Jednoho večera...

6.2.2020 Autor: czello 2 komentáře

-----"Nyní se stávám Smrtí, ničitelem světů"-----

+++++++++++++++

Je horký večer.

Paprsky zapadajích sluncí na Bohem zapomenutém světě předávají svou vládu měsícům a jiným vesmírným tělesům.

Jedem nasáklý vítr roznáší pach smrti po vyprahlé krajině.

Vyprahlé oči Assima3 prázdně zírají z okna.

Jen odrazy blikajících kontrolek lodního navigačního systému dávají příslib,že by se v těch očích mohl probudit život.

Životů Assim3 dnes zničil mnoho.

Musel.

Musel brát aby se nasytil.

Aby konečně žil.

+++++++++++++++

Assim3 byl kyborgizovaným pilotem bombardovací lodě třídy Zarathustra a jeho úkolem bylo vyčisti oblast Jižního kontinentu od posledních zbytků osídlení rebelů.

Jeho úkolem bylo čistit a dezinfikovat.

Nikoliv cítit radost.

Jeho posláním bylo plnit zadání programu.

Nikoliv snít.

Ale pokaždé když se vrátil z mise do svého regeneračního tanku, jeho mysl zaplavily místo obvyklé tmy hypnotické obrazy.

Obrazy přetékající smyslovými požitky, které neměl v programu.

Nahé bytosti s lesklou kůží a nalitými, pohupujícími se hrudníky…divoké samice pestrobarevných forem zbavené rozumu, posedlé vášní pohltit vše do svých nenasytných ůtrob…sálavě žhnoucí stříkance tělesných šťáv propalující se temnotou a chladem hlubiny Vesmíru…

Nekonečné splynutí a spojení v dokonale živoucí smrti.

Netuší, kdo nebo co mu darovalo tyto vjemy.

Tuší, že se nejspíš jedná o chybu v programu.

Chybu, které se už ale nemúže dočkat.

Proto tak rád létal na vražedné likvidační mise.

Stačí jen doletět na základnu a zapojit kabely v regeneračním tanku, který měl připraven k okamžitému použití po každé misi.

Blikající kontrolky navigačního systému ukazují cestu a vábí příslibem...

+++++++++++++++

Ten samý večer.

Paprsky zapadajích Sluncí se natahují ke světu jako ruce umírajících matek toužící obejmout své mrtvé děti.

Jedem nasáklý vítr roznáší prach kostí po zničené krajině.

Vyprahlé oči Mai-Eny nasucho pláčou.

Jen odrazy blikající konzole jejího terénního vznášedla dávají tušit, že se v těch očích kdysi skrýval život.

Slz dnes Mai-Ena prolila mnoho.

Nechtěla.

Ale musela, aby se připravila na svůj osud.

Aby zemřela.

+++++++++++++++

Mai-Ena byla mstitelkou klanu Sedmi kruhů z Jižního kontinentu a jejím úkolem bylo odpálit nálože trhaviny, které měla voperované pod kůží.

Pro oběť nejvyšší byla vychovávána již od raných let svého předčasně ukončeného dětství.

Neměla cítit smutek.

Ale ten ji přesto volal k sobě.

Jejím posláním bylo vykonat pomstu.

Nikoliv snít o vášni.

Věděla, že její první mise je tak jako tak zároveň její poslední, a v případě selhání se o její smrt postarají starší z klanu.

A tak se nechá vést sledovacím systémem svého vznášedla a sní.

Nazí bohové ze vzdálených světů se vztyčenými údy připravenými rozsévat slast…divoké orgie propletených končetin a oddechujícíh těl…z tělesných otvorů prýštící míza vsakující se do rozpraskané půdy…

Nekonečné splynutí a spojení v dokonale živoucí smrti.

Stačí jen doplout vznášedlem k cíli určenému složitými výpočty počítače a zapnout falešný nouzový signál, na který naláká svou oběť.

V žádném z posvátných klanových kodexů však není psáno, že si svúj úděl musí mlčky přetrpět.

Chce si ty poslední okamžiky užít.

Smrt, byť jistá, může chvíli počkat.

Blikající konzole sledovacího systému ukazuje cestu a vábí k životu.

