě přejíždím od hlavy k patě. Z toho tě však znovu vytrhnu tím, že si dovolím znovu promluvit..
Prosím má Paní, mohla byste mi za to dát vstupní výprask?
Moc Vás o to prosím.. žadoním ke tvému překvapení..
Jste tak neuvěřitelně nádherná.. jako má Bohyně.
Tímto Vás chci požádat o dokončení slavnostního obřadu.. Vašeho pasování na mou Bohyni a mého přijetí k Vám do otroctví..
Dál už jen mlčím a pro jistotu opět hypnotizuju podlahu.
Náhle s sebou trhnu ohlušujícím HVIZDEM!
JAK SIS DOVOLIL PROMLUVIT BEZ MÉHO SVOLENÍ?
DOSTANEŠ MIMOŘÁDNÝ TREST STO PADESÁT RAN RÁKOSKOU NA HOLOU!
Děkuji, má Paní..
Omlouvám se..
A ABY SIS NAVŽDY ZAPAMATOVAL DNEŠNÍ MIMOŘÁDNÝ DEN, POKŘTÍME NAŠÍ NOVOU MUČÍRNU VÝPRASKEM TŘISTA RAN ČERVENÝM BIČÍKEM!
TEN JSEM SI MINULE ZAMILOVALA!
Zalapal jsem po dechu, když v tom jsi dodala:
DOSTANEŠ TO VŠECHNO JENOM NA PRDEL!
AŤ SE TI DNEŠNÍ PAMÁTNÝ DEN VRYJE POD KŮŽI!
Šly na mě mdloby.. Tolik ran přece nemůžu vydržet ani přes své vzrušení..
V tom sebou trhnu znovu! Ozval se druhý pronikavý HVIZD!
TAK TY SE NEUMÍŠ CHOVAT?
JAK TO, ŽE JSI NEPROJEVIL DOSTATEČNOU VDĚČNOST?
Zapomněl jsem, moc se omlouvám, má paní..
Děkuji za všechny tresty.. rychle dodávám.
Jsem Vám za ně opravdu vděčný! Snažím se myšlenky na ten počet zahnat..
Ty mě však jako vždy prokoukneš, ale hraješ se mnou tu hru ještě chvilku..
KDYŽ JSEM TĚ TOLIK POTĚŠILA, DOSTANEŠ JEŠTĚ JEDEN TREST!
AŤ SE TO UŽ NIKDY NEOPAKUJE!
Ano Paní.. dodávám vzápětí.
Chvilku mě napínáš, až konečně vyslovíš ten zdrcující počet:
DVAKRÁT STOPADESÁT RÁKOSKOU!
Teď trochu nechápu, jestli trest bičem platí dál.. A hned dodáš:
TAKŽE CELKEM TŘISTA RÁKOSKOU A TŘISTA BIČEM!
Ano Paní, odpovídám jako ve snách.
A PROTOŽE JE DNES OPRAVDU MIMOŘÁDNÝ DEN, VYZKOUŠÍM SI TVOU ODDANOST! MILOSTIVĚ JSEM TĚ TOU PÍŠŤALKOU PŘIJALA DO SLUŽBY A TY MUSÍŠ PROKÁZAT SVOU VĚRNOST!
PROTO TĚCH DVAKRÁT STOPADESÁT POČÍTAT NEMUSÍŠ!
Trochu se mi na okamžik ulevilo..
SPOČÍTÁM TI JE SAMA. DOSTANEŠ JE TOTIŽ RYCHLE ZA SEBOU!
Překvapením jsem prudce zvednul hlavu a podíval se nevěřícíma očima plnýma hrůzy. Otevřel jsem pusu, zhluboka se při tom nadechl a chtěl protestovat..
V tom vidím, že se sadistickým úsměvem bereš do úst píšťalku!
Ano Paní..
Děkuji za trest.. rychle dodám, opět brunátný, tentokrát vzteky.
TAK ŠUP ŠUP, VEZMI SI SVOU KUKLU A HONEM NA TU NOVOU KOZU!
TOLIK SIS JÍ PŘÁL!
Kuklu? Vykřiknu..
Dneska přece nemu..
V tom se z tvých úst ozve potřetí hvízdnutí.. Je tišší a delší, než ty předchozí, jako bys jen vydechovala a táhlý hvizd přechází do přerušovaného, protože se s píšťalkou v puse směješ..
