TNP* Ideální ráno aneb Ruka v kundě

TNP*- Tři nadržené pochvy...Uplynulo několik měsíců od chvíle, kdy jsem dostala od samce páskem přes píču. Naše jiskra neuhasla ani při hádce, ve které jsem mu vyčetla, že je ženatý a jen si se mnou hraje.
Černovlasý muž s modrýma očima u mě zůstal spát nejdříve na jednu noc. Z noclehu se mojí vagínou promrdal do dalšího týdne. Toužila jsem mu dát tělo, aby mu vládl. Chyběl mi při odloučení. Ať to bylo několik dní služební cesty nebo osm hodin přes den. Bylo mi z toho úzko. Jako by moje Pí byla díra ve vaně, která potřebuje špunt. Tím špuntem byl pro mě nově navázaný milenecký poměr s ženatým Jonášem.
Nepřestávala jsem myslet na jeho nahé, lehce chlupaté, tělo. Nikdy předtím jsem neměla chlapa, který by nesportoval. Jonáš chodil jen občas na tenis nebo squash. I tak to je přitažlivý chlap se sexy hrudí. Líbilo se mi na něm, jak se pokaždé snažil zatahovat malé bříško. Tmavé chloupky, stáčející se kolem pupíku, pokračovaly dolů, kde byl tmavý les a v něm jeho mocný drak, který dokázal v mžiku zkamenět. Místo ohně plival hustou a chutnou dávku spermatu. Nedokázala jsem z hlavy vypudit chuť jeho polibků a vůni pokožky, do níž jsem se zabořovala nosem při misionáři a čekala na vrcholný střik do mě.
Snažila jsem se pokaždé uprchnout z postele do koupelny před jeho probuzením. Chtěla jsem se osprchovat a napodobit pomocí líčidel obličej té osoby, která mi sedí v občance a tváří se divně. Jenže bylo téměř pravidlem, že se drak budil a byl hladový. Otevřely se dveře a v nich Jonáš. Havraní vlasy s chaoticky přeházenými prameny byly spouštěčem vlhnutí mé pochvy. Nebeské oči samce oživly při pohledu na můj vyšpulený zadek u umyvadla.
Připadala jsem si jako děvečka, kterou vyrušil ráno Pán a dožadoval se svého práva u poddané. Sebevědomě přistoupil zezadu. Pravou rukou mi pohladil zadek, levou zajel přes břicho do klína.
„Dobré ráno, má drahá. Proč jsi mi utekla? Víš, jak moc tě po ránu potřebuju?“
Po s citem pronesených slovech, šeptaných do ucha, následovala rychlá změna. Silný a drsný zásun. Dívala jsem se do zrcadla a v něm viděla jeho hlavu zakloněnou. Obě ruce měl na mých bocích a začala dračí výprava.
Sotva jsem se stačila držet umyvadla, abych nespadla, přišel další mohutný zásun podobající se zemětřesení. Vyskládané flakóny kosmetiky na umyvadle a skříňce vedle něj, nadskakovaly s každým mrdem. Vagína vítala Jonáše. Já jsem měla co dělat, abych to udýchala.
Stále jsem se dívala na jeho odraz. Jonáš se změnil v ďábla. Nepříčetné oči byly plné hrubosti. Vzal mě za vlasy. Vytrhl z nich sponu a omotal si je kolem levé ruky. Cítila jsem tlak, jak jeho ochlupený rozkrok se snaží víc a víc proniknout do mě. Jeho agresivita stoupala a hraničila s pokusem o zabití, když mi dal na krk ruku a přitlačil mě silně na své tělo.
„Čubko, vymrdám z tebe tvojí marnivost. Nebudeš si dělat, co tě napadne, jasný?“
Ohryzek v krku se zatahoval pod silou chlapské pravačky. Přestávala jsem vnímat. Ještě jsem byla schopná dýchat, když to celé prasklo a já spadla do proudu orgasmu.
Tělo se dostalo do jiné dimenze rozkoše. Přeměnilo se na milión kousků, letících kosmem. Minula jsem slunce, proletěla kolem měsíce a z Marsu na mě kdosi mával. Další a další nával rozpadu mé existence přerušil kontakt s pozemským světem.
Najednou silná rána do prsou. „Odpovídej mi, děvko, budeš poslouchat?“ Jonáš ze mě vyjel. Rozběsněný mi kousal do krku a řval do ucha. Netušila jsem, co chce. Dychtila jsem jen, aby vrátil péro, kam patří. Do mé kundy. Ať ho tam vrátí a nepřestává, to jsem si přála. Jenže Jonáš se nechtěl vracet. Místo penisu mi zajel do klína rukou.
Nadržená brána života prosila o další pozornost. Tekla touhou. Jonáš mi přikázal, abych si klekla. Těšila jsem se, že na řadu přišla i pusa. Orál.
Moje nejmilejší snídaně. Jenže mi pleskl přes ruce, když jsem chtěla do ruky jeho kamenný ocas. Přikázal mi dát ňadra těsně k sobě. Zajel mezi prsa. Pohladil mě po vlasech. „Jsi úžasně poslušná, mrcha.“
Několikrát mi ojel prsa a konečně mi dovolil, abych začala snídat. Není dobré se cpát rychle. Tohle je obřad. Nejdříve je dobré se pozdravit. Hezky si kleknout a políbit něžně žalud. Přitom se zdola dívat jeho pánovi do očí. Tím jsem si jej získala.
Začala jsem pocucávat větší část žaludu a postupně s narůstajícím sáním pyje jsem začínala přidávat i tempo. S nádechem jsem sála mužství svého Pána a občasně kontrolovala jeho libost ve tváři. Ujištěná spokojeným obličejem jsem zrychlila rytmus. Více jsem sála a zkoušela co nejvíc zajet penisem do krku. Představovala jsem si, že jsem hladová a nesmím kousat. Hot dog je potřeba nacpat celý do sebe. Dvakrát jsem ho hluboko vrazila do pusy a Jonáš začal sténat. Penis obalily moje husté sliny a oči mi začaly slzet jako vždy, když si dám péro až do krku.
Narazila jsem znovu vším odhodláním macka do sebe. Zabrzdil mě až podbřišek sténajícího chlapa. Vyndala jsem z úst pyj. Sála jsem jej a rukou honila. Přestala jsem honit, špičkou jazyka jsem dráždila samce tam, odkud má vytrysknout slíbená odměna. Horké sperma.
Jen na jedno jsem zapomněla. Na koule. I ty si zaslouží pozornost. Nejprve ovonět. Jonášovi vždy voní. Olíznout a cucat. Nejdříve každou zvlášť a pak dohromady.
Znenadání mě Jonáš zatahal za vlasy. „Teď ti vyšukám tu tvojí drzou držku!“ Vzal mi hlavu oběma rukama. Namířil k penisu. Zezdola jsem se na něj usmála. Plácla jsem ho přes chlupatou prdel. „No, můžeš to zkusit. Když se ti to povede,“ pronesla jsem posměšně. Naštval se. Od panujícího samce jsem dostala titul sviňská čubka. Vzápětí jsem se dusila pérem, které se snažilo o průnik do mého krku jako endoskop. Předstírala jsem boj, který měl Jonáše vyprovokovat a podařilo se mi to. Cpal mi do krku ptáka. Dychtila jsem se dusit jeho mužstvím s vidinou, že mi vykropí do hrdla mrdku.
Další zatahání za vlasy ukončilo násilný orální sex. Třešničkou na snídani byla spermatická sprcha přes můj obličej a do rozházených vlasů. Udýchaný Jonáš mě sebral ze země a objal. Chlupatý hrudník voněl potem vystříkaného chlapa. Líbal mě a osahával. Konečně jsem získala samce, který mi dokáže udělat dobré ráno.

