Lekce s dámičkou

„Příští týden si uděláš výlet,“ oznámil mi Pán zprávou.

Bylo mi jasné, že jeho služební cesta do Brna se protáhne o noční lekci.

„Na cestu si oblékneš síťovaný obleček, přes něj šaty a nazuješ boty na podpatku. Budeš nalíčená a upravená jako kurva. Do tašky přibalíš hračky.“

Představa, co ze sebe musím udělat, jít takto na nádraží, projít se po peroně, následně uličkou ve vagonu a dráždit cestující svým vyzývavým zevnějškem skoro dvě hodiny, mě zaskočila. Přeci jen jsem za běžného provozu zvyklá nosit rifle a tenisky.

V kurvu jsem se tedy proměnila. Oblékla jsem si černý síťovaný catsuit, modré šaty nad kolena, černou koženou bundu, nazula boty na jehlách, nehty nalakovala na červeno a obličej hodně výrazně nalíčila, nezapomněla jsem na rudou rtěnku. Nakonec jsem na sebe nastříkala vábivou vůni. Byla jsem dokonalá… štětka par excellence.

A protože kurvy jezdí taxíkem, měla jsem od svého klienta vozidlo přistavené přímo před domem. Mladý třicetiletý kluk ihned vyskočil ze dveří a tašku mi hodil do kufru. Pršelo, a tak mi gentlemansky přidržel deštník nad hlavou a usadil mě na přední sedadlo. Jen co dosedl ke mně dovnitř, vycítila jsem, že je poněkud nervózní. Moc nemluvil, jen nenápadně pokukoval směrem k řadicí páce a kousek doprava. Seděla jsem v šatech nad kolena, které se hrnuly mnohem výš, a já se začala za svá odhalená stehna v černé síti stydět. A tohle Pán chtěl, abych se studem propadala, aby každý věděl, co jsem za kurvu a že podržím kdykoliv si Pán řekne. A když na to přijde, podržím i jinému. Už delší dobu si pohrává s myšlenkou, že mě poníží až k slzám. Nabídne mě jinému k prznění.

Cestu mi taxikář z nějakého důvodu účtovat nechtěl. Teda blbá jako úplně nejsem… ale na kouření cizího ptáka jsem fakt čas a už vůbec ne chuť neměla.

Na nádraží jsem se snažila být co nejméně na očích cestujícím, ale těžko lze přehlédnout ženskou, která má s podpatky sto osmdesát cenťáků, v upnutých šatech se jí rýsují trojky kozy a vyšpulená prdel jakbysmet. Na podpatcích jsem nakonec doklopýtala až na peron s číslem tři a expres pomalu přijížděl. Bylo skoro osm hodin večer, takže pasažérů ve vagonech sedělo pomálu. Přesto jsem si u toho torza všimla, že si mě sjeli pohledem od shora dolů, průvodčímu to taky nedalo a jedna oplácaná blondýna v džínách a v teniskách hodila divnej ksicht. Kdyby věděla, že ty kecky běžně nosím taky…

Ve vlaku jsem si vybrala místo u stolečku, abych schovala aspoň část té nadržené děvky a zbytečně nepřitahovala pohledy. Neutekla ještě ani půl hodina, když mi přišla zpráva. Byl to ten nesmělý taxikář, co mě vezl na nádraží. Na dispečinku si zjistil telefon. Prý jsem mu byla sympatická, líbila jsem se mu a rád by mě někam pozval.

„Takže je to pravda, vypadám jak kurva, a tohle mohl být můj první zákazník,“ přivřela jsem oči a v duchu jsem si opakovala: „ Ty jsi vážně kurva…“ Styděla jsem se a informaci o mé reputaci jsem posunula směrem k Pánovi.

„Takže, víš, co teď uděláš? Napíšeš mu, že jedeš za klientem. A napíšeš mu to tak, aby i blbej pochopil, co jsi zač,“ reagoval můj Pán.

„Tohle neudělám, neudělám,“ začala jsem se vztekat po textovkách.

„V tom případě se těš na výstup v Brně,“ napsal Pán a odmlčel se, až do mého příjezdu.

Vystoupila jsem v Brně a pomalým rozvážným krokem opouštěla nástupiště. Taška, kterou jsem měla přes rameno, mi zase posouvala šaty nahoru a já šla skoro s odhalenou prdelí. Když vtom ke mně přišla vyšší, nakrátko ostříhaná blondýna a oslovila mě.