Ano Paní..
Už si pro ni běžím.. dodávám rychle a překotně se ženu po čtyřech ke kukle připravené na koze..
Ty teď s úsměvem žasneš, jak to samo pěkně funguje.. Ani jsi to nečekala.. Ve chvíli, kdy píšťalku konečně vyplivneš, zhoupne Ti na krku a zapadne do výstřihu, dodáš:
TO PŮJDE!
Než se připravím, zálibně se rozhlížíš kolem sebe. Jsme v místnosti tak šest na osm, možná deset metrů, stropy pěkně vysoko, odhadem tři metry. Podlaha je vydlážděna imitací černého mramoru a opravdu je hodně tmavá, nebýt černých konstrukcí zařízení, úplně černá by se zdála. Krásně nechá vyznít klapotu podpatků.. Až mě budeš obcházet a já v kukle budu jen hádat, kde jsi. A mě podlahové vytápění zahřeje, až budu ležet vděčně u tvých nohou. Stěny jsou rudé, z té kombinace červené s černými doplňky je horko, už jen od pohledu. Je to ostrý kontrast s „vyšetřovnou“ a sprchou, které jsou sterilně bílé. Chladně bílé obklady, bílá dlažba, bílé lehátko, vše je doplněno jen chromem a nerez ocelí. Nahání to husí kůži i bez znalosti všeho, co ještě ty prostory přinesou..
V mysli se opět vracíš zpátky ke mně do červenočerné mučírny..
Já si navléknu kuklu, je to opět ta z lesklého černého spandexu s otvorem pouze na ústa. Opatrně zakleknu na kozu, nohy obkročmo na postranní lavice, tělem se položím na prostřední vyvýšenou a rukama nahmatám ty postranní, kde už mám nohy. Klečím tedy půl metru nad zemí na všech čtyřech. Hlava mi trčí dopředu, zadek vystrčený dozadu a vše je pevně podepřeno červeně polstrovanou koženkou na černém rámu. Bereš karabiny a ke konstrukci mi připneš nejdřív pouta na zápěstí. Po nich i kotníky. Tím to ale nekončí. Bereš dlouhý široký řemen a připínáš mi ho v kříži přes záda. Po něm ještě jeden přes lopatky. Můžu se pohnout čím dál méně.. To však stále není všechno. Řemenem mi k lavici postupně připoutáš i předloktí a pomalu se mě zmocňuje panika, když také i lýtka. K mé přibývající hrůze bereš ještě další dva a obtáčíš je přes svislou konstrukci i kolem mých stehen!
Jak ale budu moct uhýbat? Zhrozím se..
Co budu dělat, až to nepůjde dál vydržet? Vždycky jsem měl nějaký náhradní plán.. Když to nešlo snést, mohl jsem se trochu pohnout! Alespoň trochu uhýbat a tím ti nastavit část, kde jsem si myslel, že to bude bolet míň.. Ale co dneska? A dneska to zrovna bude bolet neskutečně.. Třeba mě milosrdně vysvobodí krev! Napadla mě spásná myšlenka.. Krev ty nenávidíš a dohodli jsme se, že žádné krvavé praktiky nechceme ani jeden..
DNESKA KAŠLU NA TVOU KŮŽI, STEJNĚ DOSTANEŠ PŘES PRDEL, KOLIK ZASLOUŽÍŠ!
Ty mi snad umíš číst myšlenky..
Než jsem se stačil začít utápět ve svém beznadějném strachu z výprasku, začal jsem se brzy utápět v ještě beznadějnější bolesti. Jako bys mě chtěla vysvobodit z myšlenek, popadla jsi rákosku a přitlačila mi jí před ústa. Pochopil jsem, že ji mám políbit a poprosit o svůj trest.
Má Paní, prosím o vykonání zaslouženého trestu..
Ty jsi mě obešla zezadu a mlčky bez varování začala vyplácet rákoskou. Na zadek mi s palčivou bolestí dopadala rána za ranou. Zkoušel jsem je počítat, ale brzy jsem zjistil, že nemám šanci se dopočítat. Jednak dopadaly opravdu rychle, navíc se jejich účinek znásobil a slil se v jednu neuvěřitelnou bolest. Jen jsem se modlil, ať už to brzy skončí. Po chvíli nekonečné bolesti to ustalo. Celá zadýchaná mi oznamuješ:
TAK MÁŠ ZA SEBOU CELOU PADESÁTKU!