Po společné sprše následovala skutečná snídaně. Moje vločky s bílým jogurtem a několika malinami doplnila míchaná vajíčka s opečenými tousty pro mého krále sexu. Netušila jsem, že dokáže chlapa rajcovat vařící žena v kuchyni. Když jsem v rendlíku dělala pokrm pro Jonáše, přišel již oblečený a mazlil se. Byl to můj splněný sen. Chlap, co ráno vstane, ošuká mě, pak jede do práce, aby večer přijel a zase se mi hrabal v kundě. Oplatila jsem mu mazlení a dala mu velkou pusu. Přes černé kalhoty byla vidět jeho radost. Jenže pud zodpovědnosti mi zakázal rozepnout mu je a znova ze sebe udělat děvku, kterou teď a tady bude jebat tím nejdrsnějším způsobem.
„Musím do práce, Jonáši, už bych to nestihla.“
„Odvezu tě. Chci tě ještě!“
„Dám ti vajíčka, sníš je a pojedeme teda spolu, ju?“ vyslovila jsem to s nadějí, že stihnu ranní poradu.
Odpověď nepřišla. Místo ní jsem dostala zase objetí. Když jsme seděli a jedli, díval se zamračeně. Připadala jsem si jako u soudu. Několikrát mi pochválil jídlo. Modlila jsem se, aby neřekl, že jeho žena takhle nevaří. Naštěstí to nevyslovil. Chytil mě za ruku, ale zarazil se. Zřejmě hledal slova, která by použil:„Rozvedu se. S tebou je život lepší. Jsi bohyně.“
„Bohyně? Před chvilkou jsem byla děvka a kurva.“
Usmál se a řekl: „V posteli čubka, v životě jsi bohyně. Rozvedu se. Slibuji.“
„Jonáši, nekažme si to sliby. Činy dělají muže, kteří dostanou bohyni, nemyslíš?“
Moje reakce jej zaskočila: „Nejsem sráč, co lže a sere si tím do držky. Já to dodržím!“

