Dobrovolná mrdací pauza - SOUTĚŽNÍ

Vybíhám schody k mému pokoji, rychle odemykám, zabouchávám za sebou dveře a přiblble se usmívám. To jsem nějaká patnáctka? Ne, jenom nadržená pětadvacítka, co dva měsíce nešukala.... Jedině tak si dokážu vysvětlit, že mě tak odzbrojí úsměv kluka, kterého občas potkám na schodech nebo u vchodu do domu. Jo, správně, blbý úsměv, nic víc. Tak je vidět, jak jsem zoufalá.

Zapínám počítač a nacházím první ucházející porno, u kterého se rychle udělám. Jenom si zajedu rukou pod legíny, ani se nenamáhám se svlékáním. Prostě domácí rychlovka, abych přežila. Jak to ale vydržím dál, to netuším.

Ještě dva měsíce do Vánoc a pak budu mít Vánoce se vším všudy, k tomu jedinému se můžu upínat. To budou prošukané Vánoce.

Jsem zhruba v půlce své DMP. Ano, tak to teď nazývám, DMP - dobrovolná mrdací pauza, netušila jsem, že to bude takové peklo.

Když jsem se přihlásila ve čtvrťáku na studijní pobyt do Belgie, byla jsem správně natěšená. Strávím zimní semestr v Bruselu, konečně pořádně procvičím angličtinu, třeba i němčinu, podívám se do světa, poznám nové lidi... taková ta naivní klasika, všechno jsem si pečlivě naplánovala, prošla třemi koly pohovorů a testů, uspěla jsem, a tak jsem tady, studující, zoufalá pětadvacítka, která za chvilku ojede kliku od dveří.

Jeden by řekl, co ta holka blbne...však ať si na chvíli někoho najde... Jenže to všechno má jeden háček, doma mám Lukáše, už dva roky mám přítele, miluju ho. Nebyl z toho mého dlouhého výletu nadšený, ale takovou šanci něco zažít a vidět, mi upřít nechtěl, tak jsem se dohodli, že to zvládneme, že vydržíme jeden bez druhého a zkusíme si na pár měsíců vztah na dálku, teď se zdá pár měsíců jako dlouhé roky.

Skypujeme téměř denně, WhatsApp, sex přes Skype, videa, telefony, ale mít naplněnou kundičku masitým ptákem to prostě nenahradí.

Po malém uvolňujícím orgasmu u péčka se sesunu na židli a přemýšlím, že se ještě půjdu po tom "žhavém" setkání na chodbě ještě zchladit do sprchy. Tomu jednomu úsměvu, který mi věnoval soused říkám žhavé setkání, jsem vážně zoufale marná.

Beru si osušku a sprcháč, zamykám pokoj a mířím do společné sprchy. Vzhledem k tomu,že je odpoledne, aspoň nehrozí, že bude studená voda.... Mám na semestr pronajatý pokoj v domě, kde majitel pronajímá pokoje většinou studentům, až na pár výjimek. Téměř všechny pokoje nemají sociální zařízení, takže musíme do společné sprchy a WC. Jde o starý dům, takže rozvody a tlak vody žádná sláva a kolikrát se mi večer stane, že mě čeká studená sprcha, nevítaná a nebo je permanentně obsazeno, takže se ani sprchy nedočkám. Navíc jsou tady snad papírové stěny, takže některé kopulační zvuky v noci a kolikrát i přes den mi na klidu moc nepřidávají.

Zalezu si do sprchy, zamknu za sebou, svléknu se a pustím studenou, není to zase tak příjemné, jak jsem čekala a kýžený efekt ztlumení nadrženosti to stejně nepřináší, takže přidám teplou a rozhodnu se využít chvilku ve sprše jiným způsobem. Namířím si proud vody na prsa, až jsou celá červená a z dopadající vody bradavky jako dvě jahody, kéž by je tak teď chtěl někdo ochutnat, před očima mi probleskne sousedův úsměv.

Zasténám a beru bradavky mezi prsty, mnu je a tisknu, tahám za ně a kroutím. Dýchám zrychleně a sténání naštěstí tlumí sprcha. Rychle zamířím jednou rukou mezi nohy, zatáhnu za poštěváček a zajedu prsty do štěrbiny, která je pěkně mokrá a nejedná se jen o vodu ze sprchy. Dvěma prsty jezdím tam a zpátky, pak je strčím dovnitř, rychleji než jsem měla původně v úmyslu, ale v hlavě mám jenom představu, jak ve mně jezdí pořádnej tlustej pták a že se chci, co nejdřív udělat. Sténání se stupňuje a během pár sekund si přivodím trochu uvolňující orgasmus.

