Sama sebou

Pozvání přišlo náhle a nečekaně. Odmítla jsem, ale pak na mail přišla adresa. Další odmítnutí. Uplynul čas, komunikace se rozvíjela a adresa mne jako němý vykřičník pálila v hlavě pokaždé, když přišla další, velmi galantní nabídka. Zviklaná a zvědavá. Uspokojená a neuspokojená. Zkusit, nezkusit. Stydět se či ne? Za svoje podivné touhy? "A kdy?"......."Teď hned" objevilo se na monitoru černým písmem na modrém pozadí..Cesta autem jako ve snu, krátká chůze. Pamatuju si, že nohy jsem dávala před sebe a musela jsem se trochu nutit. Podpatky mi to tedy rozhodně neusnadňily. Kočičí hlavy v centru velkého města už vůbec ne. Ocitla jsem se na místě. Těžké staré dveře oddělují svět tady a tam. Tam to je jinde, někde, kde nerozhoduje moje hlava, ale něco jiného. Něco co nemám pod kontrolou tak jak by se asi patřilo.
Vešla jsem do domu, světla v chodbě se rozsvítila sama, dům byl starý, ale krásně opravený a čistý. Cítila jsem se dost nejistá a nerozhodná, ale zároveň zvědavá a vzrušená. Divná kombinace, nevěděla jsem proč, ale chtěla jsem to. Byla jsem pevně rozhodnutá to vyzkoušet. Vyjela jsem výtahem do třetího patra a přemýšlela nad slibem, který byl součástí dohody. Pak jsem zmáčkla tlačítko stop. Výtah zastavil mezi patry. Skoro jsem se polekala, protože důvod jeho zastavení znamenal, že přistoupím na jeho podmínky. Chvíli jsem stála jen tak se zvednutou sukní a váhala. V hlavě mi běželo, že je to úplně šílené. Vzdychla jsem, to člověka osvobodí a nakonec jsem si nejistě sundala kalhotky. Snadno se vešli do kabelky. Ve třetím patře jsem vystoupila z výtahu, znovu si upravila sukni a zkusila si natáhnout punčochy o kousek výš, ale výš už to nešlo, ať jsem dělala co jsem dělala. Bylo to nesmyslné, to hlavní stejně neskrývaly. To původně zakrývaly ty nesmyslně maličké kalhotky, které ale skončily v kabelce. A přitom stály tolik peněz. Člověk si je koupí aby se na ně někdo díval a teď jsou v kabelce. No nic. Přišlo mi to směšné. Černý elastický lem punčoch se mi ale podařilo natáhnout až skoro ke tříslům. Tam ale končily a tento fakt mi přivodil okamžitý a krátký pocit vzrušení. Podpatky klaply v tiché chodbě aniž bych to chtěla. Moc nahlas. Sakra! Zvláštní pocit, v tomhle cizím prostředí, v rozkroku jsem ucítila neznámý a nezvyklý chlad. Dát stehna víc k sobě nepomohlo, byl nahý a já jsem si uvědomila, že mám srdce až v krku vzrušením, zvědavostí a zároveň napětím. Styděla jsem se za to. Jak je to možné, že se nedokážu ovládnout! Chvíli jsem chtěla utéct. Jenže pozdě. Klaply protější dveře a v nich se objevil muž. Měl černou košili a černé kalhoty, tmavé polobotky a usmál se na mě. Vlasy měl tmavé a krátké, příjemný úsměv ve tváři a veselé oči.
"Monika?"
"Ano"
"Slyšel jsem klapnout výtah" mrknul na vysvětlenou a znovu se přátelsky usmál, "věděl jsem že přijdeš". Přemýšlela jsem jestli umí vidět skrz moji sukni.
"To jsi vědět nemohl, nejsem si jistá, asi bych měla radši jít" - přemýšlela jsem jak se vymluvit. Nebo utéct! Zatvářila jsem se asi rozpačitě a možná i trochu rozlobeně.
"Nesmysl, jsi si jistá, pojď dál" řekl ale klidným hlasem, usmál se a natáhl ke mě ruku.