Vstala jsem, dala mocný polibek rozzuřenému králi, uklidnila nádobí a odjeli jsme společně do centra pracovat. Jonášova firma byla jen o tři ulice od mojí kanceláře. Normálně bych jela sama, ale Pán rozhodl, že mě odveze. Jak to tak v Praze bývá, dostali jsme se na štěrboholské do zácpy. Zelená vlna slibovala zdržení jen na půl hodiny. Což je v toleranci, kdy bych měla přijít do práce, aniž by na mě ostatní civěli skrz prsty.
Jak jsem tak seděla v černém autě vedle Jonáše dostala jsem chuť poznat, jaký je za volantem. Jestli je agresivní jako v posteli nebo kliďas. Plusové body dostal, když nenadával paní, která se začala zbytečně brzy cpát před nás do pruhu, do něhož se mohla zařadit podle dopravního značení, až za tři sta metrů. Nepospíchal, nenadával. Opravdu klidný a vyrovnaný.
Nepatřil mezi idioty, kteří si velkým silným autem léčí mindráky nebo malého pindíka a ohrožují tím okolí. Kolona se nehýbala. Samozřejmě mě napadlo zkusit kouřit Jonáše. Chuť jsem měla. Jenže jednak bych si musela opravovat nalíčený obličej a za druhé by to bylo tak laciné klišé, že jsem s tím nezačala.
Zapomněla jsem na domluvené ranní kafe s Petrou. Došlo mi to, až když jsem na mobilu viděla příchozí hovor od ní.
„Do prdele, Michaelo, kde jako seš?“ hodně nasraně začala Petra.
„Ježíši, omlouvám se, já jsem...vypadlo mi to úplně z hlavy.“
Jonáš s úsměvem řekl: „Já jsem ti nacpal do hlavy lepší věc, co?“
Plácla jsem ho přes ruku, aby byl zticha. Smál se a zajel mi rukou pod sukni, kde mi vrazil dva prsty do Pí a já jsem vyjekla hlasitě do telefonu.
„Míšo, Míšo, co je ti? Stalo se něco? Jsi v pořádku? Co je?“ z hrozivého tónu přepla kamarádka do starostlivého. Jonáš se věnoval dění na silnici levou rukou a pravou pokračoval v mé vagíně.
Zarazila jsem dech a vyštěkla jsem do mobilu: „Petro, za dvě hodiny na Václaváku, jsem v poho, čau.“ Slyšela jsem ještě křičet něco Péťu, ale v té chvíli jsem se na ní vykašlala. Překvapilo mě prstění. Líbilo se mi to.