Ještě chvilku si užívám teplou vodu, zklidňuji se a doufám, že mi to pro dnešek pomůže. Dnes mě ani nečeká hovor s Lukášem, vyrazili s klukama někam na chatu, takže ani večerní Skype sex nebude a musím si tedy stoprocentně pomoct sama.

Osuším se a jenom zabalená v osušce chci přeběhnout do pokoje. Beru si oblečení do náručí, sprcháč navrch, vykouknu ze dveří, nikde nikdo a vyrážím. Seběhnu pár schodů do mého mezipatra a za rohem vrážím snad do zdi, rozplácnu se, jak široká, tak dlouhá na zemi, osuška mi sjede, věci se rozletí a já se valím nahá a rozcapená před kým jiným než před "tím usměvavým" sousedem. Ale tentokrát se neusmívá. Jeho pohled sjíždí mé nahé tělo, kouká na mě, jak divoké zvíře na svou kořist...ale jen moment...v zápětí z něj vypadne "Sorry" a začíná sbírat mě věci ze země. Dojde mi, že jsem musela vrazit do něj. Vzpamatuju se, zvedám se a balím se zpátky do osušky. Beru si od něj věci, které mi podává, zamumlám jen "thanks" a mizím rudá jak rak ve svém pokoji.

Dnes už podruhé za sebou zabouchávám dveře kvůli němu a tentokrát se ani trochu přiblble neusmívám. Opírám se o dveře, na chodbě neslyším ani ťuk, buď tam pořád stojí a nebo chodí jako duch. Zrychleně dýchám a srdce mi tluče jako o závod, myšlenky mi v hlavě lítají jedna přes druhou a za každou se stydím. Jedno mi ale jasné není, co dělá u mě na patře, bydlí o patro výš, tady ho obvykle nepotkávám.

Z myšlenek mě vytrhne zaklepání na dveře, trhnu s sebou, až mi věci opět vypadnou z ruky. Držím si osušku a otvírám, stojí tam zase on a s omluvným výrazem mi podává můj sprchový gel. Musel na chodbě někam zapadnout. Jeho oči opět jezdí, všude, kde osuška nekryje mé tělo, vyrvu mu lahvičku z ruky a zabouchnou mu přímo před nosem. Do háje, co si myslí.... takhle mě očumovat. Opírám se znova o dveře a zavírám oči, co si dovoluje takhle mě ojíždět pohledem, do háje potřebovala bych ojet něčím jiným... Ruce mi pouští gel i osušku na zem a najdou si rychle jiné "věci" na držení. Opět si mačkám prsa a svírám bradavky, zadečkem se třu o dveře a představuju si, že tam nejsou a stojí tam on. Jezdím mu zadečkem v rozkroku, on mě drží za boky a pak si mě přirazí na svoje péro. Zajede do mě nadoraz a zběsile mě mrdá, tak jak to potřebuju. Udělám se během sekundy jenom touhle banální představou. Sténám a lapám po dechu a je mi jedno, kdo mě slyší a kdo ne.

Zasraná DMP... nadávám v duchu a svezu se do sedu na podlahu. Pokládám si hlavu na kolena, dech se mi konečně uklidňuje a já nevím, co s tím gulášem v hlavě.

Ozve se znovu zaklepání, nereaguju a je mi všechno jedno. Zaklepání se ozve znovu a o dost razantněji s ozvěnou jeho hlasu, že mám klíče v zámku, aby mě někdo třeba ze srandy nezamkl. To je poslední kapka. Vystartuju ze sedu, rozrazím dveře a ani neregistruji, že jsem vlastně zase nahá. Snažím se vyrvat klíče ze zámku a on jenom stojí na dosah ruky od mého nahého těla a zase na mě nepokrytě hladově zírá.

Konečně klíče vyštrachám z toho starýho pocuchanýho zámku a tentokrát bez známek studu se k němu otočím. Nestačím ani otevřít pusu, abych něco vzdorovitě pronesla a mám jeho ruce za krkem, chytá moji hlavu do dlaní a zběsile mě líbá. Tělem mě tlačí zpátky do pokoje, nohou za sebou zabouchává dveře, otáčí mě a přimáčkne mě opět ke dveřím.