Rozhodnutí bylo na mě. Chvíli jsem váhala ale pak mu podala tu svoji ústrety. Moji ruku uchopila silná pevná a teplá dlaň a jemným tahem ji nasměrovala dovnitř. Moje tělo následovalo. Nemohlo za to. To ta moje ruka, která v tu chvíli nebyla úplně pod mojí kontrolou. Dveře se zavřely. Jaký mělo smysl přemýšlet nad tím, jestli je to správné nebo ne. Nechtěla jsem myslet na nic. Vím, že v tu chvíli jsem nechtěla nad ničím přemýšlet.
Ocitla jsem se v mírně osvětlené předsíňce. On poodstoupil dva metry zpět.: "Jsem rád, že jsi přišla, jsi krásná, neodpustil bych si kdybych na Tebe musel dál jen myslet."
"To nevím,...děkuju..myslím, že mi příliš lichotíš" pokrčila jsem trochu rameny a sledovala ty velké dlaně
Usmál se, "uvidíme" řekl měkce a zadíval se na mě.
"Těšil jsem se na Tebe" řekl mi prostě poté
"to jsem ráda" usmála jsem se, možná s náznakem sarkastického cuknutí v koutcích, dělám to nevědomky, ale on pokračoval:
" ne, vážně, těšil jsem se, jsi jako noční přízrak, přízrak co se stále vrací, ale nikdo ho nikdy neviděl" měkce se přitom usmál
" vypadám jako přízrak?" zvedla jsem oči vzhůru k němu
" ano krásný přízrak" řekl pomalu a přitom si mne prohlížel. Zvážněl při tom, krátce se zamyslel a jeho oči zabloudily směrem níž po křivkách mojí postavy
"víš co je součástí 1.lekce, že ano?"
Proč po mě chce stále to rozhodování povzdychla jsem si ale tiše jsem hlesla "ano" se souhlasným pokývnutím hlavy, jako bych asi chtěla sama sebe přesvědčit.
"Chceš jít dál?" pokračoval
"Ano" !
Prosím, tak pojď dál" pokynul mi rukou směrem ke dveřím do světlého pokoje.
Snad tři kroky a byla jsem v obývací místnosti, rozhlédla se a cukla jsem s sebou. V sedačce seděla tmavovláska, krásná, okatá, odhadem 30 letá žena. "omlouvám se, neřekl jsem ti, že nebudeme sami"
"ahoj ráda Tě poznávám" přerušila tmavovláska moje rozpaky, postavila se a podala mi ruku. Tak tohle mne zaskočilo, ale ruku jsem podala."no nečekala jsem to". Hlavně klid. Ona měla štíhlou postavu, a krásné štíhlé a dlouhé nohy.. Na sobě měla přiléhavé černé strečové šaty končící pod zadkem. Byla určitě o hodně hezčí než já a to ve mě vyvolalo další vlnu studu.
Za ní vstoupil do pokoje i On. "Je to moje asistentka". řekl krátce.
Vůbec jsem nevěděla kam se mám postavit tak jsem zůstala stát. U stěn byla černá kožená sedací souprava a uprostřed stůl. "asi bych se měla představit" usmála jsem se nejistě, ale On ke mě mezitím přistoupil zezadu a řekl "ne Moniko to nemusíš, my Tě chceme poznat sami". Ona se na ni při těchto slovech usmála. Aniž bych věděla proč projela mnou vlna nejistoty a zároveň, pokolikáte už, vzrušení. Vždyť vše jsme to a to hodně podrobně probrali na chatu. No ale to byla zábava, vzrušující, bezpečná a nezávazná. Ale teď?
Teď přišla realita.
"Postav se doprostřed pokoje prosím" řekl klidným hlasem On. Tak jsem udělala krok vpřed. Ona mne následovala a postavila se přede mne. On se dvěma kroky postavil za mne a pokračoval: " splnila jsi dohodnuté podmínky?" "Ano" špitla jsem a chtěla se přitom otočit dozadu. Ale On to nedovolil. Jemně mne uchopil za vlasy a nasměroval mne zpět zády k sobě. "Zůstaň stát prosím". Pochopila jsem, že se ode mne čeká jen jedna odpověď: "ano" a nechápala jsem proč mi to zase dělá potěšení. Ona mne mezitím pozorovala. Stál za mnou. Slyšela jsem jeho dech. Pak jsem ucítila na sukni na zadku jeho ruku, sjela dolů, pak pod sukni a na zadní stranu stehna. "rozkroč se!". "ANO". Udělala jsem úkrok, ne moc, ale ani ne málo, přitom jsem opět ucítila chlad mezi stehny. Tím bylo z mého pohledu rozhodnuto. Pustím ho kam bude chtít.