Jonáš se na mě ani nepodíval. Střídal palec a ukazováček s prostředníkem. Když jsme sjeli z Jižní spojky a stáli na světelné křižovatce, snažil se do mě nacpat ruku a já jsem řvala jako protržená. Když naskočila zelená, stáhl se jen na dva prsty a provokoval klitoris.
Zajeli jsme do budovy agentury, kde pracuji, Jonáš zajel na místo určené pro moje auto. Chtěla jsem vystoupit, ale zamkl. Vrazil mi zase ruku do pochvy a spokojeně mě sledoval.
„Teď tě nepustím, dokud se neuděláš.“ Namítala jsem a prosila. Pravačku vystřídala levá ruka na které byly hodinky. Ciferník jasně ukazoval, že za pět minut začne porada. Námitky zacpal svým jazykem a já se začala utápět v polibcích samce, okupujícího mou roztouženou pochvu. Mobil mi začal vyzvánět.
V práci se zřejmě po mě shánějí, pomyslela jsem si. Nedalo se jinak. Musela jsem Jonáše praštit do břicha, aby přestal. „Opravdu musím přijít na tu poradu,“ řekla jsem už naštvaná.
„Nejradši bych tě tady tvrdě vojel. Proč mě tak rozpaluješ, Míšo?“ řekl udýchaně nadržený Jonáš.
„Když pro mě přijedeš ve tři, tak mě můžeš vyzvednout a zmrdat mě, kolikrát budeš chtít.“
„Ale to už není ono, když se nebudeš bránit.“
Usmála jsem se: „Ty něco vymyslíš, ale já fakt musím. Zůstaneš u mě zase? Uděláme si večeři, film a pak ti udělám, co mi přikážeš, můj Pane.“
Pohladil mě a dodal: „Jsi mrcha, která ví, jak na mě.“
Vystoupila jsem z auta a pospíchala do pátého patra, kde se v zasedačce scházeli všichni k poradě. Chvátala jsem na místo, abych tam nepřišla poslední. Moje pochva pod stolem nedávala, že měla radši stydké pysky roztahovat Jonášovu péru, než tady sedět a nudit se. Minutu po začátku porady jsem málem zkolabovala, když se ve dveřích objevil muž v černém, držící mojí tašku s notebookem. Jonáš.
S laskavým úsměvem se omluvil a řekl něco, co jsem nečekala: „Dobrý den, já se omlouvám, že vás ruším, ale moje přítelkyně si zapomněla v autě tašku. Můžu to jen Míše předat?“
Během několika sekund se oči mých kolegyň a dvou přítomných gayů zapíchly do mě jako do zlodějky. Mozek spustil poplach - označil mě za přítelkyni; přítelkyni; řekl moje přítelkyně! Vagína se přidala se svým alarmem - pochlub se jak skvěle mrdá; ať před nima ukáže umění a vrazí do mě péro; chci hned od něj vystříkat!
Šla jsem si pro tašku a cítila jsem na sobě zraky ostatních. Naše ředitelka, moje kamarádka, hned využila situace a poslala mě s Jonášem k výtahu, aby trefil. Celá zasedačka zírala, jak mi dává pusu a pohladil mě po tváři při loučení. Usedla jsem kvapem na místo a vyndala počítač na stůl.
Nevšimla jsem si, že všichni jsou ticho a dívají se na mě. Rozhlédla jsem se po ostatních a zeptala se, proč nepokračujeme. Jediná stojící osoba, tedy ředitelka, řekla jen: „Míšo, ty se nepochlubíš, že máš tak milýho chlapa? To je přece fajn ne?“
Něco jsem se snažila vykoktat, když v tom mě zase přerušila jiná kolegyně: „No a je to vážný, řekl, že jsi jeho přítelkyně, gratuluju, Míšo!“
Cítila jsem se trapně v tom středu komentářů na ''mého nového přítele.'' Jonáš mě překvapil tím, jak náš poměr označil před cizími lidmi za vztah.