„Ne, není tohle nábor kurev? Že ne?“ naskočilo mi.

„Ahoj, jsem Marika.“

No jasně, tohle byla ta brněnská čubka, se kterou jsme si před časem psali. Zkažená stejně jako já. Jenže scénář byl jiný, setkání se mělo uskutečnit ve čtyřech, leč z D/s páru zůstala pro nás zajímavá jen ona. Byla to taková úřednická dámička. Sice v džínách, ale červených lodičkách a červeném koženém sáčku.

„Mělo to být pro tebe překvapení, že ti přijdu naproti,“ usmála se. Vzala mi tašku a šly jsme společně k taxíku. Moje subina mi nese propriety, sama si nese mučicí nástroje, provazy a všemožná dráždidla.

Pán věděl, že jsem už dorazila, brněnská čubka mu dávala echo. Do zprávy jsem dostala přesné instrukce. Kam máme jet, u jakého domu vystoupit, na jaký zvonek se jménem zazvonit. Výtahem se posunout o čtyři patra výš a na konci chodby vpravo budou otevřené dveře.

Byly. A v nich stál Pán. Nevím, jestli byla víc nervózní dámička Marika, nebo já. Každopádně to byl můj Pán, Marika tady byla navíc. Ale oni si psali a ona se mu určitě lacině nabízela. Jako bych to neznala.

A já se zase styděla. Stydím se vždycky a vždycky mi řeže v kundě a vždycky se mi ta kundí šťáva lepí mezi stehny. A to před ním třeba jen stojím a ruce má prázdné. Nedrží v nich pásek, důtky, bič ani cokoliv, co by mělo přistát na mém těle. Byla jsem šťastná, že ho vidím. Ta vlna příjemných pocitů přejížděla sem a tam… Pocity Mariky jsem nedokázala odhadnout, vypadalo to, že si vážně myslela, že si dá to blbý kafe a v poklidu odejde…

„Sluší ti to,“ pochválil mě dnes poprvé Pán a odešel do místnosti, kde měl nachystané víno na uvítanou. Marika šla za ním. U kuchyňského ostrůvku se posadila naproti mému Pánovi. A cukala se, že pít nebude. Nebyl by to ale Pán, kdyby si ji nedostal, kam potřebuje. Myslím, že sama byla zvědavá.

Byla jsem nervózní, několikrát jsem prošla kolem Pána a natočila si vodu do skleničky. Několikrát se na mě podíval a jednou mě za drzou poznámku plácl i před Marikou silně přes zadek. Mluvil s ní a zpovídal ji z D/s vztahů. Sedla jsem si vedle Mariky a pozorovala svého Pána, jak komunikuje s cizí čubkou a ona s ním.

„Subina má pro tebe dárek. Přines ho,“ vyrušil mě z přemýšlení Pán.

Zmizela jsem v ložnici a z tašky vylovila černý síťovaný obleček. Dost podobný tomu, co jsem si přibalila já. Mám jich několik a Pán je miluje. Ne všechny jsou už v top stavu a většina je roztrhaných v rozkroku.

Před Mariku jsem ho jen hodila. Sklouzl se po stole. Víc jsem nekomentovala.

„Nevíš, jak se předávají dárky? Znovu!“ pokáral mě Pán a já té brněnské couře musela dárek rozložit a vysvětlit jí, že jí bude slušet. Marika byla lehce v rozpacích, ale k odchodu se neměla, i když několikrát říkala, že nás chtěla jen poznat. A pojede.

„Běž se vysprchovat jako první,“ poslal mě Pán do koupelny. Poslušně jsem odešla. Po sprše jsem vklouzla do černého oblečku a v koupelně mě vystřídala Marika. A jak si tam čubka myla tu svoji nadrženou kundu, musela slyšet, jak mě Pán mezitím dává několik ran rukou na půlky. A slyšela určitě i mě. Představa, že vyleze a neví, co ji čeká, musela být silně dráždící. Netušila, jaké orgie se budou v následující hodině a půl odehrávat.

Ale já to věděla naprosto přesně. Budu ji prznit! V pokoji jsme na pohovku vyházeli náš trýznící arzenál. A když vyšla z koupelny, koukala. Pán připravil barovou židli doprostřed místnosti a přesunul se za ostrůvek. Poručil té nebohé subině posadit se.