"Rozhodla jsi se přijít a teď jsi naše. Budeš naše Otrokyně. Rádi se o Tebe postaráme". Jeho ruku jsem při těch slovech ucítila na vnitřní straně mého levého stehna a dlaní mi ho stiskla na holé kůži, hodně vysoko, nad místem, kde končila punčocha, ruka byla teplá a silná. Ale byla to jen velmi krátká zastávka. Měla jsem ruce podél těla a neodvažovala jsem se ani pohnout. Hlavu jsem měla lehce zvrácenou dozadu, jeho ruka povolila stisk. Nepatrný posun po holé kůži směrem vzhůru a narazil hranou dlaně na můj nahý rozkrok. Palec se dobýval mezi moje půlečky. Bylo to jako elektrický šok. Pak se ta ruka stočila dlaní vzhůru a silou mě přiměla stoupnout si na špičky. Překvapil mne jakou má v ruce sílu. Skoro mne nadzvedl, cítila jsem její horkost, jeden z prstů měl opřený o poštěváček, dlaň zatlačil silně vzhůru a přitiskl mi ji na pysky, krátce setrval a povolil. Myslím, že to bylo něco jako demonstrace převahy. Stála jsem na špičkách a nedokázala jsem zabránit tomu aby ten prst cestou zpět zlehka nepronikl do mne a vyjel zase ven. Tmavovláska se mi dívala do očí. Proto jsem ty své přivřela. Zatočila se mi hlava a ujel mi ze rtů vzdech. Pustil mne a zřetelně pronesl směrem k tmavovlásce: " Monika splnila naše podmínky, je připravena". "To jsem ráda" řekla ona. Já jsem cítila, že jsem vzrušená a styděla jsem se za to, že on už to ví taky. Stále stál za mnou a Ona si mne prohlížela zepředu.
Pokoj byl světlý, dovnitř svítilo podzimní slunce. Venku chodili lidé, z ulice doléhal hluk aut. To však bylo daleko, to byl reálný svět venku. Já jsem stála uvnitř. Stála a přemýšlela nad pocity, které mne ovládly. Doznívající stisk na vnitřní straně stehna, mravenčení v podbřišku způsobené nekompromisním pokořením mého soukromí. Napůl rozevřená jsem tam stála a toužila poznat co mne čeká dál, toužila jsem aby se dotyky, které vyvolali takovou vlnu touhy opakovaly, aby mne Pánova - ano Pánova! ruka znovu pohladila. Styděla jsem se moc ale zároveň jsem byla vzrušená. Nad úlohou krásné tmavovlásky jsem nedokázala přemýšlet, ale bylo jasné, že tu jsem k potěchu oběma.
A budu jejich Otrokyně? Hlavou mi vířily myšlenky jako hurikán. Ale čas na odpovědi mi nebyl dopřán.
"Jsme rádi , že plníš naše dohody, jsme rádi, že nám věříš. Vím, že jsme si dlouho povídali na dálku, mnoho věcí jsme si vysvětlili, ale je toho spousta co musíš pochopit sama. Až tady. " Po těchto slovech přistoupil blíž, uchopil mne znovu za vlasy, které jemným pohybem odsunul a políbil mne na šíji. Něžně a majetnicky. Cítila jsem jeho vlhké rty a dech. Pravou rukou mne přitom objal kolem pasu. Cítila jsem přes košili jeho ruku, která se zastavila dlaní na mém pupku. Zároveň zepředu přistoupila ona a políbila mne na rty. "Buď vítána Moniko." zašeptala. Ano, to je přesně to co jsem čekala, já chci být jejich bylo to jediné co mi prolétlo hlavou.
Oba poodstoupili na dva kroky ode mne. Zůstala jsem stát uprostřed pokoje sama. Hlavou mi běžely písmena na chatu, věty co tam byly napsány, při pomyšlení, že se něco z toho chystá zhmotnit v reálu mi přeběhl mráz po zádech. Přišlo to hned vzápětí.:
"Svlékni se do naha" řekl On. Ta věta mnou pronikla skrz naskrz. Napsaná na displeji vypadá jinak