Po poradě jsem se vymluvila na pracovní oběd s klientem. Ve skutečnosti jsem šla na oběd s Petrou a Luckou. S úžasem se na mě dívaly, když jsem přišla jako poslední. Obyčejně jsem na smluveném místě první. Holky mi objednaly předem stejné jídlo, jaké si daly ony. Mám ráda saláty, ale když mě denně začal šukat téměř dvoumetrový chlap, blížící se ke sto kilům, potřebuji i maso. Bílkoviny v něm mi dají sílu vydržet jeho choutky a vyplnit mu každé přání. Objednala jsem si tedy ještě dva kuřecí řízky. Sotva jsem se stačila napít přinesené vody, začal Petřin výslech.
„Proč jsi vyjekla do mobilu, prosím tě?“
Polkla jsem a řekla: „Jeli jsme zrovna s Jonášem v autě a najednou...“
„Jste měli havárku,“ skočila mi do věty Lucka.
„Ne, neměli. Jonáš mi dal dolů prsty a já se lekla.“
Překvapená Lucie mi zase skočila do řeči: „Kam dolů? Čeho ses lekla?“
„No, kam jí to asi mohl strčit, že jo?“ šeptala Péťa, aby nás od sousedních stolů nikdo neuslyšel.
„Já tomu nerozumím, kam ti je teda dal, Mišu?“
Petra to už nevydržela a křikla na ní: „Dal jí je do frndy!“
Vedlejší stůl byl osazen pánskou společností, která se začala smát. Zavřela jsem oči, protože jsem se styděla a chtěla se propadnout někam, kde na mě nikdo nebude čučet. Lucka se ošklíbla nad Petřinou mluvou.
„No co co? Když se pořád na všechno vyptáváš? Jak jste asi dělali vaše tři děti?“ Šeptala už Petra, „Mikino, ty se teda máš. Taky bych mu jí nabídla. Nechtěl by další kundu do trojky? Víc lidí, víc zábavy,“ začala plánovat, jak by se taky Jonášovi roztáhla. Docela mě to naštvalo. Chtěla jsem mít samce jen pro sebe.
„Neser, dělit se nebudu. Suprově nám to klape. Ráno mě ojel extra drsně v koupelně zezadu,“ pochlubila jsem se kamarádkám, když za mnou stál číšník s talíři. Opět jsem zrudla jako jahoda a toužila se propadnout do světa bez lidských pohledů. Servírující muž zřetelně utlačoval brzký výbuch smíchu. Poděkovaly jsme mu a po deseti vteřinách, jsme se rozesmály.
Petra je závislá na sociálních sítích, zvláště pak na instagramu. Fotí si každé jídlo a dává je jako příspěvek na instastories. Já a Lucka jsme si povídali o smažení řízků. Lucka je dělá zásadně na sádle s oříškem másla. Já je naopak dělám bez sádla na pečícím papíře v troubě na másle. V tom do postupů přípravy schnitzlů skočí Petra: „Michaelo, Michaelo, ty Jonášovi i vaříš?“ Divila jsem se její reakci a nechápala, jak k tomu přišla. Ukázala mi mobil. Instagram s profilem Jonáše. Jeho instastories ukazovalo naší snídani. Miska s malinami a míchaná vajíčka s tousty doplňoval nápis - Miluju ráno s domácí snídaní a krásnou ženou.
„Lucy, koukej na to. Naše Mišu se nám nepochlubila, že u ní Jonáš i snídá,“ pokračovala Petra.
S pusou plnou řízku jsem stěží řekla: „Vlastně, bydlí u mě už pár měsíců s přestávkama.“
Lucie reagovala: „Míšo! Je ženatej přece!“
„Odešel od manželky,“ opravila jsem jí a dojídala výborný řízek.
Petra, stále hledící do mobilu, pokračovala: „To je jasný. Podle jeho feedů, kde vidím zřetelně tvůj domov, je u tebe pečenej vařenej. Podle komentářů pod nima asi i do tebe bochnutej. Tady má feed, jak máš hlavu na jeho klíně a koukáte se spolu na film. Pod ním komentář - Takhle si představuju domov. Má drahá a já se diváme na telku“
„Neřekla bych. Ráno mě sice v práci přede všemi označil za přítelkyni, ale spolu jsme si city ještě nevyjasňovali. Netlačím na něj, ani netoužím poslouchat sliby, že se kvůli mně rozvede. Konečně mám dobrýho milence. Chci si zatím jen užívat.“
Lucka mě vzala za ruku s jejím starostlivým pohledem: „Tak si hlavně dávej bacha, abys pak nebyla zklamaná. Chlapi jsou šmejdi, věř mi.“
„I tvůj Martin?“ divila jsem se jejím řečem.
„Říkám to nerada, ale šmejdi budou i naši synové. Muži to mají v genech. Chovají se jako páni tvorstva a na nás kašlou. Martin mě včera označil za frigidní krávu. To díky tomu, že nemám prostě večer chuť. Celý den jsem doma sama s malou. Pak musím pro kluky do školky. Uvařit, uklidnit, vyžehlit. Martin si přijede, nají se a ještě chce, abych měla energii na sex. Přitom já bych se chtěla vrátit do práce. Pokračovat v kariéře a mít pocit potřebnosti pro společnost.“
Petra s povzdechem jí na to řekla: „Mám tě ráda, ale seš kráva. Chlap má bejt udržovanej v tom, že se na něj těšíš, že potřebuješ jeho pozornost a posloužit mu v posteli k vyřádění. Jsi na nejlepší cestě, že od tebe odejde. Bejt na tvým místě, udělám mu vše, co si řekne, Chci tě vidět, jak s třema dětma si hledáš novýho chlapa. Chlap je zvíře, jak si nevyprázdní kulky při sexu, hledá si to jinde.“
„No, hlavně že ty máš chlapa, že jo?“ štiplavě reagovala Lucie.
„Miláčku, já ho ani nechci. Já chci mít ptáka doma leda tak na dvě hodiny. Ať se vystříká a přiletí mi zase novej. Život si chci vychutnat. Netoužím bejt něči otrokyně a starat se o jeho potomky, který mi vytahají prsa a proříznou píču zevnitř. My life is short, honey.“
Dívala jsem se na ty dvě. Byly to dva různé světy a já jsem byla někde mezi. Stále, když jdu po ulici, mám chuť zastavit toho policajta s pěkným zadkem, co jde kolem. Říct mu, chci hned na místě spoutat, zavést na služebnu a tam ať se na mě vystřídá každej chlap. Nebo v obchodě naproti domu bych ráda pozvala přítomné pány na prohlídku mých dutin. Taky bych nejraději za den měla dvacet i třicet chlapů, ale pak je ve mně i ta polovina podobná Lucii. Toužím mít rodinu a jedno chlapa. Jenže jsem si zrovna nabrnkla ženáče. Hold jsem taky kráva.