„Užij si to,“ řekl s ledovým klidem, podíval se na mě a stal se divákem.

Stoupla jsem si za čubinu a začala s výslechem.

„Tak ty jsi chtěla poznat mého Pána? Chtěla jsi vědět, jaký je? Jaké to bude, až se tě bude dotýkat?“

„Ano, byla jsem na vás zvědavá, na oba,“ nejistě odpovídala a otáčela se směrem dozadu.

„Přestaň se dívat na mě a dívej se před sebe. Stojí před tebou můj Pán. Možná bys mohla říct něco o sobě, co jsi, kdo jsi? A možná to ani říkat nemusíš…“ Načež jsem si do ruky vzala důtky a začala je roztáčet. Dlouho ji trvalo, než byla schopna sama sebe popsat. Bylo úžasné sledovat, jak je z toho všeho celá rozhozená a v prdeli.

„Co sis psala s mým Pánem?“ zeptala jsem se ostřeji.

„Vlastně nic, jen že přijedu a ráda vás poznám,“ koktala.

„Blbost, vím, že jsi mu psala, co bys chtěla zažít. Psala jsi to mému Pánovi,“ její rozpomínání mi dalo impuls k tomu, abych ji těmi důtkami švihla přes záda. Ani necekla. A já se napila bílého vína.

„A tobě to není vůbec blbý. Prostě máš nadrženou kundu, a ta tě ovládá,“ vysvětlila jsem jí, že tohle se nedělá a přidala další ránu, až jí na zádech vyskočily červené pruhy. To sebou už škubla.

A protože se čubka nedokázala stále dostatečně popsat a zajímalo to i Pána, zapojil se. Rukou ji chytnul pod krkem a na obličeji jí přistála první facka. Myslím, že takový nástup nečekala, protože sebou docela cukla. Pán sáhnul po černé masce a zakryl jí oči. Dal mi pokyn, abych jí přivázala nohy k židli, nohy jsem jí široce rozevřela. Malinko sykla, ale už jí bylo jasné, že se z našich spárů jen tak nedostane. Té čubce se to vlastně začalo líbit…

Subka Marika seděla na židli, kotníky měla přivázané k židli. Pro úplnost jsem jí provazem svázala i ruce za zády. Pán stál za ní a se skloněnou hlavou k uchu tu nadrbanou děvku motivoval těmi správnými slovy. Dlaněmi přejížděl přes hrudník a na těch správných místech přiváděl prsty čubku ke štiplavé bolesti. Kozy měla hezký, velký ani malý. Bradavky jí trčely a pro svorky byly jako stvořené. Hlavou sice kroutila, že ne, ale když jí Pán sáhl do rozkroku, pomysleli jsme si jen něco o tom, že už neví, čí je.

Naposled jsem se jí zeptala, jestli by mi chtěla říct něco o tom, co psala mému Pánovi. Ale mlčela. Když nechce mluvit, nebude ani řvát, sáhla jsem po roubíku a utáhla jej. Teď se mi konečně začínala líbit. Nemůže se hýbat, nemůže mluvit a jediný, na co má právo, je držet. Od Pána schytala několik dalších ran dlaní přes stehna a taky mokrou kundu. Svorky jsem z těch roztomilých koziček strhla jedním zatáhnutím. Bradavky jsem jí pohladila. Vím, že přicházejí k sobě a bolí to. Sakra bolí… Jejich trápení ale neskončilo. Pánovi se totiž zdálo, že vakuové přísavky budou těm ztopořeným bradavkám slušet mnohem víc. Byli jsme sehraní, stačilo kývnout a já mu ochotně podávala přesně to, co potřeboval.

Děvka začala zase něco nesrozumitelného mumlat. Předpokládala jsem, že nám chtěla říct, jak je ráda, že nás potkala. Také já jsem měla potřebu vyjádřit se k té naší hračce. Vzala jsem do ruky znovu důtky a uštědřila ji slušnou ránu přes záda. Sklonila jsem se k ní a znovu jí zopakovala, jak se chovají slušný čubky. A její fantazie ve zprávách o tom, jak si představuje ona prznění, se s těmi našimi diametrálně rozcházejí. Pán ji chytil za vlasy a stáhl ji hlavu dozadu, plivnul té bezbranné oběti našich perverzních choutek do obličeje a společně se slinami, které jí vytékaly kolem roubíku, rozmazal po začervenalém obličeji. Rukou jí pak sáhl na kundu, měla ji krásně promáčenou, šťáva se jí leskla na pyscích.

