Jarní romance

3. 4. 2020 · 2 944 zhlédnutí ewuschka

Byl krásný jarní den a můj nejlepší kámoš mě pozval na návštěvu. Neváhala jsem ani minutu a pozvání potvrdila. S probouzející přírodou se mi totiž začala zapalovat lýtka a byla jsem šíleně nadržená. Využila jsem teplejšího počasí a oblékla si šaty.
S kámošem jsme se sešli na smluveném místě. Pochválil mě, jak mi to sluší, políbil a řekl, že dnes mi ukáže okolí, ve kterém žije. Nejsem vůbec proti, jen se trochu děsím, jak to zvládnu v těch botech na podpatku. S procházkou jsem úplně nepočítala. Inu, vyrazili jsme.
Šli jsme kolem hřbitova. Zeptal se mě s čertíky v očích, jestli jsem to už někdy dělala na hřbitově. "Cože? No neblázni, to je strašně morbidní. To nedám," odpovídám mu. Směje se mi, že to takhle nemyslel, jen se ptal ze zvědavosti. Přitáhl si mě k sobě a začal líbat. Sjel mi na zadek, chvíli po něm jezdil, mačkal, masíroval a pak se zeptal: "Ty nemáš kalhotky?" Jen jsem se cudně podívala, on mi šaty vykasal a přesvědčil se osobně. "Ty nestydo", pošeptal mi do ucha, pak mi ho olízl a kousl do lalůčku. Cítila jsem, že ho to nenechalo v klidu. Ostatně, já už ve svém klíně cítím také známé teplo. Líbáme se a chuť na sebe je vzájemná. Porozhlédneme se, kam bychom se mohli trochu uklidit a uvidíme lavičku. Byla schovaná trochu za keřem, nemuselo by tam být tak vidět, jak jsme oba usoudili a míříme přímo k ní.
Kámoš si stoupne za mě. Přitiskne si mě a já cítím jeho ptáka, jak je tvrdý. Opřu se o lavičku, vyšpulím se na něj. Mezi tím mi jednou rukou zvedá šaty, druhou si rozepíná kalhoty. Trochu se rozkročím a oba víme, že jsem připravená. Než se naděju, mám ho v sobě. Pár pomalých, opatrných přírazů. Koukáme kolem sebe, jestli náhodou někdo nepůjde okolo. Ale za chvíli nám je to jedno a věnujeme se jen sobě. Začíná přirážet čím dál rychleji. Miluji, když mě tahle mrdá. Za chvíli mi povídá, "Tohle se prostě nedá vydržet, máš jí tak úžasnou. A jak je horká..".. sedá si na lavičku a chce, abych ho pokouřila, což mě nemusí dvakrát pobízet. Párkrát ho olíznu. Slíznu svou šťávu a pak celý zmizí v mé puse. Cítím, jak se mu to líbí. Hlavu mi v klíně přidrží, abych mu brzo neutekla. Ví ale, že ho kouřím tuze ráda. Olíznu mu koule a zase kouřím.
Pak mě zastaví. Otočí si mě a nabodne na péro. Wow! Tuhle pozici obvykle neděláme. Je ale velmi zajímavá. Vrtím se mu na klacku, přirážím. Chvíli nechá, abych si zajezdila, ale pak se zase ujímá iniciativy on. Zvedá se a vracíme se do první pozice. Já opřená o lavičku a on mě šuká zezadu. To už ale dlouho netrvá a já první dávku chytám do pusy.
Sotva se upravíme, tak mi říká: "To jsme tedy daleko nedošli, původně jsem měl úplně jiný plán." Vyzývám ho, že to přece ještě můžeme stihnout. A tak ruku v ruce vyrážíme. Po chvíli přicházíme k soše básnického velikána.
Chvíli jsme dávali dohromady znalosti, co o něm vlastně víme. Smějeme se, že toho moc není. Až jsme skončili ve vzájemném objetí a od té je už jen kousek k líbačce. A od líbačky už jen krůček.. však to znáte..
Strhla se v mžiku taková mrdanice, jako bychom se neměli jak dlouho. Při tom to nebylo ještě ani před hodinou, kdy mě kámoš krmil první dávkou semene a už se chystala další a pak další..
Když jsme se vraceli, debatovali jsme o tom, jestli by poeta uvítal, jak dokáže po všech těch letech lidi rozparádit a nebo by se styděl, protože tohle nejspíš nezažil.. Kdo ví.. ať tak či tak.. je to krásný kraj a já už se těším na další návštěvu..