Jsem zase tam, kde před chvílí, opřená o dveře a neskutečně nadržená. Jediným rozdílem je mužské tělo drtící mě o dveře, konečně...Jazykem mi vniká do pusy, vycházím mu vstříc a neskutečně si jeho živočišnost užívám. Saju ho a hraju si s ním. Dlaněmi mi sjíždí po těle, drží mě přišpendlenou za boky ke dveřím, takže i přes jeho kalhoty cítím tu velikou tvrdost. Kundička mi teče v dvouměsíčním očekávání. DMC je u konce, rozepíná si kalhoty, nevím odkud vylovil kondom, ale koutkem oka vidím, jak si ho nasazuje na toho svého úžasného ptáka, je dlouhý a široký, miluju široký péra, když mi pořádně roztáhne kundičku a cítím ho každým nervem. Prsty mi zajede mezi nohy, projede mi kundičku jedním, dvěma, třemi prsty, až jsou pěkně obalené moji šťávou, tou si hned ojede péro, chytá mě za zadeček, zvedá mě do vzduchu a nabodává si mě na toho svýho naběhlýho ptáka. Opírá mě o dveře a pomalu mě začíná mrdat. Přidržuje si mě za zadeček a roztahuje si mě proti svým přírazům. Zrychluje a já nestačím dýchat, buší do mě, jakoby se mnou chtěl ty dveře prorazit. Svírám ho kundičkou a ta je rozhodně naladěná na jeho tempo, po dlouhé době, řádně vymrdaná, tekoucí a chystající k dalšímu dnešnímu orgasmu. On ve mně snad ještě roste a rozpíná se. Cítím jeho žalud, jak pulzuje a chystá se k výstřiku. To je pro mě poslední impulz, kroutím se a sténám mu ze strany do krku s přicházejícím orgasmem, rukama se držím jeho ramen a moje nehty tam bude mít ještě za týden, stejně jako já otisky jeho prstů na zadku, jak mě svírá během posledních přírazů, musím být slyšet až na ulici, když mě to převálcuje neuvěřitelný orgasmus. Kundička mi stříká a i on se vzápětí udělá. Teču tak, že na moment pochybuji o tom kondomu, ale uklidním se, když vidím, jak ze mě jeho péro vyklouzne s náloží uvnitř gumy.

Nohy se mi klepou a oči zavírají, odnese mě na postel, přikryje mě, něco říká, ale vůbec mu nerozumím, proč na mě Lukášek nemluví česky? Unaveně a konečně ukojeně usínám.

Probouzím se až druhý den dopoledne, ještě že je sobota a nemusím do školy, v hlavě se mi všechno motá a když si to všechno sesumíruju, šílený výčitky svědomí, co jsem to udělala? Jsem vážně tak šíleně nadržená, neukojitelná čubka? Chce se mi brečet... Ještě že mě tenhle víkend nečeká hovor s Lukášem, to bych asi neustála.

Přes víkend se dám do kupy, snažím se nemyslet na to, jak to bylo úžasný. S novým týdnem se rozhodnu na všechno zapomenout a pomlčet o svém prohřešku. První Skype v pondělí s Lukášem skoro dopředu obrečím, jak jsem nervózní, že to na mě pozná. Zapínám s obavou webku a nejradši bych se vymluvila na nějaký technický problém s kamerou. Nakonec si dodávám odvahy a vše spouštím jako obvykle. Jakmile se spojíme a vidím Lukášovu tvář, vidím, že se něco děje, on to snad ví? Něco blekotám na úvod a hučí mi v hlavě, jak to vysvětlím?

Jako z dálky ke mně procházejí jeho slova omluvy, prosby o odpuštění, až konečně registruji, co mi říká. Když dodrmolí, co mi chtěl říct s obavami v hlase, šíleně se rozesměju a přidám i já svůj víkendový příběh. Zatímco jsem se ubíjela výčitkami svědomí nad pátečním úletem. Lukášek uletěl taky, na víkend s kámošema nečekaně dorazila taky jedna známá a ta pro změnu ukojila jeho nadrženost. Takže vzájemná jednorázová nevěra. Paráda, hezky se nám to sešlo. Nezbývá než přežít zbytek odloučení a třeba s novými pravidly .... abychom se nezbláznili z té DMP.