Pán se na mě podíval, zakroutil zápěstím a přesně jsem věděla, co mám udělat. Stoupnul si za čubku a pevně ji sevřel, aby neměla tendenci sebou příliš škubat, až jí tu hlavici přiložím na poštěvák. Sklonila jsem se k jejímu otevřenému klínu a jemně foukla na kundu, asi si myslela, že přijde něco, co bude bolet. Nesrozumitelně něco zahučela.

Ale vibrační hlavice nebolí, vibrační hlavice je pekelný stroj, který dovádí k šílenství. A dámička Marika jej neměla sebemenší šanci ovládat. Zmáčkla jsem své oblíbené tlačítko „PLAY“. Spustilo se kňourání a kňučení. Stehna se snažila tisknout k sobě, ale bylo to marné. Za každý takový pokus ji Pán okřikl a ještě více zmáčknul pod krkem. Děvka se přestala ovládat, zmítala se v křeči a pak už se jen začala třást.

Na chvíli jsem ji objala, myslím, že to potřebovala. Dala jí napít a pomalu ji s Pánem odstrojila z provazů. Pořád měla ale zavázané oči. Když jí Pán poručil, aby si klekla a opřela se o pohovku, nedokázala absolutně zkoordinovat své pohyby. Nemohla ovládat jednotlivé svaly nohou. Tak moc měla zamotanou hlavu. Naše hračka se zdála malinko rozbitá. Nic nám ale nebránilo v tom, abychom ji použili a zlikvidovali úplně.

Dlaněmi jsem jí něžně přejížděla přes vyšpulený zadek a Pán na mě jen souhlasně mrkal, že tohle je ideální příležitost pro výprask. Vzala jsem do ruky důtky z hrubší kůže. Kurvička si instinktivně dávala ruce na půlky. Ale Pánova moc a síla zasáhly a já měla tu prdel hezky připravenou. Dostala několik ran, až se chvěla. Znovu jsem popadla hlavici, a zezadu ji namířila přesně tam, kde jsem věděla, že bude konečná. Čubka se udělala. Nedokázala vstát, udržet se na nohou. Tak tak vylezla na pohovku, lehla si a Pán ji k sobě přitiskl. Po nějaké době se uklidnila, vstala a šla se obléci. Byla pořád tak mimo, že se nedokázala vysoukat ani z mírně roztrhaného kurvího outfitu a oblékala se i na něj. Chvíli si nás prohlížela, měla pitomoučký, ale vlastně slastný výraz. Rozloučila se a odešla.

Stála jsem těsně vedle Pána, otočila se na něj a při pohledu do jeho očí, jsem se vracela zpět. Celou dobu jsem tušila, že si mě srovná, věděla jsem, že jsem se opět pletla do jeho role. Namáčkl mě na zeď, dlouho jsem vzdorovala a neodpovídala na dotazy, dlouho jsem stála přišpendlená ke zdi. S obojkem a na vodítku jsem pak lezla po čtyřech ke gauči, kde ještě před chvílí klečela subka Marika. Ale Pána obšťastním dnes jen já. Narazil si mě hluboko, až jsem jeho péro ucítila na mandlích a začala se dávit. Sliny mi tekly přes kozy na kundu, ve které bylo už tak trochu koupaliště.

„Takže tu máme další nadrženou čubku,“ prohodil Pán a sáhl po tom čertím stroji. Za chvíli jsem i já prosila, ať už je konec, že dávku vibrací dlouho nevydržím. A stejně jako Marika odpadla. Pán mi nechal čas, ležela jsem s hlavou opřenou o pohovku, přinesl mi vodu, kterou mi „omylem“ stejně vylil do obličeje. Vrátil se a ocas mi nacpal až po kořen do pusy. Dal mi další hodinovou lekci, kterou jsem si jako vždy zasloužila. Jako by těch provokací nebylo nikdy dost.

Byly dvě hodiny ráno, vlak jel po třetí. Vysprchovala jsem se, převlékla do civilu. A byla na odchodu. Můj klient mi nechal peníze na stolku u dveří. Jako kurva jsem přijela a jako kurva taky odjela. Otočila jsem se, stál mezi futry do ložnice a usmíval se. Takhle to chtěl, v jeho očích jsem viděla spokojenost.