Cože? To bylo jen padesát? S hrůzou si uvědomuju, že mě čeká šestkrát tolik. A potom znovu to samé tenkým bičem! Tak ten mě musí vzadu rozsekat definitivně.
Auu, křičím na celé kolo. Jen sis protáhla ruku, zakroužila v rameni a spustila další salvu. Oči mám pod kuklou celé oteklé a první slzy se mi z nich tlačí ven. Kde jsou ty doby, kdy jsem si říkal, že slzy jsou jen pro holky a nechápu, jak můžou při výprasku brečet i chlapi! Ani se je nesnažím před tebou skrývat. Pláču před tebou pravidelně, stejně jako se tady nemusím bát křičet. Vždyť je to taky to jediné, co tu můžu.. Držet a řvát!
Uff! Další krátká přestávka! Zdá se mi to, nebo ta první padesátka bolela víc než tahle.. Třeba mi brní bolestí zadek a už to tolik nevnímám..? Umdlévá ti ruka? Nebo se bojíš, že už nebude kam dávat ty poslední rány a sama podvědomě ubíráš?
Nebojíš! Třetí padesátka je mnohem horší než první a druhá dohromady! Ječím jako podsvinče, ale uhnout se tu nedá. Doufal jsem, že přece jen kousek dokážu. Nedokážu. Jsem doslova přišpendlený na koze a neuhnu ani o milimetr! Bolest se dál stupňuje, přestože bych před chvilkou přísahal, že větší už neexistuje..
Konečně končíš a vydýcháváš se. Já jsem šťastný, že to alespoň na chvilku přestalo.. K mému překvapení cítím, že mě odepínáš. Ne, nezdá se mi to. Odepnula jsi postupně všechny řemeny a nakonec i karabiny.
POSTAV SE A SUNDEJ SI KUKLU!
Ano Paní, nezkouším tvou trpělivost a okamžitě poslechnu. Na stěnách jsou velká zrcadla (a jak jsem posléze zjistil, jsou dvě i na stropě. Jedno nad kladkostrojem a druhé nad postelí). Ať chci, nebo ne, zkouším se otočit a zahlédnout si kousek pozadí. Všimnu si zrcadel a natáčím se před nimi jako modelka. Naštěstí je jich po stěnách dost, proto už zírám fascinovaně na svá fialová jelita. Vypadají opravdu úžasně. Asi sis všimla mého nadšení, proto říkáš:
KRÁSA, CO? NO POČKEJ, JAK BUDEŠ VYPADAT ZÍTRA V POLEDNE!
V tom mě napadá spásná myšlenka, že mi tresty rozdělíš na několikrát a třeba to tak bude snesitelnější. I když.. To se mi zahojit nestihne ani za týden, natož přes noc.. Přicházíš ke mně, musíš se pomazlit se svým dílem. Rukou v hladké rukavici mi opatrně hladíš zadek. Bříšky prstů něžně přejíždíš naběhlá jelita. Jaký je to kontrast, takhle s láskou a něžně se se mnou mazlíš, dotýkáš se mě, jako by ses bála, že trošku přitlačit bude bolet.. Překvapeně se na tebe podívám. Prohlížím si tvé nádherné tělo po mém boku v zrcadle. Otáčím se k tobě a opatrně vztáhnu ruku na pár centimetrů od tvé těsně obepnuté prdelky v černém spandexu. Všimneš si mě v protějším zrcadle a s úsměvem přikývneš:
MŮŽEŠ!
Já stejně jemně začnu hladit tvou prdelku, přejíždím ti zezadu po stehnech a zase zpátky nahoru přes tvoje obliny. Příště zkusím při hlazení zadní strany stehna zajet trošku mezi ně a cestou vzhůru přejedu opatrně i přes tvou mušličku. Prohneš se v zádech a jemně zavrníš. Hladím tě dál a dál a ty předeš blahem jako kočička. Mě už dávno tvrdě stojí a pomalu začínají ukapávat kapky touhy ze samého vzrušení..
JSI NADRŽENEJ? Kapky odpovídají za mě..