+++++++++++++++

Zarathustra sestupuje s děsivým řevem stvůry z nočních můr, zatímco siréna nouzového signálu řeže vzduch jako nabroušené ostří meče.

Assim3 je bez emocí.

Tohle zažil již několikrát.

Rebelům se občas podaří i s jejich relativně zaostalou technologií narušit ochranné pole bombardovací lodě, která je pak automatickou rutinou navedena na přistání a aktivuje volání druhům ve zbrani.

Tím druhem je dnes on.

Ale něco je špatně.

Signál je naléhavý jako volání tonoucího, krajina na místě přistání je však prázdná a zdánlivě mrtvá, tak jako vždy.

Po zdroji nouzového signálu není ani stopy.

Nezbývá než jít ven.

Možná že už dávno leží v regeneračním tanku, obalen hřejivou plazmou, a tohle vše je jen sen.

Jeden z těch podivných, neklidných, lákavých obrazů.

+++++++++++++++

Mai-Ena vystupuje z maskovaného úkrytu a cítí se jako nocni můra beznadějně lapená svetlem.

Jde klidným a rozvážným krokem, zatímco vysílač nouzového signálu hladí vzduch namodralým leskem své schránky.

Je plná emocí až po okraj.

Tohle ještě níkdy nezažila.

Klanovým válečníkům se občas podaří i s jejich z nakradených zbytků poslepovanou technologiíí donutit k přistání létající stroj nepřítele, ale ještě nikdy neslyšela o tom, že by podobný čin byl korunován úspěchem.

Tím úspěchem dnes může být ona.

Ale něco je špatně.

Z rozšklebeného chřtánu lesklé kovové továrny na smrt, jejíž druhové vyhubili šest ze sedmi Kruhů jejího klanu, vystupuje anděl.

Anděl smrti.

Nebo anděl života ?

Nezbývá než jít mu vstříc.

Možná že je už dávno mrtvá, její na kusy rozervané tělo hnije rozkladem, a tohle vše je jen sen.

Jeden z těch hřejivých, prchavých, vášnivých snů.

+++++++++++++++

Assim3 a Mai-Ena jsou jedna bytost.

On je vysoký s chromově lesklou kůží, ona září všemi barvami duhy.

Divoká samice pestrobarevných forem.

Je zbavená rozumu, posedlá vášní pohltit jej do svých nenasytných útrob.

Nahý bůh se vzdáleného světa se vztyčeným údem rozsévajícím slast.

Divoká orgie propletených končetin a oddechujích těl.

Z tělesných otvorů prýští míza a vsakuje se do rozpraskané půdy.

Sálavě žhnoucí stříkance tělesných šťáv se propalují do jejích hlubin.

Do hlubin Mai-Eny, kde je ukryté složité předivo bio-chemického detonátoru.

Chemická reakce dvou nekompatibilních živočišných druhů, nikým nevyzkoušená.

Nikým nečekaná.

Je spuštěna.

Odpočet detonátoru mstitelky Mai-Eny běží.

Mai-Ena chtěla žít, ale zemře.

Assim3 konečně žije, a může tedy zemřít..

Zbývají ještě tři údery srdce...dva ...jedno splynutí...

+++++++++++++++

Odpočet do konce virtuální simulace skončil.

Rozsvítilo se zelené světlo, signalizující konec hry a kryt se syčivě otevřel.

Oba dva vylezli ven, sundali si helmy a podívali se na sebe.

“To byla ale blbost, co?” zeptal se on.

“ Přímo kolosální. Tyhlety nový virtuální reality stojej za prd” odpověděla ona a upravovala si vlasy.

Pod helmou se jí účes notně pomačkal.

“Starej dobrej Oculus Rift” řekl on a zasněně pokračoval “Ale to jsem byl ještě kluk…”

“A ten děj byl úplně hroznej. I jako povídka by to bylo špatný. Ten scénář musel psát nějakej totální magor” rázně zhodnotila celý zážitek dívka “Nezajdeme na večeři?"

“Jo, mám hroznej hlad…A taky mám chuť na tebe” usmál se on.

Vydali se do blízké restaurace a na příběh Assima3 a Mai-Eny rychle zapomněli…

Hlasování

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

Četla jsem to "jedním dechem" *159**159**159* *114*