Holky mě doprovodily do kanceláře. Daly jsme si u mě kávu a dortíky, které upekl můj kolega Vašek. Petra na něj slintala a dělala oči. Lucie zabořená do dortu neviděla, že na Péťu koulím očima, aby si nechala zajít na dokonalé svalnaté tělo chuť. Máme na patře jen dva muže. Oba jsou gayové. To, že Petřina nadrženost nebrala ohled na jejich sexuální orientaci, mi připadalo komické. Nevěřila mi, když jsem jí na to upozorňovala.
„Tos pekl ty, Vášo? Neskočíme na drink, abys mi řekl, jak to děláš? Nebo bys mi to mohl upéct u mě doma. Mám šikovnou troubu,“ začala Petra balit Vaška. Když jí řekl, že musí s partnerem na očkování jejich půlročního syna, tak zrudla.
Já jsem od ní dostala málem vynadáno: „Myslela jsem si, že si děláš srandu, když říkáš, že je gay. Na něm to není vidět. No, leda to pečení trošku ho mírně prozrazuje. Škoda, zase nějaká chlupatá prdel mi ukradla ptáka, tss.“
„Ale peče výborně, fakt šikovnej kluk,“ pochválila Lucka výborné zákusky od Vaška.
Čas utíkal rychleji než jsem si myslela. Když se začínaly zvedat, přišel k mým dveřím Jonáš. Lucka s Petrou se na něj dívaly jako by spadl z višně.
„Miláčku, něco ti nesu,“ podal mi modré desky.
Lucka chtěla odejít, ale Petra jí zarazila, aby se mohla dozvědět, co mi samec přinesl. Po otevření jsem uviděla hlavičku advokátní kanceláře a jména Jonáše s manželkou Zuzanou. Pod tím vším stála věta - Společný návrh na rozvod manželství dle ust. § 757 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů... Připadala jsem si jako u notáře, kde mi právě předali výherní listinu. Byla jsem silně zaskočená. Objala jsem svého krále. Holky se divily víc a víc.
„Mikino, jsi okay?“ odvážila se zeptat Petra.
„Naprosto!“ Dívala jsem se do modře v očích chlapa, který právě vykonal čin. „Ty jsi...,“nedokázala jsem dokončit myšlenku.
„...jsem muž činu. Sliby myslím vážně a neseru si lží do držky,“ znovu mě objal a pošeptal mi: „Už budeš moje bohyně?“
Usmála jsem se a tiše odpověděla: „Budu až mi zase vrazíš do pusy péro a vystříkáš mě.“

TNP* TŘI NADRŽENÉ POCHVY
předešlé díly:

TŘI NADRŽENÉ POCHVY:

TŘI NADRŽENÉ POCHVY CHTĚJÍ Z MRDKY KNÍR:

TNP* - HŘEBEC A DĚVKA

TNP* Ideální ráno aneb Ruka v kundě