CO SI DÁT TROCHU TĚLOCVIKU?
Samým vzrušením nedočkavě přikývnu:
Ano Paní..
CHCEŠ SI ZAŠUKAT?
Vytřeštím na tebe oči, takhle přímo ses mě nikdy nezeptala..
Ano Paní.. Děkuji.. Chci.. Moc.. Prosím..
Celý nadržený čekám, co přijde. Je ticho, že bych slyšel spadnout špendlík.. Snad bych i tu kapičku touhy uslyšel dopadnout na zem, ale tvé podpatky klapou po podlaze, zatímco odcházíš. V tom prořízne ticho ostré hvízdnutí. Trhnu sebou leknutím a podívám se, kam jsi poodešla. Stojíš u police a v ruce držíš největší dildo s přísavkou, co tam stálo.
TAK POJĎ, TROCHU SE ZAHŘEJEŠ POHYBEM!
CHTĚL SIS ZACVIČIT A ZAPÍCHAT!
TAK TEĎ TI TO SPLNÍM NARÁZ!
BUDEŠ DĚLAT DŘEPY A NAHLAS POČÍTAT.
NA PÍSKNUTÍ DOSEDNEŠ AŽ NADORAZ A ZASE SE ZVEDNEŠ!
Vytřeštil jsem oči ještě víc a říkám:
Má Paní, splním vše, co si přejete, ale tenhle jsem do sebe dostal jen dvakrát a ještě jen zkraje! A pokaždé mě to natrhlo a hrozně bolelo.
Přicházíš až ke mně a dlouze se mi zadíváš do očí..
Asi jsi mi uvěřila, proto jsi protáhla pusu a vrátila ho zpátky. Bereš místo něj o trošku menší a slabší, přesto je stále mnohem větší, než ten můj, co mi tak tvrdě stojí. Dojdeš s ním k nízkému stolku, co stojí před koženým gaučem a s mlasknutím jím bouchneš o desku stolu. Přisál se pevně kousek od rohu a ještě se trochu zakymácel, než se definitivně zastavil.
JEN POJĎ, UŽ MÁŠ PĚKNĚ NADRŽENOU DÍRKU!
Ušklíbla ses na mě. Nevěděl jsem, jestli můžu po dvou, když už stojím, ale raději jsem nechtěl riskovat a padl na kolena a došoural se po čtyřech.
Ano Paní..
Když jsem dorazil ke kraji stolu, hlavou jen pár desítek centimetrů od svého budoucího prznitele, včas zarazíš můj pokus zvednout se..
POČKEJ, KURVIČKO!
CHCEŠ SE PŘECE OCHRÁNIT PŘED CIZÍM CHLAPÁKEM, NE?
TO SE NEBOJÍŠ POHLAVNÍCH NEMOCÍ?
Zvednu k tobě nechápavě zrak, ty mi však vytahuješ z krabičky s ochranou jeden kus a podáš..
Děkuji, Paní..
Když nic neříkáš, roztrhnu ho a chci nasadit..
POČKEJ, TAKHLE SE TO PŘECE NEDĚLÁ!
CHLAPI TO CHTĚJÍ OD KURVIČKY PUSOU!
NEBO SNAD NÉ?
Nevěřícně na tebe koukám.. Vytrhneš mi ochranu z ruky a přikážeš:
OTEVŘI PUSU A VYPLÁZNI JAZYK!
Poslechnu beze slova a ani se nezkouším bránit..
TÁÁÁK, PĚKNĚ NA JAZYK, JAKO PŘI PŘIJÍMÁNÍ!
TEĎ JÍ ZAVŘI A POJĎ BLÍŽ..
A NEBOJ SE HO, NIC TI PŘECE NEUDĚLÁ!
JEN ZA CHVÍLI MOOOC HEZKY..
TEĎ RUCE ZA ZÁDA A PĚKNĚ SI HO NAVLÉKNI!
Jsem zase celý rudý z toho ponížení.. Přiblížím se k němu a chvíli na něj zírám s pachutí latexu na jazyku..
NO TAK, DĚLEJ, VIDÍŠ JAK UŽ JE NADRŽENEJ! NENECHÁVEJ HO ZBYTEČNĚ STÁT!
JSI KURVIČKA, TAK MU HO NASAĎ, AŤ TĚ MŮŽE POŘADNĚ PROTÁHNOUT!
Prosebně se na tebe podívám, a když nepochodím, přemůžu se a zkusím to. Jenže mi to vůbec nejde! Zkouším to znovu a znovu.. Stejně to nejde..
Zjišťuju, že ochranu mám v puse vzhůru nohama, proto mi nejde narolovat. Zkusím si ho jazykem otočit a začínám druhou sérii. Ty se u toho náramně bavíš a neváháš mou neschopnost komentovat. Zjišťuju, že je správně, ale vždycky se mi zase sroluje a vystřelí zpátky. Potřeboval bych ho přetáhnout přes žalud, potom by snad držel.. Uff, konečně se mi to podařilo. Je přes žalud..
UKÁÁŽ, NO VIDÍŠ, JAK TI TO JDE!
TY BY SES TÍM MOHL JEDNOU ŽIVIT!
Směješ se mi. Podívám se na tebe tázavě, jestli to byl jen vtip, nebo tím něco sleduješ.. Nijak to nekomentuješ, proto se dám do pokračování.. Jenže se mi srolovaný lem dostal mezi žalud a staženou předkožku. Pěkně drží a nejde dál.. Zkouším to na všechny způsoby, a i když ho dostanu kousek dál, zase se mi vrací do nejtenčího místa. Ty mě chválíš, jakou mám výdrž a jak už ho pěkně kouřím, že s tím budu mít u chlapů úspěch! Protáhnu koutky vzteky, jak mi to nejde, i tím, co mi teď říkáš. Vezmu ho tedy nakonec do zubů - ty to nezjistíš a tenhle umělák žalovat nebude, pokud ho trochu kousnu. Hlavně ať mi neprdne guma, jinak to jedu celý znovu! Naštěstí se podařilo, a abych ho natáhl co nejvíc, musel jsem ho párkrát ještě „polknout“ skoro až do krku.
Konečně jsi spokojená a pochválíš mě.
TAK VIDÍŠ, ŽE TO ŠLO!
DO PŘÍŠTĚ SI TO NACVIČ, NEBUDEME TU NA TEBE POKAŽDÉ ČEKAT!
Ano, Paní..
Cítím se zneužitý, snad čtvrt hodiny jsem ho tím navlékáním nejdřív „líbal“, potom „kouřil“ a nakonec pustil až do krku! A to mě to „nejlepší“ teprve čeká.
POČKEJ, DONESU TI GEL!
Zatímco se vracíš k vitríně, rychle ho rukou zkouším natáhnout ještě víc, aby ve mně nakonec nezůstal! Vracíš se s pikslou gelu a postavíš jí vedle mě na stolek.
TEĎ SE POŘÁDNĚ PROMAŽTE!
KDO MAŽE, TEN JEDE!
Neodpustíš si vtip. Pro jistotu nabírám co nejvíc gelu na prsty, kdybys mi ho už sebrala. Celého obřího uměláka obalím, až je na něm silná vrstva gelu. Potom si zbytek ve dlani a na prstech začnu mazat mezi půlky. Pochopitelně si tam nevidím, ale dávám si opravdu záležet.
V tom se ozve další hvízdnutí! Trhnu sebou a otočím se k tobě..
ZA MINUTU ZAČÍNÁM POČÍTAT DŘEPY!
Začínám panikařit! Snažím se tedy nabrat co nejvíc gelu na prostředníček, který je nejdelší a opatrně si ho vecpat dovnitř. Nejdřív to moc nejde, svěrače jsou stažené strachy a ten spěch s nervozitou tomu vůbec nepomáhá.. Nakonec cítím, jak se po několika pokusech dostal dovnitř. Zkusím to ještě několikrát a teď dochází na nejhorší. Pokouším se nasednout na svého prznitele.. Cítím, jak mi špička žaludu tlačí na svěrač a příliš se mu tam nechce. No vlastně se mu tam nechce vůbec. Zatlačím tedy ještě víc a cítím, jak mě konečně rozevírá. Postupně do mě vniká a těsně vyplňuje. Po pár centimetrech se z něj snažím opět vstát, třeba Ti to takhle bude stačit a dovolíš mi přestat. Ty se ke mně ale něžně nakloníš a obejmeš mě. Políbíš mě na tvář, nakloníš se za mě, až zblízka cítím tvou vzrušující vůni. Dýcháš mi přitom do ucha a líbáš mě zezadu na šíji. Současně se ke mně celou dobu tím úžasně sexy oblečením tiskneš. Jsme takhle v pevném objetí, já stále balancuju nad mohutným umělákem, když ty se náhle celou vahou svého těla na mě pověsíš. Já s heknutím klesnu a obří dildo mi projede jako po másle skrz oba svěrače až do tlustého střeva. Vyvalím překvapením oči a nechápu tu zradu. Ty se mi ale začneš smát:
TAK VIDÍŠ, ŽE SE TAM VEJDE!
TY JSI MI ALE KURVIČKA!
CO DÁ ÚPLNĚ KAŽDÝMU, KDO SI ŘEKNE!
A PŘÍŠTĚ UŽ SI MOŽNÁ ŘEKNE I TEN OBR!
Mrkneš směrem k vitríně.
MĚL BY SES TEĎ VIDĚT, směješ se mi škodolibě..
Než jsem řekl švec, byl ve mně celý až po ty svoje umělácký koule. Úplně mě vyplnil, cítím, jak mě rozpíná. Za chvilku se na něm po milimetrech opatrně zvedám a zase spouštím, abych si na ten pocit trochu zvykl. A po pár pohybech je to vlastně docela úžasný pocit. Pokud tedy pominu to, co tu před tebou musím dělat. Ty ale na nic nečekáš, bereš do pusy píšťalku a já se snažím roztáhnout nohy optimálně od sebe a předklonit se, abych udržel rovnováhu..
Hvííízd!
Já poslušně dosednu a začnu se zvedat.. Hned mě ale zarazíš.
TO NEBYLO AŽ DOLU! TEN SE NEPOČÍTAL!
ZNOVU! Dosednu tedy, až kam to jde a opět se zvedám, až když cítím, že by ze mě vyklouzl. To naštěstí nevyžaduješ, a proto říkám:
První, má Paní..
Hvííízd!
Znovu klesám, až dokud necítím, že to dál nejde..
Druhý, má Paní..
Hvízd!
Třetí, má Paní..
Postupně se takhle před tebou napichuju a hlasitě je počítám. Když se dopočítáme padesáti, už na něm pěkně kloužu a jde mi to i rychleji. Začalo mě to pěkně vzrušovat, vidím tě tak sexy před sebou a ty se skloníš a začneš mi ho honit. Jsem u toho v předklonu rozkročený nad rohem stolu, a aby ti to šlo líp, zakloním se a rukama za sebou se opřu o hrany desky. Ty dostaneš geniální nápad, rychle rozepneš svůj sexy overal, stáhneš si ho k pasu a stáhneš si i rukávy z rukou. Nohavice stáhneš až nad boty a holou už pěkně mokrou mušličkou si mi nasedneš do klína. Já se zakloním víc, abys dosáhla a mohla se hlouběji napíchnout. Ty ale zjevně víc dosednout nehodláš, naopak držíš se stále stejně vysoko a máš mě v sobě jen po žalud.
NO TAK, ZAČNEŠ UŽ MĚ KONEČNĚ TAKY PÍCHAT?
Ano Paní..
A tak mi nezbývá než kmitat nahoru a dolu. Tím, že zajíždím do tebe až na doraz, zase se vysouvám ze svého prznitele dole. Když vyjedu z tebe, abych mohl opět zasunout, musím dosednout na uměláka. Takhle vlastně šukám víc sebe, než tebe! A ty si to moc dobře uvědomuješ! Je to ale úžasný zážitek a naštěstí už jsi z toho celého nadržená, že jsi během chvíle. A já vlastně z toho perverzního vzrušení, co tu děláme taky. Během chviličky to do tebe s hlasitým hekáním pumpuju..
Je to opravdu nepředstavitelný zážitek. Takhle jsem se nikdy s nikým ani ve snu nemiloval..
Jsi opravdu překvapená, jaké to bylo, a říkáš:
MILÁČKU, TO MUSÍME DĚLAT PRAVIDELNĚ!
TEĎ BYCH SE K TOBĚ CHTĚLA PŘITULIT, ALE OBA MUSÍME NEJDŘÍV DO SPRCHY!
A MŮŽEŠ I TEPLOU, ZASLOUŽIL SIS JÍ 